Sestra mě chce připravit o střechu nad hlavou
Je mi padesát šest let, jsem rozvedená. Mám dvě dospělé děti s vlastními rodinami a mladší sestru. A právě s ní momentálně řeším velký spor a mám obavu, že to navždy poznamená naše vzájemné vztahy a skončí to možná až u právníků, pokud se nám nepodaří dohodnout. Moc by mne zajímalo, jak byste vzniklou situaci řešily vy, protože já jsem chvílemi docela bezradná a mám tendence ustoupit, jen abych měla klid.
Rozváděla jsem se krátce po padesátce, manžel si našel mladší ženu. Bydleli jsme v nájemním bytě, a když se odstěhoval, nemohla jsem si dovolit ze svého platu hradit vysoký nájem. Sháněla jsem něco levnějšího, ale nakonec vše dopadlo jinak.
Zrovna v té době se zhoršil zdravotní stav mého tatínka a ani maminka na tom už nebyla zrovna nejlépe. Oba měli silnou cukrovku, maminka prodělala srdeční operaci a u tatínka se začaly projevovat příznaky Alzheimerovy choroby. Tenkrát mi mamka nabídla bydlení u nich. Přiznala, že by byla moc ráda, protože sama už na vše nestačí. Bydlí v domečku s malým hospodářstvím.
Přijala jsem ráda. Sice se mi trochu zkomplikovalo dojíždění do zaměstnání, ale nebylo to nic katastrofálního. Přistěhovala jsem se k našim, zařídila si svůj bývalý dětský pokoj a pomáhala jim a starala se o ně jak jen jsem mohla. Všechno bylo fajn, krásně nám to dohromady klapalo. Pak najednou maminka zemřela. Už nějakou dobu se necítila dobře, často chodila k lékaři a jednou ráno se už neprobudila. Byl to šok.
Zůstala jsem sama s tatínkem, který už byl v té době Alzheimerem hodně poznamenaný. Nemohl zůstávat sám, neustále potřeboval dohled, jinak by byl nebezpečný sám sobě. Podařilo se mi domluvit s ochotnou sousedkou, že se o tatínka postará v době, kdy budu v práci, ale po nějaké době to sousedka vzdala, bylo to pro ni moc náročné. Na profesionální ošetřovatelku jsem neměla finance, požádala jsem sestru o pomoc, ale ta odmítla, že sami nemají (její manžel přišel zrovna o práci).
Nakonec to dopadlo tak, že jsem s hodně těžkým srdcem musela tatínka umístit do ústavu, kde je o něj 
postaráno. Jedná se prakticky o tak zvanou „eldéenku“. Chodím za ním téměř každý den, ale on už mne nepoznává. Je to velmi smutné.
Tolik poněkud obsáhlý úvod, abyste si mohly udělat obrázek. Teď k tomu konkrétnímu problému s mou sestrou.
Krátce po umístění tatínka do ústavu za mnou přišla a ptala se, co bude s domečkem. Vdává se jí dcera a prý by bylo dobré, kdyby zde mohla bydlet. Zarazilo mne to. Domek rozhodně není dvougenerační, dole je velká kuchyň spojená s obývákem a nahoře dvě menší místnosti – ložnice a můj pokoj. Řekla jsem sestře, že to asi nepůjde, protože bychom se do něj všichni nevešli a navíc, takové společné bydlení by asi nedělalo ani dobrotu.
Následně mě sestra šokovala. Ona prý nemá na mysli společné bydlení, ale mé odstěhování. Přímo řekla, že táta už se stejně nevrátí, a pokud je jí známo, žádná konkrétní závěť, komu co připadne, sepsaná není. Jsou ochotni mi vyplatit polovinu ceny domu, prý by mi to na nějakou garsonku bohatě stačilo a víc nepotřebuju. V podstatě chce disponovat tatínkovým majetkem ještě za jeho života.
Naléhá na mne opravdu hodně, používá citové vydírání, bombarduje mne telefonáty, osočuje ze sobeckosti.
Já ale nechci nic takového řešit, dokud je tatínek ještě mezi námi. Připadá mi to nemorální a nevkusné. Přikláním se k tomu, vyrovnat se, až na to bude čas, tedy až dojde k oficiálnímu dědickému řízení. Sestra je však neústupná, mladí prý čekají rodinu a nemají kde bydlet a já jim bráním, aby si mohli svou situaci vyřešit.
Nevím, jestli se v tom mém elaborátu trochu orientujete. Pokud ano, budu ráda, když mi napíšete svůj názor na celou věc.
16.8.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestra mě chce připravit o střechu nad hlavou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Technická - kdyby rodičové dosud oba žili, a těšili se dobrému zdraví, taky by je sestra chtěla vystěhovat kvůli tomu, že jejich mladí čekají rodinu? To asi ne, že. Muselo by se hledat jiné řešení. Ostatně kdo ví, jaký názor na domeček mládež má, třeba by ani nadšení nebyli. Ony někdy matky mají tendence tak trochu plánovat i za dospělé děti, všechno může být jinak. 
Takže bych doporučovala nátlaku nepodléhat. Mě osobně by navíc naštvalo, že si kdokoli osobuje právo rozhodovat, co by mi případně bohatě stačilo nebo že víc nepotřebuju. To bych se vážně zamyslela nad příbuzenskými vztahy a poohlédla se po dobrém právníkovi. Čistě pro všechny případy, ono skončit na ulici je velmi snadné a někteří jedinci si neberou servítky ani když jde o příbuzné (někdy bych řekla, že právě tehdy, když jde o příbuzné). Když čtu takové příběhy, říkám si, že ještě dobře, že nemáme se sestrou co po kom zdědit, takže pravděpodobnost hádek o majetek se nyní i do budoucna blíží nule. 
Hm, ale ono na to dělení majetku jednou dojde, a nemusí to dlouho trvat. Stejně to dopadne tak, že se buď prodá domek a peníze rozdělí, nebo tě sestra vyplatí, pokud bude mít o domek zájem - předpokládám, že ty peníze na vyplacení poloviny majetku nemáš. Není mi ovšem jasné, jak by sestra chtěla zařídit, že se v budoucnu vzdáš dědictví - pokud bys přistoupila na její návrh už teď. Mně osobně ale připadá její návrh seriozní, stejně se jednou budeš muset odstěhovat. Možná by bylo řešením, aby tedy sestra koupila byt, ve kterém bude prozatím bydlet dcera s rodinou, a časem byste se navzájem přestěhovali, až už tu tatínek nebude. Samozřejmě včetně vyřešení majetkových vztahů.
.JPG){kind=avatar}
Dej si do pořádku doklady související s domkem a zdravotním stavem tatínka. Sestra si teď připadá jako velký dobrák, který tě chce vyplatit, ale co když vyrukuje s darovací smlouvou, třeba i antidatovanou? Ba ne, už jsem viděla hodně podrazů mezi sourozenci. Kromě toho je předčasné nějak se vyrovnávat, když tatínek ještě žije a teď nejspíš není schopen právních úkonů - je ale dobré mít doklad o tom, že je nezpůsobilý. Zaráží mě i jiná věc - na příspěvek na pečovatelku neměla peníze, ale na vyplacení poloviny domku je má?
Zajdi za notářem a poptej se, co máš dělat.
To, že si sestra myslí, že není sepsaná závěť, nemusí být pravdou.
Když budeš mít tyto informace, budeš vědět, jak pokračovat dál.
Přeji Ti hodně štěstí.
Vlaďko to je smutné, ale bohužel ze života...je to častý jev, že sourozence rozdělí vidina dědictví, sestra už tzv. porcuje medvěda a medvěd ještě lítá po lese. Až příjde čas, tak na to dělení dojde, jak správně podotýkáš. Nenech se sestrou vydírat a zastrašovat, řekni jí to na rovinu i za cenu, že se těžce urazí. Vím není to lehké, je to sestra, ale ona na tebe také žádné ohledy nebere a sleduje jen zájem své rodiny. Držím palce ať to zvládneš.
