Kolegyně je zamilovaná do tyrana. Mám jí to říct?
Do redakční pošty nám přišel zajímavý a velmi smutný příběh jedné naší čtenářky Radky. Její několikaleté manželství bylo peklo, ve kterém hrála hlavní roli manželova násilnická povaha. Odchod a rozvod nebyl vůbec jednoduchý, trvalo dlouhou dobu, než se Radka definitivně vymanila z jeho dosahu. Po několika letech se s ním zprostředkovaně přes svou novou kolegyni „setkala“ znovu a řeší dilema, jak se zachovat…
Prožila jsem peklo, jaké bych žádné ženě nepřála
Když jsme se s Mirkem seznámili, byl okouzlující. Pozorný, chápavý, něžný… Zamilovala jsem se až po uši a ani ne za rok byla svatba. Čekali jsme miminko. Bohužel, v šestém měsíci jsem o ně přišla a další těhotenství se nám už nepovedlo.
Asi po roce manželství jsem u Mirka začala sledovat změny v chování. Začalo to nejdřív nenápadně, žárlil, nechtěl mne pouštět ani s kamarádkou do kina, postupně se jeho vzteklé výpady začaly stupňovat, až to skončilo téměř každodenním bitím. Bylo to k nesnesení. Bála jsem se ho strašně, když se rozlítil, doslova nad sebou ztrácel kontrolu. Vyhrožoval, že ublíží i mým rodičům, jestli někomu něco řeknu nebo od něj budu chtít odejít.
Totálně mě ovládl a ze mne se stal uzlík nervů. Byla jsem tak zpracovaná, že mi strach nedovolil se o cokoli pokusit. Až po čtyřech letech jsem v sobě sebrala všechnu sílu a odešla od něj. Rodičům jsem všechno řekla a našla azyl v rodinné vilce jedné tatínkovy kolegyně. Tam bydlím dosud, paní je ráda, že má v domě slušného nájemníka.
Po mém odchodu mi Mirek dělal peklo. Čekal na mne před zaměstnáním, snažil se mne stopovat, aby zjistil, kde bydlím, obtěžoval mé rodiče… Když tohle všechno po nějaké době ustalo, nevýslovně se mi ulevilo. Změnila jsem práci, abych ji měla blíž ke svému bydlišti a již dva roky je pro mne mé manželství jen černou skvrnou v mých vzpomínkách.
A teď jsem najednou svého bývalého muže uviděla znovu. Sice jen na fotografii, ale zacloumalo to se mnou pořádně. Hlavně i z důvodu že nevím, jak bych se teď měla zachovat.
Moje kolegyně, rozvedená maminka tříleté holčičky se mi pochlubila, že má nového přítele. Chodí s ním už tři měsíce a je prý báječný. Moc hezky se chová k ní i k její dcerce, která si ho hned zamilovala. Když mi ukázala fotografii, na které jsou všichni vypodobněni jako šťastná rodinka, pořádně mi zatrnulo. Přítelem mé kolegyně je totiž můj bývalý manžel. Jak je ten svět malý! Nezmohla jsem se na nic, jen jsem pokývala hlavou a nekomentovala to.
Vzpomněla jsem si, jak i mě dokázal v prvním období našeho vztahu okouzlit vybraným chováním a galantností. Kdyby mi tehdy někdo řekl, ať si na něj dám pozor, myslela bych si, že ho chytá fantas.
Vůbec nevím, co mám udělat. Cítím, že bych měla kolegyni varovat, říct jí, o koho se jedná, co jsem s ním prožila, připomenout, že i mně připadal ze začátku okouzlující. Jenže udělat to pro mne není snadné a to hned z několika důvodů. Ona by mi nemusela uvěřit, mohla by si myslet, že se jí snažím její štěstí pokazit. Kdyby o mém upozornění pak řekla jemu, určitě by chtěl vědět, kdo ji varoval. A jestli po něčem netoužím, tak po setkání s tímto člověkem. Na druhou stranu je tam ta malá holčička… Jestli se můj bývalý nezměnil, až bude mít svou přítelkyni jistou, začne s terorem a odnese to i to malé, nevinné dítě.
Je mi hrozně. Pořád na to musím myslet, chvílemi se přikláním na jednu stranu a pak na tu druhou. Říct jí to, nebo ne? Pro obojí mám pádné důvody, proč to udělat a proč naopak nikoli. Co byste udělaly na mém místě, milé čtenářky?
24.1.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 69 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kolegyně je zamilovaná do tyrana. Mám jí to říct?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak já teda nevím, všeobecně mám tendence nestrkat nos do cizích věcí, a s kolegyněma si neukazujeme fotky rodin, manželů, milenců atd. Když už by se to náhodou stalo, asi bych pravila cosi jako "hele, exmanžel, ten svět je ale malej" a víc bych to nerozváděla. Jak se znám, kdyby někdo začal vykládat mně, že muž mého srdce je padouch, pošlu dotyčnou dámu do prdelky na fialky, a neztratím s ní slova více, poněvadž bych to vzala jako nepřípustné vměšování. Ovšem je pravda, že jsem nikdy nezažila, aby mě nějaký chlap obtěžoval nebo dokonce bil.
Já bych jí to taky řekla,ale nebezpečí,že on na na svou bývalou ženu zase bude dotírat,tady je....Bála bych se toho stalkingu,je to hrůza,co se dnes děje.Za mého mlada si nepamatuju na žádný podobný případ!!
.gif)
tak já s mojí povahou bych to na ni okamžitě vychrlila aniž bych uvažovala že to může mít neblahý následky i pro mě.........takovej zmetek si nezaslouží to co ho potkalo......
Křeček: já bych se především bála toho, že když to kolegyni řeknu a ona se o tom zmíní před ním (že mluvila s kolegyní, jeho bývalkou), začne mi to peklo nanovo 
Po zkušenostech s magorem bych se do toho osobně nepouštěla. Ale to je můj názor, každý to vidí jinak.
.JPG)
Florencie: No nevím, já bych anonym vyhodila. Ale kdyby mě kolegyně vzala na kafe a povyprávěla mi, co tady popsala, koukala bych na to sakra jinak. Kdybych nereagovala hned, tak při prvních náznacích určitě.
Jednoduše ji upozorni, že je to bývalý manžel. A jestli se pak bude ptát, tak zkus bez emocí odpovědět. Protože ona se ptát bude...i jeho.
no, já bych jí řekla každopádně, že to je tvůj bývalý manžel, a že tě to prvně na té fotce tak šokovalo, že jsi jí to neřekla hned. Pokud se zeptá proč jste se rozvedli, řekla bych jí to. S tím, že doufám, že se změnil. A moc by mě zajímalo, co on jí napovídal o předchozích vztazích, jestli se vůbec zmínil, že byl ženatej a proč se rozvedl.. to by mohlo napovědět hodně...
Ano, řekni jí to.
Srabácky bych jí poslala anonym. 1. byla by to tvoje ochrana a za 2. určitě jí to nasadí brouka do hlavy (a třeba začne pátrat v jeho minulosti)
Dej jí link na tyhle stránky, ať si přečte Tvůj příspěvek a příspěvky ostatních.
Pochopí, proč jsi váhala.
Já osobně bych neváhala. Sedla bych si s kolegyní a řekla jí o svém manželství, všechno dopodrobna. Až nakonec bych jí řekla, kdo byl můj manžel. Aby nejdřív vstřebala ty negativní informace a až potom kdo je ten dotyčný. Bude určitě naštvaná, nebude věřit, ale vědět to prostě musí!
Já bych s ní šla na kafe a tam bych jí to řekla. Je to na ní, jak se rozhodne a jak tvá slova bude brát vážně. Ty budeš mít klidné svědomí, že jsi ji varovala. Třeba se bývalý manžel změnil a kvůli dítěti se bude chovat jinak a nebo to jeho chování vypukne až později, až si bude jistý tímto vztahem. Kolegyni rovnou řekni, že ji štěstí přeješ, ale prostě ji něco musíš říct a je jen na ni,jak se rozhdne. Vůbec neváhej a promluv si sní.
RAdko, je moc smutné, co jsi prožila. A určitě nechceš, aby totéž prožívala tvoje kolegyně a nedej Bůh i její dcera. Zmuž se, když tak do sebe hoď panáka na kuráž a do toho. Jak psaly holky, vem s sebou fotky, rozvodové papíry a případně i nějaké potvrzení o zranění (ch) od lékaře.
Jim pomůžeš a ty budeš mít čisté svědomí. Není to jednoduché, ale ty to zvládneš.
r1911: nemusí se stejně jmenovat, měsíc po rozvodu se můžeš bezplatně vrátit k rodnému příjmení. I já to tehdy udělala, tak mě naštval, že jsem nechtěla ani to jméno
kolegyni ale určitě bude připadat divné, že jsi se k exmanželovi nehlásila, když ti ho ukázala na fotce 
Jestli je opravdu zamilovaná, tak ti asi moc věřit nebude, ale určitě by to měla vědět, i kdyby jen jednou větou, jak toho pána znáš ty. Určitě se taky zeptala jeho, proč se rozvedl. A to jí ani nepřišla na mysl otázka, jestli třeba nejste příbuzní, když máte asi stejné příjmení, tedy pokud bydlíte na menším městě?
