Puberta vlastních dětí? Jen pro silné nátury.
Naše drahá dcera se rozhodla ukončit svou školní docházku pět měsíců před ukončením základní školy. To nebohé dítě, které poslední dva roky s námi nemluvilo, zavíralo se do pokojíčku, ukončilo všechna přátelství a známosti, odmítalo vystrčit hlavu na veřejnost, nákup čehokoliv byl adrenalinovým sportem a vymalovalo si pokoj na černo. Teda nejdříve na šedo, pak dvě stěny přetřela na černo (kde a jak sehnala barvu je pro mě dodnes záhadou, když odmítala kamkoliv vystrčit nos) a poslední zeď je čtverečkovaná červeno šedá. Ale podle psycholožky depresemi netrpěla, na to má moc energie. Aha, takže je pouze v pubertě.
Nicméně po dvou letech zamklosti a uzavřenosti na nás začala ječet, mlátit věcma, sem tam se i něco proletí vzduchem a jediné, co z ní dostaneme, je, že ji ve škole už nikdo nikdy neuvidí. Proč? To pravděpodobně netuší ani ona sama. S manželem uzavíráme sázky, jestli já ji dřív zabiju, nebo on zmlátí. Ono by sice ani jedno nepomohlo, ale šel by sedět jenom jeden z nás, zatímco ten druhý by se nadále těšil z potomstva.
Frustrace si každý léčíme jinak. V sobotu odpoledne jsem se pustila do malování v technické místnosti a přes noc natřela botník. Sice, pravda, ve tři hodiny v noci by měl člověk podnikat jiné činnosti, ale to, co si vyslechl váleček, by se v jinou hodinu nedalo vypustit z úst. Mimochodem zlomila jsem jednu štětku. V neděli večer jsem dílo dokončila a v noci trošku pouklidila, abychom se ráno aspoň dostali ven a našli obuv. A ač jsem ráno usínala u počítače a bolelo mě celé tělo, mysl jsem měla poměrně klidnou. A hlavně mě přešly všechny vražedné myšlenky. Spala jsem necelé čtyři hodiny, ale byly to čtyři hodiny v tahu, což se mi nepovedlo už spoustu roku. Teď ještě uklidit a nastěhovat všechno zpátky. A obývák by taky potřeboval vymalovat, na to možná dojde, až mě potomstvo vytočí příště.
Manžel se v neděli vydal na den otevřených dveří po autosalonech. Vypadá to na nové auto, pokud se mu podaří přesvědčit banku o výhodné investici. Pravda, nové auto by se hodilo, ale coby léčba pocuchaných nervů mi to přijde krapátko drahý špás. I když vlastně ano, vždyť se říká, že pořídit si děti v dnešní době je luxus. Obešla jsem s ním Opla a projeli jsme se v Zafiře – hezké autíčko, až na tu cenu. Nejnovější Toyota Avensis taky není špatná, pak jsme se zastavili u VW a Škody a skončili u Peugeota. A u něho asi i vysypeme peněženky. Sice jsem byla pro něco menšího, než máme teď, nakonec to bude větší, ale s našimi aktivitami a nápady (my musíme mít místo na dva psy v přepravce a letadla) a navíc musí auto utáhnout karavan, toho zas tak moc na výběr na trhu není.
No a aby toho nebylo málo, snažíme se už pár měsíců prodat náš maxi karavan a za utržené peníze koupíme nějaký menší. A nebo vyměnit za menší. Ano, konečně se ozval zájemce, z Faerskych ostrovů. Jak ho tam dopraví naštěstí není můj problém, hlavně pokud se na něj přijede podívat a přiveze peníze.
A manžela přepadla fantastická myšlenka hodna zaznamenaní do dějin. Hele, nešla by ta holka něčím uplatit? Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala z faktu, že chce podplácet dceru za to, že laskavé dochodí školu. Ano, jeho logika = cesta nejmenšího odporu. Ale ať se mi to líbí, nebo ne (teda spíš ne), tak bude mít holka ukončenou základní docházku a závěrečné zkoušky. Účel světí prostředky. A pak děj se vůle boží, buď se vzpamatuje a někde začne něco studovat, a nebo taky ne. Ale i kdyby si dala rok pauzu, tak bude mít aspoň ukončenou základku. Takže jsem v neděli večer kývla na nemožné a ano, přispěji ji na zájezd do Tunisu (a všechno ve mně řve, abych to nedělala). Ale jestli školu i přesto nedodělá, tak jí urvu hlavu a budu vám popisovat zážitky z dánského vězení.
PS. Od sepsáni tohoto článku uplynuly už skoro 3 týdny a potomek se sám od sebe začíná poohlížet po středoškolském vzdělávacím systému – možná není všechno ztraceno
PS.2 Záloha na Tunis je zaplacená a tiše doufám, že se během října nezačnou v tamních končinách domorodci vraždit!
PS.3 Karavan se na Faerské ostrovy stěhovat nebude, zájemce si to rozmyslel
6.2.2012 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 69 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Puberta vlastních dětí? Jen pro silné nátury.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.sarmyn: 9:45 Na to existuje recept : Stávající škola tě nebaví ? Fajn, přejdi si na takovou, která tě baví, ale na dálkové studium. Do 3 dnů se přihlas na Úřad práce kvůli zdravotnímu pojištění, a od nejbližšího 1. v měsíci si sežeň práci.
Supermarkety nabírají na pokladny a do skladu pořád.
Nevěřila bys, jak by ho najednou stávající škola zase začla bavit, a honem by si sháněl "děkanské" termíny, aby ještě stihl uzavřít ročník.
PEGG: "Nemusíš se obtěžovat, zabiju si tě sám"
Deti nemam, tak muzu jen rict co vidim kolem sebe. Proste nekteri rodice maji stesti na deti, kterym staci pohrozit popr. razneji potrestat a je vystarano... a pak jsou deti, kterym je to proste jedno. JEDNO. I kdyz rodice pritvrdi po padesaty, je jim to jedno. Tam se asi fakt tezko vymysli tresty a motivacni metody... Lindo, drzim palce, at to jde k lepsimu a at to vsichni ve zdravi (jak fyzickem, tak dusevnim) prezijete...
Ono se nám všechno,co do dětí vložíme pěkně vrátí. A tím, že je trend:"Ať si roste jako dříví v lese, jen když z toho nebude mít újmu na duši" máme pak újmu na duši my, rodiče Chápu, že to je článek s nadsázkou a doufám, že s velkou. Nejsem zastáncem tělesných trestů, ale takovýto potomek by u měl byl bit jako žito
Já si neumím představit, že bych jako dítě něco takového udělala. Kdysi moje vzpurná sestra vyhrožovala sebevraždou, jak nás taťaka nikdy nemlátil, tak v něm buchly saze, třískal ji hlava nehlava a řval na ni: "Nemusíš se obtěžovat, zabiju si tě sám" Já myslím, že se v dětech pěstuje jakási jejich nadřazenost a nedoknutelnost, někam se vytratila úcta k rodičům , k učitelům a vůbec k dospělým lidem. K jejich škodě jdou mnohdy do života s pocitem, že se všechno musí točit kolem nich a zažívají pak krušné chvilky a mnohá zklamání.
sarmyn: A k čemu by mu to bylo, přestoupit bez pauzy? Teď by si sice zachoval studentské výhody, ale zbytečně by se mu započítal odstudovaný půlrok navíc a pak by třeba musel úplně zbytečně platit za delší studium. Osobně si teda myslím, že na VŠ už je člověk dost starý na to, aby se sám rozhodl, co a kdy chce studovat. Ty jen urči pravidla, která musí dodržet, aby od tebe dostal finanční podporu, jakou podobu ta podpora bude mít a do jakého věku jsi ochotna ji nejdéle poskytovat. CO studuje je snad jeho věc.
Almega: Vidíš to z pohledu matky, která má bezproblémové děti. Já měla tři kluky najednou v pubertě, a přežít se to dalo. Jenže kolem sebe vidím i rodiny, kde se dětem maximálně věnovali, a přesto s některým z jejich dětí ta puberta takhle zacvičí, jako u Lindiny dcery.
Linda má navíc problém, že nemůže v Dánsku vychovávat děti tak, jako my v Česku.
Možná, že kdyby měli Lindini rodiče podobně svázané ruce jako Linda, tak by si s její pubertou taky užili. Jenže v Čechách se výchova řeší radikálněji a výsledky se většinou dostavují rychleji.
V tomhle růstovém období prostě geny a hormony vítězí nad zdravým rozumem a nad jakoukoli výchovou.
Snad bude mít Linda štěstí, dcera se nechytí nějaké party, nezačne užívat drogy...a nebude tahle pubertální revolta trvat dlouho.
Linda:
S tim satelitem vim, jak by to u nas dopadlo - nasi by proste sebrali kabel nebo cele to zarizeni nekam zamkli a mela bych po ptakach Ja mela pubertu divokou (a neni to tak davno ), ale porad pro me byli rodice autorita, ktera se mnou umela zatocit - obcas jsem pri tom chytla druhou u stenu, kdyz jsem prekrocila hranice. A pokud by nasi naznali, ze uz to prehanim, tak konci veskere moje svobody a muzu garantovat, ze bych v ten moment mela pokojik vymalovany na slusnou bilou. A pokud by moje skolni vysledky neodpovidaly me inteligenci, kazdy vecer bych predkladala hotove ukoly a byla bych prezkousena. Odpoledne bych se mamince pravidelne hlasila do prace z domaci linky. Pricemz by rodice po prichodu z prace vital naklizeny byt a navareno. A podobne (jeste mame doma zahradu a pole ) Jinak by bylo zle. Otazka je, zda by tohle v Dansku nebylo pojednavano jako psychicka ujma na diteti. No nechtela bych tam byt rodic
Čtu si to a žasnu,jaké mohou být děti.U nás doma jsem odmala o všem s dětmi mluvila,vysvětlovala,příklady podporovala.Obě šly na 8 leté gymnázium,samy se učily,nikdy jsem je nenutila a nestrkala nos do jejich školních věcí.Jediné,že jsem jim řekla,aby nějaké poznámky mi hned daly přečíst,že nikdy nedostanou nespravedlivě ode mne trest...Na svých školních a gymnaziálních letech jsem demonstrovala různé případy jako špatné známky,poznámky za blbosti,neomluvené hodiny...Na třídních schůzkách jsem stála vždy za svými dětmi,né nespravedlivě!,ale bohužel,většinou byla chyba na straně učitelů a kolikrát s jinými rodiči jsme nakonec dosáhli výměny učitele a pod.Děti vždycky věděly,že má smysl jít dál,vzdělávat se,když už byly na bakalářských učeních a viděly,co např. dělají jejich bývalí spolužáci ze základky,tak jim bylo jasné,že pro ně tudy cesta nevede.Byly i na brigádách,tak viděly na vlastní oči,co je to rachota např. v továrně,ve skladu,prodávání a pod.V pubertě bylo těžší vyjít se synem,ten měl pár úletů,ale nikdy ne,že by se vybodl na školu.A nedostaly děti nikdy nic extra za dobré známky,ani za chození do školy,jen chválu a podporu do budoucnosti.
Ten Tunis je dobrá varianta. Je blondýna? Třeba si ji tam někdo koupí...máš kam dát velbloudy?
Linda: přesně vím jak ti je, syn před Vánoci oznámil, že od září přestupuje na novou školu (VŠ) a do stávající chodit nebude, protože ho to nebaví. Byla prima Vánoce, už jsem se smířila, stopla kapesný, ale možná jsem měla uplácet, koupit notebook, a třeba by přestoupil bez pauzy...
Ať žije puberta, já si pořád říkala, že se nám vyhla obloukem a ona se jen zapoměla a dorazila v jeho 20. letech..
Linda: Fyzická práce (rodičů) je opravdu asi jediná cesta, jak se z toho nezbláznit. Čti si Betty McDonaldovou - Co život dal a vzal. Tam je puberta dvou dcer moc hezky popsaná, a konec dobrý jako v pohádce.
Kamarádka měla podobnou dcerku jako Ty. Tak cca do 14ti fajn holka, pak asi 8 ! let neskutečně nepořádná příšera s fialovými dredy, pírsingem všude možně, tetování...no prostě fešanda. Mluvit se s ní nedalo, studovat nechtěla....Pak jela na pár let do Anglie jako au-pair, a zjistila, jak těžce se zvládají cizí rozcapené dětičky, a jak je všude chleba o dvou kůrkách.
Z Anglie už se vrátila bezva holka. Dneska je z ní čistotná, pohodová mamina, a s mámou jsou nejlepší kamarádky.
PS : V Dánsku nejsou internátní školy ? Že byste místo Tunisu a nového auta radši zainvestovali do svých nervů ?
Linda:děsím se dne,kdy bude moje dítko v pubertě,jestli jí bude mít takovou jako já,už jsem manželovi oznámila,že se stěhuju,páč by jeden z nás nepřežil...byla jsem něco podobného jako tvoje dcerka a věř mi,že vůbec nechápu PROČ,hormony jsou sviňaděkuju za moje rodiče,že to semnou zvládli a nakonec jsem i tu školu dodělala...ale byl to boj...dnes jsem(až na občasné vyjímky)v pohodě...hlavu vzhůru,bude líp
Ono každé dítě je jiné. Já měla na oba syny stejnou výchovu, celkem přísnou, a stejně - jeden je pohodový, puberta byla vcelku mírná, druhý chodil za škoku,chodil hrát do internetové herny na automaty, půjčoval si na to... atd. atd.... Mohli jsme dělat psí kusy - trestat, zakazovat, vychovávat, domlouvat a bylo to fuk. Srovnal se až v dospělosti, teď funguje jako normální dospělý s občasnými úlety . Z vlastní zkušenosti jsem přesvědčená, že výchova má jen velmi malý dopad... Ostatně, vzpomínám si, že odborníci tvrdili, že výchova může za pouhých 5%, ostatní je údajně genetické dědictví po našich zlotřilých předcích
Linda: já právě po zkušenostech na cizích dětech bych řekla, že teď je to u vas mnohem lepší. Ječí na Tebe což je paráda, předtím jsi netušila kdy se sebere a zdrhne nebo, že nebyla tak kde měla být. Mlátí věcma to je taky lepší, spousta dětí končí sebevraždou, je lepší, když něco rozbije a nejlíp doma než by se zabila nebo vystřílela školu či rozmlátila večerku na rohu. Jede do Tunisu, príma, konečně máš nějakou páku, něco co ji zajimá, o čem můžete mluvit bez ječení. Drží se doma, taky príma, alespoň se nedrží nějaké party a nejede v drogách. Hele já vidím sama pozitiva :-) a než definitivně odejde z domu žít vlastní život tak si zmodernizuješ dům, to je taky pozitivní :-).
Preventivně holkám ukazujeme, jak si budou vydělávat mizerné peníze, když nevystudují (např. návštěva sklárny, příklad pokladní v supermarketu) jestli to bude něco platné i v pubertě, to zatím nevím
naštěstí české prostředí a menší školy nepřejí takovýmto úletům