Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jarča*: Coop je tzv Terno, aspoň u nás......taky jsem byla na pokladně v Albertu, byla jsem z toho na palici první tři dny, ale pak si zykne......a navíc, ženská ta vydrží a zvládne víc než člověk......

Verera: 0:22....píše že "u nich" jediné místo kde by mohla nastoupit......

Lucie a čeho se bojíš ?.....člověk má v životě zkusi všechno , peníze potřebujete tak neváhej, určitě jsi šikovná a zvládneš to.....mám v Coopu známou a je spokojená a taky dělá v pokladně , je to už paní v letech a bez vzdělání a naučila se to, dnes máš počítačové kasy což je bezva a nesmíš být zbrklá a myslet na práci aby tě hlavně lidi nešidili......držím palečky

nejdříve se s mužem domluv, jak si rozdělíte domácí práce a starost o děti, hoďte to na papír
a potom jdi do coopu to zkusit
dneska už je vše píp píp, občas něco najdeš v tabulce, pokladna ti ukáže kolik vrátit, s kartou se naučíš platit...
tak už jen zbývá, dávat bacha, aby ti někdo neukradl peníze z kasy a abys nepřijala falešné....

Grainne: já souhlasím s tím, že manžel nemá co manželce nařizovat.
Ale beru to zase ze svého hlediska - kdybych byla v domácnosti, jak bych se teď uživila bez praxe, když mě manžel po 27 letech opustil? Kde má člověk tu jistotu, že se mu to nestane? Mně stačilo, že jsem na něm nechávala, aby vedl naše finanční hospodaření a obstarával tzv. mužské práce a jak jsem byla v jiříkově vidění, když jsem to musela najednou zařizovat a dělat sama. V dnešní době si myslím, že by žena neměla být v žádném případě jakkoliv na muži závislá, jinak se jí to může škaredě nevyplatit. Takže i když manžel měl slušný plat a určitě bychom se bez toho mého obešli, jsem šťastná, že jsem po mateřské do té práce šla.

Nessie: Samozřejmě, že je tu něco špatně - psala jsem to už v prvním příspěvku, že druhá věc jsou jeho vyjednávací metody.
Co se týká domácích povinností, nevím - já jsem nevyrostla v rodině, kde táta nehnul prstem a máma kmitala. Připadá mi tedy naprosto přirozené, že se nějakým způsobem podílejí na chodu rodiny všichni. Ovšem, dělají, co je potřeba, ne jenom to, co koho baví. I já to tak doma mám. Doma prostě udělá potřebnou práci ten, kdo tam zrovna je, nádobí od snídaně umyje ten, kdo přijde první......... každému vyhovuje jiný model, to je jasné, ale problém je v tom, že tyhle věci lidi neřeší předem - pro založení rodiny je potřeba výběru partnera věnovat víc pozornosti, než pro krásný románek

mashanka: No ale nemáš pocit, že tady je něco špatně? Jak píše Grainne - manžel snad nemá, proboha, co zvyšovat hlas a požadovat a nařizovat. pokud je jejich ¨stávající finanční situace neúnosná, můžou si sednout a promluvit si o tom, jak to budou řešit - jestli ona půjde taky do práce a kam nebo jestli zůstane doma a všichni se radši uskromní a nebudou muset třeba utrácet za obědy, protože Lucir navaří, když je doma.
Ono by to taky chtělo spočítat, nakolik se zaměstnání v Coopu vyplatí, jestli to bude takový přínos do rodinného rozpočtu, jak už tu někdo psal.¨A taky jestli pan manžel pak ochotn¨ě na svoje bedra převezme polovinu domácích prací - to by nám měla Lucie napsat, jak si to manžel představuje.
Jestli ono fakt není lepší, když Lucie bude doma, doma bude uklizeno, pro všechny navařeno, napečeno, vypráno, o děti postaráno - jestli ono to nakonec není stokrát větší přínos pro všechny než dělat otroka za pár šupů někde v Coopu....no - já v tom mám jasno. Já bych řekla, že to mnohem větší přínos je, ale to si Lucie musí rozhodnout a obhájit sama.

Nessie: No jasně, pokud to tak oběma vyhovuje,, není co řešit. Jenomže vtip je právě v tom, že v popsaném případě to tak není. On má pocit, že jí se nechce makat. A ještě nevíme, jestli mu upeče alespoň ty buchty.
Těžko posuzovat, když o jejich fungování nic nevíme. Na mě to působí dojmem (ale netvrdím, že to tak je), že madam milostivě porodila, a má pocit, že tím její přínos do společného života skončil a je na muži, aby si jí za to do smrti vydržoval.

Grainne: Někdo si už tu práci dal a spočítal to, ale radši ti to nebudu říkat, k čemu se dopracoval, mohlo by tě to poněkud rozčarovat.

Byla jsem v podobné situaci - manžel je konzervativní a myslí si, že ženská má chodit na 8 hodin do práce a pak se zbytek dne starat o rodinu. Jenže já jsem na mateřské, přitom podnikám a mám opačný názor. Mám ráda nepravidelnou pracovní dobu a 8 hodin v kanceláři by mě asi "zabilo".
Přesto jsem na chvilku tak trošku manželovi ustoupila, hledala jsem práci. Na jednom konkurzu jsem si zjistila skutečnou výši platu a pracovní náplň, pak jsem mu to doma sečetla - v práci bych měla podobné peníze jako mám teď na mateřské, navíc, bych byla uvázaná za stolem taky třeba 12 hodin, takže nemám důvod MD ukončit a hnát se do práce. Mám ještě čas na rozhodnutí co bude po MD...
Lucie, myslím, že byste se mohla "překonat" a do práce jít. Ale určit pravidla: když budete v práci, manžel se postará o děti a domácnost, udělá to, co byste jinak dělalal vy. Až přijdete domů unavená, máte nárok na odpočinek a třeba doděláte domácí práce, které chlap asi nikdy dělat nebude (žehlení apod.). Taky jsem kdysi dělalal s penězi, neměla jsem sice hmotnou zodpovědnost, ale určité postihy ze strany zaměstanavatele byly. Existují pojištění (tzv. na blbost), která případné nesrovnalosti v pokladně můžou "vyřešit".
Zajímalo by mě, proč vás manžel do práce tak žene...

Nessie: no, tak jaképak "živit", vždyť není problém si najít a spočítat cenu služeb, které manželka vykonává.

Navíc chci vidět toho borce, co zvyšuje hlas a požaduje a nařizuje, jak přebírá díl domácích prací.
Jak píšu - žena údernice. No to už jsme snad trochu dál, ne? Minimálně bychom měli být tak daleko, že spravedlivě oceníme ten podíl každého z nich, ať už ho vykonává kdekoliv.

dadka: manžel nená co zvyšovat hlas a požadovat!!!
Můžou se na tom dohodnout, ale manželka a to ani ta v domácnosti totiž není jeho podřízená.
Já nad tím žasnu, že někdo to pociťuje jako oprávněné - nařizovat manželce, co má dělat.

No já bych to taky ještě jednou důkladně promyslela a probrala ze všemi členy domácnosti,napsala bych si všechna plus i mínus a teprve pak bych šla na zkušební čas si to v praxi užít...No a kdyby to jó nešlo,tak konec.Dělat pokladní je na jednu stranu náročné na nervy i svaly,ale zase to není nic bůhvíjak intelektuální práce...Připojistit se proti škodám,utrpěným výkonem zaměstnání se určitě dá,manžel je pojištěn léta a dělá to asi 300 Kč ročně....(myslím,že jsou různé varianty podle náročnosti a možnosti udělat nějaké chyby atd.).Jinak by se možná našlo i něco jiného-myslím jiná práce?? Já jsem rozhodně vždycky chtěla dělat svoji práci,i když je náročná fyzicky i psychicky...No ale,kdybych měla bohatýho manžela,tak teď už bych s tím praštila klidně....Na ženě v domácnosti se dají najít i pozitivní stránky.....

Grainne: Jako obvykle k tvým příspěvkům nemám co dodat - zcela souhlasím.
dadka: Vidíš, mě by to absolutně nevadilo být doma a "nechat se živit". Na oplátku bych vytvářela pohodovou domácnost s domácí svíčkovou a buchtami a chlap by nemusel doma ani vyměnit toaletbí papír. Ještěže je i dnes dost chlapů. kterým tady to tradiční rozdělení rolí přijde fajn.

Lucie, mas nejakou predstavu co bys chtela delat ty? Mas nejakou kvalifikaci, praxi, skolu? Mas vubec moznost najit jinou praci nez v Coopu?
Co se tyce odpovednosti za penize, chapu tvuj strach, ale pokud nemas jinou moznost prace a ty bys radeji nechtela delat, tak to nechapu... ze bys byla radeji nezamestnana... navic muzes se nechat pojistit.