Dětičky - starost i radost?
Dobrý den,
potřebovala bych od vás poradit. Mám 2 děti, kluky 18 a 14 let. Bydlím s nimi sama. Když byly menší, do ničeho jsem je moc nenutila, včetně pomoci v domácnosti. Chtěla jsem jen, aby se učili. Učila jsem se s oběma do 6. třídy. Pak přišel zlom a prudce se oba zhoršili. Ten starší to ještě zvládl, ale ten menší už ne. Je totiž těžký dyslektik. Přiznám se, že mě jeho učení silně zmáhalo a neuměla jsem mu už pomoci. Od září přestupuje na "speciální" zvláštní školu. Snad to bude pro nás lepší, neboť na základce ho nechávali propadávat.
Prosím, poradte mi. Vůbec mi nechtějí doma pomáhat, ani s utíráním nádobí, vůbec s ničím. Mám nervy na pochodu. Jsem v invalidním důchodu. Celý život jsem obětovala zatím pro ně a vděk žádný.
Teď si říkám, že musím už žít svůj vlastní život. A ne jen být uzlíček nervů. Ráda bych si našla kamaráda, abych nezůstala úplně sama na stáří. Dříve jsem se upnula na děti, ale teď už je čas se více věnovat vlastním zájmům. Potřebovala bych, aby byli synové samostatnější, více se zapojovali, a nějak nevím, jak toho dosáhnout.
Poradí mi někdo, jak na ně? Předem děkuji.
14.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dětičky - starost i radost?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
DANDYNA1: ta prvni (a jedina) veta tveho prispevku me pomerne zmohla 
ps: nechápu jak je možný že většimu vysokých pracovních postů kde se očekává jistá inteligence obsazují muži a přitom když dojde primitivnosti tak myslí jako malé děti a drtivá většina z nich ještě ve třiceti věří že se prádlo samo pere nádobý samo mije jídlo samo vaří atd zatím co inteligentní ženy mají v tomhle jasno už kolem osmého roku věku
no nevým ale když je k tomu nevedla odmalička jak ted může chtít aby jí pomáhali to je jak s mím manžou je z děcáku kde ho nic nenaučili ponožky a obaly od kde čeho se válej po celým bytě a já abych furt dokola uklízela vařila a chodila do práce a to ještě nemáme děti takže po prudké hádce jsem mu oznámila že hotel mu skončil bydlí v domácnosti taky není jediný kdo musí chodit do práce takže se zapojí i do domácích prací ponožky nechávám válet na zemi dokud si je sám neuklidí dostal na starost nádobý a vynášení odpadků dokud se okkolo koše nevrstvý kupa odpadků tak to neodnese a nádobý mije jednou za čtrnáct dní do tý doby to hnije se zbytky jídel v kuchini a když už nemáme ani jeden talíř tak dělá strašně ublíženýho jak se tu toho sedře ovšem mě ani nenapadne abych to někdy mila za něj jak tajně doufá i kdyby jsme měli schnít ve špíně neudělám to portože za tejden bych byla tam kde předtím z práce nástup v kuchini uvařit mejt nádobý uklidit letěn na nákup spát do práce a zas dokola a on by si zas v klidu přišel z páce dal si nohy na stůl a zbytek dne odpočíval a věnoval se svejm zájmům to ani omilem nejsem jeho služka a dávám mu to najevo autorce článku radím totéž i když ona si to udělala sama měla k samostatnosti kluky vést už dávno
sallie: že by proto, že párek není zdravá potravina? Pubošovi by měly být předkládany kvalitné potraviny jako zelenina a tofu. To jistě ocení 
Mirabelka: tak dumám, proč by si puboš nemohl ohřát párek? To zvládá můj pětiletý syn... (ten teda pod dozorem, ale předpokládám, že do čtrnácti či dokonce osmnácti, to už bude mít vypilovaný)
Mirabelka: proč? Tohle uvařit zvládnou i puboši 
sallie: tak tedy zrovna onen párek není ideální volba... !!!
no a co prostě se věnovat svým zájmům a nechat jim na lednici cedulku "párek je v lednici, ohřej si ho"
