Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Bohužel, jediný kdo ti může pomoct, jsi ty sama. Protože pokud nebudeš chtít, tak žádné léky nepomohou. A jak píše Saturninka - 7.1.2013 8:55 nejúčinější léčba depresí je když prostě musíš.
Vykašli se na chlapi, to že budeš mít vedle sebe nějakého pána, není záruka, že ti pomůže z depresí, nebude ho to dlouho bavit. Prostě se musíš sebrat a chtít. Nebude to ze dne na den, ale určitě to půjde, přece nechceš strávit zbytek života na gauči? Máš psa, tak začni s ním, potřebuje pohyb stejně jako ty, dopoledne procházka, odpoledne procházka, prodlužovat trasu.
Nejsi stará a když se ti podaří dát dolů nějaké to kilo, určitě budeš i hezká. Mít chlapa zas není taková výhra, většina jich jsou sobci, kterým jde hlavně o vlastní pohodlí.
Potřebuješ lásku? Začni u sebe, začni mít ráda sama sebe a přestaň si ubližovat

myslím, že jsi nemocná a špatně léčená. zkus se domluvit s dr. a změnit ty prášky.

hlavní problém je, že si myslíš, že až najdeš přítele a spřízněnou duši tak se Ti život zaleje sluncem a budeš šťastná ... NEBUDEŠ. Svoje štěstí máme v rukou sami, nikdo jiný. Je to rozšířený blud postavit svoji spokojenost mimo sebe, až budu mít ... dosaď cokoliv ... tak budu šťastná. Takto to nefunguje.

daty: "Vždycky je šťastnější ten, kdo si užívá toho co má, než ten, kdo se trápí pro to, co nemá" ... do kamene tesat!

když pominu to ostatní, tak být 4 roky bez práce...to se nedivim že má Floriela deprese. Jelikož teďpráci sháním, tak vím že prodavačky nebo někoho na doplňování zboží berou často, ještě častěji uklízečky, třeba by to pro začátek stačilo, na pár hodin denně... (akorát ty skladníky jak píše daty ne, všude chtěji papíry na zdvižku)

mashanka: souhlasím do posledního slova.

Jen bych dodala, že by se Floriela měla přestat litovat a uvědomit si, že jsou na světě lidi, který skutečně nemaj nikoho. Ani rodiče, ani psa. Lidi, který nemají kde bydlet ani jídla dost na to, aby se vyžrali na 100 kg.

Vždycky je šťastnější ten, kdo si užívá toho co má, než ten, kdo se trápí pro to, co nemá. V tomhle nezáleží na příjmech či na majetku. Daleko šťastnější je spokojený chudák, než milionář co se celej život jen štve za dalšíma prachama. Psa začni cvičit, aby netáhnul a začni s ním chodit na dlouhé svižné procházky - z válení na kanapi endorfiny nevytřískáš. Psychologa bych změnila, možná i ty psychiatra, respektive medikaci. Nestyď se říct, že ti nepomáhá. A najdi si práci nebo aspoň brigádu, pokladní, prodavačky, skladníky berou všude. Podle mě hodně těhle sebelítostí pramení z nedostatku zaměstnání, znám to podle sebe. Do depresí upadám od 14 let, kdy mi zemřela mamka a jedinej můj recept je se postavit a pořádně zaměstnat tak, aby člověk neměl čas přemejšlet a moc filosofovat.

Nejlíp to napsala Mashanka

Dle mého...až se trochu sebereš, zkus si najít tu práci. Budeš koukat, co tě v ní čeká i příjemného kolegové, sranda. Nenepsala jsi, co jsi dělala za školu, co tě dřív bavilo

Měla jsem podobné období a chce to jen začít něco dělat. Já mám malé dítě, tak se přidávám do řad těch, které prostě musely

Nějak mi z toho článku není jasné, kdo tu paní živí? Rodiče?
A co když se jim něco stane... To paní skončí pod mostem? Kdo jí bude platit jídlo, bydlení atd., když nic nevydělává...?

Píšeš, že chodíš k psycholožce ........ divím se, že Ti ještě neřekla, že není pravda, že nikoho nemáš. MÁŠ SEBE. Že nejsi nejlepší kamarádkou sama sobě, to je Tvůj hlavní problém, od kterého se všechno odvíjí. A Ty nejsi, protože si škodíš - neumíš si sama se sebou užít, nezřízeně se cpeš a tloustneš, nedopřeješ si vyjít si ven a nadýchat se života. Nevážíš si svojí společnosti sama, tak proč by si jí měl vážit někdo jiný - pro co ? Píšeš, co všechno postrádáš, co Ti chybí, ale nikde ani zmínka o tom, co nabízíš - proč by mělo být s Tebou někomu dobře ?
Vykašli se na hledání kohokoli, na kom by ses mohla stát závislou a vložit mu do rukou svoje štěstí, aby se o něj postaral, někoho, kdo Ti naplní život, a začni objevovat a milovat sama sebe - poznávej se, rozmazluj se - ale ne horami žrádla a válením se na kanapi - dělej si to, co bys dělala tomu sobě nejmilejšímu člověku - připrav si něco dobrého, hezky si prostři, udělej si zátiší, zapal svíčku, hýčkej své tělo, maž se voňavými krémy.... všechno, čím si děláš dobře, si užívej, měj radost ze svého života, té možnosti tady být a užívat si krásy a darů
Musíš změnit svůj pohled - na sebe, na svět, na ostatní lidi - nikdo z nich tu není proto, aby Tobě naplnil život - můžete si ho vzájemně ještě víc obohatit, ale Ty budeš to, čím se naplníš Ty sama - jdi ven a otevři oči - uvidíš krásu všude kolem, pokud budeš chtít.

Partnera si teď nehledej - jsi teď troska, a protože vrána k vráně sedá, pokud by sis nějakého našla, byla by to také troska - staň se nejdřív šťastnou a úžasnou ženou, která je veselá, milá, miluje život i lidi, sebe a všechno kolem sebe - potom přijde sám a bude podobný

Florielo, chtelo by to prestat se zabyvat minulosti, resp. expritelem. Chtelo by to prestat se spolehat na to, ze te nekdo jiny, nez ty, vytahne z techto s*acek. Zacni veci delat protoze musis. Pokud na tohle nemas silu, ani kvuli sobe (protoze veci bychom meli delat predevsim kvuli sobe a ne kvuli jinym), rekni doktorce o jine prasky, nebo zkus tu lecebnu, treba ti pomuzou nastolit nejaky rezim... kazdopadne tak jako tak nejvetsi dil prace na tom, aby veci byli jinak, bude na tobe a na nikom jinem. Az se pohnes z mista a zacnes sama aktivne neco delat, casem se otevrou i dvere k jinym lidem (kamaradky, novy pritel atd.)... Drzim palce!

Kdybys neuvedla svůj věk, tak si myslím, že píše nějaká stará, opuštěná a životem unavená vdova. Navíc hodně nemocná. Když budeš sedět pořád doma, tak ani nezhubneš, ani nenajdeš partnera. Na seznamce naraíš tak na nějakou podivnou existenci.
Teď máš šanci...nový rok, začni hubnout. Choď třeba na plavání, nebo se psem na procházky. Přece pejskaři se znajíí a určitě je mezi nimi někdo, kdo by se chtěl seznámit.
V tom věku máš život před sebou.

Tohle je skutečná deprese, ne běžná depka. Tedy předpokládám, že dříve měla Floriela nějaké zájmy a něco dělala. Pokud taková byla i dřív, pak jí není pomoci. Stát se tohle mojí dceři, ženu ji do psychiatrické léčebny a trvám na pořádném léčení. Z tohoto se sama nevyhrabe, potřebuje impulz. Chlap ze seznamky to určitě nevyřeší.

dělání, dělání, všechny smutky zahání
jak to, že je třicetiletá bezdětná žena už 4 roky jen tak doma?
Já vím, že každému se práce nehledá snadno, ale znám plno lidí, kteří raději za blbou prací denně dojíždějí hodinu a půl tam a zpátky, než by seděli doma
to by fakt nešlo?
I kdybys měla dočasně dělat pokladní v supermartketu, ty snad berou vždy a všude, tak se snaž začít něco dělat, na sebelítost nebude čas

Slečna F. by mohla jít do nějaké organizace,kde by mohla někomu pomáhat,třeba nějakým ZTP dělat asistentku! Tam by viděla,co je a co není těžký život! Našla by tam kamarádů plno,ani by je nestihla odhánět! Psovi musí koupit na čumák takový ten obojek,který utíkajícímu psovi stáhne čumák a on se hned zastaví.Chce to jen ho denně cvičit a né ho jen vypustit na zahradu a svalit se na postel...Skončit s přežíráním!! Muži opravdu nemají o tlusté osoby ženského pohlaví zájem,jen pár možná to má jako nějakou úchylku,ale většina se rozhodne pro štíhlou!! Přestaňte se utápět v sebelítosti a vzpomínkách,co bylo,bylo,nejde to vrátit! Jako příklad si vemte třeba paní Věru Čáslavskou,kolik let ona prožila v depresi na práškách,vše již vzdala... a pak se vzchopila a dokázala se po létech!! zase vyhrabat do života a dnes je z ní zase správná ženská!! Vy jste mladá,ještě všechno stihnete,najdete si i kluka,budete mít i dítě.Jen skončete s prášky,žraním,válením,sebelítostí a fňukáním!! Nepíšete nic o rodičích - ti se na vás klidně dívají a NIC ???

Deprese se sebevražednými sklony, psychiatrickou léčbu a antideprsíva mám také za sebou, léky beru stále. A funguju. Proč??, Protože MUSÍM. Mám manžela, 2 děti, psa. Ráno v 5 vstávám do práce, protože MUSÍM, neb jíst se musí, platit nájem se musí, platit dluhy z vytunelované firmy s musí.... Po příchodu z práce běžné provozní věci a pak sedám ke stroj iči k jiným ručním pracem a šiju a vyrábím na kšeft do obchodu třeba do půlnoci. A pak zase v 5 vstávám...
Bylo by jednoduché si lehnout a nedělat nic.... Když mi bylo nejhůř, muž v práci, syn ve škole, dcerka ve školce, fungovala jsem tak, že jsem si ráno natáhla 3 budíky na 11:00 - 11:30 hod, ráno jsem odvedla dcerku do školky, doma sedla do křesla a s pohupováním čuměla do kouta, ven jsem jít nemohla, neb myšlenky se mi točili jen kolem jednoho - hup pod kamion.... Zazvonil 1. budík - PROBER SE! Pak druhý - OBLEČ SE! a třetí byl povel - jdi pro malou do školky.... Každý večer jsem v duchu děkovala, že jsem den přežila, to bylo nejdůležitější. V té době jsem byla na neschopence, takže nějaké peníze mi chodily.... Ale byly to šílený týdny a nechtěla bych je vrátit! Sama jsem se musela postavit na nohy, přinutit se, odhodlat..., našla jsem si práci a řekla si MUSÍŠ! A bylo na čase, neb za 4 měsíce po mém nástupu do práce měl můj muž infarkt = já byla ta, kdo táhl domácnost s marodem...
A o tom to je - pokud Floriela NEMUSÍ, protože jí rodiče dotují, pak se z toho nevyhrabe.
Chce to popadnout ji za límec, vyhodit na mráz a nakopat zadnici, aby se vzpamatovala a nebulela.... A´t už doslova, nebo obrazně. V duchu profackovat se může i sama...

Tak tenhle scenar jsem mela doma dva roky ...divat se na takovouhle sebezkazu a nemoci pomoci je na .....velice rada si prectu co Floriele poradite, protoze ja poradit nedokazu