Podívej honem, zombie! Ale né, to jenom Mája vstává...
„Cože?!“ zařvala kamarádka úlekem, „hodinu??“ Pokývala jsem hlavou a bylo mi jasné, že moje nechtěné přiznání byla chyba. Ve skrytu duše obdivuji všechny, kteří dokáží s prvním pípnutím budíku vesele vyskočit z postele, otevřít na sebe okno, všude rozsvítit, hlasitě zpívat s rádiem ryčné budovatelské písně a hlavně za dvacet minut odejít zcela a v pořádku vypraveni pryč. „Tydyjadá, pam pa rapa týdy jádá dá!“ pamatuji si dodneška odpornou melodii znělky ranní rozcvičky na stanici Praha, která mi přivozovala každodenní nevolnost, následována odporně ostrým a nevlídným hlasem cvičitele, který by se svým projevem hodil lépe na dozorce v koncentráku. Navíc měli tehdejší „hlásiči do rádia“ nepříjemný zvyk do mikrofonu křičet. Zřejmě, aby je bylo dobře slyšet až na druhém konci republiky. Nesnáším ráno. Nevstávám, nýbrž exhumuji. Po probuzení potřebuji přesně těch pět T, které jsme se učili na hodinách branné výchovy: tmu, ticho, teplo, tekutiny a tišící prostředky.
Tuto vlastnost jsem jistojistě zdědila po mámě. Ta je na tom stejně. Ať vstává v kolik chce, probouzí se v jedenáct. Do té doby se po bytě pohybuje mátožná postava, která si není schopná ani uvědomit, kam a proč zrovna jde a co se s tím hrnkem čaje, který má před sebou, vůbec dělá. Máma má ale jednu schopnost navíc. Zatímco mě vzbudí slaboučký zvuk mobilu, ji by neprobudila ani slavnostní dělostřelecká přehlídka. Kolem postele má naskládáno nepřehledné množství budíků všech tvarů, značek a zvuků, kterým v čele vévodí dva kousky v nadživotní velikosti, s obrovskými kovovými zvony a kovovou palicí. Navíc stojí na talíři s příborem. Ale ani to sladce spící maminku nevzbudí, zatímco zbytek obyvatel celého sídliště spolehlivě ano.
Jednoho rána jsem šla z domova hodně brzy. Čekala jsem na liduprázdné zastávce a vychutnávala hrobové ticho spícího města. Když tu se najednou kdesi zdáli ozvalo známé Crrrrrrrrrr. Potom crrrrrr a píp-píp, následováno dalším crrrr, knííííík, bimbam a drrrrrrrrr a ranní koncert završilo dvojité muhutné CRRRRRR a CRRRRR doprovázené zvukem padající kredence. Ranní sídliště rázem začalo vypadat jako při náletu a všude okolo mne se jako na povel začala rozsvěcet první okna. Jen maminka spala dál jako andělíček.
„A co tu hodinu děláš?“ položila rychlovstavačka kontrolní otázku. No, to je jednoduché. Prvních pět minut po pípnutí budíku se snažím otevřít oči a uvědomit si, kdo a kde jsem. Dalších pět až deset minut se snažím zklidnit srdeční tep natolik, abych rovnou nedostala infarkt a udržet rovnováhu ve vertikální poloze. Minutu zabere hledání brýlí. Potom přebírá řízení autopilot. Dovede mě až do koupelny, ale bohužel je to zastaralý typ, takže se většinou několikrát netrefí mezi dveře, čímž ztratí další drahocenný čas. Někdy také v půlce cesty zapomene směr navigace a dlouze se rozmýšlí, kam měly směřovat naše kroky. Dvě minuty navíc také zabere nanášení zubní pasty na kartáček (na kartáček, nikoliv na rukojeť, na umyvadlo, na mikinu nebo na podlahu) a posléze trefování se kartáčkem do úst (ne do nosu, do oka nebo do mimoprostoru).
Autopilot dále organizuje přesun do kuchyně, kde je třeba překročit kočky – minuta, najít kočkojídlo – dvě minuty, trefit se do misek – další dvě minuty, otevřít jogurt – dvě minuty, setřít jogurt z podlahy – čtyři minuty, otevřít další jogurt a popřípadě ho i sníst. Fáze oblékání znamená přemýšlení, proč mi nejdou kalhoty přetáhnout přes hlavu a několikanásobné převlékání všeho, co jsem si oblékla obráceně, naruby nebo si pod to zapomněla vzít spodní prádlo. Patnáct minut v háji, během kterých se ale probudím do té míry, že jsem schopná vzít do ruky oční stíny a jakž takž se trefit na obličej. Zbývá mi posledních pět minut času na maskovací krytí, abych ve vlaku neděsila cestující, či případné opakování převlékacího procesu, pokud se třeba umažu řasenkou nebo na sebe zvrhnu makeup. Myslím, že jenom hodina času je docela heroický výkon.
Teď, když bydlím sama, si dokážu vytvořit přijatelné podmínky pro vstávání, aby to nebyla záležitost ještě horší, než je. Dokud jsme však bydleli všichni dohromady v tři plus jedna, mých pět té bylo jen vzdáleným snem. Ještě daleko dřív, než zazvonil můj budík, se z kuchyně ozval chroustavý zvuk elektrického mlýnku na kávu. V celém bytě se svítilo jak v Las Vegas, do toho řvalo rádio, mlýnek, kráječ na chleba, zbytek rodiny se přetahoval o záchod a koupelnu, každý každému překážel a v kuchyni bylo otevřené okno. Když jsem se tím mumrajem pokoušela ve svém komatózním stavu nenápadně proplížit za neustálého namlouvání, že nic neslyším, nevidím, necítím a všichni se mi jen zdají, přiběhla ke mě moje drahá maminka. Začala do mně píchat prstem a vykřikovat hesla „usměj se, povyskoč si, podívej se na sluníčko, je nový den!“ Dodneška se divím, že jsem jí tenkrát nezavraždila.
Také jste zastáncem teorie, že ranní ptáče sice dál doskáče, ale víc toho sežere a brzo chcípne?
12.4.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Podívej honem, zombie! Ale né, to jenom Mája vstává...
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já teda zatím studuji, takže vstávám v průměru tak kolem 7 ale i tak je to pro mě nepříjemný. Pokud vstávám třeba na zkoušku v 5 nebo na praxi v 5, tak bych vraždila 
, páč spím tuze ráda. 
Ale budíka si nastavuju půl hodiny před odchodem z domu a vždy to musím stihnout. Z postele lezu hned, rychle na záchod, oblíct, kakao, pak vyčistit zuby, namalovat se a odcházím. Vždy to do půl hodiny stihnu. 
. Kdybych si nastavovala budíka na dřív a postupně oddalovala, tak už stejně nemám kvalitní spánek a už radši vstávám. Nechápu segru co vstává po 5 zazvonení, hodinu i dýl před tím než odchází a je půl dne v koupelně (nevím co tam dělá - nesprchuje se) 
Jinak jsem taky noční sova spíš, když je víkend chodím spát tak v 11 někdy i dýl a vstávám v 10 až v 11. Přítel jakbysmet.
Ale když chodím na praxi tak mě to nutí chodit spát už v 9.
.JPG)
Nemám problém se samotným vstáváním (pravda, jsou i dny, kdy nejdřív obiju sebe o futra, pak spoustu věcí o zem a nakonec auto o garáž
), ale pro mě je děs se vzbudit, řvoucí dvojčata občas nebyly dostatečným důvodem proč vycházet ze sna...
...nechat si opakované zvonění, tak ten budík rozmlátím, mezitím bych totiž usnula znovu, a vzbudit mě něco po 9 minutách slastného spánku, tak si koleduje o demolici...
Docela žasnu, v jakých nočních hodinách většina z vás vstává 
Myslela jsem, že takhle brzy se začíná jen ve fabrikách, když teda nepočítám provozy na směny např. v nemocnicích. Kdybych měla vstávat v některý zde uvedený hodiny (např. v 5), jsem do týdne pod kytičkama 
Můžu jen vědět, v kolik chodíte spát? To musíte brzy, co? Brrrrr.
Já vstávám do práce v půl osmý a je to na mě strašně časně. O víkendu se probouzím tak v deset, to je můj čas. Na výpravu potřebuju hodinu a půl, pokud mám zvládnout všechno včetně snídaně a mytí vlasů. Když je krize a mám zpoždění, zvládnu to i za hodinu, ale to je můj rekord a vybíhám z domova celá zpocená. Protože funguju poránu úplně stejně jako Majucha, jako bych se v tom popisu viděla. Včetně tý domácnosti u rodičů - rozsvíceno jako ve Vegas, to je naprosto přesný 
Tak já jsem bohužel ten tip, který se i o víkendu budí kolem 6 hodiny. Ráno do práce vstávám v 5. Takže zase takový rozdíl to není. A to můžu jít klidně spát v pátek ve 23 hodin a kolem 6 se proberu. A řekla bych, že docela funguju v pohodě. A bohužel mě probudí i spadnutí špendlíku, jak říká přítel. Mě totiž vzbudí jak jeho oddechování, tak i to, že se napije.
Když můj syn chodil na brigádu na noční, vždycky ráno vesele (nevím, jak to zvládl) přišel - maminko, vstávej hezky zvesela, jdeš do práce...no horší, než když mi zvoní tři budíky
Strašně ráda spím, ale ranní vstávání do práce ve 4,10 hod.beru jako hotovou věc, s kterou nic nenadělám. Po zazvonění budíku vstávám hned, zajdu si na WC a hned jdu pod sprchu. V rychlosti se nalíčím a vyčistím si zuby, učešu a obléknu se. Nesnídám, káva až v práci.Celá příprava trvá asi 20 minut.Ovšem probouzím se až kolem osmé a není radno mě dráždit. V práci do té doby dělám jen nějaké papíry, až potom jsem schopna komunikovat s personálem.
manka.: presne, nez si dam kafe, nebo jeste lepe druhe kafe.. tak jak rikam.. "nedráždit, nekrmit.."
neznasam ranne vstavanie 
ked som chodila do prace na 7h, vstavala som o 5h, aby som vychystala seba a dieta to sme o 6h vypadli z domu do skolky, zo skolky o 6,30 som utekala na bus
teraz chodim do prace neskoro poobede, ale holt dieta ma vyspat nenecha...
ked ide do skolky,
o 6,30h vstavame aby sme o 7,30-7,45 vypadli z domu 
mala niekedy vstava aj o 6h
ale cim skor vstane tym neskor odchadzeme z domu...a to sa rano len obleciem, umjem si zuby, hodim slnecne okuliare a siltovku, aby som sa nemalovala a nemusela nieco robit s chlpmi na hlave mlaa si umyje zubky, vypije kakavko, oblecie si veci (popritom este stihneme rozpravky a nejake spravy) napriek tomu nam to trva hodinku...
nastastie dcerka je po mne, tiez potrebuje rano klud a pohodu, aby mala pekny den
horsie su pre mna vikendy, vstava tak isto ako cez tyzden
o 6h pride 1x: uz ej rano? mozem vstavat? a ide si zapnut telklu
medzi 6,30 - 7h pride 2x som hladna, prosim si kakavko to uz musim so zalepenymi ocami vstava spravit kakavko a potom sa vratim do postele
medzi 7,30-8,00 pride 3x nejde tam zaidna pekna rozpravka, daj mi nejaku z dvd dalsie vstavanie a matozenie, nasledne navrat do postele
o9h(pripadne ked skonci rozpravka) pride 4x maminka pod sa so mnou hrat...to uz musim vstavat, ci chcem alebo nie
.jpg)
majucha: 
mě ještě o hodinu dřív a když je ke věšemu úplněk, tak je to hotová tragédie, ve dvě v noci se už bojím usnout, že se nevzbudím
Vikina: no přesně. Do jedný v noci čumákuju u počítače nebo něco dělám, a v 5:30 mi zvoní ta bakelitová kráva 
Já jsem klasická sova převlečená za skřivana, takže večer čumím skoro do půlnoci a brzo vstávám - no fuj!!
Ano, ranní ptáče tedy také rozhodně nejsem!
Díky za opakované zvonění budíku!
Díky, že moje máma měla se mnou trpělivost při celoživotním tahání z postele!
Díky mému manželovi a dětem, že si zvykli na maminku po ránu moc nemluvit, protože maminka stejně tak hoďku jen bručí a vrčí a mračí se na svět, že musela zase vstávat! a to teda rozhodně nevstávám tak brzy jak některé píšete - toho bych rozhodně nebyla schopná....
Jsem od narození typická "sůva" a asi mě už nic nepředělá. Mmch bez alespoň jednoho ranního šálku kávy nejsem schopná ani komunikovat, v práci jsem měla kolegyni, která to vychytala tak, že věděla v kolik na poslední chvíli, či mírně pozdě přifrčím a rovnou mi na stůl připravovala kafe, které v tu dobu bylo akorát na pití 
.
Channah: 
Naše matky musí být z jednoho vrhu
Mě naštěstí nic nehoní,tak vstávám s odporem tak v 7 - 7,30,vypravení mi trvá asi 10 min,mám to do kanclu asi 30 m přes chodbu...Jsem něco mezi skřivanem a sovou,neb ráno bych spala tak do 10,a večer se mi už zase okolo 10 chce spát....Bohužel mám něco se spaním,jsem neustále napůl vzhůru,vše mě budí,teď i různé bolesti,takže jsem se snad ještě NIKDY v životě nevyspala a NIKDY se mi ještě nechtělo ráno vstávat....(ránem myslím čas,kdy už je mi blbý dále ležet-v so a ne, a přinutím se vstát,myslím,že bych prospala klíďo celý den...)
Stanik: mobil mě právě budí taky, on má takový přijatelný zvuk. Ale jednou se mi právě stalo, že jsem na něm zmáčkla něco, co způsobilo opakovaný buzení - ale dodneška namůžu přijít na to, jak jsem to udělala
