Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Máme čtyřletého syna, kterého pochopitelně s manželem oba velmi milujeme. Muž se v něm doslova vidí a hodně se mu věnuje. V tomhle ohledu si skutečně nemohu stěžovat. Přesto mi ale něco dělá starosti.

Můj muž k našemu synovi totiž přistupuje tak nějak vědecky, nebo jak bych to nazvala. Strašně se snaží mu vše vysvětlovat, poučovat ho, vzdělávat, a to v takové míře, která je podle mě pro čtyřleté dítě zbytečná. Neumí si s ním hrát obyčejně, po dětsku, v rámci možností jeho věku, stále ho někam posouvá. Kupuje mu například encyklopedie, které jsou určené pro starší děti a čte mu z nich. Jiříka to sice zajímá a poslouchá, ale rozum z toho určitě ještě nemá.

Nevím, jestli je takový přístup správný. Už když byly Jiříkovi třeba dva roky a zakopl, tak mu manžel udělal sáhodlouhou přednášku, během které mu vysvětlil, proč zakopl, o co zakopl, jak má příště předejít tomu, aby se mu to nestalo znovu. Když se malý vyjádří ve smyslu, že se mu líbí lodičky, okamžitě následuje přednáška o trojstěžnících, plachetnicích, motorových lodích, tankerech a letadlových lodích.

A takhle je to se vším. Vychovává z něj starého mladého, Jiřík je přemoudřelý, má s tím problémy mezi dětmi, protože ty jeho vyjadřování nerozumějí. Běžně používá slova jako „dimenze, zásadní, rozlišení“ apod. Vyjadřuje se, jako by mu bylo alespoň o deset let víc.

Bohužel, manžel žije v domnění, že pro malého dělá to nejlepší, a moje výhrady vůbec nebere vážně, prý jsou to chlapské věci a těm já nemůžu rozumět.

Co si o tom myslíte? Mám být v klidu, jak mi radí můj muž, nebo se mám snažit tu přemíru „vzdělání“ trochu korigovat?