Azyl pro pubertálního synovce
Jsem vdaná, na mateřské dovolené s půlroční dcerkou. Bydlíme v Praze v třípokojovém bytě. A jak to vypadá, pravděpodobně budeme mít „podnájemníka“, z čehož nejsem moc nadšená.
Syn manželovy sestry nastoupil letos v září do učiliště v našem městě. Jelikož bydlí poměrně daleko, dostal místo na internátě, kam na začátku roku také nastoupil. Jenže teď přišla švagrová s prosbou, zda bychom Honzu nevzali k nám, jelikož na internátě trpí.
Podle toho, co říkala, tak tam panuje cosi jako šikana a Honza se stal jednou z obětí. Je spíš drobný, působí neprůbojně, i vzhledově se od svých vrstevníků dost odlišuje: silné brýle, odstáté uši… Chápu, že už od dětství musel hodně vytrpět.
Situace na internátě se prý vyhrocuje, kluk se tam nechce v neděli vracet a hlavně apeluje na rodiče, aby v žádném případě nikam a nikomu nic nehlásili, měl by pak prý ještě větší peklo. Osobně s takovým postojem nesouhlasím, myslím, že by se to naopak nahlásit mělo, jinak se nevyřeší vůbec nic.
Sestra s manželem nás tedy požádali, zda bychom nebyli tak laskaví a neposkytli po dobu studia jejich synovi ubytování u nás. Pravda, pokojík, se kterým počítáme jako s dětským, je zatím volný, malá spí s námi v ložnici a minimálně do dvou let ještě bude. Místo tedy máme, v tom problém není. Ani ve financích, Honzův pobyt u nás by jeho rodiče samozřejmě plně hradili, jimi navržená měsíční částka by byla zcela dostačující.
Manžel souhlasil zcela bez výhrad, takřka okamžitě. Považuje za správné Honzu k nám vzít vzhledem k situaci, ve které se nachází. S svou sestrou mají hezký vztah, to mám konec konců i já, žádné spory mezi námi nikdy nebyly, naopak, vždy se všichni rádi vidíme.
V podstatě nemám s Honzovým bydlením u nás problém, ale obavy přesto jsou. Klukovi je šestnáct, co jsem měla možnost pozorovat, puberta s ním docela mlátí. Mám strach, abych ve svých pětadvaceti letech byla pro takového výrostka dostatečnou autoritou, aby nám nepřerostl přes hlavu. Manžel je od rána do večera v práci, všechno by tím pádem leželo na mně. Na víkend by Honza jezdil domů.
Jsem na vážkách. Chtěla bych jim všem a hlavně Honzovi pomoct. Ale nerada bych tak učinila na svůj vlastní úkor a třeba i na úkor naší dcerky, která je zatím miminko. Honza není náš, ta odpovědnost je tam hodně velká. Zároveň přiznávám, že vzhledem k mateřské by se peníze za „podnájemníka“ hodily.
Ráda bych se zeptala čtenářek, jak by se v takové situaci zachovaly. Zároveň bych chtěla požádat o vaše zkušenosti s výchovou puberťáka a také o nápady, jak přesně stanovit podmínky jeho pobytu u nás. Nerada bych narušila dobré rodinné vztahy a šlápla tzv. vedle.
2.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Azyl pro pubertálního synovce
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ať říká kdo chce, co chce, mi přijde sobecké chtít nasadit do mladé rodinky s miminkem šestnáctiletého kluka. Já bych si něco takového vůbec nedovolila chtít. A sama bych do toho rozhodně nešla. To, že manžel okamžitě souhlasil je přirozené.Vše z toho plynoucí bude jen na manželce . A šikanu bych rozhodně řešila .
.jpg)
téměř výhradně souhlasím s Kassy
Na rok bych ho vzala, s tím, že se uvidí, jak to bude fungovat, a během té doby rodiče případně vymyslí, kam s ním, kdyby se tahle varianta neosvědčila. Ale stanovit jasná pravidla, co se budou dodržovat a nebude se o tom diskutovat. V obzvlášť sporných případech bych neváhala ani minutu a zeptala se rodičů, ať rozhodnou sami. Že bude po sobě mejt vanu, to je snad proboha samozřejmé, takové prkotiny bych ani neřešila. 
.gif)
denda04: já bych to nebrala na celé 4 roky, vždyť budou potřebovat pokojíček pro dcerku, třeba budou mít do té doby další děcko. Až bude kluk starší, může jít bydlet na privát, přece jen už bude otrkanější
Zaznělo tady, že v tomto věku nemůže jít děcko na privát. Když byl můj manžel na SŠ, tak měli zajištěné ubytování pouze v 1. ročníku a pokud bylo volno, tak i pár lidí ze 2. ročníku. Pak jim bylo nabídnuto ubytování na jiném intru ve městečku vzdáleném asi 20 km (dojíždění vlakem). Takže si stejně většina sehnala privát, protože jiná možnost nebyla. V té době se chodilo na SŠ po 8. třídě a těm dětem, co bydlely na privátě bylo 16 - 17 let
Pokud není synovec vyloženě problémový a vy máte k podnájmu podmínky tak bych ho určitě vzala.
Akorát teda jak psali tady přede mnou - jasně stanovit pravidla.
Do kolika může být venku, co budou jeho povinnosti a že já jsem tady ten dospělý a když něco řeknu tak to bude platit.
Já bych synovce do podnájmu vzala. Možná jsem divná, ale podle mě si rodina má pomáhat a synovec není žádné "cizí dítě", zvlášť když se s jeho rodiči stýkáte a dobře spolu vycházíte, tak snad znáte i synovce.
Každopádně bych ale nejdřív sedla s jeho rodiči i s ním a domluvila jasná pravidla. Příchody domů, návštěvy, pomoc v domácnosti a tak. Jeho rodičům taky musí být jasné, že synovce nebudete vychovávat. Budete trvat na dohodnutých pravidlech a pokud nastanou problémy, budete je hlásit rodičům, ať si to se synem vyřídí sami. S tím by měl být srozumněn i on, aby to pak nebral jako žalování a podraz.
A zatím bych to zkusila na dobu určitou, třeba do konce pololetí, s tím, že se potom na obou stranách uvidí, jak to bude fungovat.
A šikanu bych rozhodně hlásila. Tohle je potřeba řešit, oni mu ti kluci pokoj nedají, když uteče z intru. Předpokládám, že se s nimi bude dál potkávat ve škole... Být obětí šikany není nic příjemného a může to hodně narušit psychiku na dost dlouhou dobu, i když to třeba teď vypadá, že to kluk bere jakž takž v pohodě.
.jpg)
já si taky myslím ,kdo si má pomáhat jak né rodina ???promluvit dát pravidla určitě to bude OK ,ale na druhou stranu j e to závazek na několik le taspoń 4 ,že ???
nebo možná jak bude starší už na internát bude chtit
Nika: Já si pořád myslím, že vyřešit by se to dalo i jinak. Opravdu se mi zdá jako velká zátěž mít doma puberťáka na tři roky, když jsme mladá rodina s prvním děckem. Teď čtu že je to v Praze, proč to nezkusí na jiném intru?
pipi: Rozdíl tam je, ale podstata je stejná, prostě dítě nebo dospívající musí někde bydlet a širší rodina pomůže. Puboše prostě na privát dát nemůžeš, jednak je to drahý a jednak se může spustit. Zkusila bych to. Jde ale o to, jak často se se synovcem potkávají teď, jak jsou si blízcí. Neměla jsem moc hezké dětství a dospívání, zato teď se mám dobře - po psychický stránce.
annie: to je pravda, tady se může autorka článku rozhodnout, zda vyhovět příbuzným nebo ne. Ale v případě těch malých dětí asi nebylo moc času na rozmyšlenou, možná ani teta neměla možnost to odmítnout. Ale klobouk dolů, zachovala se velice obětavě. 
pippi.dlouha.puncocha: přesně tak, je potřeba agresory klepnout přes prsty, jinak bude problém pokračovat v malinko jiné podobě
.JPG)
Linda - já nehodlám srovnávat nesrovnatelné. V článku se řeší , jestli vzít/nevzít puberťáka na byt.
To, že si teta vezme děti své nemocné sestry domů je naprosto jiná situace. Já ji nemám v úmyslu zlehčovat. Ale nejde to srovnat.
Před Ničinou tetou smekám a skláním se, ale to tu přece neřešíme, ne?
punh: souhlasím, podle mě to odchod z intru nevyřeší, pokud spolu chodí do školy.
Být rodiči, tak bych rozhodně řešila šikanu, zajít za ředitelem školy (vedoucím internátu), i když vím, že se to často zamete pod koberec, protože vedení školy by muselo připustit, že něco není v pořádku - a do toho se jim nechce, hledat viníky atd.
Myslím si, že pokud kluk vypadne z intru, budou ho šikanovat ve škole, takže už proto bych to nenechala plavat.
Zaffira: kluk může být neprůbojný a zároveň s ním cloumat puberta nebo může zas ubližovat jinde, kde mu to projde, to se vůbec nevylučuje. Pamatuju si na holčinu, která byla na pohled velice mírná, tichá, vše odkývala, udělala a když myslela, že ji nikdo nevidí, tak buzerovala menší a slabší děti.
Snažila bych se příbuzným vyjít vstříc, ale podmínkou by bylo zatím na rok, nejdéle na 2, pak bude potřeba pokojík pro malou. Do té doby, mají čas sehnat si jiné ubytování, kluk už bude větší, mohou zkusit privát. A samozřejmě stanovit pravidla - udržování pořádku po sobě, pomoc v domácnosti, kdy se bude vracet ze školy atd. A taky by nebylo špatné, aby měl nějaký koníček a docházel do kroužku (klubu), aspoň by se otrkal.
Nevím, jestli by mohli použít v případě problémů z jeho strany hrozbu návratu na intr. Pokud z intru odejde, tak by ho těžko vzali zpět.
