Nemám chuť na sex a manželství je v troskách
.jpg)
Je mi 48 let, jsem vdaná od svých dvaceti. Manžel je o sedm let starší. Žili jsme tak nějak normálně, jako většina jiných rodin. Děti jsme měli brzy, jak to tehdy bývalo obvyklé, takže dnes už máme oba potomky dávno vylétlé z hnízda a samostatné.
S manželem jsme si vždycky rozuměli, občas nějaká hádka sice byla, ale nikdy se nejednalo o nic zásadního. Až v posledních dvou letech se to změnilo a já mám pocit, že našemu vztahu je konec. Na vině jsem já, respektive moje nechuť k milování. Jsem si toho vědoma, ale nemůžu s tím nic udělat.
Manžel byl vždycky sexuálně dost náruživý. Patří k těm mužům, kteří mohou, jak se říká, pořád. A to i nyní, když už je mu několik let přes padesát. Má potřeba v tomto ohledu byla nižší, ale vždycky jsme se dokázali nějak domluvit a najít přijatelný kompromis.
Před dvěma roky u mne nastala nějaká nevysvětlitelná změna. Nevím proč, nepřišla jsem na žádný důvod, ale najedou jsem úplně přestala mít chuť na milování. Jako bych se stala frigidní. Nic mi to neříká, když k tomu dojde, necítím žádné vzrušení ani příjemné pocity. Je to pro mne jen čistě technický úkon a snaha vyhovět manželově potřebě. Doslova to přetrpím, a když je po všem, uleví se mi.
Manžel mou radikální změnu samozřejmě těžce nese. Nejdřív se snažil být ohleduplný, nějakou dobu vůbec nenaléhal, ale když zjistil, že mi to vlastně vůbec nechybí, docela ho to rozladilo. Začal sex vyžadovat a doslova mne nutil. Obviňoval mne z lenosti a pohodlnosti. Čím víc však útočil, tím víc ve mně ten blok narůstal. Na jeho žádost .jpg)
jsem dokonce navštívila lékaře, ale ten na mně nic neshledal a řekl, že jsem zcela v pořádku.
Od té doby se situace u nás dost vyhrotila. Manžel začal být z nedostatku sexu nevrlý, nedůtklivý a podrážděný, já se cítila provinile a čas od času jsem se přemohla, ale to ničemu nepomohlo. Moje chladnost a nezúčastněnost při aktu manžela strašně rozčilovala, takže se přestal o cokoli snažit. Nejdřív se mi ulevilo, konečně jsem měla pokoj, ale po půl roce, kdy o mne manžel nezavadil, ani mne nepolíbil, jsem si začala dělat starosti. O jeho sexuálním apetitu vím a bylo mi podezřelé, že by najednou sex ze svého života úplně vypustil.
A udělala jsem něco, co jsem neměla. Zeptala jsem se ho na rovinu, jak to řeší, že už jsme spolu půl roku nic neměli a že mu to přece musí chybět. On chvíli mlčel a pak mi odpověděl to, co jsem nikdy slyšet nechtěla. Prý se zařídil po svém, nemám si o jeho sexuální život dělat starosti a hlavně mi do toho vůbec nic není, když s ním stejně spát nechci.
Hned mi bylo jasné, že někoho má. Krve by se ve mně nedořezal. Mám pocit, že jsem si v životě napáchala pěknou paseku a nevím, co s tím. Přece jenom jsem spolu prožili většinu života, nerada bych na stará kolena zůstala sama. Ale žít s vědomím, že mi zahýbá, taky nemůžu. Nejhorší je, že vím, co by pomohlo. Kdybych se s ním dokázala opět milovat tak vášnivě jako kdysi. Jenže o to jsem se mockrát snažila, ale nepodařilo se mi to. Poznal tu přetvářku a umělou snahu a byl ještě vzteklejší.
Nevím, jestli mi někdo dokáže poradit. Možná některá z vás zažila podobný stav, kdy úplně ztratila zájem o sex, a dokáže se vžít do mé situace.
10.6.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nemám chuť na sex a manželství je v troskách
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
kareta: Paní mu je neodpírala, ale jemu nestačilo, že to dělá kvůli němu, dožadoval se nějakého prožitku od ní, což není schopna. A pán se cítil dotčený, to mi přijde uhozené. Pokud potřebuje pokaždé ujištění, jaký byl úžasný, tak to už myslím mezi základní potřeby nepatří, to už je sobecké.
no všimnout si až za půl roku, že manžel nevyžaduje sex, když jej předtím chtěl pořád mi přijde poněkud rozumove mdlé ... Marcelo a co jsi si prosím Tě myslela? že jsi konečně vyhrála a máš pokoj ... no tak jej máš ... Na Tvém místě bych si rozmyslela co doopravdy chci (kašli na předsudky a kamarádky, ty Tvůj život nežijí a hrdostí složenky nezaplatíš) a pak se podle toho zařídila ... pokud se bojíš jen stáří tak si to chce odkládat peníze "na horší časy", ale scénama získáš rozvodový papíry nejrychleji. A na souznění žen s podobným problémy rychle zapomeň k ničemu Ti není, pokud s některou nehodláš bydlet a prohlubují Tvoji iluzi, že "tohle je přece normální". Normální je pouze to, co vyhovuje vám oběma jako manželům, zbytek jsou kecy. Hodně štěstí a zkus třeba manželskou poradnu, alespoň se vyvykládáš někomu kdo má nadhled.
Verera: to myslím pán pochopil správně. 
Ona o něj jako o muže opravdu nestojí, sex ji nebaví a musí se do toho nutit a hrát divadýlko. Osobně bych taky měla problém vnucovat se s pozornostmi a líbáním někomu, kdo mi dva roky dává najevo, jak ho to obtěžuje. Ovšem na druhou stranu těžko může Marcela očekávat, že manžel bude žít zbytek života v celibátu jen proto, že ji už sex nezajímá. Mně přijde, že dva roky jsou dost dlouhá doba čekání, a jestli poté usoudil, že manželka na to dlabe, a nemá cenu čekat, že se to nějakým zázrakem změní, tak se prostě zařídil - nějak. A na nos jí to nevěšel. Podle mě má on úplnou pravdu, jestli žijí jako bratr a sestra, není jí nic do toho, jak on si řeší sex. Bratra by se na to taky neptala. Jo, měli to spolu řešit hned, na začátku, hledat možnosti, ale Marcela píše, že lékaře navštívila, až když ji o to manžel žádal - čili ona sama neměla zájem něco řešit. Vyhovovalo jí to. Skoro bych si tipla, že to spíš použila jako výmluvu - vidíš, doktor říká, že je všechno v pořádku, tak co po mně chceš. Teď už patrně nebude s manželem moc řeč o nějakých pokusech o jiné řešení. 
Verera: sobecké je odpírat tomu druhému základní životní potřeby- což sex je...viz. Maslowova pyramida
FYZIOLOGICKÉ POTŘEBY – zajišťují biologické přežití člověka, potřeba
potravy, vyměšování, spánku, odpočinku, sexuální uspokojení, potřeba
kyslíku přiměřené teploty, pohybu - tedy základní životní potřeby. Pokud je paní nemá, není něco v pořádku s ní, ok, ale nemá právo ani morální to chtít, aby se jí manžel přizpůsobil. On ji svým chováním nijak neomezuje. Ona si to musí srovnat sama v sobě.Ono to totiž dlouhodobě s člověkem docela zamává, když ty potřeby má a nedostane se mu jich.
No nebyla by spokojenost, protože píše, že půl roku ji nepolíbil apod., takže mám pocit, že pán to pochopil jako že o něj nestojí.
A pěkně děkuju za takovou ohleduplnost. Pokud ví, že jí něco vadí a přesto to dělá za jejími zády, tak tomu teda ohleduplnost neříkám, to je akorát sobectví.
Konec konců je možné, že si pán nedostatek sexu řeší s profesionálkami. Pak by nehrozilo, že Marcelu opustí, což, jak správně bylo řečeno, ostatně mohl dávno, kdyby chtěl. Pro něj je zjevně jeho řešení, ať už je jaké chce - my nevíme, jaké, to se jen Marcela dohaduje - přijatelné a kompatibilní s tím, že zůstává i nadále s manželkou. Kdyby do toho nešťourala, mohla být spokojenost.
.jpg)
Ublížila jí jen vlastní zvědavost - do té doby, než se zeptala, bylo všechno v pořádku. Manžel nic teatrálně nedělal, občas si někam odskočil a ji před tím ohleduplně chránil - protože, kdyby ne, provařilo by se o dávno.
Hlavně, paní Marcele zjevně nejde ani tak o to, že občas někde smočí, jako o to, že se bojí samoty - že ji opustí, jak sama píše.
To by ovšem mohl už dávno, kdyby chtěl, a i v případě, že by s ním spala
Já teda nevím, že by všechni s klidem popřály svému manželovi, že si to pěkně vyřešil, když si našel milenku a dál žily ve spokojeném manželství?
Tomu se mi fakt nechce věřit. ´
Pořád si myslím, že lidé by měli víc používat mozek a ne se nechat zmítat pudy (i když to je krásně pohodlné) a že pokud se někdo rozhodně strávit s někým zbytek života (což tvrdí při svatbě většina lidí), měl by to brát se vším co k tomu patří, příjemným i míň příjemným.
Pokud jeden z patnerů onemocní, měl by se ten druhý rozumným způsobem přizpůsobit, podpořit ho, ne si sobecky zajistit své zájmy bez ohledu, jestli tím tomu druhému ublíží.
Marcela to nedělá schválně, zřejmě to souvisí s věkem , nějaká porucha či co, udělala co si myslela že je možné, nepomohlo to, tak mají společně hledat nějaké přijatelné řešení, třeba ještě další možnosti nebo jiné způsoby uspokojení a ne že si pán zajde někam jinam, protože on má přece určité představy, které manželka není schopna naplnit.
Potřeba sexu není zas nic tak nedotknutelného, její důležitost není nad vším ostatním, aby to omlouvalo jakékoli chování.
A bohužel pro Marcelu, obávám se, že kdyby pán měl k ní takový vztah jaký by měl mít, tak tohle neudělá.
Já bych zahýbáním nazvala situaci, kdy TO samé, co s tebou dělá ještě někde jinde s jinou. Takhle si pouze uspokojuje svoje osobní potřeby. Pokud doma všechno jinak funguje normálně, nevidím v tom žádné drama.
Věrná přece můžu být svému sexuálnímu partnerovi, ale on přece není Tvůj sexuální partner a ty jeho taky ne.
kareta: Žárlivost, když ví, že jí někdo podvádí podle mě není nemoc, ale prostě jen strach, že na starý kolena zůstane sama. žárlení je nemoc v případě, kdy podezírám, zakazuju, kontroluju a užírám se, co kdyby....
Nečetla jsem názory pod článkem. Za sebe ale musím Marcele říct, že nyní v tom problém nevidím, věc je vyřešena. Marcela s mužem spát nechce /když už se přinutí, je to z povinnosti, a nezlobte se, zaprvé to partner pozná a zadruhé, doprošovat se, je pod úroveň obou/ a tak to manžel vyřešil po svém a už ji neobtěžuje svými projevy lásky a chuti na milování. Marcela tedy měla být za dámu a o věci se již nezmiňovat. Neuznávám obhajoby typu on mi zahýbá, mně je k padesátce, myslela jsem, že spolu zastárneme, nechci zůstat na stará kolena sama....Svádí se to obecně na klimakterium, ale to je řekla bych výmluva...jsem starší než Marcela a dávno po přechodu, nicméně v tomto se u mě nic nezměnilo. Marcelo, oba jste se na této situaci podíleli, nestěžujte si, tady jsem skutečně byla na tahu Vy a spíš jsem při vašem muži, protože ať si to přiznáte nebo ne, sex patří ke každému partnerskému vztahu dvou lidí...Situaci Vám nezávidím, ale opakuji, tohle je fakt Vaše práce! A kdyby tu psal muž, že s manželkou nechtěl spát, nyní má ona milence a on se čertí, tak bych mu taky napsala, že si za to může sám....Pro někoho sex třeba důležitý není....pro někoho ano....a když se sejdou dva rozdílně to chápající jedinci, je to vždycky problém.
.jpg)
Verera: Já myslela, že jí to trápí, usuzuju podle posledních dvou odstavců.
Jestli jí to netrápí a vyhovuje jí to - tak v tom případě nevím co by chtěla - 
se jí nechce a zároveň jí vadí, že manžel teda musí jít jinam. Tak to si potom musí holka sama srovnat v hlavě co vlastně chce.
Anahir: Marcela se netrápí, že trpí nezájmem o sex, jí to vcelku vyhovuje, jen manžel se s tím nějak nesrovnal.
Ale mám pocit, že se důležitost sexu obecně přeceňuje. Pánové mají dojem, že čím intenzivněji se věnují sexu, tím jsou dokonalejší chlapi a kdo z nějakých důvodů nemůže je méněcenný. Což je nesmysl.
Pokud není potřeba plodit děti, je sex zájmová činnost jako každá jiná, tak není divu, že někdo jde raději do kina, to není po letech tak jednotvárné. Jen je problém v rozdílných zájmech partnerů.
Je zajímavé, že z toho, že někoho nebaví chodit do kina nebo lyžovat se nikdo nehroutí a z nezájmu o sex se dělá věda 
Anahir: chudák chlap...
Ale jo, dokážu. Především musím říct, že dělat sex a vařit česnečku jsou věci zcela nesrovnatelné. Ale to může pochopit jen ten, kdo si osobně nezájmem o sex prošel. Zájem o sex nelze vynutit a není možné ani aby ho na sobě vynutila dotyčná sama. Kdo osobně nezažil, nedokáže nikdy pochopit jak hluboce se člověk může trápit tím, že trpí nezájmem o sex. Já Tě moc dobře chápu, jenže já jsem byla nemocná a léky to spravily.
Můžu Ti říct jen jedno - jsi nespokojená, když s ním nespíš a vadí Ti, když tedy spí s jinou. To si holka budeš muset vybrat.
Znám jednu paní okolo Tvého věku, možná trochu starší - s manželem nespí, ale nesmírně žárlí a vyskočila by z kůže, jen se na nějakou jinou podívá. A tak chlap raději chlastá jak duha - to jí taky vadí, ale je to pro ní snesitelnější než kdyby šel na sex jinam. To si prostě holky nevyberete - kompromis musíte najít především u sebe.
