Nutí syna do sportování
.jpg)
Můj manžel je velice náruživý sportovec. Prakticky každý den se alespoň chvíli nějakému sportu věnuje, i když si dojde „jenom“ zaplavat. O víkendech pak tráví většinu času v posilovnách, na kole, s kamarády na fotbale nebo v tělocvičně na basketbalu.
Jeho největší zálibou jsou však náročné túry, či spíše dálkové pochody. Probíhá to tak, že vstane v sobotu ráno klidně v pět hodin, vlakem dojede na nějaké vzdálené místo a podle mapy se pak vrací zpět po svých.
Jeho sportovní nadšenost mi nevadí, takového jsem ho poznala a od začátku jsem věděla, že bez sportu a pohybu nemůže být. Občas podnikneme výlet na kole všichni, občas si s ním jdu zaplavat.
Problém nastal až teď, kdy náš syn dospěl do věku deseti let. Kromě něj máme ještě půlroční dcerku, se kterou jsem na mateřské.
Manžel se snažil syna ke sportu vést od malička, i když, pravda, moc času mu nevěnoval. Přednější byly vždy jeho vlastní aktivity. Takže se synovi věnoval v tomto ohledu spíš nárazově a nepravidleně.
Teď však rozhodl, že je kluk už dost velký a je potřeba zvyšovat jeho fyzickou zdatnost, aby nebyl bábovka. Od začátku března ho každý víkend nutí chodit s ním na ty jeho túry. Jenže nedokáže odhadnout tu správnou míru a jediné, co se mu zatím podařilo, je, že v Tomášovi vzbudil doslova nepřekonatelný odpor k jejich sobotním výšlapům.
Tomáš navíc není po něm. Sport pro něj není prioritou, nejradši doma něco montuje, vymýšlí a také hodně čte. V tom je spíš po mně. Dvakrát v týdnu chodí na fotbalový trénink a myslím, že mu to bohatě stačí.
Manželovi však ne. A tak kluka každou sobotu mezi pátou a šestou budí, tahá ho vlakem do kdovíjakých dálav a pak ho nutí zpáteční cestu došlapat po svých. Nebere ohled na jeho možnosti a kondici, rozhodl se, že z něj udělá pořádného chlapa. Tomáš je z toho nešťastný, v sobotu by si chtěl dělat něco svého, něco, co ho baví, a místo toho musí trávit celý den s tátou, od kterého pak slyší jen posměšky, že je bábovka apod.
Zkusila jsem s mužem promluvit, aby trochu zvolnil, jestli nechce kluka úplně otrávit, ale on na to neslyší. Podle něj jsem prý změkčilá ženská a těmhle chlapským věcem nerozumím. Je přesvědčený, že to, co dělá, je správné, a jakoukoli chybu ze své strany nepřipustí.
Připadá vám tenhle způsob výchovy v pořádku?
27.3.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nutí syna do sportování
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Myslim, ze neni nic spatneho na tom, mit na dite naroky... ale ty naroky musi byt primerene! 
Dokud tohle tatikovi nedojde, kluk bude mit peklo... 
.gif)
chytrájakrádio: moje řeč
Jo a víte, co nesnáším? Lidi si pořídí děti, třistakrát denně si fotí miminko a pak se válí smíchy nad žvatlajícím drobečkem, ale jakmile dítě začne brát rozum a mít NEDEJBOŽE svůj vlastní názor, začnou ho dusit a omezovat, aby si náááhodou nemyslelo, že má nějaký práva 
MY jsme tvoje rodiče a dokud tě živíme, budeš poslouchat a podobný argumenty. Jako by to snad bylo tak, že to dítě strašně škemralo, aby někomu mohlo vyrůst v břiše, narodilo se a pak nemělo nic jinýho na práci, než rodičům přidělávat práci a zlobit
takovej despota - bezva tatínek i partner já fakt nechápu, proč si ženský pořizujou děti s takovýma individuama. "Je na nás hodný, má nás rád, dovede vydělat, ale tak trochu nás tyranizuje" 
Ota: no, moje děti jsou typické "sovy", takže pátek co pátek si otáčeli a otáčejí režim na "soví", tudíž vstávání o 6 nekrozilo od cca jejich 4 let.Že by kdy byli mí synkové kamkoli ochotni jít pěšky jen proto, aby šli, si fakt nepamatuju.
Využívali cokoliv, co mělo kola.
Vpodstatě naprosto nesmyslná činnost chodit jen proto, abych šla, získává smysl teprve v okamžiku, kdy mě to baví. Takže je logické provozovat pochody pro zábavu, ale pokud k něčemu takovému mám odpor, je to logický nesmysl.
Bych to ještě taky mohla pojmout, že když potřebuje muž pohyb, může užitečně vypucovat okna a vysát byt - nebo vytřít, či dokonce obojí. To má logiku, protože je to činnost nutná.
Jestli má potřebu předvádět světu, jakej je chlapák, když zplodil tak zdatného "následníka", je to sice hezký, ale tak nějak mu uniká, že i dítě je svébytná osobnost.
.gif)
S manželem rádi sportujeme a neumím si představit víkend strávený doma na gauči u televize. Taky ráda čtu, ale většinou večer před spaním nebo když mám "chvilku pro sebe". Nemáme však rádi mít něco dopředu přesně nalajnovaný, takže když je hezké počasí, vyrážíme na kolečkové brusle nebo kolo. V zimě jsou to lyže a v neposlední řadě jsou to výlety s naší psí slečnou, která miluje jízdu autem, takže vždy jedeme někam, kde se dá udělat taková denní tůra. Např. na Kokořín nebo kolem Berouna atd. Auto někde necháme a jdeme pěšmo vzhůru dobrodružství.
Chci tím říct, že je to fajn se neválet doma, ale asi to chce nějaký nápad a něčím dítě nadchnout.
Těšíme se na novou ciklostesku v Praze tuším 9?
.JPG){kind=avatar}
Stanik: Nerozumím ti. Dospělé nelze nutit do ničeho, ale děti lze nutit, aby dělali, co je nebaví, protože za patnáct let je to třeba bude bavit? Děti nejsou psi, aby museli poslouchat na slovo.
Ota: Zase pleteš hrušky s jabkama. Pokud tvé děti chodí s babičkou rády a pokud babička své cíle stanovuje s ohledem na děti, pak je to v pořádku a je to dobrá babička.
Můj syn od útlého dětství rád chodil a dokázal ujít hodně, nikdy se neptal: „Kdy už tam budeme?“. Podstatná pro něho byla cesta. Dcera naopak odmítala chodit a po sto metrech začala otravovat, že ji to nebaví. Prosadila jsem, že dcera bude trávit čas podle svých představ a že se budeme my přizpůsobovat jí. Byl to boj s manželem, ale vyplatil se. Dnes jsou nadšení turisté oba. Jen je tu pořád ten rozdíl – pro syna je důležité jít, pro dceru je důležité, kam se jde.
.gif)
Ota: takže ten otec z lčánku to podle tebe dělá dobře, když takhle tlačí na pilu?
.jpg)
hm tak ona moje máti, která tahá naše starší kluky už několik let na "dálkové pochody"je vlastně špatná babička?
Mimochodem je vám též znám fakt, že v týdnu děti neprobudíte a o víkendu se vám již o šesté courají po domácnosti ?
muhehe.. pardon, ono to neni k smichu... ale nasi nas tak vlaceli od utleho veku, tury, vylety, lyzovacka, kola... sice me to tenkrat desne stvalo a nenavidela jsemto, ale dneska jsem za to rada... protoze i muj muz , se kterym nikdo tyhle veci nedelal to ted ma rad, coz jsem necekal, protoze je od prirody liny az pohodlny.. ale co mame psa a ted vlastne uz nejakou dobu dva je pohyb a hlavne, kdyz je muzem vzit s sebou oblibeny.. bez reci slape po Sumave, o vikendech po vyletech i kdyby to mela byt jen naucna stezka Klanovickym lesem.. no jakmile se otepli planujem projit novou naucnou stezku Prahou devet...
syn bude sice chvili frfnat.. ale treba se mu to nakonec zalibi.. a nebo ne.. ale to si rozhodne , az bude "velkej"
Jsem zvědavá, jak dlouho bude synovi trvat, než začne předstírat v sobotu choroby, jako před písemkou ve škole. Snad to nezajde tak daleko, že si kvůli tomu, aby nemusel na blbej vejšlap, nezačne působit vážná zranění (zlomeniny atd.).
Tatínek je podle mě typický představitel sobce. Připomělo mi to mého exmanžela, který si po letech vzpoměl, že by svého potomka mohl někam vzít a tak přišel s tím, že by zajeli na rekonstrukci nějaké druhé světové války. On tam má kamarády, takže by se určitě bavil - u stánku s pivem. Bohužel jaksi pozapoměl, že naším potomkem je DCERA. Rezolutně jsem řekla, že jestli s ní chce jít, tak ať si vybere něco co baví JI a ne JEHO - třeba výstavu barbín. No radši šel sám na bitvu. Takže ono to ani u Vašeho manžela asi nebude tak, že chce to nejlepší pro syna, ale jenom sobecky prosazuje, co je nejlepší pro něj. Já bych to zatrhla hned v začátku. Až z toho syn bude opravdu psychicky vyčerpaný, budete to Vy, kdo s ním bude běhat po psychiatrech a komu bude plakat na rameni. Takže rezolutně prosazovat to, co je opravdu pro dítě nejlepší - a to je klidné a šťastné dětství.
Myslím si ,že synovi by mělo být tak 15,aby mu takové pochody neuškodily.A též jen 1x-2x za měsíc,né každý týden!!Kluk bude tátu velice nesnášet,když ho rychle nezbavíte této povinnosti.Je ještě malý,měli byste chodit celá rodina na kratší a klidnější procházky taky aspoň 1-2x za měsíc.Váš muž ať trhá rekordy samostatně.Mě by se taky líbilo pochodovat někde krajinou,ale sama,jenže já mám nohy,které okamžitě zpuchýřujou a je konec,týden nemůžu chodit , stačí mi ujít jen asi 3km a je po ptákách.
Oznam výlety 1za 14 dní pro celou rodinu včetně minča.To může nosit či vozit tvůj,je to přeci kus chlapa a sportovec.Můžeš třeba navrhnout výlet za zajímavostma.Tvůj má rodinu,tak se holt musí přizpůsobit
.gif)
No článek mi připomněl moje vlastní dětství - zoufalé pokusy mojí mámy vymámit ze mně, líného a obtloustlého stvoření, které si nejradši četlo, trochu fyzické aktivity - to byla hrůza! Naštěstí moje mamka nemá moc velkou trpělivost, takže hrát se mnou třeba badminton v ní vzbuzovalo nekontrolovatelnou agresi, alespoň jsem si mohla v klidu číst 
