Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ota: tak okolo 10 - 12 let to začíná, pokud pomalu nezačneme pouštět otěže, patrně dřív, nebo později dojde k tomu, že se dítko prostě "šprajcne" a nehne s ním už nic. Myslím, že právě v tomhle věku je rozumné se zajímat o to, co ho baví a zajímá a tam ho směřovat, případně podporovat.

Co se týče popsaných pohybových aktivit - z hlediska praktického použití jsou k ničemu, pro přežití je nepotřebujeme, takže jejich smysl spočívá v tom, že nás baví. Jestliže máš odpor k tomu, co jsi popsal, bylo by celkem na místě pochopit, že někdo jiný to naopak provozuje s radostí a naopak tvoje aktivity považuje za "odporné".
Jsme zkrátka lidé různí, naše děti taky, tak nevidím žádný výchovný prohřešek v tom, že vezmu v potaz "různost" svého potomka. Pomineme pro tuto chvíli jevy patologické, o tom řeč není.

Ota: kluk z článku trénuje dvakrát týdně fotbal a jinak ho baví číst a montovat si letadýlka (nebo co). jeho otec má ale představu, že ho musí bavit pochody a túry. na nic se ho neptá, naplánuje trasu, v pět ráno s ním zacloumá a pak ho celou "procházku" buzeruje. Opravdu mu můžu jen zatleskat To je to, o čem jsem psala - fakt je to extrémní názor?

Pokud desetiletý syn nemá radost z toho, že může provozovat nějakou činnost s otcem, pak je někde chyba. U toho dospělého. Moje děti si dělaly, co chtěly. Mělo to jen jednu drobnou vau na kráse - byly to jen věci, které jsem považovala za správné i já.

Ota: ale tady přece nejde o to, nechat dítě, aby si dělalo úplně co chce. Ale o to, respektovat ho jako samostatně myslícího člověka, který má i své osobní představy, např. v tom, jak bude trávit volný čas. A ty představy se nemusí shodovat s představami rodičů. A taky to nemusí být hned hulení trávy a chození do hospody.

Grainne: Upřesnění.
My se asi nebavíme o věku 10 let nebo jako chytrá jak rádio o miminkách ? Nebo snad ano?

Podívej : jezdím na kole a většinou jedu tak "abych za určitých podmínek najel nějaké kilometry". Když jedu se starším tak také hodníme tachometr". Když jedeme celá rodina, tak jedeme "po výletech", to dá rozum.
A chození je rozhodně zajímavější než "kondiční běh",poskakování v davu zpocených okolo bedýnky na kterou se stoupá či zvedání činek nebo ježdění na spinningu potopeném ve vodě"

Dandenka:
Jenže tam nešlo o "výměnu manželek a býčí zápasy", ale o argument
"má to sledovanost, lidi to baví ergo kladívko ať se to klidně vysílá"

Ota: berme to tak, že jsou jedinci sportovně nadaní a sportovně nenadaní, navíc i ti sporotvně nadaní (v tomto případě fotbal), mají nárok mít i jiné zájmy.
Navíc, fakt, že někam chodit pro chození je blbost, to mi nikdo nevyvrátí a že se papá v tomto případě akorát předvádí, to mi taky nikdo nevyvrátí.

Co se týče úspěšnosti - no neznám pravda, tedy úspěšní v tom smyslu "budování kapitalismu", či samotného vlastnění kapitálu za účelem shromažďování věcí movitých a nemovitých. Zato spokojených pár znám, ale pravda, ti si dělali, co chtěli víceméně proti vůli rodičů. Zato spokojení jsou víc, než dost, dokonce i nějakou tu věc vlastní a asociální taky nejsou.

Meryl: á, tak nejen mě přišlo jako naprostý extrém např. spojitost Výměny manželek s býčímy zápasy?

Meryl: jak se do lesa volá tak se z lesa ozývá?
Její názor, přes srozumitelnost ,mi přijde značně extrémní.
Dítě má práva to je jasný, ale pokud z něj chcete něco mít tak musí mít i "ty povinostě". Neznám moc "úspěšných"( za to si dosaď co chceš) lidí, kteří si v dětství dělali co chtěli - lépe řečeno - ty někoho takového znáš ?

Ota: ty často používáš jako argumenty strašný extrémy. Viz tvoje reakce na chytroujakrádio...Já myslím, že ona to napsala docela srozumitelně a je z toho jasný, co tím myslela.

Ota: tak teď si zabodoval s tím souhlasím. Dítě má samozřejmě práva, ale nezapomínejme taky na povinnosti.
Jsem také toho názoru, že správný rodič by měl být schopný dokázat dítě nasměrovat správným směrem a to si přiznejme je někdy dosti vyčerpávající jak pro dítě, tak hlavně pro nás. Ale za dobře vychovaného a soběstačného potomka ta námaha stojí. A věřím tomu, že až si to uvědomí, tak naši snahu ocení.

Grainne: no ona zas většina z desetiletých má vlohy úplně pro všechno ....

Nepopírám, že nárazový začátek po 8 letech "skoro ignorace" asi není to pravé výchovné a že milý otec sportovec by měl začít pomaleji a umět to "zaonačit" a syna spíš pochválit než "probábovkobat".

Mimochodem paní se zmínila, že syn 2x týdně hraje fotbal ... tady už takový debate proběhla loni ... žákovský/dorostenecký fotbal je jeden z nejotřesnějších kolektivních sportů co znám .... jak po stránce"práv a poviností hráčů" - klidně vám hocha prodají jinam, nebo naopak když se stěhujete tak ho nechtějí pustit jinam, většina trenérů i otců kolem hřiště se chovají jako sparťan Řepka během "blikance" takže je to celý úžasný ... my jsme kvůli tomu kluka navedli na flórbal ..

chytrájakrádio:
hmhm a jaký práva máš konkrétně na mysli ...promiň ale tohle jsou "právohujerské řeči" .....
Dítě má právo na lásku rodičů a dobré dětství spojené s dobrou přípravou na život, to jsou jeho práva.
Jenže láska rodičů není o tom, že nechají dítě dělat co chce od vzteklého kopání nožičkou, přes válení se a lenost až po příchody někdy o půlnoci vě věku do 15-16 let ......
Nejhorší jsou rodiče kteří si 300x vyfotí miminko a mají pocit, že když dítě neumře hlady a špínou, že svojí povinost splnili - protože mu dali "práva".

Ota: a taky patrně mají vlohy a chuť, což je diametrálně odlišná situace.

Meryl: Bellana: moje máti by uštvala i Abebe Bikilu ....
je v jakémsi klubu důchodkyň co už obešly celou republiku a k nám běžně chodí hlídat děti pěšky ... odhaduju to tak na 12 km od ní k nám
Na první pochody v okolí se oba kluci moc netěšili takže je "začala vozit někam vlakem".....vracejí se pěšky ....
Ovšem a to přiznám není to každou sobotu, ale na každého kluka vyjde 1-2 pochody za měsíc , přece jenom s nima musí pomaleji než je zvyklá. Většinou chodí spíš jaro a podzim, v létě je vedro.
Je pravda, že moje matka s nima chodí někam kde je to zajímavé a tak se většinou kluci docela těší...

Takže ten pán to asi dělá blbě ale pokud měl doma 10 roků jedináčka, na kterýho dlabal ,tak se nesmí divit. Naši kluci krom lyžování s námi dělají víc sportu ( nelyžujeme protože máme s ženou oba zničený kolena já z fotbalu a žena z volejbalu ) takže pinec, kolo , plaveme, dřív jsem se starším hrával i tenis a squash ale kvůli menisku už tohle nedělám.
Oba kluci navíc dělají sport, starší hraje pinec a florbal, mladší dělá atletiku. Nepřijdou mě nějak přetížený...
Ale mají to od mala, nikdy jsme je nenechali sedět na ...... a pak na ně nenaběhli s "šokovou terapií"