Mami, přijeď si pro mě!
.jpg)
Náš osmiletý syn je letos poprvé na táboře. Moc se těšil, jenomže tábor asi bohužel nesplnil jeho očekávání. Pár dní po odjezdu nám přišel srdceryvný dopis, ve kterém nás syn úpěnlivě prosí, abychom si pro něj přijeli.
Hned jsme tam volali a mluvili s vedoucím. Ten tvrdí, že Petr je v pořádku, s dětmi vychází dobře a do všeho se aktivně zapojuje. Nemáme si dělat starosti, děti prý občas přepadne stesk, a když v takovém rozpoložení píší dopis, odrazí se to v něm. Za chvíli už o ničem nevědí a dobře se baví.
Vím, že je to asi pravda, ale nemůžu si pomoci. Jeho dopis si čtu stále dokola a mám nutkání se sebrat a jet pro něj. Manžel mi domlouvá, abych se uklidnila, prý jsem přehnaně starostlivá a úzkostlivá a Péťovi je tam určitě dobře.
Co byste dělali na mém místě? Také vám děti píší z tábora srdceryvné dopisy? Neumím si poručit, opravdu to těžce nesu a vyčítám si, že jsme ho na ten tábor vůbec posílali.
7.7.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mami, přijeď si pro mě!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
JarkaP: no vždyť říkám odkladiště, bohužel když to jinak nejde, co dělat
Romča71: tak pionýrský kroj jsem o prázdninách na sobě NIKDY NEMĚLA a to jsem husákovo dítě- a klasický tábor jsem absolovovala- nějak mám pocit, že na Moravě bylo všechno úplně jinak- školství, porody, tábory, výchova...
orinka: tim spise jsem trpela jak zvire, kdyz nemohla byt u babicky a litat s kamosema a se psem.. koupani odmerovane.. hnusny jidlo... vubec...
orinka: presne presne presne...
Koukám, že je tu spousta odpůrců tábora. Nic proti, každý má svoje zkušenosti. Ale poraďte, co s dítětem, když rodiče chodí do práce, dovolená pokryje tak 3 týdny, a babička není, nebo jí nechcete hodit ratolest na krk na celý zbytek prázdnin (ještě aspoň kdyby byla na vesnici,a ne jako u nás v paneláku). 8-9 leté dítě doma samotné nechat nechci - možná by to zvládlo, ale dovedu si představit ten celoddenní veget u televize 
. Myslím, že v dnešní době je z čeho vybírat, někomu vyhovuje stan a široko daleko žádná civilizace, někomu počítačový tábor se všemi vymoženostmi. Věřím, že ta hororové zážitky jsou spíš výjimka.
Ony ty tábory za našich mladých let byly taky trošku poplatné tehdejší době, tak není divu, že v mnohých zanechaly nepříjemné vzpomínky. Třebas nástup v pionýrských krojích v třicetistupňovém vedru rozhodně nepatřil mezi ty příjemné. Ale můj syn jezdí na skautský, protože do skauta chodí celý rok a pak ještě na jeden, kde patří už po tři roky ke zdravému jádru, které tam jezdí každý rok a nemůže si to vynachválit. Když pro něj přijedeme na konci tábora, tak je to tam jak v slzavém údolí, hlavně holky bulí, že se s některými celý rok neuvidí. Takže my máme asi štěstí.
Scarlett: taková malá vojna, že? Já na tábory odmítala jezdit odmalinka, taky jsem naštěstí na žádný nemusela. Byla jsem spokojená u babičky, měla svůj program, svoje kamarády a na dovolené jsem jezdívala po vlasti s rodiči. Píšťalka a povely mi rozhodně nescházely, ani rozežrané dětičky odjinud.
.JPG)
Stanik: Šťastná Baronka: Scarlett: to jsem ráda, že nejsem sama, kdo tyhle akce nemůže
Doma mě vždycky měli za blba
Šťastná Baronka: 
Šťastná Baronka: hm.. ja holka vlastne z vesnice.. takovy koniny...
no shrnu.. tabor pro me byl tri tydny pekla.. a otravil mi jakoukoli organizovanou kolektivni zabavu na dlouho dlouho dopredu...
Stanik: páč abyste nezežraly vrání voko,haranti
Já sama jsem byla na táboře jako dítě dvakrát a moc nadšená jsem z toho nebyla. Ráno budíček, hromadný nástup, rozcvička, hlídky, prohlídka skříněk, bodování úklidu, povinné sportovní a jiné rádoby "zábavné" soutěže mě nebavily. A to jsem nebyla rozmazlená a nesamostatná, prostě jen jsem měla o trávení prázdnin jinou představu. Každého baví něco jiného.Můj manžel má ty stejné zkušenosti jako já. Ten dokonce psal rodičům, že pokud pro něj nepřijedou, tak uteče. Syn byl na táboře jen jednou, sám si to přál, ale to bylo poprvé a naposledy. Měl osm let a víckrát už přání jet na tábor neprojevil. Je vidět, že jablko nepadlo daleko od stromu 
. Asi bych synovi zavolala nebo ho jela navštívit, abych měla představu, jak to na táboře vypadá. Je zbytečné dítě nechat trápit, pokud se mu tam nelíbí.
Šťastná Baronka: presne tak.. lesni tabornitvi.. strelba ze vzduchovky, coz jsem nenavidela.. tenhle blivajs nas nutili i pit.. pritom treba boruvky, jsme si natrhat nesmeli....
kominice:9.30 To fakt myslíš vážně, že tě tam nechhali celou dobu bez věcí,, mámě nezavolali a nikoho neinformovali? A v čem jsi chodila a spala? Tak to bych udělala takový rachot, že by si ti vedoucí už neškrtli.
Šťastná Baronka: syn právě+ skomčil 1. třídu a představa, že jede na tábor
On by to sice zvládl, ale je takový ten- tichá voda- dělá co chce on a ostatní se přizpůsobí, nebo klidně bude sám, on si vystačí Kamarády vítá, ale nevyhledává, holky odhání a nesnáší...snad ho to alespoň s těma holkama přejde
Ahojte, já jsem jezdila celkem ráda. Náš starší kluk, teď je mu 11 je už na třetím táboře a letos jel i ten mladší poprvé tomu je 7. Mají mob, tak vím, že jsou oba spokojení a líbí se jim, ani se nechcou s náma nějak moc bavit přes mob.
