Jste připraveni na chemický poplach?
Nedávno jsme s kamarády vzpomínali na svá školní léta a na největší zrůdnosti, které jsme museli absolvovat. Vzduchem létaly vzrušené výkřiky, občas se zvedla ruka, která by imaginární učitelku nejradši praštila do hlavy, ukázali jsme přehlídku útrpných výrazů, ale nejčastěji zněl smích. Na přetřes přišlo povinné stání v pozoru před každou hodinou, sezení celé vyučování v pozoru s rukama za zády, zpěv jedince před třídním kolektivem, povinné hromadné kroužení chodbou o hlavní přestávce nebo linkování okrajů. Největší vřavu však způsobila vzpomínka na každoroční cvičení civilní obrany.
Milovali jsme to už jako školou povinné děti. Tolik legrace jsme si totiž nikdy jindy neužili. Už jen náš nástup v igelitových pytlících vyvolával vlny úžasu na celém sídlišti. Už do školní šatny jsme museli přijít řádně vybaveni před chemickým poplachem, a tak v půl osmé ráno z každého vchodu na sídlišti toporně vypochodovalo několik dětí v pláštěnce, které měly na rukou i nohou navlečené igelitové sáčky přepásané gumou na zavařování. Ti statečnější brali úkol doslova a občas se objevil jedinec, který si nějaký igeliťák nasadil přes hlavu a gumičku přetáhnul až na krk. Samozřejmě nebyl sebevrah a udělal do něj aspoň malé díry pro vzduch, ale přesto se pytel 
v souladu s jeho dýcháním nafukoval a vyfukoval a také se téměř okamžitě orosil, takže se ho musel ujmout nějaký méně opytlíkovaný kolega a za velkého jásotu okolí a řevu učitelek ho dovést na určené místo.
Potom jsme vyfasovali plynové masky a vyrazili do terénu. Museli jsme způsobovat všeobecné pozdvižení, když do nic netušícího autobusu MHD nastoupilo třicet dětí v igelitu a plynových maskách a nechalo se odvézt do Krčského lesa. V něm jsme provozovali různá bojová cvičení, jimiž jsme k smrti vyděsili důchodkyni s pejskem, která šla zrovna okolo. Ten, kdo měl štěstí, ukořistil masku s chobotem. Tajně jsme s ní obchodovali, protože se s ní dalo nejvíce blbnout. Chobot jsme používali jako mikrofon, telefon, shazovali jsme s ním kuželky ze šišek i napodobovali starého Brůnu. Největší zábava ale byla ho pevně uchopit a prásknout s ním do hlavy někoho před sebou. Bohužel masky toho mnoho nevydržely. Po jednom takovém cvičení jsem se vracela do školy s visícím chobotem, avšak utržený filtr jsem si nesla v levé ruce zvlášť. Kdyby nastal doopravdický chemický poplach, nejspíš bychom zahynuli všichni včetně učitelek.
Z lesa jsme se vždycky vraceli ve stavu, jako kdybychom potkali Střihorukého Edwarda. Vlály z nás cáry pláštěnek a zbytků igeliťáků, měli jsme na hlavách boule od ran plechovým filtrem, byli jsme maskováni listím a bahnem a všichni jsme byli zapaření až na zádech. Byli jsme ale hrozně šťastní a veselí.
Vzpomínáte občas na nějaké školní události? Vydali byste před celou třídou nějaký tón? A práskli byste někoho do hlavy filtrem?
10.11.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 67 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,6/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jste připraveni na chemický poplach?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Taky jsem si vzpomněla, že jsme seděli vzorně vzpřímení, s rukama za zády a když tak někdo vydržel sedět celé vyučování, tak potom učitelka napsala na tabuli "VZORNÝ ŽÁK" a pod to jméno toho vzorného. A když to ten žák vydržel celý týden, tak v pátek dostal bílou stužku se špendlíkem, na které byla natisknutá razítkem červená hvězda a tu mohl týden nosit přišpendlenou na svetru. Pakárna, ale tehdy to byla pocta. Bohužel se mně jí nikdy nedostalo, protože jsem nevydržela chvíli posedět.
Ale jak se ten žák hlásil, když musel mít ruce za zády, to už si nepamatuju.
.jpg)
Renee: vlastně i jako svinský systém náhrady Svátků, když připadly na pracovní den...
Nebo ty nekonečné brigády aby se zachránil plán, nebo aby se prostě jenom uklidilo.
Když si to tak všechno proberu kolik jsem jako žák, student a vlastně i jako voják zadarmo (zahubičku) odvzdal práce socialistické vlasti, tak se mi chce 
Tuhle jsem na youtube našel klip jak studenti FAMU nebo AMU staví baráky pro dělníky... a vidět tam pozdější baletky jak se patlaj s betonem....
Sofffie: to budeš muset rovnou ze sudu 
.JPG)
majucha: Sofffie: chobot jako brčko
majucha: jééé! Děkuju! 
Slibuju, že ji budu poctivě nosit. Akorát si musím slivovici nalejt do většího frťana a budu využívat chobot jako brčko. 
Jednou jsem si v hodině branné výchovy četla pod lavicí nějakou Foglarovku a učitel mi to sebral. Argumentovala jsem tím, že se vlastně vzdělávám v rámci předmětu , ale o tu knížku jsem se bála jak hrom. Tenkrát to byla těžká podpultovka. Naštěstí to dopadlo dobře 
Z těch masek je mi blbě ještě dneska.
My jsme v nich teda nechodili ven, jen jsme si je zkusili ve třídě nasadit a sundat a pak jsme šli trénovat schovávání za stromy do lesa už bez výzbroje
Já měla asi štěstí na ty, co to nežrali....vždycky to byla hrozná sranda. I na tom braňáku na střední. V igeliťákách jsem nechodila nikdy, jen ty masky občas a s těma jsme dělali vylomeniny.
A taky se mi nějak vykouřilo z hlavy to rovné sezení s rukama za zády. Možná tak v první třídě, ale ani to ne moc. Vstávat po příchodu učitele to jo, ale v pozoru ani omylem. Hned v té první jsem se jedním kolenem opírala o židličku - spolužák mi tam totiž strčil připínáček a já si na něj klekla, pamatuju si tu bolest.
Renee: presne
A pracovní soboty byly teda taky vypečená věc No, je dobré si to občas připomenout, aby si člověk víc vážil toho, co je dneska 
Já tu šaškárnu nenáviděla. Jak už tady někdo napsal, v plynové masce se mi dělalo špatně (velmi klaustrofobický pocit) a věci jako plížení se bahnem v pláštěnce a igeliťákama na rukou mi skutečně zábavné nepřipadaly 
Ono záleželo, jak to která soudružka prožívala. Některé velice velmi, nutila nás v těch odporných maskách běhat a když jsem si ji odmítla nasadit, tak mi hrozila dvojkou z chování, a některá to měla u paty a místo igeliťáků a masek jsme si měli přinést pouze svačinu a šlo se krátkou procházkou po lese a pak honem domů, spíš si udělat takový volný den
Sofffie: nemám to srdce se na tebe dívat, jak trpíš
. Jednu i s chobotem ti dám pod stromeček. Ale běda, jak ji nebudeš nosit celé Vánoce!
.jpg)
Kdysi jeden z populárních "Sedmilhářů" vyprávěl doporučení: "kdo neměl plynovou masku, měl si dát do pusy petrželovou nať a omotat si obličej hadrem, namočeným v octě" to nemělo chybu.
Ota: ted docitam... o te armade to je pravda, nedavno jsem videla nejaky dokumente, jak si to soudruzi pratele ze SSSR z nama planovali... nase armada jim mela v podstate s,ouzit jako zivy stit.jj, socík byl hotovej ráj :-)
Hergot - zas mám pocit, že mě život o něco ochudil. U nás ve škole bylo branné cvičení pouze procházka kolem řeky a zpátky.
