Kufry, vši a borůvky – že to nedává smysl?
Miluji tábory. Za ta léta, co jsem na ně jezdila – nejdřív jako přívažek maminky, která tam vařila, pak od 5 let jako regulérní táborník a nakonec jako vedoucí – jsem nasbírala plno neopakovatelných zážitků na celý život.
Proto jsem i svoje dcery na jeden tábor kdysi poslala. Jen jsem litovala, že v době mé další mateřské tábory natolik podražily, že jsme si to nemohli dovolit. Jsem totiž toho názoru, že pokud se dítě chce na čas vymanit z rodičovského dohledu, měli bychom mu to dopřát. Za prvé mohou rodiče po školním roce znovu získat duševní rovnováhu a za druhé samostatnost dětem jen prospěje. Každopádně pobyt na táboře nachystá občas překvapení nejen dětem, ale také nic netušícím rodičům.
Když jsme se po návratu dcer začali hned druhý den všichni podrbávat ve vlasech, bylo zle. Vyhlásila jsem okamžik pravdy a vyčesala hřebínkem-všiváčkem celou rodinu nad bílou plachetkou. Úroda byla nevídaná, vši se jen hemžily. K mému údivu chytil vešky i můj bráška, kterému už před lety dala většina vlasů sbohem a vlastnil jen rozkošný věneček nad ušima. Pravděpodobně sportovně založené vši uvítaly vymezenou hrací plochu na vršku hlavy a za tiché noci ji využívaly jako klouzačku.
Jiný návrat s překvapením nachystali rodičům před lety i mí dva známí sourozenci. Frekventantka Helenka vlastnila ve věku sladkých třinácti let úchylku na přehnanou čistotu, u dětí dosti neobvyklou, a před odjezdem z tábora zoufale sháněla žehličku. Dovezla matince totiž všechno prádlo čistě vyprané a vyžehlené (i ponožky a ručníky).
Její desetiletý bratr Stáňa byl naprostý opak. Přivezl kufr, který kvetl plísní sakumprásk a skrz naskrz. Za prvé si do něj nechal napršet, za druhé prádlo, kromě toho, co měl na sobě, vůbec nepoužil a za třetí v něm měl tři neděle krajíce chleba a řízky od starostlivé maminky z domova.
Jako třešnička na dortu bylo to, že si při kanadské noci natřel obličej rozmačkanými borůvkami a teď mu zářil nesmytelnou rudofialovou barvou. V prvním okamžiku po příjezdu to vypadalo, že je to typický sirotek lowoodský, neboť se k němu rodiče nehlásili.
Takže milí rodičové, vzhledem k tomu, že odjezdy na tábory už vypukly, zbývá jen doufat, že duševní rovnováha, nabytá odloučením od vašich výlupků, nebude krutě vykoupena jejich návratem. Všem krásné prázdniny a ničím nerušené dovolené. I když... Člověk musí být připravený na všechno, že?
4.7.2007 Rubrika: | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kufry, vši a borůvky – že to nedává smysl?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.máša k.: Když se tak cítíš, tak prosím. Ale nemluv za ostatní.
Mně na tom táboře nejvíc vadilo, že už jsem nebyla žádná individualita. Byla jsem prostě součást nějakého davu, který bylo třeba zahnat do stanu, na rozcvičku, na vybíjenou, na táborovou hru, nakrmit to apod. Asi to bylo tím, že jsem jedináček a pro rodiče jsem byla vždycky ta nejdůležitější na světě a najednou tohle. Ten strašný pocit ve mně zůstal hrozně dlouho a všechny tyhle kolektivní příšernosti od té doby srdečně nenávidím.
Meander: no jo, my ostatní jsme byl jen nečistotnej dav...
Já jsem jezdila na tábory s turistickým oddílem, kde jsem vyrostla, a to bylo skvělý, byly to v podstatě skautské tábory, všechno jsme si dělaly samy, stavěly stany, nakupovaly, vařily. A pak v roce 1980, to byla spartakiáda a rodiče nás se sestrou poslaly na podnikový tábor a bylo to pro nás, zvyklé na ty naše skautské tábory, přímo utrpení. Jako vedoucí tam byly samé učitelky a byly děsný. Taky mi vyhrožovaly, že mi pošlou domů, odmítala jsem dodržovat jejich režim a porušovala jsem večerku - bylo mi skoro 15 let a po prázdninách jsem šla na gympl a na takové jednání jsem prostě nebyla zvyklá.
Viv :o): jsem na tom úplně stejně jako ty..
však to už o sobě vlastně dávno víme, že jo
Viv :o): Ta nesvoboda byla úplně nejhorší.
Sheeni: A co když nebyla rozmazlená a zhýčkaná, ale čistotná? A individuality k tomu?
manka: ja nemam rada moc lidi pohromade = kolektivy, nesnasim organizovanou zabavu a uz vubec nesnasim kolektivni hry... do toho absolutni nesvoboda jit si kam chci a delat si sve... proste mi to nevyhovovalo...
Taky jsem byla v lágru, akorát že ze sprchy tekla voda
Meander, bookcase, tyrkys, Viv - přidávám se. Tábory jsou hnus!
Viv :o): Pro mě byl tábor za trest. Vždycky jsem to tam protrpěla. Naši měli představu, že tam přiberu na váze a ještě jsem byla ostříhaná na kluka, aby mně zhoustly vlasy. Vypadala jsem jako podvyživená socka. Ale vši se mě nechytly, neměly se na čem udržet.
Viv :o): co ti tam dělali zlýho?
bookcase: Meander: tyrkys: radim se k vam do rady, taky jsem to vzdy protrpela...
bookcase: Meander: naprosto souhlasím! Musela jsem to absolvovat dvakrát a bylo to strašný