Syn se chová jako flákač. Vadí mi to a zároveň se bojím, že odejde.
Milá redakce, posílám vám příběh mé kamarádky Alenky, kterou jsem na pár dní navštívila. Známe se prakticky od dětství, v dospělosti se naše cesty rozdělily, když jsme se každá přestěhovala na druhý konec republiky. Přesto jsme se jedna druhé úplně neztratily. Občas se navštívíme. Já u ní strávila minulý týden pár dní a vyslechla si její trápení. Nabídla jsem jí, že bych mohla požádat o nějakou radu zdejší čtenářky a ona s tím souhlasila.
Není jí lehko, má velký strach, co s ní bude, stále jen pláče. Moc ráda bych jí pomohla, ale nemám na to bohužel ani prostředky ani vhodné zázemí.
Alenčin příběh jsem se pokusila napsat tak, jak by ho asi napsala ona sama. Poskládala jsem v něm to, co o jejím životě vím s tím, co mi v průběhu návštěvy vyprávěla. Všem vám předem moc děkuji za vaše postřehy, Alence jsem slíbila, že jí pak vaše názory a rady vytisknu a pošlu.
Děkuji, Dáša
Alenčin smutný příběh
Mám dvacetiletého syna, který nepracuje a zatím ještě nikdy nepracoval, ačkoli maturoval již před rokem. Postupně mi došla veškerá trpělivost a začínám uvažovat, že ho snad vyhodím z domova, aby byl přinucený postavit se na vlastní nohy. Jenže to pro mne není vůbec jednoduché.
Od jeho sedmi let s ním jsem sama. Manžel zahynul při autonehodě. Jiné děti jsme neměli. Nebylo to pro mne vůbec lehké, ale finančně se to nějak utáhnout dalo. Dokud studoval, pobírala jsem vdovský a sirotčí důchod a spolu s mým platem jsem to dokázala zvládnout. Bydlíme v malé vesničce na severu Čech, náklady na život nemáme nijak obrovské. Žijeme v domku po mých rodičích, mám malé hospodářství a spoustu potravin nemusím skoro vůbec kupovat.
Před třemi lety mi byl přiznán plný invalidní důchod. Jsem těžká epileptička. Můj stav se stále zhoršoval a důchod byl jediným východiskem. Přiznávám, že jsem se těšila, až syn dostuduje a osamostatní se, respektive začne přispívat nějakou korunou do domácnosti. Jenže ani po roce od ukončení školy se tak nestalo.
Pravda je, že práce se u nás shání hodně těžko, aby se přestěhoval do města a platil tam pronájem, na to nemáme finance. Zpočátku měl snahu něco si najít, ale po několika neúspěších to vzdal. Je doma, fláká se a povaluje, celé dny prosedí u počítače a hraje hry. Nepomůže s ničím, ani s prací v domě, ani s hospodářstvím. Vše leží na mně.
Začínám toho mít dost. Můj zdravotní stav není dobrý, naštěstí jsem se naučila rozpoznat přicházející záchvat a vím, jak se zachovat, aby se mi nic nestalo. Přesto je to pro mne hodně náročné. Na jednu stranu jsem v podstatě ráda, že je syn někde poblíž, protože nikdy nevím, jak se záchvat vyvine. Několikrát mi musel volat sanitku.
Jenže finance mi chybějí. Pobírám jen invalidní důchod, a i když žijeme hodně skromně a z vlastních zdrojů, je to pro dva nedostačující. Navíc syn začal kouřit a vyžaduje peníze na cigarety a na zábavu. Když mu řeknu, že mu je nemůžu dát, ať si najde práci a vydělá si je, osopí se na mne, že já se taky válím doma a nic nedělám, tak proč by měl on.
Je mi z toho úzko. Za poslední dobu je syn i agresivnější, když mu peníze nedám, tak si je vezme sám, pokud je někam schovám, křičí na mne, ať mu je okamžitě dám, tak dlouho, až podlehnu. Uvědomila jsem si, že se ho bojím. Přeju si, aby se osamostatnil, a zároveň z toho mám obavu, že zůstanu ve své nemoci sama. Rodiče už nemám a v naší vesničce bydlí většinou sami starší lidé, těch pár mladších je přes den v práci.
Jsem z toho všeho moc smutná. Snažila jsem se syna vychovat, jak nejlíp jsem mohla, nikdy jsem si po smrti jeho otce nenašla jiného partnera. Vždycky byl hodný, šikovný. Jenže teď se tak strašně změnil, že si s ním nevím rady. A hlavně už je dospělý, tady už žádné výchovné metody nepomohou.
Jsem opravdu v hodně složité situaci, nemá někdo z vás nějakou radu či nápad, jak bych ji mohla vyřešit? Asi vám budu po tom, co jsem tady napsala, připadat hloupá, ale já syna nechci v žádném případě ztratit. Zůstala bych úplně sama.
19.9.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 67 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn se chová jako flákač. Vadí mi to a zároveň se bojím, že odejde.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Bellana: pravdu díš, i má dcerka v první třídě se srovnala a rozhodně jí prospělo, když jsem z ní přestala dělat miminko, kterému je potřeba připravit vše a ještě odnést aktovku do školy ... no jo zaslepenost matek je nekonečná ...
já nějak nechápu proč si Alena nenašla nového partnera, ono obětovat vše dítěti, jedináčkovi je cesta do pekel. Pokud nikdy nic nemusel (chudáček umřel mu tatínek takže mu prošlo vše) tak je teď už na výchovu pozdě. Poradila bych se s právníkem a našla si psychologa, který by mi pomohl srovnat si to v hlavě. A pak se uvidí. Ale v první řadě se musí srovnat Alena.
.JPG){kind=avatar}
Tento příběh by si měly pořádně přečíst všechny milující matky a vzít si z něho základní ponaučení - přestaňte své potomky rozmazlovat a od malička je učte zodpovědnosti a samostatnosti. Obětavost za každou cenu není kladná vlastnost. Našemu synovi se taky začalo lépe studovat, když jsme mu zastavili apanáž. Měli jsme to udělat dřív.
PEGG: Jak si bude bez internetu a mobilu hledat práci? A co Alena, ta internet nepotřebuje? Ale jinak souhlasím, že je třeba, aby přitvrdila. I za cenu, že zůstane doma sama. Pořád lepší než se bát vlastního syna. Tím spíš, že takto se její nemoc bude zhoršovat.
.jpeg)
No tak to je děs
Vím, že to není jednoduché, syn byl po škole bez práce skoro dva roky,bylo to na budku. Vždycky ho někam vzali a ve zkušební době propustili. Byli jsme z toho nešťastní všichni,ale nikdy si neřekl o peníze. Neumím si představit,že by se takto choval.
Ale jelikož nemá Alena k nikomu jinému závazky (rodiče) na jejím místě bych mu řekla,že domek prodám a půjdu do nějakého pečováku,protože na všechno už nestačím a on se bude muset postarat sám o sebe. Na pracáku snad hlášený je,to by byl jinak další průšvih,ale jelikož nikdy nepracoval nemá nárok na podporu(alespoň si to tak myslím)
Osobně bych se zbavila počítače i za cenu,že bych ho rozbila. Kdo platí internet? A co mobil? Asi Alena. Zrušila bych to. Prostě milý synáčku,nemám na to peníze,vydělej si. Já bych v sobě zmobilizovala poslední síly a prostě mu peníze nedala. Máš střechu nad hlavou, máš co huby, to ti musí stačit, pokud nestačí, není to moje starost. Vím,že se lépe radí než koná,ale tady to asi jinak nepůjde. Taky vím, že bych asi taky nedokázala dítě vyhodit z domu, i když možná v Alenině případě už ano, protože,aby na mě křičel nebo na mě dokonce vztáhl ruku(což reálně hrozí) no to by zkusil jen jednou a jeden z nás by to asi nepřežil. 
Aleny je mi líto, potřebovala by klid,jinak se bude její nemoc zhoršovat a synáček stejně zůstane sám a bude se muset starat. Takže bych viděla jako jediné řešení radikální řez. Nevyhodím tě,ale už ti nedám ani korunu. Nelíbí se ti to, můžeš jít.
.jpg)
denda04: jo a se zrušením trvalého bydliště souhalsit nemusím, je to složité, ale jde to - právníci to vysvětlí líp, jen co se tu nějaká objeví 
Kadla: já navrhovala DPS proto, že je tam aspoň osmihodinová služba, a není nikde napsané, že musí využívat všechny služby v DPS. Ano, epilepsie není až tak hrozná nemoc, ale na druhou stranu potřebuje, aby byl někdo blízko, no a to v obyčejném baráku, kde sousedi ani nevědí, kdo tam bydlí těžko.
*
Víš já má u syna této paní největší obavy z agresivity. Pokud jí bere peníze a je na ni hrubý, aby to nedopadlo špatně. Já vím, že v dnešní době to nemají jednoduché co se práce týče, taky mám jednoho takového doma, akorát že to je takový klučík matkou vyhozený. Dlouho se nemohl srovnat, vymýšlel si pohádky o práci, ale konečně už se začíná dávat dohromady a snad se postaví na vlastní nohy. Moji potomečci zatím studují, ale co bude pak..............
.jpg)
První, co bych udělala - odhlásila internet a jeho mobil. To je věc, ve které jí synek fyzicky zabránit nemůže.a zároveň mu bude chybět.
Netvrdím, že bych byla schopna mu nedat najíst, ale vařit bych přestala rozhodně - zdroje z ledničky, které by měl k dispozici, by mu musely stačit - ať si uvaří, když chce mít vařeno.
A rozhodně bych mu nedávala žádné hotové peníze a žádné doma neměla- vše na kartě a kartu uloženou na bezpečném místě - třeba klidně u sousedů
denda04: trvalé bydliště bude mít na obecním úřadě, o tom to není a prachy za domek si můžou rozdělit podle podílů na domku a majetku - no a ať si mladej s prachama dělá co chce, je dospělý a svéprávný, takže když je rozmrdá s klukama na diskotékách, zábavách a za chlast a drogy - je to jeho věc. :/
.jpg)
Markýza: To by sice bylo "únikové" řešení, ale vem si, že té paní bude cca něco málo přes čtyřicet (když je synovi 20) a epilepsie není zas taková nemoc, aby musela bydlet v domě s pečovatelskou službou. Na ošetření nouzových případů, kdy potřebuje sanitku, by možná stačilo takové to speciální zařízení, co podá hlášení na pohotovost. Měli jsme epilepsii v rodině a blížící se záchvat skutečně jde vypozorovat. Z článku se mi zdá, že je v tom domečku se zahrádkou šťastná, takže by asi bylo nejlepší hledat cesty, jak se tam udržet. Je možné, že synek je jen zmatený (nemá práci, připadá si neschopný), možná se chytil party. Asi by nejvíce pomohlo pomoci mu najít zaměstnání. Vím, o čem mluvím, můj syn prošel něčím podobným a dnes je velmi úspěšný v zaměstnání. Jen byl bezradný, když nemohl najít práci a dělal jednu blbost za druhou.
.jpg)
Markýza: super nápad ,ale syna bez něj asi nejde odhlasit pokud nebude souhlasit 
Pokud se člověk už bojí vlastního syna, na to už žádná rada není - je pozdě.
Teď už je paní v pozici, kdy se musí na syna vykašlat a chránit si sebe - své peníze, svůj majetek a hlavně svoji bezpečnost.
syna vyhodit, zrušit trvalé bydliště, domek i s hospodářstvím a polnostmi prodat a najít si bydlení v nejbližším městě v Domě s pečovatelskou službou.
dadka: taky fajn nápad vše prodat koupit něco malej byt ,ale nevím co s klukem jak tam má trvalé bydlení???? asi na 2 byty penize nebude mít 
hodně ho bude pani potřebovat
holky máte ve všem pravdu modroočka: orinka: 
Kadla: toho bych se taky bále a moc ,že syn je už flákač je jisté na 100%
abych řekla pravdu nevím kam bych šla ????se poradit
