Kufry, vši a borůvky – že to nedává smysl?
Miluji tábory. Za ta léta, co jsem na ně jezdila – nejdřív jako přívažek maminky, která tam vařila, pak od 5 let jako regulérní táborník a nakonec jako vedoucí – jsem nasbírala plno neopakovatelných zážitků na celý život.
Proto jsem i svoje dcery na jeden tábor kdysi poslala. Jen jsem litovala, že v době mé další mateřské tábory natolik podražily, že jsme si to nemohli dovolit. Jsem totiž toho názoru, že pokud se dítě chce na čas vymanit z rodičovského dohledu, měli bychom mu to dopřát. Za prvé mohou rodiče po školním roce znovu získat duševní rovnováhu a za druhé samostatnost dětem jen prospěje. Každopádně pobyt na táboře nachystá občas překvapení nejen dětem, ale také nic netušícím rodičům.
Když jsme se po návratu dcer začali hned druhý den všichni podrbávat ve vlasech, bylo zle. Vyhlásila jsem okamžik pravdy a vyčesala hřebínkem-všiváčkem celou rodinu nad bílou plachetkou. Úroda byla nevídaná, vši se jen hemžily. K mému údivu chytil vešky i můj bráška, kterému už před lety dala většina vlasů sbohem a vlastnil jen rozkošný věneček nad ušima. Pravděpodobně sportovně založené vši uvítaly vymezenou hrací plochu na vršku hlavy a za tiché noci ji využívaly jako klouzačku.
Jiný návrat s překvapením nachystali rodičům před lety i mí dva známí sourozenci. Frekventantka Helenka vlastnila ve věku sladkých třinácti let úchylku na přehnanou čistotu, u dětí dosti neobvyklou, a před odjezdem z tábora zoufale sháněla žehličku. Dovezla matince totiž všechno prádlo čistě vyprané a vyžehlené (i ponožky a ručníky).
Její desetiletý bratr Stáňa byl naprostý opak. Přivezl kufr, který kvetl plísní sakumprásk a skrz naskrz. Za prvé si do něj nechal napršet, za druhé prádlo, kromě toho, co měl na sobě, vůbec nepoužil a za třetí v něm měl tři neděle krajíce chleba a řízky od starostlivé maminky z domova.
Jako třešnička na dortu bylo to, že si při kanadské noci natřel obličej rozmačkanými borůvkami a teď mu zářil nesmytelnou rudofialovou barvou. V prvním okamžiku po příjezdu to vypadalo, že je to typický sirotek lowoodský, neboť se k němu rodiče nehlásili.
Takže milí rodičové, vzhledem k tomu, že odjezdy na tábory už vypukly, zbývá jen doufat, že duševní rovnováha, nabytá odloučením od vašich výlupků, nebude krutě vykoupena jejich návratem. Všem krásné prázdniny a ničím nerušené dovolené. I když... Člověk musí být připravený na všechno, že?
4.7.2007 Rubrika: | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kufry, vši a borůvky – že to nedává smysl?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
máša k.: nebo natrhanýma kočičkama
Hanča: hlavně ho za tím bukem nekontroluj, jen ať ti taky přiveze plnej kufr vyžehlenýho prádla navrch s nanukáčem, případně proložený chcíplýma veverkama!
manka: já byla asi pětkrát, naši nikam nejezdili, tak jen k babičce a na tábor, to byla každopádně vítaná změna.
Meander: jo a ty ses chtěla na táboře sprchovat?
Meander: Je fakt, že rozmazlená a zhýčkaná děcka to tam nesla špatně...
já jsem jezdila na tábor od první do deváte třídy a jezdila bych dál. milovala jsem je a dodnes na to hrozně ráda vzpomínám. a na soustředšní s gymnastikou taky. a když k nám někdo o prázdninách přijel, dostal mě s sebou taky na cestu.
.jpg)
Já byla na táboře jen jednou a stačilo mi to..
Nesnáším omezování, příkazy a nařízení, zlatá svoboda, svoboděnka
Já bych to dítěti neudělala. Pamatuju si, jak jsem na táboře sama trpěla jako zvíře. Fuj, všechno společné, i sprchy. Fuj, moc fuj.
Bráchu nám dovezli z prvního tábora se šílenou střevní záležitostí, příští rok zas měl v sobě asi čtrnáct klíšťat a borelku (jak se ukázalo po pár týdnech), další rok angínu...a stejně chce každý rok jet znova a znova. Tak se vždycky ptáme hlavního vedoucího, jestli se mu letos podaří s bráchou dokončit celý táborový program
tak mně se synek letos chystá poprvé, jede jen na 10 dní a navíc bude vlastně za bukem, jede na tábor mladých přírodovědců na Rýchory, sám si vybral, tak jsem zvědavá
když mi paní kuchařka podávala chleba s čímsi, tak jí spadl a samozřejmě tou namazanou částí na zem (bylo to ve stanu, takže na zem bylo na trávu, hlínu apod). Obrala mi z toho to nejhorší a říkala, že je to soužití s přírodou... Já se teda trochu cukala s přírodou soužívat tak ho dostal někdo v řadě za mnou...
Deja: Sheeni: dadka:
Vikina: naskýtá se otázka, kdo mu utíral zadek? Nebo to nechal bejt?
Naši kluci, když přijedou z tábora, tak mají bágly o polovinu těžší než¨když odjížděi o tu špínu a batůžek na zádech zase úplně lehký, protože sladkosti, které sebou měli na 14 dnů sežrali hned první den na nádraží.
Sheeni: to je fakt, však tento tábor byl podle kluka nejlepší, na jakém kdy byl a to, že byl spokojený je pro mne podstatné a ještě myslel na maminku, aby jí ušetřil praní, že
.jpg)
My jsme tam zase pečovali o spolužáka, který druhý den spadl ze stromu a stejně jako ten od Syji si zlomil obě ruce, byl to roztomilý chlapeček a tak si velké holky vzaly patronát a dokonce ho krmily, je převlékat ho museli kluci
