Pořád všechno odkládám. Jsem lemra líná?
Milá redakce, zajímalo by mne, jestli má některá čtenářka podobný problém jako já. Připadám si totiž nemožná, neschopná, skoro bych řekla ukázkový lempl. Přitom v hloubi duše taková nejsem. Toužím po pořádku, systému, přehlednosti. Jen to nějak nedokážu uvést do praxe.
Je mi dvaatřicet a bojuji s tím prakticky od doby, co jsem se osamostatnila. Vím, že je potřeba uklidit, vyprat, dojít na nákup, zvládnout hromadu věcí a odkládám to až do posledního možného okamžiku. Nedokážu se přinutit a vrhnout se do práce hned.
Možná je to důsledek přísné výchovy v dětství. Tatínek byl voják z povolání a svou profesi částečně přenesl i domů. Všichni včetně maminky jsme museli šlapat jako hodinky. Diskuse byly nepřípustné, co otec rozkázal, se muselo okamžitě bez remcání a naprosto precizně provést. Kontroloval nám komínky ve skříních, bílou rukavičkou přejížděl po nábytku a cepoval nás jak vojáky při ranním rozkaze.
Maminka si na to patrně nějak zvykla a ve snaze ušetřit nás jeho kázání nás často sekýrovala preventivně ještě dřív, než na scénu nakráčel otec. Dětství mám spojené s neustálým stresem, zda je vše včas a správně uděláno, jestli nemám někde nějaké resty.
Sotva jsem vystudovala, odstěhovala jsem se do pronájmu a začala si užívat vlastní život. Nikdo nade mnou nestál s varovně zdviženým prstem, poházené oblečení nebo plný dřez nádobí byl jen a jen moje záležitost.
Zvykla jsem si na takový způsob života a ani nevím jak, dokonale se v něm zabydlela. Dokud jsem byla sama, o nic nešlo. Teď však mám rodinu, manžela, dítě a připadám si jako lemra líná. Jsem schopná se tři dny přemlouvat k tomu, abych vyluxovala, na nákup jdu až tehdy, kdy je doma katastrofální nedostatek čehokoli. Prádlo z koše na vyprání mi přetéká, takže občas vyperu jen to nejnutnější, ale v podstatě si nepamatuji, kdy bylo vyprané všechno. Stejně tak dno u koše na žehlení. To jsem neviděla několik let.
Asi jsem si vypěstovala lenost, nebo nevím, co to je. Občas mne to chytne a podaří se mi všechno dokonale uklidit, ale většinou to u nás vypadá jako po výbuchu. Všude se válejí různé hromádky čehokoli (štosy novin, kupičky prádla), já kolem toho chodím a vím, že bych měla, ale donutit se nedokážu.
Mám štěstí, že manžela to nechává absolutně chladným, on patří k těm, kteří nepořádek neřeší. Nikdy mi nevyčetl, že jsem pohodlná, nic takového jsem od něj v životě neslyšela. Přesto mám výčitky svědomí, že nejsem správná manželka a matka. Naši dcerce jsou tři roky, občas mne napadne, jaký jí svým přístupem dávám příklad.
Moc by mne zajímalo, jak řešíte údržbu domácnosti vy. Jste schopné nějaké pravidelnosti a jde vám to pěkně od ruky, nebo jste na tom podobně jako já a snažíte se svým povinnostem vyhnout, dokud to jen trochu jde? Připadám vám líná?
14.1.2011 Rubrika: Náš domov | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Ženy jako naprogramované stroje na uklízení. Také k nim patříte?
- Gruntují prý jen špindíry
- Paní na úklid – práce jako každá jiná
Diskuse ke článku - Pořád všechno odkládám. Jsem lemra líná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
no měla bys s tí něco dělat,jako jak můžeš žít s tím,že jsi nevyprala či pod,každá žena má doma dosti práce,kteou ten den udělá,čím více ji odkládáš tím více se na tebe jich valí,já bych nemohla usínat pocitem,že jsem neudělala ten den co bylo třeba
.gif)
Heleno, přečti si toto, možná se tě to týká.
http://psychologie.doktorka.cz/jak-se-zbavit-chorobneho-odkladani-povinnosti-neboli-prokrastinace
Heleno, podívej se na www.pojdte-dal.cz. Třeba ti to pomůže.
Taky jsem si přečetla tu knížku Jak si nedělat starosti a začít žít. Možná ten název mohl být trochu jinak, nevím. Tam autor píše, že když děláme něco s nechutí, jsme z toho opravdu unaveni. Taky jsem unavena z docela lehkých prací, které však dělám s odporem. Zašívání monterek, hrůza, to bych snad radši vybírala brambory.
Ten článek jakoby byl o mně. Akorát nemám manžela, kterému je to jedno, mě do toho manžel naopak postrkuje. Někdy je to tak, že jsem za to ráda, že se aspoň ta práce pohne dopředu, jindy mě zase naštve, že mi někdo poroučí a dvojnásob se mi nechce. A je to všechno o té nechuti. Tu mi nezpůsobila výchova doma, ale první roky manželství. To jsem se naposlouchala, že maminka a sestra to zvládají líp a rychleji, že se nemám dívat na televizi, když je ve dřezu nádobí, že kvůli mému bordelu k nám nikdo nemůže přijít atd. Bylo mi něco přes dvacet a nepřikládala jsem pořádku takovou důležitost, ladila jsem rádio a televizi a radši poslouchala nějaký heavy metal. Jenže švagrové bylo méně než dvacet a byla pořádná a rodiči vycepovaná. Od té doby ve mně seděla taková nechuť, že když byl den úklidu, tak mě třeba už v práci rozbolela hlava. Tak jsem pak uklidy všelijak přesouvala, dělala pokaždé jinak a pak už jsem nebyla schopna uklidit vůbec a trvalo to až tři dny. Taky se nepovažuju za lemru a pořádek mám v podstatě ráda.
To není lenost, ale odpor k buzeraci... sama víš, že bys to chtěla překonat, ale je to nějak silnejší než Ty.
Zkus si udělat plán dne a odškrtávat si jednotlivé úkony... mohlo by Ti to vyjít.
Když se na to podíváš z jiného úhlu: špinavé prádlo, nádobí, nákup, papírové práce atd... to všechno nemůže za vojenský režim, kterým jsi jako dítě prošla, ale nevhodné výchovné metody Tvých rodičů, jejich příkazy a zvýšený hlas... budeš-li přenášet nechuť jejich výchovy na běžné úkony v domácnosti, bude to o Tvém odporu. Uvědomíš-li si pravou podstatu, proč v Tobě nechuť "sedí", vše budeš zvládat s klidem a laskavostí. A uvidíš, že Tě bude těšit čisto a krásno, které jsi vytvořila.
jsem na tom podobně.... ale manželovi to nevadí, zase úplnej bordel doma taky není (jako že by to bylo nehygienické nebo zdraví nebezpečné) a prostě máme v životě jiné priority než buzeraci kvůli komínkům...
Helo jestli Ti to vyhovuje tak neni co resit. Ja myslim, ze sis "buzerovani" k praci uzila az dost. A sama vis, ze Te to obcas vyburcuje k uklizeni. Ja byla kdysi echbordelar, pak jsem se vdala, dite a uplne jsem se zmenila. Ted jsem schopna prerovnavat veci po mame, kdyz je u nas na navsteve - az jsme se tudle nad tim desne rozchechtely. A co se dcery tyka - vidis co sis vzala z minulosti Ty - uplny opak - treba se tatinkovy geny podedi obgeneraci a dcera bude uklizeci maniak. Jsou na svete dulezitejsi veci nez kominky ve skrini, tak si tim netrap zivot.
