Vychovává ze syna agresivního spratka
Odmítám se stýkat s rodinou sestry mého manžela a máme kvůli tomu doma rozkol. Důvodem je způsob, jakým vychovává svého čtyř a půlletého syna. Vypadá to, že jsem asi jediná, která na tom vidí něco závadného.
Jak už jsem napsala, manžel má vdanou sestru, mají malého syna. I my máme chlapečka, který je o rok a půl mladší – jsou mu zrovna teď tři roky. Kdykoli se společně sejdeme – ať u nás, nebo u nich, či u prarodičů, vždycky dojde mezi kluky k mnoha konfliktům. Podle mě je strůjcem vždycky synovec, kterému je od malička doslova vtloukáno do hlavy, že když něco chce, má se snažit toho dosáhnout. Za jakoukoli cenu.
Pak to vypadá třeba tak, že když si náš malý s něčím hraje a ten druhý to chce, jednoduše mu to sebere a občas přidá i nějakou tu ránu. Když jsem se proti tomu ohradila, bylo mi řečeno, že taková je dneska doba a je potřeba děti vychovávat tak, aby v ní obstály.
Naposledy jsem už to nevydržela a i se synem odešla ze společné oslavy u prarodičů.
Synovec si přišel postěžovat, že mu náš kluk nechce půjčit „motorku“, aby se na ní mohl na zahradě taky projet. To, co mu švagrová řekla, mne doslova šokovalo. Poslala ho zpátky s tím, že ať nefňuká a jedná samostatně, že na mladšího kluka snad stačí a ať si ho srovná. Než jsem stačila zareagovat, ležel náš malý s řevem na zemi a ten starší si spokojeně drandil na motorce.
Neovládla jsem se a spustila. Proti tomuto způsobu jsem se radikálně ohradila, snažila se jim vysvětlit, že takhle to nejde, že vlastně svého syna nabádají k tomu, aby si dovoloval na mladší a slabší, a co si myslí, že z něj asi vyroste. Chtěla jsem vysvětlit, že bychom se snad měli všichni snažit kluky učit vzájemné domluvě a vstřícnosti. Našeho, aby nebyl lakomý a hračky půjčoval, toho jejich zase, že nemusí pokaždé okamžitě dostat to, co si zamane. Zkrátka učit ty mrňouse vzájemnému respektu.
Bohužel, nikdo mne nepochopil, dokonce i můj manžel, otec našeho syna, se přiklonil k názoru, že čím dřív se kluci otlučou a vytvoří si ostré lokty, tím snadněji později obstojí v kolektivu.
Jsem z toho otřesená, nikdy by mne nenapadlo, že i můj muž bude mít takový šílený názor. Zatím se tímto způsobem vůči synovi nikdy neprojevoval, neprovokoval v něm agresivitu ani nic podobného. A teď najednou začal tvrdit, že jen ať se naučí bránit a taky rozdávat rány, že bez toho jako kluk nemůže v budoucnu obstát.
Nelíbí se mi to ani trochu. Nemíním ze svého syna vychovat maminčina mazánka a bábovku, ale tohle, co propagují oni, je přece extrém na druhou stranu. To také není v pořádku. S manželem se kvůli tomu hádáme, já jsem se zařekla, že se s jeho rodinou s naším synem stýkat nebudu a je oheň na střeše.
Co si o tom myslíte? Je opravdu nutné už od malička vzbuzovat v dětech pocit, že mohou mít všechno a k dosažení mají právo použít jakékoli prostředky bez ohledu na ostatní? Možná to vidím přehnaně kategoricky, ale nemůžu si pomoci. Vychovávat z kluka cíleného rváče se mi nechce ani trochu.
13.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vychovává ze syna agresivního spratka
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
vlítla bych na zmetka a sfackovala ho,že chci tu motorku 
zmetek, by se divili všichni, to Vám garantuju 
Co se týče muže, musím Ti říct, že chlapa fakt nepoznáte. Já i po 7 letech zírám, co z něj padá 
Každopádně bych se ho zeptala, kdy mě teda hodlá znásilnit, když mu nebudu chtít dát? Nebo mě zmlátí, protože je silnější, až budu chtít jít někam ,kam on ne? Jednou dcerkám nějací kluci nechtěli půjčit motorku na hřišti-aniž by sis tím hráli a dovolovali si na tu mladší(oni byli o pár let starší a větší),té byly tři a fakt nechápala o co jde, přimotala se k tomu ta starší, že teda, když si s tím nehrají,at jí to půjčí. Kluci,že je to jejich atd... Tak jsem se zvedla, řekla jsem holkám, že když nechtějí půjčit, tak máme doma taky, dojdeme si tam a budeme si hrát tam a že preci nestoji o to, aby měly konflikt s klukama, který jsou lakomí a že nechápu,že by si s nima vůbec hrály. Dcerky se beze slova sebraly a šly se mnou domů pro naši motorku. Je to dva roky a dodnes vidím, jak ti dva parchanti tam stojí s otevřenou pusou a zírají
aha, a co takhle švagrové vlézt do kabelky a vybrat ji portmonku? když něco chci, tak si to snad umím vzít, ne?
.jpg)
No to je jasné - buď se s nima nestýkej, nebo budeš muset příště synovce proplesknout a pořádně. Docela se těším, až tu budu za deset let číst nářky tvojí švagrové nad tím, jak je na ni syn drzý, krade jí peníze a věci a "tuhle mě i uhodil" co mám dělat??.
Horší problém vidím v tom názorovém rozkolu s manželem. Toho bych se bála, švagrovou ani synovce nemusíš vidět, když nebudeš chtít, ale manžel bude přímo ovlivňovat výchovu tvého syna - a případných dalších dětí - a když už teď se nemůžete shodnout.....
Budou se divit, až bude větší a silnější - až zfackuje mámu, protože mu nechce něco koupit nebo dovolit.
.jpg)
v tomto případě platí"škoda každé rány,která padne vedle"samo že to platí na synovce,to by si marcel dovolil jednou...
No až ten kluk půjde do školky, to se budou divit. Nebo až vyroste abude to aplikovat na ně.
Pokud by bylo nutné se s takovou rodinou stýkat, tak bych kluka srovnala klidně před jeho rodiči. On moc dobře vycítí, ke komu si smí co dovolit.
A nebo přistoupit v tu chvíli na jejich výchovu a svému synkovi předvést, co má udělat, když mu ten větší sebere hračku, pár facek by toho spratka asi překvapilo a matce pak můžeš říct, že něco takového s e mu při té výchově stane ještě mockrát, tak má být ráda, že si zvyká.
.JPG){kind=avatar}
Taky bych se s takovou rodinou nestýkala. Je to naprosto otřesný přístup k výchově. Ještě pár takových matek a aby se člověk bál chodit po ulici.
Svého syna jsem učila něco jiného - nikoho nikdy neuhoď první, ale když ti někdo dá ránu, vrať mu dvě. Nevzpomínám si, že by se někdy pral, ale taky si nikdo nedovolil napadnout ho dvakrát.
Ježkovy zraky! No to je tedy síla. Samozřejmě že máš pravdu Ty, taky by mělo existovat slovo prosím, domluva, půjčování si hraček, bezstarostný dětský svět... až za čas tento klučina příjde na své rodiče s pistolí, ani se nebudou mít čemu divit.
Ale než k tomu dojde, možná jejich výchovné metody bude zkoumat ne jeden psycholog, pedagog a jiní odpovědní pracovníci.
A čím dál budeš od těchto lidí, tím lépe pro Tebe i pro syna.
