Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Majolka: Proč anonymita? V domě, kde jsem vyrostla, jsme se znali skoro všichni, stejně tak z okolních domů. Sídliště byla taková velká vesnice, spousta známých. Léta jsme měli firmu na Vinohradech a to bylo to samé - lidi se tam v ulici normálně znají, zdraví se, povídají si spolu. Teď žiju na vesnici a znám tu míň lidí než jsem znávala ve velkoměstě.

Narodila jsem se na Vinohradech, jako malá jsem se přestěhovala na nové sídliště, když jsem se vdala, přestěhovali jsme se na Barrandov. Už ale 13 let v Praze nežijeme, koupili jsme domek kousek za Prahou. Ale do Prahy chodí děti do školy, vozím je tam autem (kluka na metro, chodí na gymnázium v podstatě do centra, asi tak kilometr od Malostranského náměstí). Prahu považuju za jedno z nejkrásnějších měst, která jsem kdy navštívila. Další město, které se mi líbilo, byl Montreal. Hrozně dlouho jsem si to neuvědomovala, ale v Praze je spousta zeleně, spousta stromů, lesů, parků - to není moc obvyklé. A právě v Montrealu je to podobné, až tehdy mi to docvaklo. Jako dítě jsem cestovala po Praze s plánem Prahy, abych se neztratila. Památky mám prolezlé od dětství, i s turistickým oddílem jsme podnikaly (holky) výpravy po muzeích, vzpomínám si na tradiční Mikulášský běh Prahou, to byl závod, při kterém jsme podle plánu Prahy běhali po staré Praze a zjišťovali různé údaje (např. co je psáno na pamětní tabuli v ulici.... čp. ..., kolik schodů vede .... atd.). Při tom jsem se dostali i do uliček, do kterých bychom normálně nevlezli. Ale to už je hrozně dávno, dnes by se asi mezi turisty špatně běhalo.

Praha je krásné město, ale bydlet bych tam nechtěla. Ta anonimita by mi vadila, jsem z malého města. Nemusím o všech všechno vědět, ale spíš by mě vadilo, že za celý den nikoho nepotkám známého.

Inna - jsi moje krevní skupina

kubikm: Tak to je můj sen bydlet v centru Prahy i když všichni na mě hledí jako na cvoka. Ale bydlím na malém sídlišti nedaleko od centra, takže jsem taky spokojená. Zeleně tu máme taky hodně a na metro dojdu za pár minut. Kdybych někdy přišla ke spoustě peněz, nikdy bych si nekoupila barák, ale krásný byt třeba na Vinohradech. Ani chatu nemám a vůbec po ní netoužím. Baví mě poznávat krásy naší republiky o dovolený, ale pak honem zpátky do Prahy.

V Praze jsem se narodila a žiju v ní stále už téměř 30let. Navíc mám to štěstí, že žiju přímo v centru - na Malé Straně, okny se dívám na Petřín a nedám na to město dopustit. Můj manžel pochází ze Severních Čech a do Prahy se zamiloval (ještě dřív než do mne) :D takže odsud ani jeden nechceme.

Krámky a nakupování bytostně nesnáším, takže to mě na Praze vůbec neuchvacuje, ale ta zákoutí staré Prahy, Vyšehradu nebo třeba procházka Prokopským údolím, jít si večer v 22h projít areál Pražského hradu s vylidněnými nádvořími a osvícenou katedrálou, cestou domů z práce se zastavit v některém z Malostranských kostelíků a jen tak chvilku posedět a vnímat tu nádheru, nasávat tu energii starodávného i nového..., posedět na břehu Vltavy a s dcerou pozorovat parníky, lodě, kachyn a labutě - to je prostě nedostižné. Procestovala jsem hodně měst a velkoměst a nikde jsem se necítila tak dobře jako v Praze (ale krásu jiným městům rozhodně neupírám, naopak).

Svá studia na VŠ jsem trávila mimojiné i nad skripty rozloženými na dece na Petříně pod hrušní nebo u kafíčka v kavárně Slavie ... pravda, kafe tam stojí dost, ale seděla jsem tam nad ním 2 hodiny a nikdo mě nevyháněl a já se učila a v mezičase pozorovala lidi okolo. Jsem v tomhle městě šťastná a jsem sťastná, když slyším od známých nebo od cizinců, že se jim tu líbí. Ráda ukazuju lidem Prahu z jiných úhlů než jen Zlatou královskou cestu, ale třeba staré domy a dvory na Malé straně, kde když vejdete, paní co zalévá kytky na balkóně vás pozdraví a zeptá se jak se máte a pokud chcete bude vám vyprávět, co zajímavého se v domě nebo v sousedství kdy událo :-) Nádherná zákoutí Smíchova, Holešovic nebo Dejvic, atd

Nemám ráda, když někdo říká, že Pražáci jsou nafoukaní, on totiž každý druhý "pražák" je původem odněkud jinud než z Prahy, takže bych řekla, že to je s těmy nafoukanci naprosto stejné jako v každém jiném městě :) I moje tchýně mi sama řekla, že když si její syn našel "pražandu" tak si nejprve myslela, že to bude povrchní nána, ale je ráda, že to tak není (uff se mi ulevilo, že jsem na ni zapůsobila lepším dojmem) ;) :D

Inna: taky to mám tak
dlouho jsem bydlela na Pařížské, ale jsem ráda, že bydlím na krásném sídlišti, vysoko nad Prahou, les za barákem, všude zeleň, o kterou se starají.... a 5 minut na metro, jsem moc spokojená

Praha je krásná ale vadí mi mumraj , spěch , lidi...takže jednou ročně na výlet a víc nic, bydlet bych nemohla v žádném městě, jsem prostě klasický venkovan, za zahradou pole, les, meze a hlavně klid.... i když po letošní výstavbě u nás už to nebude tak růžové

Narodil jsem se v Podolí , Prahu mám rád ale na prohlídky centra nemám náladu kvůli davům turistů a tak se nejvíc těším na špatné počasí.
Pokud je echt zima nebo hnusně prší tak se na Karlově mostě dá být i chvíli sám. Jinak to do centra nemá cenu chodit.

Já Prahu moc ráda nemám. Z dětství si ji pamatuju jenom z čekání na špinavém a odporném hlavním nádraží a pak jako shluk špinavých a zanedbaných budov kolem vlaku, když jsme jeli k babičce na prázdniny. V dospělosti jsem k ní vztah už nějak nenavázala, je tam spousta nádherných míst, ale taky všude stánky s ptákovinami pro tůristy... Kdybych neměla Prahu tak daleko, jezdila bych do nákupních center a do multikin (já vím, jsem primitiv, ale na stará kolena jsem se s tím už nějak sžila). Jsemť lokální patriot a miluju svoje město a okolí.

Prahu mam rada, jsem taky ten pripad, kdy jsem se ze Zlina vydala za praci do Prahy. Ze zacatku jsem z ni mela depky a vsichni mi tam pripadali divni . Ale pozdeji jsem ji nejak prisla na chut, milovala jsem, jen se tak courat po ulickach Stareho mesta anebo civet z Karlova mostu na Hradcany. Ted, kdyz uz neziju v Cesku se tam vzdycky rada vracim, aspon jednou za rok si musim ty svoje trasy projit a pokochat se. Kdyz dorazim zpatky do Belgie, tak sebou privezu haldu map Prahy, protoze kdyz nekomu nadsene licim, jak je Praha krasna, tak tam obvykle nejaka moje ¨obet¨ vyrazi na dovcu . Musim rict, ze ohlasy jsou vzdycky pozitivni a nekteri uz tam skoro jako ja jezdi rok co rok .

Praha..já tam jezdím jen, pokud musím. Nejen z důvodu, že se bojím o svůj život díky bezohlednosti pražských řidičů (Všichni známe "jede jak Pražák"..)..ale ani ti lidé v Praze si myslí, že jsou mistři světa..asi proto, že bydlí v hlavním městě. Lidé z Prahy mi přijdou povrchní, nevrlí, namyšlení..bohužel je to tak.....když už, tak raději do Brna..tam jsou lidé 100% přátelštější, nápomocní..

jsem náplava a bydlím v "Praze" 4 roky - sice v Praze, ale vlastně na vesnici. Ale do centra občas zajedu ráda, metro mě ještě stále baví, jezdících schodů se stále ještě bojím, hambáče na Václaváku si dávám vždy, když se tam vyskytnu, procházku zasněženou večerní vánoční Prahou miluju.... ale bydlet na pražském sídlišti bych asi nechtěla, stačí mi satelit, do kterého se chystáme nastěhovat

Praha je krásná,ale trvale bydlet bych tam nechtěla...do Prahy jedu za 14 dní na operaci a mám hrozný strach jak to vše zvládnu...nejvíce mě děsí to pomyšlení,že budu ležet v nemocnici 170 km od svého domova.

Tygřík: mám stejné pocity, tak dvakrát do roka musím na Šumavu na samotu jen se srnkami a broučky, ale do Prahy se zpět moc těším.