Nejkrásnější i nejstrašnější vánoční dárky. Pochlubte se.
Určitě se každému z nás někdy stalo, že rozbalil pod stromečkem něco, co mu radost rozhodně neudělalo. Jsou to docela prekérní situace. Dárce s napětím čeká na vaši reakci a přeje si, aby byla bouřlivě radostná, nebo alespoň radostná, a obdarovaný je v pasti.
Jeho vnitřní „já“ mu na tvář nutí kyselý, protáhlý obličej, zatímco to druhé, správně vychované „já“ ho nabádá, aby projevil alespoň jakési povinné nadšení. Většinou se vzmužíme, to vychované „já“ poslechneme a naoko jásavě hýkáme: „To je pěkné, děkuji, to se mi hodí...“
Jenže někdy se to semele tak, že nám povinná radost jaksi nejde přes ústa. Jako mně, když mi maminka mého muže rok co rok pravidelně pod stromeček nadělovala pantofle a nákupní tašku. Pěkně na střídačku. Podezírám ji, že si dokonce vedla nějaké záznamy, protože se nikdy nespletla. Když jsem jeden rok rozbalila nové apartní pantoflíčky, mohla jsem se spolehnout, že ten další budu mít pod stromečkem prostornou a praktickou tašku na nákupy. Ovšem ať jsem se snažila, jak chtěla, po několika letech jsem nad těmito dary nedokázala jásat ani z povinnosti.
Dlouho jsem si myslela, že nic horšího mě pod stromečkem potkat nemůže. Mýlila jsem se. V době, kdy už jsme si s bývalou tchyní žádné dárky nenadělovaly, zažila jsem jeden Štědrý večer takový malý nadílkový šok.
Slavili jsme tehdy první společné Vánoce i s mým přítelem. A samozřejmě s dcerami, které už byly větší a dárky pro rodinné příslušníky vybíraly pečlivě a s láskou. Třeba mladší dcerka koupila babičce jedno přadénko vlny a jehlice a se zářícíma očima sledovala, jak babička rozbaluje. Když se dobrala obsahu balíčku, dcerka jí podala náležitou instruktáž: „To aby sis mohla uplést svetr, babičko.“ Tahle příhoda byla velmi roztomilá a všichni jsme ten večer ještě více zjihli.
V roce, o kterém mluvím, jsem tou nejvíce obdarovanou byla já. Pod stromečkem se mi sešlo hned několik dárků, až jsem tím množstvím byla překvapená. Začala jsem netrpělivě rozbalovat... Z krabiček a ozdobného papíru jsem tahala jednu „perlu“ za druhou: krém proti vráskám, sadu nožů, kartáč na celulitidu, svetr, který mi byl malý... A ve finále knížku od Haliny Pawlovské „Proč jsem se neoběsila?".
Jak jsem se tak koukala na tu nešťastnou hromádku, došlo mi, že na mně visí tři páry očí a čekají, co já na to. No a co myslíte? Měla jsem radost, a jakou. Konec konců, ono zas tolik nezáleží na tom, co dostaneme, ale jestli víme, že ty dárky pro nás byly vybírány s láskou. Tyhle určitě byly.
A co vy? Dostali jste někdy nějaký dárek, který vám vyrazil dech, a to v kladném i záporném slova smyslu? Pochlubte se.
16.12.2015 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 80 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nejkrásnější i nejstrašnější vánoční dárky. Pochlubte se.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Hnusný dárek jsem nedostala snad ani jeden.... Nebo nějak zapadl. Zato si vzpomínám na spoustu nádherných dárků, jak život šel, od panenky s dlouhými vlásky, přes knížky, které se těžko sháněly, až po věci do bytu, šperky od manžela, drobnosti od kamarádek a vlastní kapitolu tvoří dárky od dětí. Mám ráda Vánoce, vždycky jsem měla. Ať v dětství nebo v dospělosti byla vždycky super atmosféra a báječná zábava a nezbývá než doufat, že i ty následující budou stejně pěkné a ještě jich pár bude.
Milda3: 
v roce 1963 jsem byl v učení a vyrůstal jsem ze zimního kabátu a přál jsem si koženou bundu,to byla frajeřina a pod stromečkem byl velkej balík s mým jménem a já byl přesvědčen že je to ta bunda,po rozbalení do mě vlítl vztek,že jsem popadl co bylo po ruce a praštil s tím o podlahu,byla to lahev s rumem a ta se rozlítla,podlaha byla dřevěná a tak rum natekl mezi spáry a byl cítit ještě dost dlouho,dnes už dávno vím,že máma byla sama na 5 dětí a 1300 na koženou bundu ani zdaleka neměla,koupila mi zimní kabát v bazaru v Č Br ,měl takovou blond barvu do tmavo žluta a strašně úzký rukávy, proto asi šel z výroby do bazaru,no hrůza to bych na sebe tenkrát nevzal,no máma z toho naštěstí žádnou tragédii nedělala,jen mi řekla až si vydělám abych si koupil co se mi líbí,
dadka: U nás se salát dělá do lavoru taky. K večeři pro 8 lidí, druhý den k obědu pro 8 lidí, na chlebíčky a něco se ují během dne při přípravě chlebíčků a samotného salátu...
orinka: Nemám ráda cokoli do kuchyně, takže mikrovlnka mě fakt nepotěšila. Práci mi neušetřila, neb co chci ohřát, musím napřed uvařit, žeano. Hotovky z obchodu nekupuji.
Renda68: 8.55
To opravdu děláš salát do lavóru? Když jsem se přistěhovala za manželem, tak kolegyně v práci se po svátcích předháněly, která měla více salátu. Jedna ho dělala do kyblíku, jedna do dětské vaničky nebo do lavóru.V té vaničce vážil salát 21 kilo. To přece není možné sníst!! Já dělám salát do středně velké mísy, aby bylo na večer a druhý den k řízkům. Někdy ještě troška zbyde.
Když by někdo chtěl salát i na Silvestra, tak udělám čerstvý.
Dárky raději dávám než dostávám a všichni ví, že mám ráda věci praktické, žádné zbytečnosti a nemám ráda překvapení. Jaksi se nedokážu radovat ze sádrového jelena. Manžel to řeší tak, že mi nakupuje různé dražší pochutiny, které bych si sama napořídila, když mi to náhodou nechutná, vždycky se najde někdo, komu ano, takže nic nepřijde nazmar, tudíž žádné zklamání 
Je fakt, že nejhezčí dárky jsou ty, které dáme dětem a oni ze z nich radují. U mých dětí mám problém , protože dostávám zhruba od počátku jejich školních let stereotypní odpovědi- nevím, nic nepotřebuju, všechno mám, chci jen nějaké překvapení. Předloni si synek přál " abychom se všichni sešli u stromečku". Takže se víc než na dárky zaměřuji na vánoční pohodu, odbourávám jakoukoli honičku a stres (které byly u nás pravidlem ještě 24.12,když jsem byla dítě). To ej možná pro děti lepší než stavebnice nebo autíčko na dálkové ovládání.
.gif)
já si pamatuju cca před 50 ti lety když mi maminka ušila z modré kailopkoviny kailopky a k tomu koupila svetr s norským vzorem ( asi v tuzexu)......tu radost mám v srdci.ještě dnes....................
jinak mě potěší knížka, parfém, kosmetika vůbec jako taková.....loni mám od muže hodiny do ložnice s laserem co promítnou čas i na stěnu.....
pak jsem jednou dostala od muže noční kočili pošpendlenou pětistovkama....už nevím asi 3000.........sice peníze ale mě to potěšilo...než aby koupil to co nechci...dnes jsme sami a dárky si dáváme stále a po večeři si i zvoníme zvonečkem - tak jako když tu byli děti..... jsme praštění ale nám se to líbí...........................
dříve bylo pro mne i dárkem na druhý den dovézt oboje rodiče k nám a užít si to ...dnes už bohužel jsou jen vzpomínky.....
já mám na Štědrý den nejraději tu večeři...Sejdeme se u dcery celá rodina - muž dělá salát, tchýně kapra a polévku, já řízky....
S mužem už si dárky nedáváme, to raději někam jedeme, ale vnoučatům se snažíme splnit přání...
Nejhorší dárek? No asi červená mikina v době, kdy se vše strašně shánělo...po prázdninách jsem vešla do třídy a VŠECHNY holky měly !moji! červenou mikinu a kluci modrou
A nejhezčím dárkem bylo narození synovce, 24/12 v poledne...
PEGG: 
jo ..řízek ...i dva ....
Pentlička: mikrovlnka je právěže pro ty, co nevaří, ale spíš ohřívají nebo rozmrazují hotovky. Nerozumím, co je na ní špatného. Dnes jsem jaksi natvrdlá
PEGG: U nás je to taky tak :-) Hlavně hromadu řízků a salát do vandlíku na prádlo . Ale jednou jsem dostala "od Ježíška" silonovou noční košilku se župánkem v té nejrůžovější růžové. Od mé milované tety, která kolem toho chodila prý asi 2 měsíce a moc se jí to líbilo . Dodnes ji mám ve skříni v původním balení a na požádání ukazuji k pobavení všech kamarádek
.jpeg)
Jedni známí si dávají ohromné dary a pak se s nimi fotí a ty fotky rozdávají příbuzným
Všechny dárky, které jsem kdy dostala, byly krásné a vítané, protože jsem byla ráda, že si na mě někdo s láskou vzpomněl a stála jsem mu za to, aby šel a něco mi koupil. Je fakt, že třeba zlatý prstýnek byl vítanější dárek než o 5 čísel větší spodní kalhotky, ale i ty jsem brala jako symbol lásky, i když jsem je samozřejmě v životě na sebe nevzala a skončily v kontejneru pro charitu. Jednou jsem byla dost nepříjemně překvapená, když jsem dostala mikrovlnku, já, která se kuchyni pokud možno vyhýbám. No, nakonec byla dobrá na ohřívání jídel a nápojů, tak jsem se s tím taky smířila. Ale samozřejmě jsem nedala ani mrknutím oka najevo, že bych byla zklamaná, to nikdy!
Ať přemýšlím jak přemýšlím, nechápu, co špatného je na krému proti vráskám a těch dalších?? Až na ten malý svetr, ale to se přece může vyměnit?
