Nechci mít manžela u porodu
.jpg)
Jsem v pátém měsíci a na naše miminko se s manželem oba moc těšíme. Dlouho jsem nemohla otěhotnět, podstupovali jsme všelijaká vyšetření a já i léčbu, až se to po pěti dlouhých letech konečně podařilo.
Když jsem zjistila, že budeme mít děťátko, byla jsem skutečně šťastná a stejně tak i můj manžel. Připadalo nám to po těch letech jako zázrak. Těhotenství probíhá normálně a bez komplikací, takže je vše na dobré cestě. Trochu mne trápí pouze jedna věc. A nevím, jak se správně zachovat, tak jsem se rozhodla zjistit zkušenosti jiných žen.
Můj manžel totiž velice touží být přítomen u porodu. Vypadá to, že si vůbec nedovede představit, že by u tak důležitého okamžiku nebyl. Já ho na jednu stranu chápu. Na dítě se těšil, společně jsme prožívali všechna ta trápení a smutek a pak i radost, když se to povedlo. Rozumím mu, že chce být u všeho. Mám však obavu, jak budu jeho přítomnost snášet já.
Bojím se, že mi tam bude překážet, že mne bude znervózňovat. Když mi něco je, tak totiž nesnáším přehnaný soucit a účast. Radši se s tím vypořádám sama. A teď nevím. Nechci manželovi ublížit, zatím jsem se nevyjádřila ani tak ani tak. Vždycky tuhle debatu utnu s tím, že na to je ještě čas. Ale ten už se krátí a za chvíli se budu muset rozhodnout.
Prosím, poraďte mi, je otec u porodu přínosem, nebo ne? Moje máma tvrdí, že to jsou vymoženosti dnešní doby, že co svět světem stojí, byl porod vždycky ženskou záležitostí. Asi s ní v tomhle ohledu souhlasím.
Jaký je vás názor?
28.11.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci mít manžela u porodu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
no já bych jej u porodu vítala,dříve to nebylo,ale at manžel vidí co je porod,at tě drí a ruku ,bude to i pro tebe lepší
Kazda ti tady bude rikat svuj nazor,ale stejne si to musis rozhodnout sama,jak to sama citis
Ja jsem to teda mela jednodussi,ze manzel u porodu byt nechtel a ja jsem ho tam vlastne taky nechtela,tak to bylo vyresene.
No,ale v tvem pripade manzel k porodu chce,tak si s nim asi promluv,rekni mu,ze bys u toho radsi byla sama
.jpg)
sallie: souhlasim se sallie
Alice.: 
Blízký člověk u porodu fakt může být velká opora, ale musí fakt být opora a poslouchat na slovo a ne překážet. Já jsem u ubou porodů měla partnera, který naštěstí nemluvil, nechal mě být a prostě jen tam byl a když bylo třeba, tak masíroval, držel nohu apod. Hlavně mě neutěšoval a neříkal že to bude dobrý a podobný nesmysly....to bych ho asi hnala 
U mého prvního porodu byla ještě moje máma, ale tu jsem po nějaké době musela vyhnat, měla totiž slzy v očích a nesnesla ten pocit, že její malá holčička takhle trpí...takže utěšovat mámu a ještě řešit porod nešlo, takže ho nakonec prožila na chodbě a v kantýně. Pro obě strany mnohem výhodnější aranžmá.
Zajímavé ale bylo, že když mi vloni zemřelo během těhotenství miminko a musela jsem ho porodit, tak jsem tam partnera nechtěla...poslala jsem ho domů a porodila jenom se sestrou a doktorkou. Obě mě držely za ruce a cítila jsem velmi silné ženské souznění...v tomhle případě by mi tam ten chlap býval skutečně překážel. V případě normálního porodu ale ne.
no dřív ženská mívala u porodu porodní bábu, kterou znala, a pak třeba matku, sestru - prostě ŽENY... ale byly to ženy, které znala... V systému v ČR, kde člověk skončí v nemocnici s úplně cizími lidmi, bych nějakého svého člověka určitě chtěla. Někoho pro koho nejsem číslo 54, ale lidská bytost.
Můj manžel byl u obou porodů - dohoda byla, že pokud bude chtít odejít, tak odejde, pokud ho já budu chtít v nějaké fázi vykázat, tak taky půjde bez diskuzí.... zůstal, neznervózňoval, naopak bylo příjemné ho mít tam. Udělej s manželem podobnou dohodu. A jeslti nechceš mít u porodu muže, zkus maminku, kámošku nebo dulu.... nějakou spřízněnou duši to podle mě chce.
Neboj se ho mít u sebe. Zdravotní personál si ho "usměrní", aby Ti nepřekážel. Uvidí, co žena musí přečkat, než malého drobečka přivede na svět.
U mého muže to bylo ... nečekaně silné a vzrostla jsem v jeho očích.
