Moje peníze, tvoje peníze… Je to skrblík?
.jpg)
Zajímal by mne názor čtenářek na společné financování domácnosti. Žiji s přítelem skoro půl roku ve společném pronájmu a model, jaký v tomto ohledu nastavil, mi nepřipadá úplně normální, necítím se v něm dobře.
Martin totiž považuje za správné, když budeme vše financovat přesně na půl. Obecně vzato bych s tím neměla mít problém, je to tak v podstatě spravedlivé, ale mám pocit, že přítel zachází až do zbytečných extrémů.
Možná mi mělo zablikat varovné světýlko, už když jsme spolu chodili, ale ještě nebydleli. Nikdy za mne nic nezaplatil, jakákoli útrata kdekoli – restaurace, kino, divadlo, výlet, dovolená – vše se řešilo přesně napůl. Vím, že mi vadilo, když číšníkovi při placení řekl, ať útratu rozpočítá, že budeme platit zvlášť, ale mávla jsem nad tím rukou. Říkala jsem si, že každý jsme nějaký a on má zase jiné klady.
Teď, po pár měsících společného bydlení, však vidím, že je to snad z jeho strany nějaká úchylka. Ptala jsem se kamarádek a kolegyň, jak to funguje u nich, nikde jinde to není tak „ujeté“ jako u nás. My opravdu vše dělíme přesně napůl.
Na nájem skládáme každý polovičku, velké nákupy platíme zásadně hotově, abychom se na ně mohli u pokladny složit. Příčí se mi to. Nepotřebuji, aby mě živil, mám slušný plat, ale tohle nekonečné rozpočítávání mi jde opravdu na nervy. Když koupím něco společného do bytu – například nádobí, záclony apod., nikdy si mu o polovičku ceny neřeknu, připadala bych si hloupě. On klidně, jemu to problém nedělá. Předloží mi účet, když natankoval benzín a vyžaduje proplatit mou část, když cestou z práce něco malého nakoupí, inkasuje mě rovněž.
Vrcholem všeho bylo, když jsem si večer u televize rozbalila čokoládu a on mi řekl, že není moje, že tu si koupil jen pro sebe. Strašně mě to naštvalo a hodila jsem mu ji na hlavu s tím, ať se udáví.
Když jsem se trochu uklidnila, zkusila jsem s ním na téma společné financování zavést řeč. Vůbec nechápal, o co mi jde. Pro něj je tento model naprosto správný a spravedlivý. Tvrdí, že když se stejnou měrou podílí na domácích pracích, tak se zas já musím stejnou měrou podílet na placení účtů. Vůbec nepochopil, že mi nejde o to, aby mě jakkoli dotoval, ale o princip. Že když už to dojde tak daleko, že si nesmím vzít pitomou čokoládu, protože jsem na ni nepřispěla polovinou, je to už situace zralá na blázinec.
Bohužel, po tomto rozhovoru jsem dospěla k názoru, že vztah asi ukončím, protože si nemyslím, že by se Martin změnil.
Zajímalo by mne, jak máte vyřešené rodinné finance u vás? Je jasné, že co rodina a pár, to jiný model. Existuje ještě někdo takový, jako můj přítel, který vyžaduje důsledné a nekompromisní dělení všeho přesně na půl?
7.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje peníze, tvoje peníze… Je to skrblík?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
U nás je trošku jiný model - domácnost, jídlo, oblečení a drogerii platím já, a přítelovy penízky jdou do stavby domku. Než jsme ale začali stavět, každý měsíc jsme dali každý pár tisíc bokem na domácnost a běžné výdaje. Jinak přítel platí provoz aut, já financuju čoklíky.
.gif)
Brrrr - nemyslim, ze se zmeni, spis jeste pritvrdi, jak Te bude mit jistou. A zit takhle nejde. Predstav si, ze budes mit dite a budes dostavat jen materskou.
Ve vztahu je velkorysost velmi dulezita.
Pryč od něj,časem by ti to šlo šíleně na nervy.
Je trapný. Zajímalo by mě co by se stalo, kdybys ztratila zaměstnání, příjem a financování všeho by zůstalo na něm. Anebo nějaká nemoc, to taky zamává rozpočtem. V oslabení se s ním handrkovat o peníze? Pryč od něj, dokud je čas.
.jpg)
No tak takovýho chlapa 
My máme společný účet, na který chodí obě výplaty a není co řešit. Já beru víc než manžel, nicméně mě nikdy nenapadlo nějak to dělit. I když jsme ze začátku měli účty dva, protože mě chodily peníze pravidelněji, tak se z mého účtu platil nájem a splátky a spoření, na běžnou útratu pak byl manželův účet. Ale jenom z praktických důvodů. Nakonec jsme usoudili, že je zbytečné platit dvoje bankovní poplatky a jeden účet zrušili. A je nám dobře, nemusíme řešit co se z kterých peněz zaplatilo. Je to naše společná domácnost,společné děti, společné auto... tak proč to dělit?
to snad ne s tou čokoládou
tak to je děs,.My jsme dokud jsme žili s manželem vždy měli vše společně,takže totoje pro mě nenormální,.No už to ti fakt mělo dát signál,když nedokázal zaplatit ani kafe,či džus pokud jste spolu chodili,tohle je škrb,bála bych se,že bude kontrolovat i tvoje finance a nakonec budeš dostávat příděl
Máš pravdu, že nejde o společné financování, to by bylo naprosto v pořádku. Jde o to, že tvůj přítel není velkorysý. Muž, který neumí být velkorysý, by mě vůbec nepřitahoval. 
.jpg)
my sme tiez len partnery a financujeme byt tak napol a kazdy mame svoj ucet.Ja platim inkaso a poistky sebe a dcere on plati najom financuje kompletne auto aj ked ho vyuzivam aj ja a pripadne aj bez partnera ak ja ale nadrz "sucha" tak zvycajne kupim len par litrov aby som ja dosla 
.Dovolenky financuje on a velke nakupy on.oblecenie pre seba a dceru ja on svoje...zaraba viac tak aj viac financuje nikdy nepovedal ze je to nespravodlive a len by skusil
.JPG){kind=avatar}
Jsem sice pro to, aby partneři, kteří nejsou manželé, dělili výdaje napůl, ale až takhle, to mi připadá přehnané. Tomu muži chybí velkorysost, to mi naprosto neimponuje. Nebrat.
Dost dobře si to nedovedu představit. Když jsme s manželem chodili, tak většinou platil on, potom jsme spolu začali bydlet a tohle jsme vůbec neřešili. A teď velké věci kupujeme ze společných úspor, manžel platí nájem, inkaso, poplatky, telefony, já jídlo,služby, drogerii a když kupujeme něco na sebe, tak různě, jednou on, jednou já. Je pravda, že nemusíme počítat každou korunu, ale i tak bych to přesně napolovinu nechtěla.
Možná že tak hospodaří jeho rodiče a on to okoukal. A co budete dělat, až budete mít děti? Já osobně bych s ním nebyla.
