Byla jsem zlá na sousedčino dítě
Chtěla bych vám povědět, co se mi stalo. Vedle mě bydlí mladá rodina se dvěma dětmi, chlapeček začal vloni chodit do školy a holčička je ještě ve školce. Sousedíme zahradami, známe se ještě z dob, kdy žádné děti neměli a nikdy jsme neměli nijaké sousedské spory. Vlastně jsem nás s tou paní považovala za kamarádky, asi ne nijak obrovské, ale takové normální, které si popovídají víc, než o počasí, občas zajdou na kafe nebo skleničku, vyměňují si úrodu a tak.
Jenže tomu je teď asi konec. Před jejím chlapečkem jsem totiž řekla něco nevhodného. Nebylo to nic zas tak strašného, prostě jsem byla unavená, něco mi pořád nešlo a na jeho všetečné otázky jsem nakonec odpověděla jakýmsi sarkasmem, že na tom laně, které mi visí z půdy až dolů, se nejspíš oběsím a budu mít klid. Jo, bylo to blbé, to uznávám, prostě mi v tu chvíli nedošlo, že mluvím se sedmiletým klukem, ale i když jsem se sousedce, která za chvíli přiletěla, omluvila, nebylo to nic platné. Řvala na mě jako saň, co si prý myslím, že takhle nemůžu s dětmi mluvit a že on o tom teď bude přemýšlet a kdoví, jestli jsem mu nezaložila na nějaký komplex. Od té doby to jde z kopce. Ať řeknu cokoliv, je to špatně. Když se na něco ptají, tak už nevím, co jim mám odpovědět. Když řeknu pravdu, je to špatně, protože jsou na to ještě malí. Když si něco vymyslím, je to také špatně, protože nebudou vědět, jak je to doopravdy. Dřív mi nevadilo, když prolezly plotem a hrály si i u mě na zahradě. Dneska se toho bojím. Holčička je ještě malá, ale chlapeček je zvídavý a chce se zapojovat do různých prací, které dělám. Problém je i tady. Jakmile mu dovolím, aby si zkusil třeba natřít plot nebo vyrýt díru, přiletí na mě sousedka s křikem, že tohle přece dělat nemůže, že je to těžké, nebezpečné nebo něco jiného. Když mu to ale nedovolím, při nejbližší příležitosti mi vynadá, že jsem mu zkazila náladu a proč by si to nemohl vyzkoušet, když chtěl.
Naše vztahy se ochladily skoro na bod mrazu. Bojím se udělat už skoro cokoliv, co souvisí s jejími dětmi, něco jim říct, dát, hrát si s nimi. Trvá to už od začátku prázdnin a teď jsem si uvědomila, že než vyjdu ven, zkoumám z okna, jestli nejsou také venku a jakmile je vidím nebo slyším, raději na zahradu vůbec nejdu a zůstanu zavřená doma. Letos je naštěstí počasí, že mě to nijak zvlášť nemrzí, ale nedokážu si představit, jak to může ještě dlouho trvat. Původně jsem chtěla mít s přítelem také děti, ale tohle léto zapůsobilo jako výborná antikoncepce a než být také taková, to radši budu bezdětná a nebudu na nikoho řvát. Nebo je chyba opravdu ve mě a vychovat děti bych nezvládla.
Nevíte, co bych měla udělat, aby se naše vztahy zlepšily? Zatím všechny pokusy o udobření i o omluvu skončily fiaskem. Možná bych měla sousedku vzít a povědět jí to tak jako tady vám, ale bojím se toho, že zase začne křičet a to už by byl asi opravdový konec. Anebo jsem vážně řekla něco tak hrozného, že si takové chování zasloužím?
26.8.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 69 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Byla jsem zlá na sousedčino dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG){kind=avatar}
To, že za tebou sousedčiny děti chodí, svědčí spíš o tom, že budeš dobrá matka. Nemysli si, že dobrá matka je ta dokonalá andělská bytost z reklam a z filmů, která v nablýskané domácnosti dokonale upravená s nadpozemskou trpělivostí mírným hlasem napomíná nesnesitelného spratka. Většina z nás naopak občas vypění a své miláčky seřve. Ono jim to neuškodí. A co víc, pokud to není jediná reakce, které se jim dostává, tak na to i dost brzy zapomenou. Dcera se dost divila, když jsem jí řekla, že občas mě jako malá vytočila a křičela jsem na ni. Prý to není pravda, prý jsem byla vždycky klidná. 
Nic tak hrozného jsi neřekla. Sousedka žárlí, že její děti jdou za tebou, že s tebou chtějí dělat různé aktivity a že si s tebou povídají. Kdo ví, jak s nimi jedná ona. Takže bych dětem řekla, že se musejí jít zeptat maminky, jestli k tobě mohou a jestli ti mohou "pomáhat", to pokud tě jejich přítomnost baví, nebo jim říkej, že ti jejich maminka řekla, že si nepřeje, aby u tebe byli. Tuhle sousedku prostě nepovažuj za kamarádku. Člověk nemusí kamarádit s každým, s kým sdílí hranice. Zvlášť ne s někým, kdo se neumí chovat.
Jo a nechápu, proč si myslíš, že bys nevzládla vychovat děti. Jestli je tu někdo nevychovaný, je to jejich matka. Možná na ně taky doma ječí, takže se jim nedivím, že utíkají k tobě.
Díru bych opravila a ještě jí předložila účet. Pokud jí utíkají děti dírou v plotě, má si to zabezpečit sama, ne? Stejně jako když utíká pes. Už dávno neplatí, že ten, kdo má plot po nevím které straně, ho má taky opravovat. 
A důrazně jí říct, že se nepřeješ, aby tě tvoje děti nadále navštěvovaly, ať si to zařídí. Taky můžou začít lézt přes plot, až bude díra opravená.
.jpeg)
Já myslela, žes mu sprostě vynadala a ty se trápíš nad takovou blbostí. Já bych opravila plot,zasadila před něj něco zeleného,rychle rostoucího a milou paní poslala do paďous i s jejími spratky. Čím jsem starší,tím míň jsem tolerantnější k cizím dětem a jejich hysterickým matkám
Nevím proč by měly sousedčiny děti být u tebe na zahradě. Je to tvoje zahrada, tvoje výsostné území, děti bych slušně odkázala na jejich pozemek,že si jejich maminka nepřeje,aby ke mě chodily a tečka. Ať si jim to vysvětlí jejich maminka a mohla by na mě přiletět,zabouchla bych jí dveře před nosem a víc bych se s ní nebavila a už vůbec bych se nesnažila omlouvat, já to teda asi nepochopila, ale tomu klukovi jsi nic neřekla a to jestli se chceš oběsit na vlastním laně na vlastní zahradě, je čistě tvoje věc Jó, mohl by mít šok,kdyby tě tam našel oběšenou,ale tak daleko to opravdu nežeň Nevím, proč by ses měla kamarádit s ženskou, která má potřebu tě buzerovat, zřejmě si na tobě kompenzuje svoje životní trauma a to opravdu nemusíš trpět
Jj, příbuzné a sousedy si člověk nevybírá
.jpg)
Vůbec se tím netrap, nebylas na něj rozhodně zlá ... kdo se moc ptá, moc se doví
rozhodně jsi mu nezpůsobila žádnej komplex, neboj, to spíš jeho nervní matka ... 
.jpg)
jo - když jsem byla malá a vlezli jsme někomu na zahradu, tak ten dotyčný vzal potěh a hnal nás a ani nás nenapadlo si stěžovat, protože doma by to bylo to samé -- dnešní smradi toho jen využívají, že se jich hlavně matinka za každý h.. zastane a výsledky jsou jaký vidíme v tv....
Milá Martinko - v první řadě si oprav plot a v druhé na otázky odpovídej "jdi se zeptat maminky" a nesnaž se o komunikaci s dítětem a o udobření - jsi vlastně v postavení špatné ženské, která to s dětmi neumí , - -- chudák dítě ... s takovouhle matkou ...
.gif)
Martino,jak už tady psaly holky,zadělat díru v plotě a dětem říct,že si budete pořizovat bojového psa
....celé to na mě působí spíš tak,že sousedka ti svým způsobem závidí ten klídeček a ona je jen uštvaná z práce a ještě doma dva harantíky,chjo,i takový,,zasloužilý matky,, jsou mezi námi,tak se na tobě holt někdy vyřve,když ty jí to dovolíš...na mě by si otevřela hubu jenom jednou
...před časem jsem taky ukončila kamarádství s mojí sousedkou,když jsme se nastěhovali,měli jsme obě dvě po jednom dítku,tak to bylo fajn,zkamarádily jsme se rychle,jenže po 5ti letech si pořídili druhé mimi a začala jsem slýchat,jak nemám žádné starosti,protože jedno dítě-žádné dítě,tak jsem to s ní honem rychle ukončila,protože se nenechám urážet....teď se jen ze slušnosti pozdravíme,toť vše...je mi to sice líto,ale věř mi,že se mi hned líp dýchá
.gif)
1) Nic si neprovedla
2) nic si neprovedla
3) nic si neprovedla!!!!
Sousedka má zahradu, ať si děti hrají doma. Nemáš nejmenší povinost je hlídat u Tebe. Zadrátuj plot a před díru vysaď ztepilou thuji a máš klid.
.jpg)
Prostě jí řekni, že jsou to její děti, tak ať se jim věnuje natolik, aby z nudy nemusely stále vyhledávat společnost cizích lidí. Že z nich jsi nadšená asi tolik, jako ona z Tebe a Tvého chování k nim.
Ať si je prostě usměrní, že na ně nejsi zvědavá.
A zadělej díru v plotě
.JPG)
Kruci, tak ať si to svoje dítko hlídá a nepouští ho ke mne na zahradu. Když se jí nelíbí, jak s ním mluvím/nemluvím, co mu dovolím /nedovolím, tak ať si ho pohlídá sama.
A na tom, cos mu řekla nevidím nic, co by mu mělo způsobit doživotní mindrák. Jo, nebylo to zrovna vhodné, ale čekala jsem spíš podle nadpisu, že jsi rýpla do jeho vzhledu nebo rodiny - to bych potom chápala.
Sousedce se nejspí kupily různé výtky na tvoji adresu na hromádku a teď stačilo málo a bouchlo to.
Dočasně bych omezila styk - pozravit a tím to hasne a na rovinu bych jí řekla, ať dítě ke mně nepouští, když nesouhlasí s mými postupy. 
orinka: OBVINILA, samozřejmě, to dělá to horko
jo, a sousedku bych přes plot ovlivnila, že mi způsobila duševní otřes, kvůli kterému se teď musím léčit u drahého psychologa
Baba, potřebovala by lekci.
Chudáci učitelé jejích dětí....a co na to říká její manžel? Nebo už od ní uprchl????
Šmarjá panno. Trochu sebevědomí, sakra. Být zavřená v domě proto, že na mé zahradě jsou cizí děti, a já se bojím jim něco říct? To je zralé na léčení, přece. Opravit plot, sousedům důrazně říct, že moje zahrada je moje zahrada a jejich děti tam smějí jenom s mým výslovným dovolením, a ne aby si tam lezly, jak je napadne. Pokud tam budou, na dotazy odpovídat "zeptej se maminky", nic jim nedávat, do žádných činnosrtí nezapojovat, a ono je to brzo přestane bavit. Pokusy o udobření - na co? Člověk holt nemůže být kamarád úplně se všemi, a s osobou, která si dovolí opakovaně "přiletět a řvát" bych ani kamarádit nechtěla. Naopak bych důrazně žádala, ať se drží za plotem, a stará se o svoje děti tak, aby ony nemusely otravovat cizí lidi, když se nuděj. Ony některé matky jsou tzv."lvice", a když jde o děti, tak nemyslej a jsou schopné považovat za ohrožení dětí úplně cokoliv. To je taky na léčení a z pohledu sousedů se s tím nedá nic dělat, než se prostě nebavit, neb, jak již bylo řečeno, cokoli udělají, bude špatně. 
