Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Riki: To je ten správný výraz : Trofej !
Podobně mi připadá, že si Blanka přinesla "trofejní zamilované dopisy" od první lásky, aby si manžel nemyslel, že je nějaká neprovdatelná odloženka.
Ona se mylně domnívala, že tím zvýší svou "žádoucnost", ale nakonec to dopadlo trapasem.
Manželovi bylo umožněno přečtení, (určitě se o ty dopisy neprali) což mi nepřipadá fér.
Blanka i její manžel by měli napřed dospět.

Riki: já bych zase nic neschovávala, nemám potřebu shromažďovat relikvie minulosti, nesbírám fota přátel a známých, dopisy a podobné věci.
Nicméně - dělit se máme o budoucnost, ne o minulost.

Grainne: no nevím, mě by nebavilo už od začátku manželství něco schovávat, co by manžel neměl vidět. Můj choť si kdysi na začátku společného bydlení též dotáhl krabici s minulostí, a její obsah jsem viděla až po 15 letech, kdy mi ho sám ukázal, neb krabice se rozpadla a bylo dlužno ten obsah přemístit do jiné. Byly v ní samozřejmě taky fotky a dopisy - od slečen, i od spolubojovníků z vojny, a diplomy a táborové deníčky... zkrátka trofeje a relikvie. Docela jsme se nachechtali zejména nad fotkami z vojny. A o těch slečnách jsem věděla již dávno, neb jsem se vdala za muže s pověstí sukničkáře, a z něčeho ta pověst plynout musela, že. To jen tak pro ilustraci, jak jsme každej jinej a každej to holt bereme po svým.

Dopisy jsou staré 10 let a jsou památkou na dobu, kdy pisatelce bylo 16, takže je jí 26 let. A vdaná je půl roku... a manžel asi bude podobně mlád, takže to se ti lidi teprve učí žít v páru... ono to holt nejde vždycky tak jako v růžové zahradě. Kolikrát se to tu už psalo - komunikace je základ, když nevím, nerozumím, tak se zeptám. A naopak vysvětluju svůj náhled na věc, protože partner mi do hlavy nevidí a taky neví a nerozumí. To je jediné, co vede k nějakému řešení.

Riki: on neměl vůbec vidět tu krabici, každý soudný člověk ví, že téměž všichni člověci jsou zvědaví, jako opice a nutkání neodolá.
Mně by tedy bylo trapné si tam tu krabici nosit, to vyvolává dojem něčeho neukončeného, byť jen v platonické rovině.
Taková nevíra ve společnosu budoucnost, no nevím, já bych se taky kroutila jako žížala, považovala bych to za šidítko - když nám to nebude klapat, mám kam utíkat.....................
No nelíbí se mi to "nenápadné" podstrkování minulosti.

Grainne: no, v článku se praví, že on ji požádal, aby mu ukázala obsah krabice. Z toho nutně nevyplývá, že mu ji nějak strkala pod nos, mohl na krabici náhodně narazit při vybalování věcí, a prostě se zeptat "hele, co je v tomhle?" Nemusela mu to všechno detailně předvést, pravda. Ale zas manželovi se obvykle věří, takže i to bych pochopila. Akorát to chtělo nějak zahrát do autu, a nedovolit pročítat, neb, jak správně řečeno, dopisy zůstávají soukromé i po letech a bez souhlasu je třetí osoba nemá co číst. Já bych se normálně zeptala, proč mu to vadí. Ať mi vysvětlí, proč si nepřeje mít v domácnosti neškodné dopisy z dávné minulosti, čím si myslí, že ohrožují manželství. Protože když mám s někým být zbytek života a přitom nerozumím jeho chování, co je přirozenější, než požádat o vysvětlení. A pak můžu zvážit okolnosti a jednat dál. Rozhodně bych dopisy neničila, pouze bych je odstranila z domácnosti - ale jen tehdy, pokud bych dokázala pochopit a uznat ty důvody, které by mi byly předestřeny. Na osobní soukromí má nárok každý, i ženatý a vdaná, a oba se to musí naučit respektovat, když už s tím do manželství nepřišli, a to je proces, který neproběhne samovolně a bez ztráty kytičky. Jedna hádka by byla dost dobré skóre.

stalo se mi totéž, ovšem obráceně, netaktním houserem byl můj muž, chtěl abych mu podala něco z jeho šuplíku a nahoře byla pohlednice od jeho předchozí přítelkyně, no, řekla jsem jenom hm a myslela si svoje, za chvíli se octla pohlednice v koši (bez mého přičinění) a šuplík ostentativně otevřený, radši jsem tam nekoukala... jsme už spolu 31 let

kareta: kdyby nebyla netaktní husa, on by nebyl nucen se projevit poněkud nevhodně.
Mohl sice předstírat, že se ho to nedotklo, ale mně by víc vadila ta faleš, než zlost, měla bych pocit, že jsem mu natolik ukradená, že napříště by mě s první láskou mohl vyměnit za velblouda, nebo Yamahu.

Grainne: kareta:

Grainne: jo, tak to taky. On je blbec a ona netaktní husa.

Hm, já nechápu, co koho může přimět okázale si přinést "krabici s minulostí" a "přítomnosti" ji stejně okázale strčit pod nos.
Logika, cit i rozum velí, když už tedy, přinést krabici a taktně ji zastrčit kamsi pod spoďáry, čímž dám najevo, že její hodnota je až za touto částí spodního prádla.

Vážně vrchol taktu, strkat choti svou milostnou korespondenci pod nos a tím si vynucovat z jeho strany řešení situace.

Osobně to mám jinak, nemám potřebu se prohrabávat minulostí, ale budiž, každý máme nějakou minulost, ale je vážně nutné ji v poněkud choulostivé podobě strčit druhému pod nos a ještě čekat, že zajásá? To už bychom chtěly trochu moc, nezdá se vám?

Já bych neustupovala, muž by měl pochopit, že je to Vaše minulost a jeho neohrožuje. Sám se vytrestal tím, že dopisy četl. Nemyslím si, že by zrovna toto souviselo s nějakou extrémní žárlivostí nebo terorem. Také mám podobnou krabici a usušené kytky od bývalých lásek, z tanečních. Krabici jsem schovala u sestry (proč zbytečně přítele provokovat), ještě než jsme se k sobě nastěhovali, ale kytky v pokoji u rodičů, kde občas přespáváme, jsem nechala a moc se mu to nellíbilo. Přestože žárlivý není vůbec (nechá mě klidně přespat u svého kamaráda v Praze, když tam potřebuju zůstat do večera apod), až si někdy říkám, že trochu žárlivosti by nezaškodilo

Myslím si že je blbec

Sice nepovažuju za rozumné schovávat si jakoukoli milostnou korespondenci, ale kdyby se mi v ní manžel hrabal přes můj odpor, asi bych byla hodně nepříjemná.
Já jsem s datem sňatku rozpustila svůj "fan klub", a zároveň i zlikvidovala pozůstatky po bývalých partnerech, od fotek, přes dopisy až po trenýrky.
Nač dráždit hada bosou nohou.
Ale nechat si manžela kecat do své minulosti, to je začátek domácího teroru. Pokud se s těmi dopisy nechceš rozloučit, tak si je prostě nech doma. Stejně je ten žárlivec už četl.

Začne do dopisama, pak ti bude lézt do mobilu. Dala bych si na něj teda pozor! Nechci malovat čerta na zeď, ale asi sis vzala chorobného žárlivce.