Naléhá, abychom měli dítě
Jsem rozvedená, je mi 33 let, mám sedmiletou dceru. Před půl rokem jsem se seznámila se svým současným přítelem. Je mu 31 let a před dvěma měsíci jsme spolu začali bydlet. S dcerkou si na sebe docela rychle zvykli a vycházejí velmi dobře.
Ačkoli je vlastně všechno v nejlepším pořádku, objevilo se něco, co mne dost znepokojuje. V podstatě hned, jak se ke mně Mirek nastěhoval, začal mluvit o našem společném dítěti. Prý by si ho moc přál.
Já také nejsem proti, ale nepřipadá mi rozumné plánovat dítě po půlroční známosti. Snažila jsem se Mirkovi vysvětlit, že je to na mě ještě příliš brzy. Chtěla bych, abychom se více poznali, nechci hned spadnout do mateřské dovolené a povinností kolem miminka. Na to podle mě zatím není vhodná doba.
Mirek ale začíná být velmi urputný, říká, že mé odmítání chápe tak, že o něm pochybuji. Prý se cítí nedůstojně, jako by dělal nějaké přijímačky na partnera a otce. Neustále mě ujišťuje, že mne miluje, i mou dcerku, tak na co bychom měli čekat. Jeho naléhání a obviňování z nedůvěry je mi velmi nepříjemné.
Nevím, co mám dělat. Druhému dítěti se nebráním, Mirka miluji, ale zároveň mám také velkou obavu. V prvním manželství jsem se spálila, nechci opakovat stejnou chybu podruhé. Vím, že stoprocentní jistotu nezískám nikdy, ale nechci se vrhat po hlavě do něčeho, na co se zatím vnitřně necítím.
Zajímalo by mne, jak by se na mém místě zachovaly jiné ženy. Jsem přehnaně opatrná, nebo uvažuji správně? Mirka ztratit nechci, jen bych potřebovala, aby trochu zmírnil tlak, který na mě vytváří. A nějak se mi nedaří ho přesvědčit.
14.12.2007 Rubrika: | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Naléhá, abychom měli dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Meander: tak ať si koupí náplast , když ne piluli...to je přece jasné,že ne každý může chálovat tabletos...tady se ptala teta z článku, co má dělat
Já zas tolik let čekala na dceru, až jsem potkala našeho tatu a Kačaba je tu a chtěli jsme jí oba...ale našeho tatu znám od shora dolů zevnitř aj zvenčí, tady teta z článku teprva chce svého vyvoleného poznat a né se hned kutálet s bříškem a neví,co dělat...jak to oddálit...Tak oddálit TŘEBA pilulkama, které nepoví, že jí...
Ach jo, je to pořád stejný, v jednom dopise čtu jak se chlap stěhuje z ložnice, protože ona nepeče cukroví, tady se zas s Kristinkou manipuluje ve smyslu,,já jsem ten hodný a TY ta zlá" - to je taková vydíračka, že - já tě miluju, miluju tvoji dcerku a ty nechceš mít se mnou dítě, pochybuješ o mě, testuješ mě, cítím se nedůstojně atd. A kde je jediná zmínka o tom, že Tě, Kristinko, chápe, že Tvé první manželství Tě poranilo, že dítě moc chce, ale ještě chvilku počká, že by jste se mohli spolu dohodnout...
Já jsem se na dítě prostě necítila, bála jsem se, že nezvládnu starat se o miminko, vychovávat ho ( mnohé se mi asi budou smát, že přeháním, ale taky mám svá trápení). Můj muž má děti moc rád, báječně si s nimi rozumí, ale po rozumné promluvě( a nebylo to ze dne na den) jsme se prostě dohodli a shodli.
Šťastná Baronka: Ne každý může "papat pilulky". 
Já bych ho vyrazila.
Ota: Před půl rokem jsem se seznámila se svým současným přítelem. Je mu 31 let a před dvěma měsíci jsme spolu začali bydlet.
stačí pozorně číst 
.jpg)
Těžko soudit.
Zásadně ale postrádám informaci o věku Mirka a jeho předchozích vztazích .
Pokud by mu bylo něco kolem 40ky nebo by to byl jeho první vážný vztah tak ho docela chápu.
Kristinko, pozor.Myslím, že tvůj instikt ti napovídá správně. Na takový nátlak bych nikdy nepřistoupila. Výdyť se znáte krátce a po 30. už máte své zvyky, které již jsou pevné a vzájemně je musíte sladit.
Myslím, že těhotenství je sice věc partnerů, ale hlavní odpovědnost zůstane na ženě. Plně souhlasím se Šťastnou Baronkou. Tuto záležitost bych vzala plně do svých rukou a partner nemusí nic vědět a dle mého to je věc tvoje.
Nechci sýčkovat, ale byla bych velmi opatrná. Po roce dvou už budeš chytřejší. Nátlaky nějak nesnáším! 
Tobě hodně síly a 
Jestli je vám s nim dobře, no tak co,bydlete si spolu, mějte se doma všichni rádi...a když nic nechce pochopit a tobě se nechce vysvětlovat, tak ho trochu obelsti a papej pilulky, dokud nebudeš chtít s ním i ty miminko nebo dokud si prostě nebudeš na 100% jistá, že TOHLE je on a že už se nespálíš
Já si myslím, že to divný není. Moji rodiče se brali po půl roce, měli hned dítě a jsou spolu už 30 let. Pozoruje přítel na ulici ostatní děti? Vnímá nebo komentuje venku nějak maminky s kočárky? Pokud ano, zřejmě jde fakt o cit a o touhu zakořenit. Nebrala bych to jako vypočítavost. Myslím, že většinou si chtějí ženy pojistit chlapa, ale obráceně si myslím, že to až tak nefunguje.
Pokud se ale jedná o každodenní tvrdé naléhání a vyslýchání argumentů proč ještě ne....tak by se mi to taky zdálo divný.
Taky mi to připadá divné, jako by tě malinko chtěl přivázat k miminku. Souhlasím i s tou pojistkou. Určitě bych nepodléhala nátlaku, s tím prostě musí souhlasit oba dva a nejde si to vynucovat jako malé dítě. Připadá mi to z jeho strany takové: já to chci a to hned. Půl roku je na poznání málo, počkej, až opadne ta největší zamilovanost a chtělo by to nějakou zátěžovou zkoušku, krizovější sitauci, abys taky věděla, jestli na to má.
samozrejme, ty si chces uzit vas vztah, ja ne... me je po tom putna, ze... 
To je tezky, treba proste fakt jenom touzi po diteti... to, ze je to na tebe brzy mu nejspis vysvetlujes horem dolem... zkusila bych to navlect tak, ze si chci uzit poradne jeho, vas vztah, ze az prijde dite, uz nebudete mit na sebe tolik casu...ono romanticke predstavy o miminku a skvele rodine je jedna vec a realita druha... zkusila bych mu to vysvetlit takhle, popr. se dohodnout, ze si o diteti promluvite a rozhodnete se treba za rok, za dva... nemuze te do toho nutit, na tohle rozhodnuti musi byt vzdy dva...
A nebere to tak, že ty už dítě máš, a on zatím žádné? Nechce se jen vyrovnat? Jestli tě má rád, docela rozumím tomu, že od tebe dítě chce. Taky už nejsi nejmladší, počítej: než otěhotníš...pak 9 měsíců...ono se to nezdá, ale utíká to. A k sedmileté dceři už i teď bude další sourozenec pomalu pozdě.
Takže on se cítí jako u přijímaček? A kolikátý je to jeho vztah? Dost na tebe tlačí. Řekni mu, jak na tebe působí jeho naléhání, a pokud to nepochopí, asi bych ho vykopla - promiň. Někdo, kdo na mě po půl roce s čímkoli naléhá, nebere v úvahu, že po zažitých zkušenostech jsem taková jaká jsem, a nesnaží se pochopit moje pocity - tak někdo takový mě nebere vážně.
zatím jsem nečetla reakce ostatních, za sebe říkám, že mi to z jeho strany přijde podezřelý, moc spěchá, moc naléhá, jako by si tím dítětem chtěl Kristinu pojistit. Co v jiných oblastech? Taky jsou takový tlaky?
Záleží, jak jste na tom finančně- je on zabezpečený? Třeba opravdu touží po dítěti a nic jiného v tom není
