Nutí syna do sportování
.jpg)
Můj manžel je velice náruživý sportovec. Prakticky každý den se alespoň chvíli nějakému sportu věnuje, i když si dojde „jenom“ zaplavat. O víkendech pak tráví většinu času v posilovnách, na kole, s kamarády na fotbale nebo v tělocvičně na basketbalu.
Jeho největší zálibou jsou však náročné túry, či spíše dálkové pochody. Probíhá to tak, že vstane v sobotu ráno klidně v pět hodin, vlakem dojede na nějaké vzdálené místo a podle mapy se pak vrací zpět po svých.
Jeho sportovní nadšenost mi nevadí, takového jsem ho poznala a od začátku jsem věděla, že bez sportu a pohybu nemůže být. Občas podnikneme výlet na kole všichni, občas si s ním jdu zaplavat.
Problém nastal až teď, kdy náš syn dospěl do věku deseti let. Kromě něj máme ještě půlroční dcerku, se kterou jsem na mateřské.
Manžel se snažil syna ke sportu vést od malička, i když, pravda, moc času mu nevěnoval. Přednější byly vždy jeho vlastní aktivity. Takže se synovi věnoval v tomto ohledu spíš nárazově a nepravidleně.
Teď však rozhodl, že je kluk už dost velký a je potřeba zvyšovat jeho fyzickou zdatnost, aby nebyl bábovka. Od začátku března ho každý víkend nutí chodit s ním na ty jeho túry. Jenže nedokáže odhadnout tu správnou míru a jediné, co se mu zatím podařilo, je, že v Tomášovi vzbudil doslova nepřekonatelný odpor k jejich sobotním výšlapům.
Tomáš navíc není po něm. Sport pro něj není prioritou, nejradši doma něco montuje, vymýšlí a také hodně čte. V tom je spíš po mně. Dvakrát v týdnu chodí na fotbalový trénink a myslím, že mu to bohatě stačí.
Manželovi však ne. A tak kluka každou sobotu mezi pátou a šestou budí, tahá ho vlakem do kdovíjakých dálav a pak ho nutí zpáteční cestu došlapat po svých. Nebere ohled na jeho možnosti a kondici, rozhodl se, že z něj udělá pořádného chlapa. Tomáš je z toho nešťastný, v sobotu by si chtěl dělat něco svého, něco, co ho baví, a místo toho musí trávit celý den s tátou, od kterého pak slyší jen posměšky, že je bábovka apod.
Zkusila jsem s mužem promluvit, aby trochu zvolnil, jestli nechce kluka úplně otrávit, ale on na to neslyší. Podle něj jsem prý změkčilá ženská a těmhle chlapským věcem nerozumím. Je přesvědčený, že to, co dělá, je správné, a jakoukoli chybu ze své strany nepřipustí.
Připadá vám tenhle způsob výchovy v pořádku?
27.3.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nutí syna do sportování
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Kotě: měl jsem spolužáka, který se při třetím zásahu míčem do nosu při první školní hodině volejbalu u učitelky "klasifikoval jako dřevo".
Při běhu na 60 metrů jsme se sázeli kdy upadne .. většinou to zvládl do 30 metrů ...
No vida a nakonec si vydělal v první fotbalové lize , na stará kolena i v Rakousku fotbalem .... jeho tatínek byl holt přísnější.
Tím počinem co tatínka nakoplo do akce byla v šesté třídě 3 z tělocviku
.jpg)
vyvezla bych manžela na slovensko, sebrala mu buzolu, mapu a peníze a zamkla na tři západy
je normální ? úplně kluka otráví a zbytečně ho od sebe odežene 
Kotě: Souhlasím s tebou 
.
Já mám děti taky spíš "intelektuály" - něco si montovat, číst, psát... Přesto jsem s nejmladší dcerou (mám ji dost s odstupem, takže na ní mám víc času) chodila plavat, do Sokola, na bruslení. Tak nějak od všeho trošku, i když vím, že sportovec z ní žádný nebude a vůbec mě to netrápí. Chodí na skauta, kde také pořádají různé tůry - ovšem s ohledem na věk dětí, spojené vždy s nějakými hrami. Taky se jí kolikrát ráno nikam nechce, ale podstatné je, že přijede spokojená - kdyby z toho měla být znechucená, urřitě bych jí nenutila.
chytrájakrádio: můj syn je třeba výjimečně pohybově nenadaný. Což je eufemismus pro to, že je úplný střevo 
Pochybuju, že se bude hodit na jakýkoli konkrétní sport, ale to neznamená, že se nebude vůbec hýbat, pročež spolu chodíme do Sokola cvičit, nebo hodně jezdí na kole, aby nějaký pohyb měl... tak jsem to myslela 
Kotě: to, na co dítě zaměřuješ, ale musí vycházet hlavně z toho, k čemu tíhne, má sklony, talent atd. nutit malého einsteina k tenisu jen kvůli tomu, že je to podle rodičů hezkej sport a bylo by prima, kdyby ho hrál, to je nesmysl... ale když vím, že ho baví matematika a kombinatorika, tak ho dám třeba na šachy. šak to je taky sport 
Kotě: souhlasím bez výhrad 
chytrájakrádio: v zásadě s tebou souhlasím, jenom s výhradou, že člověk musí v rozumných mezích dítě do lecčehos nutit, někdy je zkrátka potřeba například vrozenou lenost překonávat, aby se to dítě nějak rozvíjelo, případně nutit i dítě do něčeho, co nemá tak rádo, aby nebylo již od útlého věku těžce jednostranně zaměřené... ale samozřejmě chlap, který vláčí rozespalé dítě po túrách a ještě ho přitom buzeruje, je nepěkný extrém.
Ota: myslela jsem to tak, že spousta lidí není na dítě připravená, resp. vůbec nepřemýšlí o tom, co to může být za odpovědnost atd. Říkají si - budeme mít miminko, to bude pěkné, pak s ním bude sranda, až mu budě pět, to bude takovej ten mudrc. Jenže pak se třeba potomek začne vyvíjet jinak, než si oni "naplánovali", a nevědí jak to řešit jinak, než nucením...
Paní z článku nepíše, jak klukovi fotbal jde - píše jen, že dvakrát týdně chodí na trénink. Takže to vidím asi tak. Manžel-sportovec si říká: jéžiš, toho mýho kluka nic nebaví, ani ten fotbal mu nejde, furt by si jen četl a něco montoval. Tak z něj udělám chlapa! Od zejtra mu začne vojna.... No a myslí si, jak hrozně tomu synovi přispívá, ale to je jen JEHO pohled. Vůbec nebere zřetel na to, co reálně chce to dítě. Smutné je, že před tím despotem ho nedokáže ochránit ani ta máma 
.gif)
Ota: vedení ano, ale pokud možno nenásilně a nenápadně. Vykopnout někoho o páté ranní a poté ho hnát přes hory a doly......to spíš svědčí o oprašování vlastního ega.
Taky mi vadí, že manželka promlouvá a on zvesela nic. Tak snad se výchova dětí týká obou rodičů, prostě tohle zavání určitou tyranií. Já bych to jednoduše netrpěla, protože tohle je exces.
Dandenka: na spinneru zhruba od listopadu do března "trpím" už druhý rok, jen jsem si ho pořídil domů.... protože nesnesu když vedle mě někdo jede "etapu" na povel podle nějakého fit trenéra, který na normálním kole zjevně nikdy nejel..... zmínil jsem to jako příklad nudy vedoucí k cíli . U mě je to udržet nohy abych mohl na silničku a nepředjížděli mě traktory - mám od začátku roku cca 2700 km na trenažéru.
Grainne: ale jo já zarytě nehájím " toho chlapa metodu", jen tvrdím, že bez "vedení" a určité snahy rodičů to prostě nejde.
Každý máme to své co ho baví a mě osobně turistika přijde zábavnější než když někdo běhá se sluchátky na uších a šíleným výrazem "jen tak po lese".
chytrájakrádio: extrémní v tom, že ho hájíš "právy dítěte" a povídáš cosi o krátké chvilce štěstí žvatlajících drobečků .
Mě to vedlo k tomu, že si myslíš že si někteří lidé pořídí děti "aby si užili vedení, buzeraci a manipulaci dětí".
Což jsem si zjevně myslel špatně a tak se omlouvám ...
Meryl: to je pravda ovšem kdybych vyhověl všem přáním svých dětí tak už máme doma za sebou padesátý kroužek a třicátou výstroj na jiný sport
.gif)
citronell: Ano, snižuje klukovi sebevědomí a to není zrovna nejšťastnější
Bellana: taky bych štěstím neskákala 3 metry vysoko,vstávat v 5 hodin ráno,někam jet a pak šlapat kolik kilometrů daleko,abych se dostala domů,každou sobotu,zvlášt když by mě to opravdu nebavilo,a ještě poslouchat posměšky,možná kdyby otec tahal kluka od malička sebou,byl by stejný
tento způsob výchovy není správný,měl by brát ohledy na syna,a posmíváním v něm žádnou lásku k čemukoliv neposílí,asi by to chtělo si s ním důrazně promluvit
Postupně dočítám....
Ota zmínil spinning - chodím na spinning už dva roky (ne ve vodě, ale klasika). Až na dva týdny dovolené jsem nevynechala ani jednu hodinu. A vím, že jen tak nepřestanu.Takže z toho vyplývá, že každý je nadšený pro něco jinýho a netroufla bych si někoho nutit, aby chodil na spinning taky. Je to dost náročný a vydrží jen ti, koho to baví. Stejně tak Majdy manžel je nadšený turista, nemůže to nutit synovi, pokud ho to nebaví. Jeho počet kilometrů zřejmě není o výletě a neodpovídá příjemně strávenému dni v přírodě, ale je to o tom, že on ten druh pohybu prostě potřebuje - ale všichni nejsme stejní. Kdyby tomu tak bylo, všichni v zástupu šlapeme směr někam a zpět - umíte si to představit? Něco jiného je motivace a něco jiného je nucení.
Ota: Dobrá, dobrá. Mě to v tu chvíli přišlo asi moc. Ale když je to tak.... Už se těším na neděli na další díl
