Azyl pro pubertálního synovce
Jsem vdaná, na mateřské dovolené s půlroční dcerkou. Bydlíme v Praze v třípokojovém bytě. A jak to vypadá, pravděpodobně budeme mít „podnájemníka“, z čehož nejsem moc nadšená.
Syn manželovy sestry nastoupil letos v září do učiliště v našem městě. Jelikož bydlí poměrně daleko, dostal místo na internátě, kam na začátku roku také nastoupil. Jenže teď přišla švagrová s prosbou, zda bychom Honzu nevzali k nám, jelikož na internátě trpí.
Podle toho, co říkala, tak tam panuje cosi jako šikana a Honza se stal jednou z obětí. Je spíš drobný, působí neprůbojně, i vzhledově se od svých vrstevníků dost odlišuje: silné brýle, odstáté uši… Chápu, že už od dětství musel hodně vytrpět.
Situace na internátě se prý vyhrocuje, kluk se tam nechce v neděli vracet a hlavně apeluje na rodiče, aby v žádném případě nikam a nikomu nic nehlásili, měl by pak prý ještě větší peklo. Osobně s takovým postojem nesouhlasím, myslím, že by se to naopak nahlásit mělo, jinak se nevyřeší vůbec nic.
Sestra s manželem nás tedy požádali, zda bychom nebyli tak laskaví a neposkytli po dobu studia jejich synovi ubytování u nás. Pravda, pokojík, se kterým počítáme jako s dětským, je zatím volný, malá spí s námi v ložnici a minimálně do dvou let ještě bude. Místo tedy máme, v tom problém není. Ani ve financích, Honzův pobyt u nás by jeho rodiče samozřejmě plně hradili, jimi navržená měsíční částka by byla zcela dostačující.
Manžel souhlasil zcela bez výhrad, takřka okamžitě. Považuje za správné Honzu k nám vzít vzhledem k situaci, ve které se nachází. S svou sestrou mají hezký vztah, to mám konec konců i já, žádné spory mezi námi nikdy nebyly, naopak, vždy se všichni rádi vidíme.
V podstatě nemám s Honzovým bydlením u nás problém, ale obavy přesto jsou. Klukovi je šestnáct, co jsem měla možnost pozorovat, puberta s ním docela mlátí. Mám strach, abych ve svých pětadvaceti letech byla pro takového výrostka dostatečnou autoritou, aby nám nepřerostl přes hlavu. Manžel je od rána do večera v práci, všechno by tím pádem leželo na mně. Na víkend by Honza jezdil domů.
Jsem na vážkách. Chtěla bych jim všem a hlavně Honzovi pomoct. Ale nerada bych tak učinila na svůj vlastní úkor a třeba i na úkor naší dcerky, která je zatím miminko. Honza není náš, ta odpovědnost je tam hodně velká. Zároveň přiznávám, že vzhledem k mateřské by se peníze za „podnájemníka“ hodily.
Ráda bych se zeptala čtenářek, jak by se v takové situaci zachovaly. Zároveň bych chtěla požádat o vaše zkušenosti s výchovou puberťáka a také o nápady, jak přesně stanovit podmínky jeho pobytu u nás. Nerada bych narušila dobré rodinné vztahy a šlápla tzv. vedle.
2.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 65 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Azyl pro pubertálního synovce
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Nika1: 
a skláním se pred tvojí tetou 
annie: pippi.dlouha.puncocha: no já nevím holky, ale kdybych si mela vybrat, tak radsi si vezmu na starost pubertální neter se kterou to mlátí víc nez s nasima holkama obema dohromady, navíc na dobu urcitou, nez abych si na dobu neurcitou uvázala na krk dve mrnata. Nemoc je nemoc a príbuzní nemohli vedet, jestli u nich Nika a ségra budou pár mesícu a nebo pár roku. Ale samozrejme to je pouze muj názor.
.JPG)
Asi bych za stanovených pravidel ubytování poskytla, ale možná bych řekla, že "jen" na rok a pak uvidíme...
Čert nikdy nespí a zásah do soukromí je to velký...
Nika - to je mi líto, čím sis prošla, ale připadá mi to jiná situace...Byly jste malinké a nemoc je něco jiného.
Já bych to zkusila, vždyť o nic nejde. 
Pokud by s klukem byly problémy, hledala bych náhradní řešení. Mamka taky před léty vzala svého synovce (ve stejném věku) k nám, když její sestra byla dlouhodobě nemocná a nemohla se o něj starat. Žádný problém. 
Jestli za to dostala nějaké peníze, to fakt netuším.
Nika1: možná jsem sobecká, ale mezi situací, kterou popisuješ a kterou popisuje autorka vidím velký rozdíl.
Vlastně rok a potom ještě půl roku, takže celkem rok a půl a to jsme potřebovaly (děti) víc péče než 16ti letý puboš. Jak by bylo Vám, kdyby šlo o Vaše děti.
ja bych to zkusila. Stanovit pravidla a domluvit se, ze do pololeti a uvidi se. Myslim, ze kluk, i kdyz pubertak, vzhledem k tomu, ze je sikanovanej asi nebude grazlik, kterej si bude tahat domu holky a s kamosema poradat mejdany doma :) Urcite bych nic neslibovala na cele ctyri roky, proste bych to nechala otevrene.
Já taky nechápu některé reakce-kluk je bezproblémový a zdají se mi sobecké. Podle nich bych tedy jako 5letá šla do děcáku a sestra do kojeňáku, kdyby se o nás rok nestarali příbuzní kvůli nemocné matce. Taky se museli uskrovňovat a zaplaceno za to nedostali, protože nebylo moc z čeho, že jo.
Inna: kdyby neměli ve městě příbuzné, taky by to museli nějak řešit. Zkusila bych možná i jiný internát, pokud jich je ve městě víc.
.jpeg)
myše - 2.11.2010 9:42 - souhlas
pippi.dlouha.puncocha: v šestnácti privát? To si nějak neumím představit.
Určitě bych ho vzala, vždyť u vás bude jenom 4 noci v týdnu. Na intr ho můžete vráti vždycky, kdyby se choval nějak šíleně.
pořád argumentujete tím, že "cízí dítě" , vždyť kluk není cizí - je to synovec. A proč by mu tedy teta a strejda nemohli pomoci? obzvlášt v takové situaci. Jo to kdyby ho z intru vyhodili, to by bylo něco jiného...
Já bych neváhala a kluka bydlet u sebe nechala (mám stejný názor jako Linda níže). Stanovila bych s ním a jeho rodiči pravidla - kdy kdo a co a jak, dohodla se, že prozatím na tento školní rok a pak se uvidí. Kluk sice je v pubertě, ale nejspíš není "sígr", když bude mít doma počítač s připojením na internet, příp. s TV - tak o něm nebudete ani vědět.
Je to prostě jenom o domluvě - a kdo jiný by si měl pomáhat, než rodina?
- ještě k té šikaně - všude se píše, že je třeba to řešit, ale ze zkušenosti vím, že škola nic nevyřeší. Agresory nevyhodí - protože mají peníze za každou hlavu na škole, max. dostanou dvojku z chování nebo něco podobného a mladej to ještě slízne dvakrát tolik... bohužel tak to chodí. 
Zkuste mu najít kroužek - bojových sportů - karate, judo, taek-wondo - cokoli co ho naučí se bránit a vybudovat si vyšší sebevědomí.
dost by mu pomohly třeba kontaktní čočky místo brýlí...
Křeček: Asi tak. A domluva s rodiči kluka, že případné problémy budou řešit sami.
Taky si myslím, že pokud je internát k nepřežití (a neumím si to představit), tak ať mu najdou privát.
Taky si myslím, že pokud je internát k nepřežití (a neumím si to představit), tak ať mu najdou privát.
