Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

sharon: jasně ...
Já jsem jednou jel na kole v Kalifornii a hrabal jsem se do takovýho krpálu kousek od Sand Diega a předjela mě parta staříků a stařenek ( omluvou snad, že jsem tehdá na kole začínal a měl jsem horské a oni měli silniční) ..
O kus dál se fotili a tak slovo dalo slova a některým bylo víc než těch 75 ...... ale stejně to byla ostuda bylo jim vlastně 2x tolik co tenkrát mě a natřeli mě to na kole .....

Lubar: to máš pravdu.....mám to živě doma, vnučka taky vzpomíná jak jsme spolu trávily dny....co jsme zpívaly, kam jsme chodily.....dnes je v 6.třídě.

Ota: a někdy ani ty ne....mnohdy ta 75ti letá je vitálnější jak 30ti letá......jinak s Tebou souhlasím!

Mapa45: když jsem byla malá, starala se o mě ne babička, ale přímo prababička... když jsem se narodila, bylo jí 70... každý den se táhla tramvají z Kobylis do Košíř, tak aby mě vyzvedla v poledne z jeslí, nebo později ze školky...
Já na to dětství s prababičkou moc ráda vzpomínám, byla úžasná, pamatuju si, jak se mnou chodila na hřiště a ukazovala mi spoustu zajímavých věcí... a jak moc jsem obrečela, když jsme se stěhovali do Havířova, že tam "babí stará" nebude.
Takže úsudek, že babičky jsou "starý" a pro děti nevhodný mi teda přijde taky jako dost příkrej ... Děti totiž ty babičky potřebují, možná bych to nepochopila, kdybych nemusela řešit opačnou situaci - že naše děti ty babičky nemají, děti nutně potřebují kontakt napříč všemi generacemi...

Nicméně si myslím, že není dobrý, aby dítě bylo celý týden pryč a mámu nevidělo, fakt bych to viděla na chůvu ... a babičku občas (třeba i pravidelně jednou týdně, ale základ by měla být chůva)


P.S. Už nevím kdo, ale někdo psal, že chůva to bude brát jako práci - mně třeba tohle fakt vyhovuje, protože práci se člověk snaží odvádět co nejlíp, pokud tu práci (a tady to jsou děti ) miluje... žádná máma nikdy dítěti nemůže dát intenzivních osm hodin svého času, musí u toho uklízet, vařit, vydělávat, chůva to udělat může, ba bych dokonce řekla, že musí... a na dětech to je vidět (ale musí k ni mít vztah, jinak je to špatně...)

50km není žádná dálka, babička může snad být na střídačku u Tebe a pak zase s malou u sebe,chůvu bych volila opatrně, nevíš na co narazíš....a malá nebude malá věčně....ať se ti daří

vetsinou babicka a obcas pani na hlidani :-)
Deti chodi s prarodici na hrbitov starat se o hroby a musim rici, ze to maji moc rady - zametat tam, zapalovat svicky, nosit kytky apod. Sice neumi na PC a ani anglicky, ale vi spoustu jinych veci a na reci o nemocech nemaji moc casu :-))

Křeček: a to mi tam ještě koukám asi 1/4 věty nějak vypadlo

Nečetla jsem zatím předchozí reakce, ale z vlastní zkušenosti říkám - chůvu

Mám jí relativně krátce, ale naprosto jí věřím. Po několika (jiných, ne s chůvou) osobních zkušenostech, kdy jsem si někoho, kdo měl pracovat pro mě pustila až příliš k tělu, si držíme přátelský, ale velice profesionální vztah Děti jí milují, mladší, ač jinak velice maminkovský typ, jí vítá radostným "a" , starší, když zjistí, že tu chůva bude, a on má být ve školce, tak škemrá, aby do školky nemusel, že s chůvou je to lepší Chůva teď skvěle zafungovala ve chvíli, kdy jsem nečekaně musela s mladším synem do nemocnice, v podstatě plně převzala péči o staršího

Neměla jsem tu možnost volit babičku, ale asi i kdybych jí měla, tak bych raději volila chůvu... jednak kvůli tomu, že s ní lze skutečně mít férovější a průhlednější vztah, jednak proto, že babičky jsou sice skvělé a děti je vskutku velmi potřebují, ale podle mě je na babičkách skvělé právě to, že jsou "občas" a můžou si dovolit to, co si nemůžou dovolit rodiče - děti rozmazlovat a poskytovat jim pohodičku, mimo jiné získanou tím, že prostě mají zkušenosti a nadhled, které my jako rodiče mít prostě nemůžeme...

a jinak jsem pro tu variantu kombinace babičky a chůvy, zdá se mi to nejlepší řešení pro všechny. Babička by ale měla vždycky přednost, nemyslím si ale, že bude moci fungovat vždy, stane se že může vypadnot z jakéhokoli důvodu, třeba nemoc, únava a podobně.

Souhlasím s Otou. Jsem v důchodu už řádku let. Trofnu si o sobě říci, že počítač zvládám perfektně/nevím co to má za souvislost s 2letým dítětem/, snažím se být i jinak aktivní, navštěvuji Univerzitu třetího věku, sportuji,chodím zpívat do souboru a hlavně věřím, že toho mohu dát vnoučátkům mnohem více, než stále vynášené mládí. Postoj některých mladých lidí, kteří sami mnohdy ještě nic nedokázali mě opravdu někdy až uráží.

Jarka7: Měla bych strach dát své dítě na celý týden k babičce a vídat ho jen o víkendech. Mohlo by to dopadnout právě tak, jako u tebe – hospodyni svých prarodičů jsi milovala a stále na ni ráda vzpomínáš, vztah s matkou jsi měla dost chladný.
Poradit neumím. Je to těžké dilema a při časově náročné práci si stejně dítě vytvoří spíš kladný vztah k chůvě než k matce, která ho vidí až večer v postýlce. Asi bych se spíš snažila o částečný úvazek nebo část práce doma, a k tomu chůvu. Dobrá práce se sice hledá špatně, ale nejen prací živ je člověk. K čemu dobrá práce, když pak nezbude čas na osobní život? Pak má člověk pocit, že ošidil dítě, práci i sebe.

Jako malá, omlouvám se

A co aby babička bydlela přes týden u Vás? Když ji přivezete, odvezete, nemusel by být problém, pokud je babička tak akční, že si troufá hlídat dvouleté dítě, tak by jí to nemuselo vadit a navíc by si každý večer i babička mohla trochu odpočinout až budete doma a třeba někdy přijdete i dřív. Co si budem namlouvat, uhlídat 24 hodin dítě je někdy opravdu o nervy, zvláš´t pokud je živější. Takže já navrhuju variantu BABIČKA PŘES TÝDEN U VÁS.

Mapa45: fakt jsi mě dost namíchla, mám dvě malé vnučky, dcera je s nimi ještě doma a hlídat nebudu moct, protože musím chodit do práce. Ale kdyby na to přišlo, tak anglicky umím taky a s tou větší tříletou běžně děláme omalovánky na počítači a rozhodně bych ji nevodila na hřbitov a ani by mi nenapadlo vykládat jí o nemocech nebo ji vodit mezi starý babizny, který už na nic jiného než na ten hřbitov nemyslí. Dnešní babičky jsou jiné, trochu se kolem sebe rozhlédni! Mimochodem, já si vzpomínám, že jako mamá jsem s mojí babičkou na hřbitov občas chodila a nijak mi to neublížilo.

Třeba má babička nějaké zvířectvo, které nemůže na týden opustit - proto by malá musela být u ní.