Babička nám obrátila život naruby
Když jsme se s manželem vzali, neměli jsme kde bydlet. Proto jsme vzali zavděk nabídkou manželovy babičky, abychom bydleli u ní. Je vdova a zůstala sama ve čtyřpokojovém nájemním bytě. Byli jsme rádi a považovali jsme to za přechodný stav, než se zmůžeme na něco vlastního.
U babičky jsme bydleli čtyři roky, narodila se nám tam dcerka. Soužití bylo trošku obtížné, jak to v takových případech bývá. Sice jsme kromě jednoho pokoje, kde byla babička, měli k dispozici celý byt, ale nesměli jsme si tam nic zařídit po svém. Chápala jsem ji. Byl to její byt, celý život si ho zařizovala a budovala se svým manželem a na svých věcech lpěla.
Po čtyřech letech jsme se konečně stěhovali do svého. Neumíte si představit, jak moc jsem se těšila, že budu konečně svou paní. Dva roky bylo všechno v pořádku a teď je to tu zase...
Babičce je 78 let a začala být nemohoucí. Potřebuje stálou péči. Zapomíná, přestává se orientovat, nedokáže si uvařit. Jsem na mateřské s mladším dítětem, a tak mne manželova rodina postavila před hotovou věc: o babičku se budu starat já. Znamená to, že se přestěhuje k nám. Když jsem se snažila ohradit, bylo mi řečeno, že jí to dlužím za to, že nás u sebe nechala celé čtyři roky bydlet.
Jsem v pasti. Nevím, co mám dělat. Manžel se tím netrápí – ostatně je to jeho babička. Já ano. Tak jsem se těšila, že budeme sami, a najednou je všechno jinak. Mám dost práce kolem dětí, snažím se ještě přivydělávat k mateřské. Představa, jak mi po bytě bloumá sklerotická babička, mi vůbec není příjemná. Dodnes si pamatuji, jak pro mne byl vyčerpávající ten každodenní kontakt, když jsme bydleli u ní. A to byla ještě relativně v pořádku.
Připadám si hrozně. Když to odmítnu, budu vypadat jako sobecká a nevděčná hyena. Když na to přistoupím, zblázním se. Co mám udělat?
29.6.2007 Rubrika: | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Babička nám obrátila život naruby
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.kareta: Souhlasím s tebou – potomci staré paní by se o ni měli postarat, aby svým dětem ukázali, že se o ně mají postarat, až budou v jejím věku. Jsem přesvědčená o tom, že ona se jim starala o děti, když byli mladí a děti malé. Teď je řada na nich, ne na mladé matce na mateřské, která je nejspíš většinou sama na dvě děti, protože vsadím boty, že její manžel se vrací z práce hodně pozdě a občas ještě musí s kolegy na bowling a spinning a jánevímco ještě, protože po těžké práci potřebuje relax. Mohou po ní chtít, aby babičce přinesla oběd a pomohla při úklidu. Ale řada je na dětech staré paní, ne na manželce vnuka, určitě ne jediného.
kareta: právě že v tom "když se chce, všechno jde" by měla být zahrnutá domluva s ostatními příbuznými a taky s doktorem babičky...
no snad se to povede a neprásknou Dáše babičku jen tak
LenkaT.: leni, dyť píšu, že vím o čem to je, a jednoduchý ani náhodou
Když se chce, všechno jde. Hledejte na tom to dobré- jít příkladem vlastním dětem, aby časem braly péči o staré jako samozřejmost a ne jako obtěžující povinnost.
Čárina: Já si myslím, že tady nejde jen o to, postarat se, ale tady jde o člověka se zřejmě začínajícím alzheimerem. To není jednoduché, to není jako postarat se o člověka po operaci, který se časem uzdraví, tady to nebude lepší, časem stále horší a horší. A jak tak čtu článek, tak babička byla odjakživa generál, a pokud jí to bude jen trochu ještě myslet, bude velet a rozkazovat dál, i v cizím bytě. Vlastní děti by si s ní snáz poradili, ale Dáša je jen přivdaná za vnuka, od té si babička myslím moc poroučet a dirigovat se nedá.
souhlas s kubikm, mam-čou a &. To chce prostě domluvu celé rodiny a rozvrhnout si péči o babi.
Dost lehko se radí od počítače, ale snad ti to dopadne dobře..
Držím palce
Bez přípravy bych si na péči o takto postiženou osobu netroufla. Pokud tedy dojde k tomu, že budete doma o babičku pečovat, možná by bylo dobré získat dopředu co nejvíc informací o průběhu choroby, možnost pomoci od státu, zdravotníků, jestli je vůbec možné skloubit péči o malé děti s tak nemocnou babičkou - ono taky někdo všímavý a všetečný může sociálce nahlásit, že děti strádají,žijí v nevhodných poměrech a bude vymalováno!
Nedočítám, tak mi promiňte, jestli se budu opakovat. Dovedete si představit, že za několik desítek let se takhle budou vaše děcka rozepisovat o problémech, které jim způsobujete ? Problémy s péčí o seniory jsou nepřenosné, vím o čem píšu a záleží jen na vás jak se rozhodnete Ale nedělejte ramena, že vy nikdy nebudete naobtíž
Já bych se babiččiných dětí zeptala, jak dlouho u ní bydleli oni. Určitě dýl než ty, ne? Tímto se ohánět je blbost. Kdyby to byla tvoje vlastní babička, tak by se to dalo i zkusit, ale co znám z vyprávění své kolegyně, která se starala o svou matku s alzheimerem, není to vůbec jednoduché a časem to stejně nebudete zvládat. I ona ji nakonec musela dát do ústavu, protože chodila do práce a nešlo ji nechat ani chvilku samotnou, později. Musíš přece chodit nakupovat, s dětmi ven apod. Já jsem celkem kliďas, ale už o této nemoci něco vím a vím, že bych to nezvládla sama bez pomoci.
Meander: ty ve svých radách nezklameš, dobrá rada nad zlato
A bude to horší, mnohem horší. Rozveď se.
tady - http://www.alzheimerforum.cz/home/index.php - je odkaz na užitečné stránky!
Vezměte babičku k sobě, pomohla vám, teď jí to můžete oplatit. Nedávejte ji do nějakého státního zařízení, je to strašné se na tyto lidi jen podívat jak tam doslova jen čekají na smrt. Aspoň to zkuste, věřím že to zvládnete i s dětmi. Moc se za ni přimlouvám.
kareta: Já v tom mám také jasno. Starám se o svého 83 letého otce. Pomáhají mi s ním moji synové, protože já už to fyzicky nezvládám.
Ale občas mě štve, že děti mé sestry, které děda vždycky preferoval, si na něj nevzpomenou ani na Vánoce, nebo na narozeniny.
A ešte radšej by som bola tá zlá, ale treba vedieť povedať nie, ako si zničiť život.
Nevravím, že neprispieť svojou časťou pomoci, ale nie tak ako si to predstavuje ostatné osadenstvo
Mám kámošku čo má babičku s touto diagnozou.
Ale ona ju vychovala, tak jej dlžila sa o ňu postarať, ale bolo to hrozné, utekala im , ničila veci v dome s prepačením hovna rozierala kade tade.
Teraz keď sa jej narodilo dieťa dala babku do ústavu, proste by to už nezvládla a bala sa o svoje dieťa.
Ale nik jej to nevýčital, lebo keď bola kôli problémom istý čas v nemocnici, tak sa musela o babičku starať jej dcéra a ostatné príbuzenstvo.