Nemám žádnou spřízněnou duši
Cítím se tak strašně sama. Nemám nic a nikoho.Je mi 30 let. Tenkrát jsem se chovala špatně k příteli (byli jsme spolu 6 let) - je to už 4 roky co jsme se rozešli a já na něj stále myslím a ráda bych s ním byla opět v nějakém kontaktu - třeba jen písemném. Chci s ním být jen kamarádka, ale ani o to on už zřejmě nestojí. Po rozchodu jsme byli v kontaktu, ale v posledních letech se ozýval jen na mé narozeniny, svátek, Vánoce, letos už nenapsal ani k Vánocům.
Žádnou pořádnou kamarádku také nemám - jen jednu, se kterou se občas vídám. Bez práce jsem stejnou dobu jako bez přítele. Jediné co mám, jsou rodiče a můj milovaný pes. Už rok docházím na psychiatrii - beru antidepresiva, také jezdím k psycholožce. Za posledních 6 let jsem i hodně přibrala - asi 40 kg - teď vážím bohužel 102 kg, což jsem nikdy neměla.
Přijde mi, že se do tohoto světa nehodím, skoro nic mě už nebaví, kdyby to šlo - odejít z tohoto světa nějakou "dobrou" cestou - nejspíš bych do toho šla. V poslední době jsem i hodně a často unavená, že si vždy po obědě-po umytí nádobí musím jít tak na hodinu až dvě lehnout. Nejraději bych pořád jen spala, chvílemi je mi tak nějak už vše jedno. S naším psem ven také moc nechodím-máme zahradu, ale hlavní problém je, že venku je těžko zvladatelný-hrozně táhne.
Tedy nejvíce jsem doma a už pomalu nevím čím se tu stále zabavit,ale ven se mi také moc nechce, nejraději bych byla zalezlá jen doma-já vím,je to paradox. K psychiatričce docházím jednou za čtvrt roku, k psycholožce jezdím jednou za 3 týdny-k ní bych ráda chodila častěji. Měřím 166 cm, přibírat jsem začala ještě než jsem začala brát antidepresiva, ale jejich braní má jistě také svůj účinek. Partnera si zkouším najít zatím přes inzeráty,jelikož nikam moc nechodím.
Vstávám teď v poslední době k 10 hodině. Pak pro nás něco uvařím a je 12 hodin. Pak myji nádobí. Po nádobí si jdu na cca 2 hodiny lehnout. Po probuzení zapnu Pc, kde jsem do cca 18 hodiny. Pak je večeře, krmení psa a večer se buď dívám na něco v Tv, nebo si čtu, ale ani to už mě v poslední době moc nebaví.
Je to děsný stereotyp, ubíjí mě to, ale problém je,že se mi do ničeho jiného ani moc nechce - třeba do učení jazyků. Jsem moc líná a pohodlná. Jak z toho ven?
7.1.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 67 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nemám žádnou spřízněnou duši
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Něco málo o depresi vím a tak si narozdíl od některých příšpěvků níže vůbec nemyslím, že jsi líná. Podle mého laického názoru jsi v těžké depresi, která se může projevit i tím, že bys jen spala = útěk od světa atd. a pak je těžké donutit se něco dělat. Samozřejmě i antidepresiva mohou tuto únavu a přibírání na váze podpořit. Jak už níže zaznělo, chtělo by to napsat denní plán a ten se snažit dodržet. Já vím, že v depresi je všechno těžké, ale je to cesta. Žádné vstávání v 10, ale aspoň v 8. Snídaně a alou ven se psem na procházku nebo na cvičák. Že táhne? Kolik mu je a co jsi s ním doteď dělala, abys ho to odnaučila? Toto je opravdu jen výmluva. Potom nějaký zdravější oběd a klidně si bež na chvilku schrupnout, já když mám tu možnost, tak si půlhodinku ráda dopřeji. A potom zase alou ven se psem. Prospěje vám to oběma, uvidíš. A v mezidobí aktivně hledat práci + najít si nějaké koníčky. A pokud máš pocit, že potřebuješ navštěvovat psycholožku častěji, nestyď se to říct. Bylo by také dobré podívat se na ta antidepresiva, podle znění Tvého článku si nemyslím, že účinkují. O "odchodu" neuvažuj, opravdu v tom nejsi sama. Přeji Ti hodně štěstí 
Hlavně už pusť z hlavy bývalého přítele, určitě má po těch letech svůj život a o další kontakt nejspíš nestojí. A nějak mi v tom tvém každodenním programu chybí procházky se psem. S tím cvičákem je to bezva nápad, jestli máš tedy v okolí možnost. Nevím, jestli antidepresiva mají vliv na to, že přibíráš, ale určitě bych jim přičítala to, že jsi ospalá a apatická. To ta tvoje psycholožka nevidí? Hlavně vylez z té ulity, půjde to pomalu a ztuha, ale půjde to, uvidíš, jen musíš chtít. Přeju hodně štěstí
Hlavně se přestaňte litovat. Jste mladá a pravděpodobně zdravá ženská, do svých stavů se uvrtáváte sama. Skutečně nemůžete najít ani žádnou příležitostnou brigádu, nebo už se vám nechce ani hledat? Na to, abyste se zašla projít (zacvičit si, zaplavat si, nebo třeba do kina) nepotřebujete kamarádku ani partnera, to je jen na vás. Přestaňte se litovat, nic se vám neděje. Psycholog vám nepomůže, pokud se nezačnete snažit vy sama. Nelze očekávat, že si vezmete antidepresivum a okamžitě budete šťastná.
.JPG)
Špatná psycholožka, nezabírající antidepresiva.
Přibývání na váze může být i důsledek antidepresiv.
Pokud terapie zabere, podaří se po malých krůčcích dojít k "normálu"...
se psem na cvičák a bude po problémech s táhnutím, budeš muset jít ven, cvičit s ním a potkáš nové lidi. Já teď po léčbě jsem taky na 100kg a to mi mooooc záleželo být štíhlá, ale no a co, i to je život, neumřela jsem tak co se zahrabávat, na to je času dost. Stereotip si vytváříš sama. Domluv se s lékařkou, evidentně Ti léčba nefunguje, zkuste najít jiné léky. Na partnerství bych se teď vykašlala, srovnej sebe svůj život a otevřou se Ti nové cesty. Sezením doma se jen dál vyčerpáváš. Zkusila jsi si napsat denní program a ten dodržovat? Hodně štěstí a nelituj se.
Nejak ti ta antidepresiva nezabiraji, ne? Kdyz bys rada chodila k psycholozce casteji, nemuzes si to s ni domluvit?
Bohuzel, lenost a pohodlnost budes muset prekonat. To jen tak samo nezmizi a nadto, cim je clovek tlustsi, tim je jeste linejsi a pohodlnejsi. Co kdybys zacala cvicit treba toho psa? Mohla bys s nim pak chodit ven a treba by se ti povedlo zhubnout. Pokud jenom jis a spis, budes za chvili vazit 150 kilo, jak pise Mitrola, a pujde to vys a vys a bude ti hur a hur. Kdybys s nim mohla chodit na cvicak, prijdes mezi lidi a muzes se s nekym seznamit.
Stejne tak kdybys zacla chodit nekam cvicit (nepises, jak jsi na tom financne) - kdyz budes chodit pravidelne, das se casem s nekym do reci.
Byt tebou zacnu se sebou neco delat, protoze uprimne receno, ktery chlap by stal o vecne unavene, se sebou nespokojene stvoreni, ktere nic nebavi?
Jo a na byvaleho uz se definitivne vykvakni 
Na to je osvědčená rada....Velký bič a malý dvůr....být ve 30 letech takto líná je tedy unikum, za chvíli budeš mít 150kg při takovém životě. Roky již nepracuješ a po umytí nádobí si musíš na 2 hod lehnout...děs a běs
