Chce, abych zničila své vzpomínky. Je to žárlivost?
Můj manžel, se kterým jsme spolu oddáni půl roku a začali jsme společně bydlet až po svatbě, mne naprosto šokoval svým požadavkem. Chce po mne totiž něco tak absurdního a nesmyslného, že by mne to v životě nenapadlo a zajímalo by mne, jestli se s něčím podobným setkala některá z vás.
Když jsme si do našeho společného bytu začali stěhovat každý své věci, netušila jsem, co způsobí jedna moje krabice, v níž mám uložené vzpomínky na dětství a mládí: Památníky, fotky z táborů, školní taháky, dětská milostná psaníčka a také korespondenci se svou první láskou. Konkrétně tyto dopisy leží mému manželovi v žaludku a trvá na jejich zničení.
Když mne požádal, abych mu obsah té krabice ukázala, s důvěrou jsem tak učinila a v životě by mne nenapadlo, že by mu mohly vadit dopisy staré více než deset let a navíc od člověka, se kterým se od našeho rozchodu už 
nestýkám.
Jakmile můj manžel na tuto korespondenci narazil, úplně zblednul, a ačkoli jsem ho žádala, aby ty dopisy nečetl, všechny do jednoho je přelouskal. Po přečtení mi stroze sdělil, že doufá, že je zničím, že vůbec nechápe, jak si můžu něco takového schovávat. A že si nepřeje, aby ty dopisy v naší domácnosti zůstávaly.
Docela dost jsme se kvůli tomu pohádali a následně zažili první tichou domácnost, nicméně on si stojí na svém a já též. Nemám důvod ty nevinné dopisy ničit, je to součást mého života, navíc příjemná, taková vzpomínka na dobu, kdy my bylo šestnáct. Manželovo chování mne velmi zaráží a nerozumím mu.
Podotýkám, že jsem nikdy předtím nepozorovala, že by byl manžel nějak extrémně žárlivý. Malinko ano, ale tak nějak přiměřeně, jako každý.
Co si o jeho chování a požadavku myslíte? Měla bych mu ustoupit a pro klid v manželství dopisy od své první lásky zničit?
24.2.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Žárlivost. Jak rozpoznám tu chorobnou?
- Ze žárlivosti trvá na testech otcovství
- Žárlivost. Kdy už to není normální?
Diskuse ke článku - Chce, abych zničila své vzpomínky. Je to žárlivost?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Johanka74: lepe bych to nerekla! .. hlavne si s nim zati neporzovat deti... pockat jak se to vyvrbi.
ja si myslim, ze je to debil... uz jen to, ze pre vase prani , aby necetl.. cetl.. no pakůň. Neustupovala bych.. maximalni ustupek, ktery bych byla ochotna udelat, je uklidit mu je z dohledu. ( k rodicum, do bankovni schranky, ma-li jakou a nemam k ni ten troubadispozicni prava).
jo a to, že i přes tvou žádost si to četl - to jsi se měla naštvat a dát mu to najevo. Jak to, že tě nerespektoval?
A pokud si to budeš chtít schovat - někam zamčít, aby ti to nezničil sám, až jednou nebudeš chvilku doma.
.gif)
Ustoupíš jednou, ustoupíš podruhé 
kam až budeš pak ustupovat? Čím víc je budeš ale hájit a hádat se, bude mít pocit, že "TO"neskončilo.
Doporučuju jasně s minimem emocí ujasnit pravidla - obecná. Ale vypadá to že to nebude jednoduché, nicméně je to nutné.
(a zatím nezabřezávat!
)
"pro klid v manželství nebo v rodině" - to je ta nejblbší věta. Co schováváš je tvoje věc, nemá ti co přikazovat. Na druhou stranu, proč schovávt zrovna milostný dopisy Já jich dostala sice jen pár, ale všechny už jsou pryč - je to minulost, už jsem jinde, a na tohle vzpomínat nepotřebuju.
Chtěla bych po něm vysvětlit, co mu na tom tak vadí. On si neschovává nic z dětství a mládí? Jo a vyptej se na jeho bejvalý lásky, to taky napoví, jestli on neschovává nějaký tajemství.
.jpg)
Co bylo to bylo dávno pred ním. Chápala bych kdyby to byly dopisy z doby, kdyz jsi se zacala seznamovat s manzelem a ze zacátku vedla paralelní vztah. Nebo dopisy od nekoho, komu te manzel prebral. Ale dopisy z roku jedna pred nasím letopoctem (=rozumej nasím vztahem) do toho je mu velký kulový. Ano bylo to, skoncilo to, není to.
Nenicila bych je, pokud ti na nich zálezí a obávás se, ze by je znicil on (sice bych ho zato 
, co se má co strachat v mojich vecech) tak si je schovej treba u rodicu nebo kámosky. Ale neríkej mu to, proste ano mám, jsou moje a schovám si je. Ne proto, ze bych k dotycnému cokoliv cítila, ale je to soucást mého zivota a protoze jsem potkala tebe prece nevymazu vsechny ty roky pred tebou. Tys me získal a co chces víc!
Trvat na tom, ze je v zadnem pripade neznicis. Odnes je k tem rodicum. a davej bacha aby se ta zarlivost nezacala nejak moc rozvijet. zatim jde o prd, ale muze byt hur.
Odnesla bych je k rodičům. Když je necháš doma, riskuješ, že je zničí tvůj muž.
.jpg)
Gabbi + Peta
Možná nakoukla, ale rozhodně bych to pak neprojednávala s dotyčnou osobou
Hlavne to nedramatizovat. S rukou na srdce, ktera z nas by do dopisu taky nenakoukla. Manzel ma dopisy taky a ze bych skakala radosti, ze je ma taky tvrdit nemuzu. Ja myslim, ze co oko nevidi to srdce neboli. Takze je zasij k tem rodicum a bude klid. Nevidela bych v tom psychoteror. Ukazovat mu je bylo asi stejne chytre jako mu detailne vypravovat o svych ex - to chlapske ego proste rado nema..
nechat si je a rozhodně nelhat, že jsem je zničila - jaký to má význam? jako naoko ustoupit aby byl klid? a čekat na další podobné požadavky a pořád čekat až to všechno praskne?
protože tohle bude pravděpodobně jenom začátek, zkouška kam až je možné druhého zatlačit
"ačkoli jsem ho žádala, aby ty dopisy nečetl, všechny do jednoho je přelouskal"
a už by ju měl..... Listovní tajemství je listovní tajemství, i když 10 let staré!
Co se týče zničení, o tom nemůže být řeč. Pokud chceš, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, dej je k rodičům, do sklepa, na půdu...
Mimochodem, chování tvého manžela považuju za stejně pitomé,jako kdybych po svém příteli chtěla, aby vyhodil drahé hodinky, které dostal kdysi od své tehdejší přítelkyně......
šmarjá, tohle prozření přišlo pět minut po dvanácté. Bohužel. Radím neničit a ponechat si. Je to tvoje a on tehdy ještě nebyl tvým partnerem. Nenech si do toho mluvit a už vůbec neustupuj, toto je začátek psychoteroru.
.gif)
NENIČIT!
Uzavřít, uschovat - nejlépe k rodičům, či na chalupu - jsou to vzpomínky, toho bych se nevzdávala.
Taky bych si ty dopisy někam ukryla a řekla mu, že už je nemám. Ale je to blb. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že i tady je nemala skupinka zakomplexovaných mužských šovinistů, kteří by nás možná taky nejradši pouštěli ven jen v burkách.
