Kufry, vši a borůvky – že to nedává smysl?
Miluji tábory. Za ta léta, co jsem na ně jezdila – nejdřív jako přívažek maminky, která tam vařila, pak od 5 let jako regulérní táborník a nakonec jako vedoucí – jsem nasbírala plno neopakovatelných zážitků na celý život.
Proto jsem i svoje dcery na jeden tábor kdysi poslala. Jen jsem litovala, že v době mé další mateřské tábory natolik podražily, že jsme si to nemohli dovolit. Jsem totiž toho názoru, že pokud se dítě chce na čas vymanit z rodičovského dohledu, měli bychom mu to dopřát. Za prvé mohou rodiče po školním roce znovu získat duševní rovnováhu a za druhé samostatnost dětem jen prospěje. Každopádně pobyt na táboře nachystá občas překvapení nejen dětem, ale také nic netušícím rodičům.
Když jsme se po návratu dcer začali hned druhý den všichni podrbávat ve vlasech, bylo zle. Vyhlásila jsem okamžik pravdy a vyčesala hřebínkem-všiváčkem celou rodinu nad bílou plachetkou. Úroda byla nevídaná, vši se jen hemžily. K mému údivu chytil vešky i můj bráška, kterému už před lety dala většina vlasů sbohem a vlastnil jen rozkošný věneček nad ušima. Pravděpodobně sportovně založené vši uvítaly vymezenou hrací plochu na vršku hlavy a za tiché noci ji využívaly jako klouzačku.
Jiný návrat s překvapením nachystali rodičům před lety i mí dva známí sourozenci. Frekventantka Helenka vlastnila ve věku sladkých třinácti let úchylku na přehnanou čistotu, u dětí dosti neobvyklou, a před odjezdem z tábora zoufale sháněla žehličku. Dovezla matince totiž všechno prádlo čistě vyprané a vyžehlené (i ponožky a ručníky).
Její desetiletý bratr Stáňa byl naprostý opak. Přivezl kufr, který kvetl plísní sakumprásk a skrz naskrz. Za prvé si do něj nechal napršet, za druhé prádlo, kromě toho, co měl na sobě, vůbec nepoužil a za třetí v něm měl tři neděle krajíce chleba a řízky od starostlivé maminky z domova.
Jako třešnička na dortu bylo to, že si při kanadské noci natřel obličej rozmačkanými borůvkami a teď mu zářil nesmytelnou rudofialovou barvou. V prvním okamžiku po příjezdu to vypadalo, že je to typický sirotek lowoodský, neboť se k němu rodiče nehlásili.
Takže milí rodičové, vzhledem k tomu, že odjezdy na tábory už vypukly, zbývá jen doufat, že duševní rovnováha, nabytá odloučením od vašich výlupků, nebude krutě vykoupena jejich návratem. Všem krásné prázdniny a ničím nerušené dovolené. I když... Člověk musí být připravený na všechno, že?
4.7.2007 Rubrika: | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kufry, vši a borůvky – že to nedává smysl?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
syja: To teda byl ale tábor plný nevšedních zážitků!!!
Já psala našim, ať mi pošlou balík, že už všechna děcka dostala a já - chudáček - pořád nic (byla jsem taková pořád a věčně nenajezená...) Jinak v tom dopise nebylo nic jiného. Máma si ho schovala a čas od času mi to tak nějak předhazuje...
Nám napsal synáček jen jednou a to "Pan vedoucí vzkazuje,že si pro mne máte okamžitě přijet" a pod tím bylo od pana vedoucího připsáno : " A to ihned!!!"
Tak jsme sháněli,kdo by nás tam vzal autem! Vlastní jsme neměli a bylo to někam do pustin,kam nic nejezdilo....hodná kolegyně z práce ukecala manžela a pojali to jako celodenní výlet. Nakonec u brány stálo se sbalenýma kuframa cca 10 děcek!
Můj synek totiž jednu vrazil synáčkovi ředitele podniku,který ten tábor vlastnil! Synáček žaloval a hlavní vedoucí ( a zároveň hlavní podnikový komunista) z toho "vyvodil důsledky". Vyhodil nejen mého synka,ale i jeho bráchu + cca 8 děcek,které tomu ředitelskýmu synáčkovi ručně vysvětlili,že žalovat se nemá!!!
Tak to mí rodiče měli "největší" radost, když jsem z tábora napsala oběma babičkám dopis...ovšem jen do chvíle,než zjistili, že jsem napsala jen jeden a ten druhý jsem prostě opsala...a ony si to na návsi tak nějak řekly, ty moje babičky tak jsem dostala kartáč...
A brácha zase dovezl z tábora plný kufr věcí, ale většina nebyla vůůůůůůůbec jeho
máša k.: syja: nic nepíše, ale žije
a mořská havěť v kufru
.jpg)
máša k.: my jsme s bráchou v Bulharsku koupili pohledy, nadepsali adresy a........... dovezli je domů
.gif)
máša k.: syja:
Můj chlapeček přijel od móře v plavkách,pláštěnce a gumákách ! Jeho kufr jsem i s obsahem hodila do nejbližší popelnice - prádlo bylo sice netknuté a poskládané tak jak jsem mu to před odjezdem nachystala,jenže on si mezi ta trička schovával ulovenou a posbíranou na pláži mořskou havěť jako dárky pro nás!!! Ten puch si nedovedete představit!!!
A to nás čekala potupná cesta autobusem z Prahy do Brna
V životě nezapomenu na ty pohledy maminek s načančanýma dětičkama!!!!
Vikina:
brácha kamarádky taky mamince "ušetřil prádlo", chodil dva týdny v jednom. Poslední den koupil nanukáč, uložil navrch do kufru a s touto náloží dorazil domů. Pohledy, na které mu rodiče nadepsali adresy, odeslal jen s tou adresou. Otec suše konstatoval: "Nic nepíše, ale žije!"
Moje holčičky taky jezdily na tábory, celkem bez katastrof, vešky jsme si odbyly ve školce a ve škole. Dvakrát jsem s nima byla na táboře jako kuchyňská pomocnice, do bylo dobrodrůžo. Jednou jsme dělaly brkaši hráběma.
jasmine: 
Vikino
kdo umí ten umí kdo neumí ten (čumí)teda čte
