Syn se chová jako flákač. Vadí mi to a zároveň se bojím, že odejde.
Milá redakce, posílám vám příběh mé kamarádky Alenky, kterou jsem na pár dní navštívila. Známe se prakticky od dětství, v dospělosti se naše cesty rozdělily, když jsme se každá přestěhovala na druhý konec republiky. Přesto jsme se jedna druhé úplně neztratily. Občas se navštívíme. Já u ní strávila minulý týden pár dní a vyslechla si její trápení. Nabídla jsem jí, že bych mohla požádat o nějakou radu zdejší čtenářky a ona s tím souhlasila.
Není jí lehko, má velký strach, co s ní bude, stále jen pláče. Moc ráda bych jí pomohla, ale nemám na to bohužel ani prostředky ani vhodné zázemí.
Alenčin příběh jsem se pokusila napsat tak, jak by ho asi napsala ona sama. Poskládala jsem v něm to, co o jejím životě vím s tím, co mi v průběhu návštěvy vyprávěla. Všem vám předem moc děkuji za vaše postřehy, Alence jsem slíbila, že jí pak vaše názory a rady vytisknu a pošlu.
Děkuji, Dáša
Alenčin smutný příběh
Mám dvacetiletého syna, který nepracuje a zatím ještě nikdy nepracoval, ačkoli maturoval již před rokem. Postupně mi došla veškerá trpělivost a začínám uvažovat, že ho snad vyhodím z domova, aby byl přinucený postavit se na vlastní nohy. Jenže to pro mne není vůbec jednoduché.
Od jeho sedmi let s ním jsem sama. Manžel zahynul při autonehodě. Jiné děti jsme neměli. Nebylo to pro mne vůbec lehké, ale finančně se to nějak utáhnout dalo. Dokud studoval, pobírala jsem vdovský a sirotčí důchod a spolu s mým platem jsem to dokázala zvládnout. Bydlíme v malé vesničce na severu Čech, náklady na život nemáme nijak obrovské. Žijeme v domku po mých rodičích, mám malé hospodářství a spoustu potravin nemusím skoro vůbec kupovat.
Před třemi lety mi byl přiznán plný invalidní důchod. Jsem těžká epileptička. Můj stav se stále zhoršoval a důchod byl jediným východiskem. Přiznávám, že jsem se těšila, až syn dostuduje a osamostatní se, respektive začne přispívat nějakou korunou do domácnosti. Jenže ani po roce od ukončení školy se tak nestalo.
Pravda je, že práce se u nás shání hodně těžko, aby se přestěhoval do města a platil tam pronájem, na to nemáme finance. Zpočátku měl snahu něco si najít, ale po několika neúspěších to vzdal. Je doma, fláká se a povaluje, celé dny prosedí u počítače a hraje hry. Nepomůže s ničím, ani s prací v domě, ani s hospodářstvím. Vše leží na mně.
Začínám toho mít dost. Můj zdravotní stav není dobrý, naštěstí jsem se naučila rozpoznat přicházející záchvat a vím, jak se zachovat, aby se mi nic nestalo. Přesto je to pro mne hodně náročné. Na jednu stranu jsem v podstatě ráda, že je syn někde poblíž, protože nikdy nevím, jak se záchvat vyvine. Několikrát mi musel volat sanitku.
Jenže finance mi chybějí. Pobírám jen invalidní důchod, a i když žijeme hodně skromně a z vlastních zdrojů, je to pro dva nedostačující. Navíc syn začal kouřit a vyžaduje peníze na cigarety a na zábavu. Když mu řeknu, že mu je nemůžu dát, ať si najde práci a vydělá si je, osopí se na mne, že já se taky válím doma a nic nedělám, tak proč by měl on.
Je mi z toho úzko. Za poslední dobu je syn i agresivnější, když mu peníze nedám, tak si je vezme sám, pokud je někam schovám, křičí na mne, ať mu je okamžitě dám, tak dlouho, až podlehnu. Uvědomila jsem si, že se ho bojím. Přeju si, aby se osamostatnil, a zároveň z toho mám obavu, že zůstanu ve své nemoci sama. Rodiče už nemám a v naší vesničce bydlí většinou sami starší lidé, těch pár mladších je přes den v práci.
Jsem z toho všeho moc smutná. Snažila jsem se syna vychovat, jak nejlíp jsem mohla, nikdy jsem si po smrti jeho otce nenašla jiného partnera. Vždycky byl hodný, šikovný. Jenže teď se tak strašně změnil, že si s ním nevím rady. A hlavně už je dospělý, tady už žádné výchovné metody nepomohou.
Jsem opravdu v hodně složité situaci, nemá někdo z vás nějakou radu či nápad, jak bych ji mohla vyřešit? Asi vám budu po tom, co jsem tady napsala, připadat hloupá, ale já syna nechci v žádném případě ztratit. Zůstala bych úplně sama.
19.9.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 67 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn se chová jako flákač. Vadí mi to a zároveň se bojím, že odejde.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kadla: Jo,bohužel,ty nejhorší průsery mají na hrbu ti nejchudší-ráno jsem četla článek,jak někde hoch asi 20 let už dluží 1,5 miliónu!!!! protože ho chytli kdysi,jak jede načerno a nezaplatil pokutu...Je neuvěřitelné,jak ta byrokracie pracuje-vždyť on nemá šanci na normální život,takové peníze nemá šanci si ani vydělat za celý svůj život...Nechápu to...nesmyslné přirážky naprosto cizím právníkům a firmám,jen ten dopravní podnik by dostal zpět cca 1000,- kč.Podle mne je to zrůdné....
.jpeg)
Dřív dostávaly děti po škole tkz. umístěnky, klidně i stovky km od domova a musely nastoupit nebo doložit,že už práci mají. Nebylo to od věci, dnes se ti mladí nenaučí dělat a pak už se jim ani nechce, proč taky, když jim v podstatě nic nechybí. Naštěstí ne všichni, ale jakmile si začnou shánět peníze jinak než prací,těžko už vymění volnost za povinnosti. O následcích ani nemluvím
Ono to začíná už od mala, sáhnout se na ně nesmí, křiknout taky ne a pak tady brečíme. Já nejsem pro nějaké otloukání nedej Bože týrání vlastních dětí,ale každý extrém je špatně.
Slyšela jsem historku (nevím jestli to nebyl vtip) ale i tak se mi to líbilo: Jela paní s malým klukem v tramvaji a ten kluk (cca 5let) kopal paní co seděla proti němu do nohy. A ta okopávaná paní chtěla,aby toho nechal, jenže jeho matka pravila,že syn má volnou výchovu. Nad ní stál kluk, samý cvok s dredy na hlavě, vyndal s pusy žvýkačku a té "mamince" ji rozpatlal do vlasů s dodatkem, že má taky volnou výchovu
Vím, že to Aleně nepomůže,ale já mám pocit,že jsme jako společnost vlezli na skluzavku a zapomněli,že je pod ní bahno.
.jpg)
Riki: No, kdyby na pracáku hlášen nebyl, tak by si musel sám platit zdravotní a sociální pojištění.. Jelikož nikde nevydělává, tak by to zřejmě platila matka. Z toho by měla vědět, jestli je nebo není hlášen na pracáku. Ovšem pokud by tvrdil, že je na pracáku a přitom nebyl a současně neplatil pojištění (matka by byla v domnění, že to platí stát), tak to by teda byl průser jako Brno...
Almega: ochrana dat - úředník nesmí nic sdělovat třetí osobě. 
Syn je dospělý, tudíž matce by správně neměli nic říct - ani to, jestli je na ÚP vůbec v evidenci. No ale víme, že se to děje, že. 
I úředníci jsou lidi, a dá se s nima mluvit... a pytlík kafe se všeobecně nepovažuje za úplatek.
Těžká věc, tohle. Jasně, syn je syn, ať je jakej chce, pořád je to pro matku složité. Ale bát se vlastního dítěte, to už je moc... jednou přestane "jenom" křičet a uhodí - třeba. Nevím. Ale co je tohle za život? Souhlasím s Markýzou, až na ten dům s pečovatelskou službou. Tam se dostat není jednoduché, a paní na to asi nebude mít věk, sám fakt invalidního důchodu nestačí. Tedy aspoň ne v severních Čechách. Znám paní, které trvalo 14, slovy čtrnáct let, než se jí podařilo dostat do domu s pečovatelskou službou. A to podle mě Alena tolik času nemá, podle článku to vypadá, že psychické zhorucení klepe na dveře. Takže příhodný byt, kde jí bude dobře, a nebude se muset dřít na hospodářsrví a nervovat se synem. Starat se chvíli o sebe a o svý zdraví, nikdo jiný to za ni neudělá. Syn nejmíň. Že nechce syna ztratit? To už se dávno stalo... Člověk, který nemůže najít práci, může být v nepříjemném rozpoložení. Ale nic na světě neomlouvá syna, který své nemocné matce nepomůže s prací v domě, válí se a nic nedělá, a ještě jí vezme peníze, když velmi dobře musí vědět, že jiný příjem než ten invalidní důchod nemá. To už není syn, to je nepříjemný spolubydlící. 
Babo raď...asi bych se sama stavila na úřadu práce a zjistila,zda se vůbec mladej snaží si něco najít...Na nějaké jeho násilí bych okamžitě zavolala policii,aby se dostal do zápisu-pak ho klidně můžete z bytu přepsat na obecní úřad.Je to hrozná představa,vlastní dítě vyhánět...ale dříve šly děti samy do světa,dnes jsou líné a vychcané:co by šly do horšího,dokud máma funí-tak budu u ní....Nemáte nějakého známého,muže,aby vám když tak pomohl mladému domluvit ještě jednou podobrém??
.gif)
musí to být strašný, bát se vlastního syna...vůbec nevím co bych dělala, rohodně bych mu to ale netrpěla.....
.JPG)
Ono to není tak jednoduché, taky znám něco podobného z blízkého okolí. Dala bych za toho kluka ruku do ohně,jak jsem si myslela že je to fajn a rozumný člověk na 21roků, jen že tu práci po škole prostě nemůže sehnat, ale poslední dobou se začíná chovat tak že už začínám mít obavu o jeho rodiče.Vychovávali ho v podstatě stejně, jako jeho starší bráchy,jen na něj byli možná ,,měkčí" jsou už starší. On teď klidně řekne, že za 13tisíc dělat nebude, protože s tím by nevyžil, radši má různý pochybný kšefty, nechápu to a je mi z toho smutno,když vidím jak držkuje a pořád kritizuje rodiče,všechno dělají blbě ale aby teda odešel a dokázal, že to umí líp to ne,to klidně volá z mámina mobilu když nemá prachy...
Já moc nerozumím tomu, proč mladý zdravý silný chlap sedí na zadeli doma.Zvlášť když tvrdí, že prácii hledá. Sbalím saky paky a jdu na druhý konec republiky kde je práce. Je sám, stačí mu ubytovna. Kamarádi přítele mé dcery tak skončili v Praze, Nošovicích nebo v Hradci.Kdyby seděli na zadku v Hodoníně, obrostli by mechem. Ano, taky jsem kvočna, která má o kuřátka pořád strach, ale tím svým dětem život neulehčím.
naproti nás bydlí kluk, který se vyučil v oboru kuchař-číšník, maturoval v 97. Nepracuje, nejdřív ho omlouvali, že je nemocný, pak to a ono. Dneska je to plešatý tlusťoch s pivním břichem a babička s matkou se starají.
.jpg)
sevenofnine: Kadla: nehledě na to, že opravdu DOBRÝCH volných chlapů je málo. Většina rozvedených jsou idioti, kteří se buď opíjejí po hospodách, nebo s flákají v příležitostných zaměstnáních a opíjejí po hospodách, nebo se poflakují, sem tam mají nějako práci na černo a opíjejí se po hospodách a prohrávají peníze v automatech. A tak nějak čekají, že v tom mezidobí, kdy se nedaří najít ani černotu, je bude živit ta ženská. No a pak je mezi nima pár "zaltíček", kteří čekají, že je bude živit ženská a když na to má ta ženská jiný názor, tak jí to stručně ručně vysvětlí.
No a ti, co jsou po třicítce svobodní, bydlící s maminkou
*
Takže suma sumárum, neřekla bych, že to byla oběť, ale spíš výsledek situace.
Nehledě na to, že když jí manžel zemřel při autonehodě, tak byla v trochu jíné situaci - myslím citové - než kdyby se rozvedla.
vím o případu, že matka prodala svůj byt v paneláku a odstěhovala se, když měla taky takového synka na krku. Samozřejmě, odstěhovala se bez něj. Syn bohužel skončil jako bezdomovec a na ulici i zemřel. Což si myslím, že pro matku, ať ji syn předtím jakkoliv trápil, to musí být strašné. Nikdo jí nic vyčítat nemůže, ale myslím, že ona si vyčítá sama. 
Bellana: může použít veřejný internet, zdarma, a na telefonování jsou kupodivu ještě i budky, pořád - a na to aby jemu někdo zavolal nemusí mít kredit, stačí, když má ten telefon zapnutý
.jpg)
Bellana: Jak ? Jako dodneška - hrát celé dny hry
sevenofnine: No, víš, on se špatně hledá partner pro život, i když je člověk zdravý, natož když je nemocný... Pak je ten výběr ještě o hodně více zúžený.
Bellana - 19.9.2011 8:44 to máš sice pravdu,ale podle všeho on si tu práci stejně nehledá. Vím, je to velmi těžké, sama nevím co bych dělala.
Neumím si představit,že bych se bála vlastních dětí. Někdy, když je mi moc těžko si říkám, že kdyby všechno stálo za prd, přece jen mám důvod k radosti a tou jsou moje děti 
