Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

punh: 10:43 tak to přesně dělá ten můj to je takový to "že to se mnou umí a ví jak na mně" ale to mi zas tak neva, páč oba víme vo co de

taky nešaškuju... a vůbec jsem nepochopila, proč se někdo musí zpovídat z toho, že si koupil halenku!

Verera: já zase umím nejlíp uvařit kafe. Když něco dělám a manžel přijde s tím, že bychom si mohli dát kafe, tak mu řeknu, ať ho uvaří a na to mi on odvětí: "Vždyť víš, že mně od tebe nejvíc chutná. " Prostě se mu to nechce připravovat, tak mi alespoň namaže med kolem huby. Dřív mě to zlobilo, že musím přerušit svou práci, teď už se tím nezabývám, maximálně mu řeknu, že musí počkat než dožehlím, dopíšu, dodělám to a to atd.

Koukám, že se mi plete mě a mně - talenko, promiň

punh: s tím ježděním - dřív jsem manžela přemlouvala, aby jel někam s námi, ale pak jsem přišla na to, že než s sebou tahat chlapa, který dává najevo, jak ho to otravuje, tak si to líp užijeme bez něj. A na druhou stranu, on když vidí, že se bez něj docela dobře obejdeme, tak se kolikrát zúčastní dobrovolně. A pak už se otráveně tvářit nemůže, protože ho nikdo nenutil, ne?
tornado-lou: naznačování nefunguje - ve kterém filmu to bylo, "formuluj přesně"?
Jo, a jestli si koupím něco na sebe, je manželovi úplně jedno, spíš mě taky kolikrát říká, ať si něco dopřeju. A takovými detaily, že jsem si objednala kosmetiku za 1000 korun ho nezatěžuju, na co taky, že jo, mně taky nezajímají jeho autodoplňky

punh: Ale to je s čímkoli- chceš- nechceš- je to tvoje volba, nebudu tě přece nutit do něčeho, co je ti nepříjemné.
To dělám i s dětma, samozřejmě úměrně jejich schopnosti se správně rozhodnout, k oběduje nenechám sníst pytlík bonbónů, ale když nechtějí maso, mají rýži s kečupem, proč ne.
To není manipulace, ale respektování názoru druhého.
A totéž chci já pro sebe, Proč bych měla jíst knedlíky s měkkým tvarohem, jak je zvyklý manžel z rodiny, když já jsem zvyklá na tvrdý strouhaný. Každý si dáme svůj a jsme spokojení oba.

Abych tajila, že jsme si koupila nové oblečení, to mi připadá ujeté.
Když si něco koupím, tak asi zvážím jestli to potřebuju a jestli na to máme. Pokud ano, není důvod mlžit. A manžel si ce může vyjádřit svůj názor, ale to je tak všechno, většinou ho to až tak nezajímá. Pokud si koupím něco i přesto, že na to nemáme, pak by manžel měl námitky oprávněně a přesto si to koupit a tajit to před ním mi přijde dětinské a nezodpovědné.

Manipulování druhým mi přijde nedůstojné a ponižující pro partnera, žít s někým, s kým se musí jednat tímto způsobem bych nemohla.

To, že vyčkám vhodnou chvíli na prodiskutování dovolené, snesu argumenty pro moře a on své pro Skandinavii a rozhodneme společně co je lepší mi přijde normální , pokud ho dokážu přesvědčit, jedeme k moři, v tom žádná manipulace není, pokud bude mít lepší argumenty on, pojedeme do Skandinavie. Že jsemve sbírání argumentů mnohem lepší než on není přece moje vina (ale ne, pokud vidím, že má ve skutečnosti pravdu, přizpůsobím se já )

Jo, občas používá takové to:" Ty jsi tak šikovný, že bys dneska mohl uvařit oběd, já ty řízky tak jako ty neumím." Ale to oba víme o co jde, že je to taková legrace, že by úplně stejně fungovalo, kdybych mu normálně navrhla, že by mohl udělat ten den oběd on. (Ale ty řízky umí fakt líp než já )

tornado-lou: správné načasování za manipulaci rozhodně nepovažuju a taky to provozuju. hlavně když mu to člověk řekne jednou ve správný čas, tak je to lepší než desetkrát v nesprávný. páč pak si to stejně nepamatuje

Jarča*: 8:23

máša h.: ten můj taky někdy odpoví "nevím". jako třeba máš hlad? nevím. tak to mu pak řikám, že nevím není v tomhle konkrétním případě odpověď. buď má nebo ne. jako pak fakt nevím jestli mu mám to jídlo dát nebo ne

janas: kdybych měla jemně upozorňovat a čekat až si včimne sám, tak se nikdy nedočkám a budu na to vydávat zbytečnou energii a čas. a hlavně to je jedna z věcí, který chlapi bytostně nesnášej. to ženský naznačování a chození okolo horký kaše. a ani se jim nedivim

no tak kvůli hadrům opravdu nelžu. můj miláček se mně taky neptá jestli si může za svoje prachy koupit kytaru nebo novej komp. a za jednu jeho kytaru mám oblečení tak na pět let
jinak náš vztah je založen na pravdě a přímý rovný domluvě. a jelilkož spolu tak na 95% ve všem souhlasíme, tak to nečiní problémy. ale když třeba neustále zapomíná po sobě např. odnášet od postele prázdný petky (zvláštní, že ponožky mi nevaděj ), nebo nezhasíná v chodbě, tak používám takový rozumný argumenty, aby pochopil proč to od něj žádám a to na něj funguje. někdy už jsem ho takhle naučila otvírat okno a zavírat ložnici, když tam hulí. považuji to za velký svůj i jeho úspěch

Jarča*: to s tím novým jídlem je dobrý, ale u nás něco podobnýho taky funguje. Pokud vím, že by se mu něco nezamlouvalo, tak ho s tím ani neobtěžuju a jen mu oznámím, že jedu s holkama tam a tam. No a on se třeba někdy přidá, zeptá se, jestli má jet s náma

pokud povazujete za manipulaci to, ze mu veci nerikam mezi dverma kdyz prijde unavenej z prace, ale pockam po veceri, tak potom mnipulaci a taktizovani pripoustim. Ale mlzit o tom co sem si koupila, to teda nedelam. a kdyz chci nebo potrbuju s necim pomoct, tak si normalne reknu. pochopitelne tak, aby zbyl pro oba nejaky manevrovaci prostor. jak to vypada, kdyz se nerika, ale naznacuje, to sem videla doma a nepripada mi to moc funkcni

Sheeni 7:46: zrovna tohle jsem měla na mysli, ještě než jsem začala číst příspěvky. Určitá diplomacie je nutná nejenom v manželství, ale běžně v životě. Měla jsem kolegyni, která si myslela, jak je upřímná a vše řekla, co jí slina na jazyk přinesla. Pak se moc divila, že s ní lidi jednali příkře. Ona prostě byla přesvědčená o pravdě, tak to řekla a nedomyslela, že tím druhého raní (skutečně nebyla zlá, ale takový slon v porcelánu). To už není upřímnost, ale netaktnost.
Musím říct, že jsem za dobu manželství dost názorů přehodnotila, protože jinak bych se musela zbláznit. Přikláním se k tomu, říct vše ve vhodnou chvíli = ne když manžel přijde z práce, ale až se vypovídá a je relativně klid. Taky je dobré ocenit i zdánlivé maličkosti (přiveze z města nákup, něco zařídí bez připomínání...), ale to vidím spíš jako základní slušnost. Už se nerozčiluju kvůli prkotinám, to za hádku opravdu nestojí. Vyplatilo se mi to i v práci, zjistila jsem, že kolegové jsou radši, když se něco řeší v klidu než pod tlakem.
A pokud si něco koupím, tak to netajím, protože manžel má taky svoje záliby, do kterých investuje. Akorát, že třeba za půl roku si všimne, že mám "novou" košili