Nemám chuť na sex a manželství je v troskách
.jpg)
Je mi 48 let, jsem vdaná od svých dvaceti. Manžel je o sedm let starší. Žili jsme tak nějak normálně, jako většina jiných rodin. Děti jsme měli brzy, jak to tehdy bývalo obvyklé, takže dnes už máme oba potomky dávno vylétlé z hnízda a samostatné.
S manželem jsme si vždycky rozuměli, občas nějaká hádka sice byla, ale nikdy se nejednalo o nic zásadního. Až v posledních dvou letech se to změnilo a já mám pocit, že našemu vztahu je konec. Na vině jsem já, respektive moje nechuť k milování. Jsem si toho vědoma, ale nemůžu s tím nic udělat.
Manžel byl vždycky sexuálně dost náruživý. Patří k těm mužům, kteří mohou, jak se říká, pořád. A to i nyní, když už je mu několik let přes padesát. Má potřeba v tomto ohledu byla nižší, ale vždycky jsme se dokázali nějak domluvit a najít přijatelný kompromis.
Před dvěma roky u mne nastala nějaká nevysvětlitelná změna. Nevím proč, nepřišla jsem na žádný důvod, ale najedou jsem úplně přestala mít chuť na milování. Jako bych se stala frigidní. Nic mi to neříká, když k tomu dojde, necítím žádné vzrušení ani příjemné pocity. Je to pro mne jen čistě technický úkon a snaha vyhovět manželově potřebě. Doslova to přetrpím, a když je po všem, uleví se mi.
Manžel mou radikální změnu samozřejmě těžce nese. Nejdřív se snažil být ohleduplný, nějakou dobu vůbec nenaléhal, ale když zjistil, že mi to vlastně vůbec nechybí, docela ho to rozladilo. Začal sex vyžadovat a doslova mne nutil. Obviňoval mne z lenosti a pohodlnosti. Čím víc však útočil, tím víc ve mně ten blok narůstal. Na jeho žádost .jpg)
jsem dokonce navštívila lékaře, ale ten na mně nic neshledal a řekl, že jsem zcela v pořádku.
Od té doby se situace u nás dost vyhrotila. Manžel začal být z nedostatku sexu nevrlý, nedůtklivý a podrážděný, já se cítila provinile a čas od času jsem se přemohla, ale to ničemu nepomohlo. Moje chladnost a nezúčastněnost při aktu manžela strašně rozčilovala, takže se přestal o cokoli snažit. Nejdřív se mi ulevilo, konečně jsem měla pokoj, ale po půl roce, kdy o mne manžel nezavadil, ani mne nepolíbil, jsem si začala dělat starosti. O jeho sexuálním apetitu vím a bylo mi podezřelé, že by najednou sex ze svého života úplně vypustil.
A udělala jsem něco, co jsem neměla. Zeptala jsem se ho na rovinu, jak to řeší, že už jsme spolu půl roku nic neměli a že mu to přece musí chybět. On chvíli mlčel a pak mi odpověděl to, co jsem nikdy slyšet nechtěla. Prý se zařídil po svém, nemám si o jeho sexuální život dělat starosti a hlavně mi do toho vůbec nic není, když s ním stejně spát nechci.
Hned mi bylo jasné, že někoho má. Krve by se ve mně nedořezal. Mám pocit, že jsem si v životě napáchala pěknou paseku a nevím, co s tím. Přece jenom jsem spolu prožili většinu života, nerada bych na stará kolena zůstala sama. Ale žít s vědomím, že mi zahýbá, taky nemůžu. Nejhorší je, že vím, co by pomohlo. Kdybych se s ním dokázala opět milovat tak vášnivě jako kdysi. Jenže o to jsem se mockrát snažila, ale nepodařilo se mi to. Poznal tu přetvářku a umělou snahu a byl ještě vzteklejší.
Nevím, jestli mi někdo dokáže poradit. Možná některá z vás zažila podobný stav, kdy úplně ztratila zájem o sex, a dokáže se vžít do mé situace.
10.6.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nemám chuť na sex a manželství je v troskách
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Pinďour středobodem vesmíru. Nicméně existuje dost praktik, jak muže uspokojit i jinak než zásunem. Ach jo.
pocahontas: Pokud je pro tebe sex středobodem žití a svoji hodnotu odvozuješ od své sexuální aktivity tak ano, budeš patřit do starého železa.Někteří lidé mají ten dlouhoetý vztah založený na něčem jiném než na sexu. Překvapení?
Jako co chceš dělat? Když už to člověka nebaví, tak ho to prostě nebaví, to je stejné, jako kdybys někomu vnucovala, že ho musí bavit sport, vážná hudba ... A jestli jsi četla článek, tak paní píše, že se snažila, ale manžela poněkud znechutilo, že na její straně bylo zřejmé, že se do toho nutí, že se jen snaží vyhovět, prostě spontánnost a přirozené nadšení pro věc se zvláště pak s někým, kdo tě dobře zná, zahrát nedá.
.gif)
jedvatazmyje: 
přesně, taky bych doporučila toho milence......zjistila by , že je to o něčem jiném......
orinka: ty to umíš dobře popsat.....ta druhá mu ukáže ameriku v noci a on starej ješita se může zbláznit......
všechno je individuální, mám dávno po padesátce , hormony jsem nikdy žádné nebrala a všechno mi funguje normálně, jestli mi rozumíte...samozřejmně ne až tak často jako dřív ale připadá mi to jako přirozená součást manželství, přiznám , taky se mi kolikrát zrovna nechce, hodně ale záleží na chlapovi jak k tomu přistupuje , mě by třeba vadil způsob jak se říká " hup na krávu"....
myslím že i důležitou roli hraje představivost a z jeho strany citlivý přístup......
byla by škoda po tolika letech hodit manželství za hlavu, ani on nebude stále tak aktivní a bůhví jak dlouho mu to ještě půjde, to by si moh taky uvědomit jenže chlapi jsou hrozně ješitní.........myslím, že na nic není pozdě, prostě se zdravě naštvi a utahej ho v posteli téměř k smrti....hodně štěstí a sil ti přeji....
jedvatazmyje: no, já to v prvním příspvěku píšu taky. Kolikrát stačí změna partnera a ženská se nestačí divit. Ze svého manžela už má asi obavy a je naučená, že z toho, co s ní dělá, má akorát nepříjemné pocity a po nich pohled na nasupený ksicht spolu s pocitem těžké viny, že nevyhověla.
Žena potřebuje v první řadě duševní souznění, miluje ušima, to už tak na světě je. Společně se zasmát stejné věci, zajímat se o druhého, když je smutný....má prostě doma mača. I když, taky to nemá lehké jako chlap, vidí, že pro svou ženu nemá přitažlivost. Kdoví, jestli z něj ta další netahá peníze, zahraje mu divadýlko a on ze samé vděčnosti...
A co jiného jsi čekala? Sexuálněaktívní muž se zařídí podle svého, když ho manželka odmítá...Zkuste zajít oba za sexuologem, jestli už není ale pozdě.....
Mně přijde, že je to vina toho muže, úplně jasně. Existuje takové úsloví Mistr houslař zahrát koncert i na rozvrzané skřipky.:-) Navíc 48 let není tolik. Si myslím, že muž byl sobec už od začátku, dovedu si představit, jak vypadalo to "nějak jsme se domluvili". Honit ženskou k sexuologovi, jen proto, že to s ní její muž neumí, nedokáže v ní vzbudit touhu, je nesmysl. Je to starý pohodlný, sobecký vztekoun. Co si najít si mladého milence? Marcela by nejspíš přišla na to, ta otravná gymnastiky, co roky provozovala s manželem není sex.
Mně se to stalo, když jsem začala užívat antidepresiva. Přestala jsem cítit jakékoli vzrušení, nepomohlo ani porno, ani mazlení, ani dovolená - nic. Jedina možnost - přestat užívat prášky a upadnout opět do deprese, kdy mi sex stejně nic neříkal. Svého muže jsem milovala, ale sex mi prostě přestal cokoli říkat. Dopadlo to tak, jak to dopadlo - našel si jinou, rozvedl se se mnou a má novou manželku a rodinu. Nebylo to jen tím sexem, ale jistě to k tomu přispělo.Neměla jsem sex už 10 let a fakt mi to vůbec nechybí. Nedokážu se vůbec vzrušit, ani sama.
Radu neznám, snad zkusit ty hormony.
a....: Takže až přijde přechod, mám se prostě smířit s tím, že patřím do starého železa, manžel mě může podvádět (je to tak prostě přirozené) a nemám to řešit?
Já zde opravdu vidím docela zásadní problém v tom, že se Marcela nepokusila řešit situaci dříve, nedala manželovi najevo, že se pokouší se situací něco dělat.
Verera: 
smekám před perfektně zformulovaným názorem
monja: souhlasím, jen pro stejnou myšlenku asi volíme jiná slova. Proto jsem také napsala, ať se Marcela pokusí o řešení, POKUD manžela miluje, na to musí přijít sama, jestli je v tom ještě láska nebo pouze strach ze samoty.
Také souhlasím s tím, že manžela do situace sama dohnala, tím, že čekala, až to vyšumí, strkala před problémem hlavu do písku. Moc nerozumím tomu, že nechala situaci zajít tak daleko. Kdybych o někoho stála, tak se to snažím vyřešit včas. Ale lepší pozdě než nikdy...
hormony navíc nemůžete brát věčně. Já mám např. po 6 letech šlus se substitucí, a je to sakra znát. Nevěděla jsem, co jsou to návaly, a mám je zas. Já mám - nevím, jestli "naštěstí", muže o víc jak 10 let staršího a ten má se sebou tolik zdravotních problémů, že jsem v podstatě ráda, když se mnou nic necloumá. Pokud zacloume, vyřeším si to v klidu a sama
A je ti nepříjemné jen milování, nebo jakýkoli jeho dotyk, mazlení?
Nebyly by třeba nějaké jiné aktivity, které by vám vyhovovaly?
Pokud ti vadí jakýkoli kontakt, tak to fakt nevím, tam se už vytratila i láska a jste spolu jen ze setrvačnosti.
Pokud ale ne, tak nevidím ani nic špatného na tom, že bys manželovi vyhověla, i když ti to až tak nic neříká. Vždyť už jen to, že děláš něco kvůli tomu, koho máš ráda, je příjemný pocit, i když jinak jen ten "technický úkon." A on by zase mohl pochopit, že i když v tom není z tvé strany žádná náruživost, děláš to pro něj z lásky a to má taky svoji hodnotu, nemá proč být naštvaný . Se svými pocity k sexu toho moc dělat nemůžeš, možná nějaké léky, nevím,ale to přece nijak nemusí souviset s pocity, které chováš k němu.
Když vezmu příklad z jiné oblasti, tak třeba já nesnáším česnek, je mi nepříjemný jeho zápach už při zpracování, ale manžel miluje česnečku.
Čas od času ji tedy udělám, protože vím, že mu to udělá radost a on zase ocení, že jsem se překonala kvůli němu, protože ví o mé česnekové úchylce a mých pocitech.
a....:
To je normální přechod, některé ženské to tak maj a nic s tím nenaděláš. Můžeš se cpát nějakejma práškama a hormonama, ale zbytečně si budeš huntovat zdraví. Bohužel tvůj manžel se zachoval naprosto přirozeně, nemohla jsi čekat nic jiného, opustit tě nechce, tak to neřeš.
