Nechci mít manžela u porodu
.jpg)
Jsem v pátém měsíci a na naše miminko se s manželem oba moc těšíme. Dlouho jsem nemohla otěhotnět, podstupovali jsme všelijaká vyšetření a já i léčbu, až se to po pěti dlouhých letech konečně podařilo.
Když jsem zjistila, že budeme mít děťátko, byla jsem skutečně šťastná a stejně tak i můj manžel. Připadalo nám to po těch letech jako zázrak. Těhotenství probíhá normálně a bez komplikací, takže je vše na dobré cestě. Trochu mne trápí pouze jedna věc. A nevím, jak se správně zachovat, tak jsem se rozhodla zjistit zkušenosti jiných žen.
Můj manžel totiž velice touží být přítomen u porodu. Vypadá to, že si vůbec nedovede představit, že by u tak důležitého okamžiku nebyl. Já ho na jednu stranu chápu. Na dítě se těšil, společně jsme prožívali všechna ta trápení a smutek a pak i radost, když se to povedlo. Rozumím mu, že chce být u všeho. Mám však obavu, jak budu jeho přítomnost snášet já.
Bojím se, že mi tam bude překážet, že mne bude znervózňovat. Když mi něco je, tak totiž nesnáším přehnaný soucit a účast. Radši se s tím vypořádám sama. A teď nevím. Nechci manželovi ublížit, zatím jsem se nevyjádřila ani tak ani tak. Vždycky tuhle debatu utnu s tím, že na to je ještě čas. Ale ten už se krátí a za chvíli se budu muset rozhodnout.
Prosím, poraďte mi, je otec u porodu přínosem, nebo ne? Moje máma tvrdí, že to jsou vymoženosti dnešní doby, že co svět světem stojí, byl porod vždycky ženskou záležitostí. Asi s ní v tomhle ohledu souhlasím.
Jaký je vás názor?
28.11.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci mít manžela u porodu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
a co manželovi na rovinu říct, jaký z toho máš pocity?
Jinak asi, jak píše saliie.
Jak já ti rozumím... Byla jsem na tom úplně stejně. U staršího kluka se to naštěstí vyřešilo samo, Petr to za náma do porodnice nestihl 
a musím přiznat, že mi vůbec nechyběl. Taky mě vělká pozornost spíše rozčiluje. On je skvělý, ale nehrozí, že by sám pochopil co chci a představa, že furt řešíme, jestli má stát tady nebo támhle a tohle má dělat a tohle nemá... 
U druhého dítka už jsem mu na rovinu řekla, že ho miluju, ale že u porodu ho nechci. Pochopil to. Volala jsem mu hned jak se malinká narodila a šťastní jsme byli i tak. Nemyslím si, že to náš vztah nějak oslabilo a k malínkům má krásný vztah i tak 
sallie: Myslím, že Tvůj názor je velmi rozumný.
Bohužel, já rodila v době, kdy rodičky byla "jen čísla". Rodila jsem velmi dlouho a těžce, nakonec císařem. Byl div, že jsme obě nakonec dobře dopadly. Dcera měla přerostlé nehty,....no, raději bez podrobností.Manžel doslova bydlel v autě na parkovišti několik dnů.Ta jeho bezmoc musela být strašná. 
Přijali mne v pondělí a císař byl v sobotu odpoledne!!! Dodnes nad tím známí lékaři nevěřícně kroutí hlavou, že to bylo za totáče možné! Zápis o porodu se pak "záhadně" ztratil.Sálová sestra byla sadistka s nenávistí k matkám, stará panna-vyhlášená.
Věřím, že kdyby tam manžel mohl být, mnohému by zabránil. A to jsem byla protekční pacientka!-Buďte vděčny za možnost si vybrat. Držím všem budoucím maminkám palečky.
.jpg)
Je prínosem. Pokud budete mít rozumný zdravotníky tak ho budes mozná potrebovat mín, ale porád Ti muze treba donest pití, podat vec, me napríklad nechali samotnou na pokoji a sestra me chodila kontrolovat tak jednou za hodinu a manzel mi prinesl pití, utrel celo, podrzel ruku...je to spousta drobností s kterými ti muze pomoci...já jsem se treba desne potila,ale byla mi kosa na nohy a navléci si ponozky mezi kontrakcema je akrobatický kousek..jsou to drobnosti, ale byla jsem za ne ráda. A pokud se nepostestí na zdravotníky, tak on je rozhodne v lepsím stavu se s nimi dohadovat nez ty. Nakonec pokud to bude pro vás oba a nebo jenom pro tebe neúnosné, vzdycky muze pokoj opustit (treba kdyz te budou vysetrovat) a pockat na chodbe, dojde si k automatu pro kafco....nikdo netvrdí ze u tebe musí být celou dobu.
Já byla ráda, že mám muže u porodu, personál se kě začal chovat líp když manžel dorazil
Rozhodně mě nelitoval, naopak mi zvedal náladu, dělal forky, že jsem se musela smát, a na tu bolest jsem trochu zapoměla
Po porodu jsem měla komu sdělit, že máme krásný děti a že to bylo hrozný!
Taky mi masíroval záda, podával vodu, otíral čelo a držel mě za ruku když bylo třeba...prostě mi jeho přítomnost nevadila..ač je jindy "humpolák" tak tak nějak vycítil, co je třeba a co už neJá doporučuji.
Asi bych udělala dohodu, jak píše salie, je to rozumný.
Za sebe bych chtěla, aby u porodu můj partner byl, aby viděl, že rození dětí není nic jednoduchýho.
Manžel to u první nestihl, malá se narodila a já jsem s tou radostí byla sama, nikdo si mě nevšímal, byla jsem osamělá. U malého to stihl, stál u hlavy, dopředu se nemusel dívat, když nechtěl, hodně mi to pomohlo psychicky, nebyla jsem sama. Radost měl obrovskou, malého držel dřív než já. Podotýkám, že nemocnic se bojí a dobrovolně by tam nešel. Proto se mu ze začátku moc nechtělo, ale pak mi děkoval, že jsem ho překecala.
já měla manžela u obou porodů a jsem tomu moc ráda, v obou případech byla porodnice přeplněná, rodilo se i na ambulanci, celé Brno nebralo posílali do Ivančic a tak po různu ... zbláznila bych se tam sama, v bolestech a každý kolem jen proběhl a slyšelas jen " rodička na ambulanci, čtyřka nepostupuje" a ve vedlejším pokoji se rodily dvojčata, takže mě přišel zkouknout doktor až na šití jinak jsem to musela zvládnout s asistentkou, která pobíhala po okolí a vydávala rychlo příkazy (až ucítite tlak na konečník tak na mě zazvoňte)... fakt jsem byla ráda, že je tam se mnou manžel. Ale můj chlap není plašan, moc nemluví, prostě byl, přehazoval CD, masíroval, přidržoval míč, nachystal papuče abychdo nich jen vklouzla, když jsem šla ze sprchy atd.
no - ja byla rada, ze tam manzel byl. ne proto, ze by mi nejak pomahal nebo tak, ale aspon jsem si mela komu postezovat nebo zanadavat mezi kontrakcema a pak kdyz me sili, tak stal s malym v naruci a pochodoval kolem a tak, bylo to moc fajn. a myslim, ze tvuj muz se sam bude citit hur jak ty, jako paty kolo u vozu, ktery neni schopny ti pomoct, takze bych to nechala na situaci.
myslím, že jste udělala chybu, že jste se o tom s manželem nebavila už dřív. čím dřív by byl připraven na to, že ho u porodu nechcete, tím líp. nejspíš to teď ponese hodně těžce.
myslím, že v nemocnici může být s vámi a těsně před porodem ho pošlete pryč s tím, že ho tam nechcete. nebo si to v té chvíli rozmyslíte a chtít ho tam budete. uvidíte sama jak to dopadne.
.JPG)
Měla jsem manžela u dvou porodů a jsem ráda, že tam byl.
Pravda, druhý porod skoro nestihl,ale ten první trval hrozně dlouho, ze zdravotního hlediska byl v pořádku, tak si mě sestry moc nevšímaly - a mně bylo zle a byla jsem ráda, že ho tam mám.
.gif)
No a já bych ho tam nechtěla. Tak si teď vyber....
Ale určitý výchovný, tedy pro něj, přínos to určitě má
Ahoj,můj soukromý názor je,abyste u tohoto zázraku mohli být oba dva.Rozhodně se nemusíš stydět,partner teda pokud se nechce skácetti bude stát u hlavy a to opravdu fuuj neuvidí.Většinou je to obrovským přínosem,protože i on si uvědomí,že porod není peříčko a myslím že není většího pouta než společně přivést na svět někoho koho jste společně počali,tak proč mu to odpírat.A věř tomu,že mu do řeči moc nebude bo chlapi jsou 
a trocha bolesti se bojí.Je to jeden z nejsilnějších zážitků a měla by jsi být s někým blízkým či nejbližším a ne jen s cizími.A on si tě pak následně bude vážit podstatně víc,když uvidí a hlavně pochopí.A věř,že následně poznáš podle keců(udatných mužů),zda byl chlap u porodu či ne.Není to výmysl současné doby,to spíš té minulé kdy se maximálně mohlo vystavit mimčo do okna,aby tatínek vůbec zjistil na koho je podobné.
Dříve to nebylo možné, ale taky bych zvažovala, jestli ano nebo ne.Když mám nějakou bolest, tak jsem zvyklá si ji řešit sama, zalézt někam, kde mě nikdo nevidí a protrpět si to. Ale na druhou stranu je dobré, aby manžel byl u porodu svého dítěte a viděl, že porod není žádná brnkačka.
Alice:
