Přišla jsem na manželovu nevěru a nevím, jak s tím mám naložit
Je mi pětapadesát let, manželovi o tři roky víc. Jsme spolu už třicet let. Vychovali jsme dvě děti, máme tři vnoučata. Naše manželství bylo asi jako každé druhé. Ničím jsme se nevymykali, žili jako většina rodin. Chodili do práce, starali se o děti, o víkendech jezdili na chatu a v létě na dva týdny na dovolenou.
Když se děti osamostatnily, zůstali jsme s mužem sami a najednou bylo doma takové divné prázdno. Hlavně mně dost dlouho trvalo, než jsem si na ten klid zvykla. Ubyla mi práce a starání o početnou rodinu a já nevěděla, co si mám s tím volným časem počít. Manžel na tom byl podobně, i když to asi neprožíval tak intenzivně jako já.
Po nějaké době jsme se s tím nějak srovnali a začali si užívat samostatného života. Ale asi jsme to vzali za špatný konec, místo, abychom se zaměřili na společné trávení volného času (zůstaly nám jen ty víkendy na chatě), našli jsme si každý nějaké rozptýlení sám. Já začala chodit pravidelně cvičit a plavat, manžel se dal u nich v práci dohromady s pánskou partičkou a chodí společně hrát košíkovou a pak vždycky zajdou někam na pivko.
Všechno bylo v pohodě, nestěžovali jsme si, bylo nám fajn. Jenže pak se manželova košíková stávala čím dál častější, začal kvůli ní vynechávat i naše společné víkendy a po čase mi došlo, že to asi nebude košíková, ale něco jiného. Začala jsem pátrat a přiznám se – i trochu špehovat v mobilu a v mejlu – a brzy jsem věděla, na čem jsem.
Když jsem zjistila, že má manžel milenku, bylo mi strašně. Vyčítala jsem si to pátrání, kdybych žila v sladké nevědomosti, asi by mi bylo líp. Jenže už jsem to věděla a musela s tím nějak naložit. Tak jsem to mužovi řekla a zeptala se ho, jak si to představuje dál. Byl hodně zaskočený, zpočátku nebyl schopný .jpg)
mi k tomu cokoli říct. Pak z něj vylezlo, že se nejedná o žádný vážný vztah, bere to jen jako rozptýlení. A že to ukončí.
Souhlasila jsem, dala mu ultimátum a slíbila, že pokud ho dodrží, pokusím se na to zapomenout a budeme žít jako před tím, jako by se nic nestalo.
Jenže minulý týden jsem zjistila, že manžel svůj vztah neukončil, ačkoli mi už před třemi měsíci tvrdil, že ano. Uvěřila jsem mu, trávili jsme spolu opět každý víkend, košíková se rovněž vrátila do normálu. Nenapadlo by mne, že mi lže.
Teď jsem docela dost zoufalá, protože nevím, co mám dělat. Žít s mužem, který mi zahýbá, pro mne není vůbec příjemné, myšlenky na rozvod mne doslova děsí. Jako bych si měla vybrat ze dvou zel to menší. Jenže které to je?
Připadám si hrozně. Stará, opotřebovaná, použitá a odkopnutá. Nikdy bych si nepomyslela, že budu v tomto věku řešit takové problémy a bude mi hrozit, že zůstanu na stará kolena sama.
O tom, že vím, že manžel svůj vztah neukončil, jsem mu zatím neřekla. Připadám si jako v pasti a nevím, jak se zachovat. Myslíte, že má naše manželství šanci tento karambol přežít?
2.8.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Přišla jsem na manželovu nevěru a nevím, jak s tím mám naložit
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pokud tě znovu zklamal a měl tu šanci vše vrátit do normálu, tak mu asi víc záleží na té druhé, než na tobě. Asi bych si to s ním vyříkala a zbalila mu kufry, ať si jde žít tam, kde je mu líp. Je to těžké po tolika letech manželství, ale rozhodl se sám a šanci dostal. Nevím, jak bych mohla žít s člověkem, který mě tohle udělal. Už bych mu asi nevěřila a v takovém vztahu, kde není důvěra se nedá pokračovat.
No jasně ženám se radí:" Hoďte se do gala, zhubněte, buďte tajemnou". Chtěla bych vidět pantátu když zjistí, že mu ta jeho zahýbá a opakovaně, jak by se házel do gala, hubnul a švitořil ťuťuňuňu, aby mu náhodou nefrnkla. Co se týče nevěry, reagovala bych jako chlap (na nevěru manželky), udělá to jednou a bude cirkus, udělá podruhé, má kufry za dveřma a vybrakovaný konto. Mám taky nějakou sebeúctu a nemusím mít stálýho chlapa za každou cenu, i bez chlapa dokážu být šťastný soběstačný člověk. To jsem se zase rozohnila.
Bellana: Tak proč reaguješ na můj příspěvek? Autorka psala, jak se starala o rodinu atd., tak jsem psala o jejím případu a ne o tom, jak to mají všichni starší manželé.
.jpg)
Jo, zapomněla jsem dopsat, že jsem 7 let rozvedená a žiju sama...
Juana: Kočkomilka: Holky, to jste mě pobavily. Je mi 45, mám za sebou 17leté manželství a právě proto vím, že pro mne je nejcennější ta blízkost druhého člověka a to souznění. Není v tom romantika. Jen mám takhle nastavené priority. Peníze si dokážu vydělat sama...
Markýza: ja psala "je-li to malada kočička" :))) ale ono je to jedno... proste bych uz se v tom veku nerozvadela.. ohlidala si finance a varila tucna jidla.. ( pro nej).. v tom lepsi m pripade mu naroste puepek, milenka ho s pupkem chtit nebud a kdyz jo, aspon ho driv klepne pepka.
Kadla: Ale tady to právě vypadá, že paní s pánem víceméně zůstat chce, že něco společného mají, on se taky rozvádět nechce, takže jí všichni radí, jak takovou situaci zvládnout aby to bylo co nejlepší pro ni.
Pokud by napsala, že se jí manžel zhnusil a nedokáže s ním sdílet domácnost, tak by byl jistě rozvod doporučován mnohem víc. Ale paní nechce dělat žádné radikální kroky.
Kadla: bo blizkou dusi mit preci klinde muzes a nemusi to byt zrovna tvuj manzel... pani si muze poridit psa.. ten nezradi nikdy.. pejskari jsou hodny lidi a pri venceni narazi clovek na spoustu spriznenych dusi, se kteryma lze jit na kavu , ci dve deci, je -li moc smutno...
Kadla: asi nejsi 30 let vdaná a několikanásobná babička. Postupně převáží pragmatismus. Manžel je ten,který zradil a žije si paralelní život. Nikdo nemůže po Bětce chtít,aby sedla v křesla,s očima upřenýma na dveře a čekala,až se páníček vrátí domů od jiné ženy. Nenechá život proklouznout mezi prsty,je ještě mladá aby rezignovala. Místo čekání ať žije a věnuje se sobě. Pořád lepší než si rvát vlasy a lkát,jak byla zrazena a nedoceněna.
Kadla: Asi jsme starší a víc pragmatické. Vždyť to, co navrhujeme, přece není v rozporu s tvým tvrzením - jen ty to vidíš moc romanticky. Právě tím, že se nerozvedou, ale budou dál spolu, můžou dál sdílet to, co mají společné - ale nebude na něj tak fixovaná a bude mít svobodu pro sebe a své záliby. Na volném manželství nevidím nic špatného, když mají děti z domu.
.JPG){kind=avatar}
Kadla: Vidím to stejně jako ty. Nevěru bych nerozdýchala a kvůli tomu, že za dvacet let mi k důchodu možná přibude pět peněz bych nedokázala zůstat s mužem, se kterým mi není dobře. Leda by byl těžce nemocný, pak bych ho neopouštěla, to je jiná věc, ne kvůli penězům, ale z pocitu zodpovědnosti za člověka, se kterým jsem prožila většinu života. Kdyby ale nevěra byla taková, že by neohrozovala náš vztah v ostatních věcech, ve kterých si rozumíme, tak bych ji dnes už možná dokázala přehlédnout
.
.jpg)
mě spíš udivuje, kde berete takovou jistotu, že je to nějaká mladá kočena, které za chvíli nebude stačit s dechem. Třeba je to zrovna taková nějaká zachovalá vrstevnice (manželky), která si prošmejdila pár mejlů, jež nebyly určeny jí, a početla pár sms v manželově mobilu a radikálně ukončila dlouholetý vztah a až pozdě pochopila, že se to nevyplatilo, protože svobodných pětapadesátníků - a výš, zas tolik není
anitech: Nelžeme si do kapsy, nebude se užírat dlouho. Vždycky se najde nějaká rozvedená čtyřicítka, která bere cokoliv, jen aby nebyla sama. Takže tento scénář je jen krátkodobý. Takto to bylo se se strejdou, kterému je teď 68. Rozvedl se kvůli milence o patnáct let mladší, ta ho po rozvodu nechtěla, měla zájem jen o jeho peníze ne o to, aby se o něho starala. Nejprve se doma užíral vztekem, že mu nemá kdo uvařit a vyprat, ale pak se našla jedna o dvacet let mladší, které chyběl objekt pro opečovávání. Jediné, o co přišel, jsou děti a vnoučata. Já se s ním nestýkám, byl to přiženěný strejda, tak nevím, jestli je spokojený nebo ne. Ať tak či tak, byla to jeho volba.
Tak mě překvapilo, jak se tady většina diskutujících shodne na tom, že se má na manžela vykašlat (ale nerozvádět kvůli důchodu atd.) a zařídit se po svém (užívat si života). Nevidím tady jediný příspěvek, který by se zamýšlel nad tím, že člověk potřebuje vedle sebe blízkou duši. Já bych v takovém manželství žít nemohla, ani kvůli penězům ne. Vztah má pro mne cenu právě pro to sdílení a blízkost druhého člověka. Kdybych věděla, že můj partner toto sdílí s někým jiným, nemohla bych s ním žít. Vztah přece není jen o společné domácnosti... Asi bych to na místě autorky článku začala řešit. Nejspíš tím, že bych se rozvedla a našla si někoho, kdo by se mnou můj život sdílel jinak, než jen společným nedělním oběděm a jinak je ke mně lhostejný... Podotýkám, že nemluvím o sexu.... spíše o duševní blízkosti...
anitech: Vidím to u tchánovců - ne že by tchán měl někdy nějakou milenku, to nejspíš ne, on byl vždycky spíš na jídlo a na pití, než na sex, ale je to starej prďola, co sedí doma na zadku. Takže tchýně si už přes 20 let dělá, co chce, chodí s kamarádkami, jezdí si na dovolenou a užívá si života. No má si otravovat podzim života s ufňukaným dědkem? Uvaří mu, vypere, ale to je tak všechno, má svůj život a své koníčky. Rozvod v tomhle věku už neměl smysl, ale dělat mu servis a na všechno ostatní zapomenout - ani náhodou, nejsme služky a oni nás za to neplatí.
