Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Pokud člověka nedeptá, že má doma binec, tak není třeba se tím zabývat. Pokud ale chodí kolem koše prádla na žehlení a roste v něm nenávist k žehlení, tak by s tím měl něco dělat. Jsem mozartovský typ, věci začnu včas, v prvotním elánu toho dost udělám, pak mě to začne nudit a lenoším, pak se začne blížit termín odevzdání a to mě vyburcuje k tomu, abych zapnula na plné obrátky, takže termín stihnu. Přála bych si umět pracovat pěkně pravidelně, každý den definovaný úsek a bez stresu dojít k termínu. Vždycky si to pěkně naplánuji, že tentokrát to bude jinak, ale zase to nezvládnu. Paradoxně se mi můj dvojrychlostní režim v práci docela vyplácí, prototože v tom období relativní lenosti stejně zadavatel dvakrát změní názor, takže moje schopnost zapnout na poslední chvíli umožní plnit jeho přání a jsem za dobráka.
Myslím, že doma je třeba mít uklizeno tak normálně - čisté nádobí (vynálezce myčky by měl být blahoslaven), čistou kuchyň, koupelnu, WC, žádný prach na nábytku ani na zemi, mít pár čistých věcí na oblečení. Kniha na stolku, vytažené šití, hračky na zemi přes den - to je známka života, ne nepořádek Sterilní domácnosti mě děsí stejně jako chuchvalce prachu.

A ještě něco.Nic v domácnosti stejně není na dlouho.Špinavé prádlo denně roste,špinavé nádobí se množí samo,prach se vrství 24 hodin denně.Do toho kočičí chlupy.Takže nablýskaná domácnost vydrží do doby,než se nědo zvedne z křesla,kýchne,uvaří si kafe a pohladí kočku.Ráno utřu prach a večr je na DVD přehrávači vrstva.No bóže,jsme zdraví,tak nebudu denně lítat s hadrem.

Jsem na tom do jiste miry podobne jako Helena v tom, ze sve plany odkladam, pritom poradek mam rada, ale kdyz proste prijdu z prace pozdeji nez bylo v planu, treba v devet vecer, tak uz proste fakt to luxovani posunu na jinej den. Navic kazdej druhej den varim, takze predstava, ze litam s luxem do desiti vecera a pak zacinam teprv varit na dva dny, z toho jsem unavena jen na to pomyslim Takze - pokud nezijeme ve spine a plisni, ale jen v trose prachu, tak z toho nejsem ani nestastna.
Jarča*: 9:27: taky to tak chapu, u me je to podobne, peru prubezne (taky to odkladam, pokud to jde mmch), ale kos neni prazdny nikdy

Moje mamka byla taky velmi přísná.Sestra byla vzor dokonalosti,já bordelář.Výsledek je ten,že ona má doma bordel a já relativní pořádek.Teda podle mamky.Jenže-u nás doma uklízíme všichni, sestra má 3 rozmazlené chlapy,kteří nehnou prstem. Už 2 roky jsme přes týden sami 2, oblečení se mi vrší v ložnici na němém sluhovi, praní a žehlení nehávám po návratu dětí,abych využila 7 kg pračku. Co se dá,to poskládám,žehlím horu,ať má smysl vytahovat prkno. Dneska jdu raději ven se psem,lehnu si s knížkou,než abych řešila,jestli jsou 2 kapky na koupelnovém zrcadle.Protože nikdo lesk a čistotu neocení,když mamka pak padá na hubu únavou.Nedělám si iluze.
Myslím si,že do úklidu se podle svých sil musí zapojit všichni kdo v domě bydlí,protože bordel taky dělají všichni.Pak není jen jeden utahaný,naštvaný a mají čas a energii na společnou zábavu.To by měl být i výchovný vzor pro dceru-úklid není záležitost maminky,ale všech.

orinka: Toho se právě obávám.

Lubar: to, že nemá Helena nikdy vypráno, chápu náhodou docela přesně - já taky nikdy nemám prázný koš. Buď peru světlé, nebo tmavé, nebo věci na vyšší teplotu, ale nikdy všechno v jeden den. Mít naprosto všechno vypráno jsem znala naposledy snad u mojí maminky, která neměla automatickou pračku, tak prala ve společné panelákové prádelně a strávila tím vždycky celou sobotu.

celina: U nás doma se taky nádobí musí umýt HNED po obědě. No, za pár týdnů se stěhuju do vlastní domácnosti a tam se nádobí umeje, až trávení.

tornado-lou: já jsem přesně opačnej typ - já tohle uklízení po kapkách, jeden den koupelnu a druhej den obývák, nedávám ... pro mě, když už se přemůžu, je mnohem lepší jet tři čtyři hodiny v jednom tahu a pak si užít toho, že mám hotovo "vše"...

noooo treba s tim pradlem.... tak si porid menzi kos na pradlo, min se toho ta vleze a donuti te to prat casteji.
co pomaha u uklidu me,je to , ze vlastne neuklizim. kdybych mela naplanovanou "uklizeci sobotu" nebo takneco, tak su dopredu tak otravena, ze nic neudelam. tak delam veci postupne. pet minut tuhle, ctvrthodinka tady. zasla bych klik se toho da udelt za pet minut. pravda, nikdy nemam pocit, ze stojim uprostred bytu s pocitem, ted je uklizeno vsechno, ale to se stejne s malym ditetem nepovede. a takhle po troskach je vsude cisto a tebe to nestihne otravit.
ale jinak bych to moc nehrotila.

Když před víc jak dvaceti lety umřela máma a na mě v patnácti ze dne na den spadla celá domácnost, bylo to peklo a co jen trochu šlo, to jsem nedělala a odkládala... Pak jsem začala mít vlastní domácnost sama a několik let jsem si užívala, že nemusím. Leč pak mi ten nepořádek začal vadit, ne kvůli tomu, že by se to někomu (komu asi tak?) nelíbilo, ale proto, že v neuklizeném bytě se i já sama cítím uvnitř neuklizená. Jsem podrážděná, protivná, nervozní... a tak od té doby jsem v úklidu čím dál tím lepší, hlavně v tom, co dělá lad a nelad. Takže už pomalu dbám na to, že hračky se mi nemůžou válet po celém baráku, ale že každá má svoje skrytý místo, že šály se dávaj do šuplíků, že papíry se dávaj aspoň do meziskladu papírů, když už ne na finální místo a tak ... No a najednou i ten úklid jako mytí je snesitelnější, protože je jednodušší.
Co se přiznám, že fakt nechápu, je, když píšeš, že vypráno nemáš nikdy ... to mi hlava trochu nebere, jak děláš .... A pokud jde o žehlení, to prostě nedávám - co jde, to nežehlím, to ostatní vozím jednou týdně na vyžehlení k jedné úžasné paní, kterou to baví a ještě si tím přivydělá. A stojí to výrazně míň, než moje pocuchaný nervy z toho, že MUSÍM vyžehlit...

Jako děcko mě velice štvalo, když okamžitě po obědě se MUSELO umývat nádobí, když jsem pak měla svoji domácnost, tak jsem si vychutnávala to, že jsem si po obědě natáhla nožičky a pomalounku si vychutnávala to, že nemusím hned kmitat, dala jsem si kafíčko/čaj, no a pak se to nádobí stejně muselo umýt, bych neměla příště v čem vařit
Takže asi je to opravdu v tom, že se něco tak moc muselo, až to zmrzelo.
Je pravdou, že časem si budeš stěžovat, že nic nestíháš, budeš chodit do práce a to teprve začne kolotoč.
Nešlo by to taky, abyste se na úklidu domácnosti podíleli dva-ty zajdeš nakoupit a mužíček by klidně mohl vysát ten třídenní prach v obýváku / případně obráceně?
(Pokud tedy manžel nepracuje od nevidím do nevidím)
Sama se z toho nedostaneš, to, že si přečteš nějakou radu v knížkách Ti moc nepomůže, když na to budeš sama, je potřeba pomoc druhého

no, občas mám něco podobnýho - nic se mi nechce, ale taky to nehoří. A pak mě zas popadne mánie a uklidím, vyperu, vyžehlím - a pak odpadnu k zasloužené knížce
Řekla bych, že je to pozůstatek otcovýho perfekcionismu. Poradila bych na každý den si určit jeden úkol, tím, že bude jen jeden, tak to zvládneš, bude to rychle hotový, a ty budeš mít dobrej pocit, že jsi udělala vše, co jsi chtěla. Nezapomeň se pochválit. No a za nějakej čas zjistíš, jak ti to jde samo od sebe a nestresuješ sama sebe.

Lilinka: "Bordel v bytě, šťastné dítě"
to mi říká máma, když si stěžuju na dcery - bordelářky
ale my jsme doma bordel nmívali, ne že by bylo všechno v komíncích, ale čisto a uklizeno tam obvykle bylo

Myslím, že nemusíš mít výčitky, že jsi špatná máma a manželka kvůli tomu, že jsi líná na uklízení. Děti ocení jiné věci než dokonale vyšůrováno a velké části mužů je bordel jedno. Píšeš, že se nakonec stejně dokopeš a všechno uklidíš, tak o co jde. Zřejmě v odpadcích a plísni nežijete.

denda04: právě - musí se chtít. Je to taky o silné vůli pustit se do něčeho, do čeho se mi vůbec, ale vůbec nechce. Já to bohužel někdy taky tak mám, že mi to trvá, než se k něčemu dokopu, a pak si říkám, že jsem hloupá, že jsem se do toho nedala už dřív