Tak trochu nostalgické televizní vzpomínání
Taky si občas rádi zavzpomínáte na doby dávno minulé? Já jsem zrovna slaměná vdova, manžel odjel do lázní, děti už s námi nežijí a tak si užívám skoro svobodného života. A řeknu vám, že to vůbec není špatné.
Jak tak trávím večery sama doma a příjemně si relaxuju, občas se v myšlenkách ponořím do doby, kdy jsem byla mladá. A asi už opravdu stárnu, protože si vybavuju jen to pěkné a příjemné, jakoby v té době nic negativního neexistovalo a všechno bylo fajn a v naprostém pořádku.
Zrovna včera jsem přepínala v televizi programy a zjistila, že i když jich máme opravdu hodně, pořadů, na které by se člověk se zájmem podíval, moc není. Současné seriály mi moc neříkají, líbí se mi Vyprávěj a První republika, různé reality show, kde se lidé před celým národem obnažují až do morku kostí nejsem schopná sledovat a tak bych mohla pokračovat.
Zavzpomínala jsem na dobu, kdy jsme měli jen dva programy, jedničku a dvojku a jak jsme tehdy hartusili, že se v té televizi na nic nedá koukat. Z dnešního pohledu to ale vidím jinak a zjišťuju, jak kvalitní pořady jsme tehdy měli. Samozřejmě, že ne všechny, ale řekla bych, že kvalita byla mnohdy nejméně o třídu výše, než je dnes.
Cíleně jsem si začala vybavovat, na co jsme se tehdy dívali. Možná se ke mně připojíte a taky si rádi zavzpomínáte.
Jako jeden z nejlepších seriálů považuji kromě nepřekonatelné Nemocnice na kraji města seriál Byl jednou jeden dům. To herecké obsazení byl skutečný koncert. Ráda jsem taky měla slovenské pondělky, jejich inscenace byly špičkové a nejen inscenace. Seriál Vivat Beňovský nebo Ztráty a nálezy, Milana Kňažka jsem tenkrát platonicky milovala.
A co třeba takový Karel Gott ve Slaném. Jooo, za Gotta bych dejchala. Nebo scénky s Holzmanem, Šimkem, Nárožným a Sobotou.
Anebo když půjdu ještě dál, do doby svého dětství. Pohádkové dívánky s „kolotočovou“ znělkou, večerníčkové Pohádky ovčí babičky, Křemílek a Vochomůrka, Maková panenka nebo půvabní Karafiátovi Broučci.
Snažila jsem se vybavit co nejvíce pořadů, na které jsem se kdysi ráda dívala a nenechala si je ujít a bylo mi při tom vzpomínání dobře. Třeba si i vy rádi zavzpomínáte. Možná by bylo zajímavé, kolik seriálů, soutěžních, zábavných i dětských pořadů bychom společně znovu oživili.
Na co rádi vzpomínáte vy?
14.11.2017 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tak trochu nostalgické televizní vzpomínání
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Zrovna dnes začal odpoledne na ČT1 seriál Byl jednou jeden dům. Už jsem to viděla mockrát, ale znovu se dívám. Všichni tam byli takoví mladí!!! Hanzlík, Trejtnarová v sukýnce s kšandama, krásná Šulcová, nezapomenutelná Hlaváčová, sarkastický Adamíra.....no prostě všichni.
kobližka: Luděk byl skvělý - občas si pouštím jeho "Pes suverén"
Vzpoměla jsem si na Sešlost Luďka Nekudy,toho jsem milovala.Jednak to byl ohromně sexy chlap a druhak to uměl úžasně s českým jazykem a jeho humor byl bez vulgarit.
enka1 - 19.11.2017 14:45
Koukala jsem,jo,tam se předvedla celá plejáda našich herců
No jo,Píseň pro Rudolfa...moje mládí ...a vůbec,byla toho spousta,člověk pomsalu zapomíná,ale jak si to tu tak čtu,všechno se mi vybavuje.
Zmínil jste už někdo Píseň pro Rudolfa III. ?
A ode dneška opakujou Byl jednou jeden dům - jeden z mých nej oblíbenějších
Jó,to bývaly seriály...17 zastavení jara,Kapitán Klos,Ctná paní Lucie-ta skončila zcela náhle ,aniž by někdo řekl,jak to dopadlo ,jen proto,že byla málo angažovaná....My na západě Čech jsme neustále sledovali "Německo",čili západ,hlavně hitparády s cizími zpěváky.Na našich dávali sice nějaké taky,ale většinou s trapáky,jako byl Liška,Plameny apod.My měli bednu na Multiservis až od r. 1969,a do té doby jen rozhlas po drátě (byli jsme dost chudí)....Takže hodně vzpomínám na Hajaju,nedělní pohádky,sobotní dobrodružné hry,a hlavně:každé ráno jsme vstávali s "Rytmickou skupinou Jana Kalába",seděli s bráchou ve studené kuchyn v pyžamu,na židli měl každý připraveno oblečení, a nebyli jsme schopni vstát a se obléknout....Poslouchali jsme ty rozcvičky a žasli,že by někde byl někdo,kdo opravdu cvičí! Do školy jsme šli velice pozdě,pomalu a skoro denně těsně před osmou...Taky si vzpomínám,kdy jsem viděla poprvé televizní program: v družině byla,měli jsme tehdy směnné vyučování,a dopoledne nám pustili vysílání pro školy-byla tam nějaká ptačí budky snad na anténě-to mi utkvělo.To bylo cca 1963.Máma na počátku 60.let chodila ke kamarádce na televizi,když byly ty soutěže 10x odpověz a pod. Dnes kolikrát projíždím více než 30 programů-a není nikde na co se dívat- buď trapnosti,nebo vraždění....Na naše seriály se moc nedívám,žasnu občas,když vidím nějaký zlomek,co to je za krávoviny,Ulice,Ordinace-co tam řeší za nesmyslné problémy,vycucané ne z prstu,ale z jiné části těla...
A Sága rodu Forsytů (černobílá),Bakaláři,Sebastián a pes...jé,to je milé si zavzpomínat
A co soutěže? 10 stupňů ke zlaté, 8 vteřin a dost, 6 ran do klobouku - bylo jich víc, pamatuju si je matně a názvy už vůbec. Jinak u mě vyhrávají Hovory H a Dva písaři
dadka: já mam ke Slovenštině blízko (babička byla Slovenka), ale musím uznat, že můj starší syn (13) slovensky rozumí a mladší (9) docela dost slov taky
Linda: Asi je to tim, jak jsme v tom vyrustaly. Ja s tim problemy nemam zadne ale ackoliv nase holky umi dobre cesky (starsi i obstojne pise a cte dobre, mladsi uz zacala skolu tady, ale umi cist a i trochu psat), ale slovenstina se jim zda taky jina.
celina: Čtyři z tanku jsme měla taky moc ráda.....a večerníčky a pohádkové pohádky.....
Krásné vzpomínání,
zrovna včera jsem se dívala na film Práče, ani tak není o tom filmu, ale upamatovávala jsem si herce, Menšík, Hlavatý, Remunda a tak je to i s jinými filmy.A je to hezké si tak povzpomínat na ty dřívější filmy, vlastně nám stále utkvěly v paměti, teď mi ještě napadl film Čtyři z tanku a pes, nebyl český, ale je to vlastně jedno...
dadka: sharon: pro me je slovenstina jako cestina, nejaky vyraz sice neznam a rozhodne bych v ni nebyla shopna neco napsat, ale rozumim a prectu si. Kdyz jsme v cechach mam v aute pustenou Frekvenci 1 a hrali Zvonky stesti. Obe holky ac cesky rozumi pomerne dobre tak na me koukaly jak cerstve vykopana mys "mami co to je za jazyk?" Ani to ze zvonek a zvoncek je totez nedaly dohromady ...asi nam to prijde jako "stejny" jazyk, ale ve skutecnosti bude mit jinou intonaci atd, ze skutecnwe pusobi jako cizi jazyk
dadka: to máš pravdu ,vnuci umí perfektně anglicky ale co je vyprážaný rezeň absolutně netuší....njn nová doba..
Vždycky, když dávali Nemocnici na kraji města, tak bylo v ulicích vylidněno, všichni se dívali a druhý den se diskutovalo co, jak a proč a jak to bude pokračovat. Ale to pokračování se mně už moc nelíbilo, pletli tam cigány, no prostě už to nebylo ono.
Slovenské pondělky a jejich inscenace...na to jsem se vždycky moc těšila.Vůbec mně nepřišlo, že herci mluví slovensky. Dnešní generace slovenštině vůbec nerozumí Vyzkoušela jsem si to na vnucích a byli ze všeho úplně vedle, ničemu nerozuměi. Milovala jsem i seriál Byl jednou jeden dům, opravdu to byla přehlídka naší herecké elity. Taky dodnes miluju zfilmovanou pentalogii od Neffa Sňatky z rozumu, znám to skoro zpaměti.
Dietlovy seriály byly, nebo vlastně jsou pořád ke koukání. Všechny.
A dalo by se pokračovat a psát a psát.