Moje peníze, tvoje peníze… Je to skrblík?
.jpg)
Zajímal by mne názor čtenářek na společné financování domácnosti. Žiji s přítelem skoro půl roku ve společném pronájmu a model, jaký v tomto ohledu nastavil, mi nepřipadá úplně normální, necítím se v něm dobře.
Martin totiž považuje za správné, když budeme vše financovat přesně na půl. Obecně vzato bych s tím neměla mít problém, je to tak v podstatě spravedlivé, ale mám pocit, že přítel zachází až do zbytečných extrémů.
Možná mi mělo zablikat varovné světýlko, už když jsme spolu chodili, ale ještě nebydleli. Nikdy za mne nic nezaplatil, jakákoli útrata kdekoli – restaurace, kino, divadlo, výlet, dovolená – vše se řešilo přesně napůl. Vím, že mi vadilo, když číšníkovi při placení řekl, ať útratu rozpočítá, že budeme platit zvlášť, ale mávla jsem nad tím rukou. Říkala jsem si, že každý jsme nějaký a on má zase jiné klady.
Teď, po pár měsících společného bydlení, však vidím, že je to snad z jeho strany nějaká úchylka. Ptala jsem se kamarádek a kolegyň, jak to funguje u nich, nikde jinde to není tak „ujeté“ jako u nás. My opravdu vše dělíme přesně napůl.
Na nájem skládáme každý polovičku, velké nákupy platíme zásadně hotově, abychom se na ně mohli u pokladny složit. Příčí se mi to. Nepotřebuji, aby mě živil, mám slušný plat, ale tohle nekonečné rozpočítávání mi jde opravdu na nervy. Když koupím něco společného do bytu – například nádobí, záclony apod., nikdy si mu o polovičku ceny neřeknu, připadala bych si hloupě. On klidně, jemu to problém nedělá. Předloží mi účet, když natankoval benzín a vyžaduje proplatit mou část, když cestou z práce něco malého nakoupí, inkasuje mě rovněž.
Vrcholem všeho bylo, když jsem si večer u televize rozbalila čokoládu a on mi řekl, že není moje, že tu si koupil jen pro sebe. Strašně mě to naštvalo a hodila jsem mu ji na hlavu s tím, ať se udáví.
Když jsem se trochu uklidnila, zkusila jsem s ním na téma společné financování zavést řeč. Vůbec nechápal, o co mi jde. Pro něj je tento model naprosto správný a spravedlivý. Tvrdí, že když se stejnou měrou podílí na domácích pracích, tak se zas já musím stejnou měrou podílet na placení účtů. Vůbec nepochopil, že mi nejde o to, aby mě jakkoli dotoval, ale o princip. Že když už to dojde tak daleko, že si nesmím vzít pitomou čokoládu, protože jsem na ni nepřispěla polovinou, je to už situace zralá na blázinec.
Bohužel, po tomto rozhovoru jsem dospěla k názoru, že vztah asi ukončím, protože si nemyslím, že by se Martin změnil.
Zajímalo by mne, jak máte vyřešené rodinné finance u vás? Je jasné, že co rodina a pár, to jiný model. Existuje ještě někdo takový, jako můj přítel, který vyžaduje důsledné a nekompromisní dělení všeho přesně na půl?
7.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje peníze, tvoje peníze… Je to skrblík?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Vše už bylo řečeno, pryč od blba.
To je blbec, neztrácej s ním čas.
geliva: To je krásnýýý, s tou antikoncepcí ! 
Navrhovala bych, pokud už Marcela není od svého spolubydlícího na úprku, aby důsledně požadovala proplácení CELÉ částky za antikoncepci, s odůvodněním, že si huntuje tělo kvůli němu, protože ona sama by se případnému potomkovi nebránila.
Myslím, že ten skrblík podhrábne, a zbaběle prchne sám. 
Kassy: petikorunu staci dvojkoruna
ale jinak cely prispevek supr
s takovým pitomcem jsem se ještě naštěstí nesetkala...
my teda mame kazdy svuj ucet, ale penize na tech uctech jsou spolecne. vzdycky jsme se o vydaje delili, jednou platil on, jednou ja a je to tak doted. a vetsi veci se po dohode kupuji odtud, kde je zrovna vic penez. takovyhle rozpocitvani na koruny jsem snad nepraktikovala ani se spolubydlicima na koleji.
Souhlasím s tebou,jdi pryč.Můj taky ze začátku chtěl mít svůj učet a výdaje napůl.Ale zase za mě platil a nebral to do extrémů.i tak hy ch ho občas
.jpg)
Jinak, abych odpověla na otázku - u nás jsem ministr financí já. Manžel přispívá na vše, co se týká domácnosti, částkou, na které jsme se dohodli - posílá mi ji na můj účet. A já se starám o to, abychom vyšli a pokud je co, spořím nám něco do rezervy.
Jemu po zaplacení alimentů zbývají 2 -3 tisíce - to má pro svoji potřebu jako kapesné. Máme stejný plat, takže mně zbývá na moje kapesné také asi přiližně tolik.
geliva: ten toaleťák je supr nápad
Podle mě je to z jeho strany vztah z rozumu. Kdyby se jednalo o to bydlení, prosím - argument práce napůl a náklady napůl, je celkem logický.
Nerozumím ale tomu "on nastavil" - copak jste se předem společně nedohodli, za jakých podmínek do toho jdete ?
V případě, že to jde až takhle do extrému, našla bych si svoji garsónku a přesně druhý den po skončení platebního období bych se bez varování odstěhovala.
A chtěla bych proti klíčům, které mu samozřejmě odevzdám, částku za náklady na jejich pořízení, i kdyby to mělo být 5,50 Kč.
a co třeba tvoje antikoncepce? tu taky platíte napůl, nebo to vnímá jako tvůj výdaj?
ale taky souhlasím s ostatníma, takhle to nejde
pokud bys na to měla nervy, tak bych asi zkusila ty výdaje dělit opravdu důsledně, např. já sním ke snídani jeden rohlík, on dva. tedy já platím pouze jeden rohlík, on dva... na WC klidně můžou být dvě roličky papíru, každý má svoji... atd.
můj 
podniká, takže máme
taky každý "svoje" peníze, ale takto
vše napůl, to bych nesnesla a dokud to jde,
rychle od něho pryč! 
Já bych si z té čokolády pořádně ukousla, ostentativně položila na stůl pětikorunu a pak mu dala kopačky. To není partner, to je spolubydlící. A ještě pěkně hnusný, sobecký a vychcaný.
My máme účet každý svůj, ale jelikož já začnu vydělávat až v lednu, dosud byl tok peněz jednosměrný - přítel mě živil, já měla jen občas něco z brigády. A nestěžoval si, to spíš já byla ta, komu to občas vadilo. Na druhou stranu jsem se starala o celou domácnost, když jsem byla doma. To bude ještě těžké, vysvětlit příteli, že čisté košile přestanou růst ve skříni a talíře s teplou večeří rašit ze stolu, když budu taky chodit do práce 
Jak se vyvine systém financí, až budu mít taky příjem, to se teprve uvidí, nějaké rozdělení nákladů určitě bude, ale teda do takovýchhle extrémů to hnát nebudeme. Jednou jsme se rozhodli, že budeme žít spolu ve společné domácnosti, tak by to mělo být se vším všudy - tedy i peníze jsou společné a o jejich využití je třeba se dohodnout. Jinak to pro mě není partnerství.
To není normální a ta čokoláda to je poslední pecka. Radím rychle pryč, nemá to smysl a tento člověk se nezmění. Hodně štěstí.
Utíííííííííkej. Co se stane až budeš na mateřský????? A budeš slyšet - já tě (a nejspíš i) já vás živím. Tak nemusím doma nic dělat. Blablabla. Znám to - fakt uteč, dokud je čas. Očividně to není srdcervoucí láska, tak vůbec nepřemýšlej.
Ale myslím, že v podstatě to máš už v jlavě vyřešený 
