Po ukončení záruční doby laskavě vyhoďte.
Znáte kurvítka? Máte-li dojem, že kurvítka mají nějaký vztah ke kurvičkám, nejste daleko od pravdy. Kurvítka jsou většinou nepatrné součástky nebo přímo konstrukční řešení, která mají zajistit, aby se příslušný přístroj porouchal poměrně brzy po uplynutí záruční doby. Není to věc zcela nová; vzpomínám, že jsem na kurvítka narazil již v dobách socialismu.
Národní podniky sice měly politický úkol co nejlépe zajišťovat potřeby pracujících, ale i tehdy platily zákony trhu, ať to kdo přiznával nebo ne. A tak i socialistický ředitel, chtěl-li být nadřízenými dobře hodnocen a dostávat prémie, musel plnit plán, který se rok od roku zvyšoval. Přesněji řečeno – byl rok od roku direktivně zvyšován, a proto bylo nutno zajistit odbyt. Současný kapitalistický ředitel musí mít zisk, ber kde ber, a tak je nyní stejně jako tehdy nutno zajišťovat odbyt. Proto jsou do výrobků montována kurvítka. Prý celé týmy výzkumníků bádají, které součástky a jak vyrobit, aby přístroje fungovaly jen po určitou dobu.
Známe letité výrobky, které při pravidelné údržbě fungují k plné spokojenosti mnoho desítek let. Ale známe také výrobky, mnohdy ty samé typy, u nichž byly uplatněny výdobytky vědy a techniky, a ty se za pár let porouchají. S důvěrou se tedy obrátíme na nejbližší opravnu uvedenou v záručním listě. Většinou se setkáme s překvapenýma očima: „TOHLE chcete opravit? Vždyť je to příšerně staré. MÁ TO UŽ 5 let!“ Na vaši pokornou námitku, že předchozí (zastaralý) výrobek k plné spokojenosti sloužil let 15, se vám dostane pohrdavého pohledu: „Ale vážený(ná), kdyby to tak dlouho vydrželo, co by pak lidi dělali?“ Tuto logiku nelze překonat. A pak se dozvíte, že ten PŘÍŠERNĚ starej krám opravují pouze v Praze a že když si spočítáte náklady na dopravu, opravu a balení, už si můžete koupit výrobek nový, moderní, který právě teď má akční slevu.
A tak jdete domů a přemítáte co dál. Vskutku koupit nový, když ten dosavadní přece není opotřebovaný a sloužil docela dobře? A což zkusit si výrobek opravit sami, však nejste úplné nemehlo, konec konců v dobách socialismu jste si přestavěli kuchyňskou linku či dokonce postavili celý dům a také soused je známý kutil a nebo i dědeček na dědině je všeuměl. To by bylo, aby si člověk s nějakým heblem neporadil.
Plni nadšení se doma pustíte do přístroje. A ouha, narazíte na první kurvítko! Přístroj je sešroubovaný speciálními šroubky, které nemají ani drážku, ani křížek, ale jakousi trojnou hvězdičku, na niž nemá šroubovák ani soused kutil. Ten vám vysvětlí, že to jsou speciální šroubky, aby byl přístroj nerozebíratelný.
Ještě kvalitnější kurvítko je, když je přístroj smontován nerozebiratelně. Při rozebírání musíte něco zničit, pak zase řešíte, jak vše znovu dát dohromady.
Pokud se přístroj podaří rozebrat, najdete to pravé kurvítko. Nějakou banální součástku, o níž se naivně domníváte, že ji snadno nahradíte. Ale ouha. Jako náhradní díl se nikde nevyskytuje. Prostě ten přístroj už je zastaralý a tak levný, že se na něj náhradní díly nevyrábějí! Jestliže se vám nepodaří součástku vyrobit na koleně či nějak nahradit, jste vskutku „namazaní“ a za vydatného nadávání můžete vyrazit koupit nový, moderní, progresivní a nablýskaný výrobek, který zastane tutéž práci jako ten starý. Má ale více tlačítek a více funkcí, které stejně nevyužijete.
Za kurvítka můžeme považovat i tzv. legislativní zmetky. To jsou ta ustanovení zákonů, o nichž poslanci s překvapením vykřikují: „Ajajaj! Co to je? Jak se to tam vůbec dostalo? Vždyť jsme se o tom vůbec nebavili! Ale když už to v zákoně je, tak to musíme respektovat!“. Když se ale občan podívá, jaké ta drobná opomenutí mají důsledky, začne vážně pochybovat, zda vskutku šlo o nějaké opomenutí. Ba ne, do zákona bylo vpašováno pěkně promyšlené kurvítko zajišťující přesun miliónů, ba i miliard do nenasytných kapes.
Takže co s tím. Jak se zdá, řešení není. Všichni chtějí být bohatší a bohatší, je tedy nutno víc a více pracovat, vyrábět, kupovat ............ a vyhazovat! Zdá se, že čím více odpadků vyprodukujeme, tím budeme bohatší, a tudíž i spokojenější. Je tomu ale skutečně tak?
Máte také své zkušenosti s kurvítky?
29.1.2014 Rubrika: | Komentářů 50 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Po ukončení záruční doby laskavě vyhoďte.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mně jede lednice 15.rok, myčka 8. a pračka 12. - předchozí pračku jsme měli 25 let, i když to byla Tatramatka, která při ždímání otřásala celým domem:-) Tak musím taky honem zaťukat, abych něco nezakřikla. A představte si, u nás ve městě je družstvo, kde jsou ochotní opravit drobné spotřebiče jako žehličky, fény atd. Ani bych to nevěděla, ale dělá tam bývalý kolega. Co mi chybí, je opravna deštníků, jak píše orinka. Mám pěkný, který jsem dostala jako dárek, a není kde si ho nechat spravit.
Závěr článku dobrý - a bohužel pravdivý.
Muj prvni monomagnetofon Grundig koupeny v roce 1988 po dlouhem proseni, vydrzel nimimalne osm let a jsem si jnista, ze by fungoval i dele, kdybych ho nevymenila za supermoderni stereoradiomagnetofon s CD prehravacem. I ten vydrzel dlouho a kdyz se porouchal, v pohode mi ho opravili. Ovsem za poslednich dset let jsem si koupila TRI nove radiomagnetofony s CDprehravacem - po trech letech se porouchaly a oprava by stala vice, nez novy pristroj. To same zehlicka - pritom moje matka mela jednu zehlicku snad patnact let.
Ano, moje první automatická pračka (1988) vydržela 15 let. Na druhou stranu musím říct, že stála 6 tis. a můj můž v té době měl cca 2 tis. hrubého. Neboli ta pračka mě stála tři jeho platy. A to mi i po těch 15 letech fungovala a hodně jsem přemýšlela jestli se jí zbavit, protože spotřeba vody i elektřiny u těch nových už byla dávno někde jinde.
Dneska si za jeden jeho plat koupím 2,5 pračky. Takže jsem smíření s tím, že holt 15 let už nevydrží. A tak je to s většinou elektroniky.
.jpg)
Jinak super článek, hlavně ten konec se zákony 
přesný 
Myčka (značková Electrolux za 20 tis) se nim pokazila 3 měsíce po skončení záruky. Oprava naceněna na 7 tisíc, tak se za 10t pořídila nová.
Kupodivu neznačková lednice mi jede už 15 let (a teď jsem to zakřikla a do pár dní bude po ní 
).
Jsem z generace, která byla zvyklá mít výrobek na leta. Existovaly opravny punčoch, deštníků, elektrospotřebičů - stačilo vzít porouchaný a za týden si přijít pro opravený. Dost mě zaskočilo, že jsem před pár roky neměla kam zanést do opravny žehličku. Mikrovlnku. A tak jsem se musela smířit s tím, že ledničku nekupuju nadosmrti, ale jen na 7-10 let, stejně tak pračku a ledacos jiného. Při cenách, za které je dostanu třeba na internetové burze nebo v levných Elektro nemá cenu investovat do oprav.
jo ,koupila jsem levnější vysavač, je to rok, ouha rozbila se mi hadice, supr nedá se sehnat, tak mi to prozatimně syn spravil, jinak musím pak koupit nový vysavač. Tak mě to vlastně přijde dráž, než kdybych koupila sice dražší ale takový, do kterého se prodávají hadice. Jsem zase naběhla, ještě že mají aspoň sáčky do vysavače , no ale za skoro 200 korun 5 sáčků to zrovna levné není............. 
moc povedený článek, a pravdivý 
