Byla jsem zlá na sousedčino dítě
Chtěla bych vám povědět, co se mi stalo. Vedle mě bydlí mladá rodina se dvěma dětmi, chlapeček začal vloni chodit do školy a holčička je ještě ve školce. Sousedíme zahradami, známe se ještě z dob, kdy žádné děti neměli a nikdy jsme neměli nijaké sousedské spory. Vlastně jsem nás s tou paní považovala za kamarádky, asi ne nijak obrovské, ale takové normální, které si popovídají víc, než o počasí, občas zajdou na kafe nebo skleničku, vyměňují si úrodu a tak.
Jenže tomu je teď asi konec. Před jejím chlapečkem jsem totiž řekla něco nevhodného. Nebylo to nic zas tak strašného, prostě jsem byla unavená, něco mi pořád nešlo a na jeho všetečné otázky jsem nakonec odpověděla jakýmsi sarkasmem, že na tom laně, které mi visí z půdy až dolů, se nejspíš oběsím a budu mít klid. Jo, bylo to blbé, to uznávám, prostě mi v tu chvíli nedošlo, že mluvím se sedmiletým klukem, ale i když jsem se sousedce, která za chvíli přiletěla, omluvila, nebylo to nic platné. Řvala na mě jako saň, co si prý myslím, že takhle nemůžu s dětmi mluvit a že on o tom teď bude přemýšlet a kdoví, jestli jsem mu nezaložila na nějaký komplex. Od té doby to jde z kopce. Ať řeknu cokoliv, je to špatně. Když se na něco ptají, tak už nevím, co jim mám odpovědět. Když řeknu pravdu, je to špatně, protože jsou na to ještě malí. Když si něco vymyslím, je to také špatně, protože nebudou vědět, jak je to doopravdy. Dřív mi nevadilo, když prolezly plotem a hrály si i u mě na zahradě. Dneska se toho bojím. Holčička je ještě malá, ale chlapeček je zvídavý a chce se zapojovat do různých prací, které dělám. Problém je i tady. Jakmile mu dovolím, aby si zkusil třeba natřít plot nebo vyrýt díru, přiletí na mě sousedka s křikem, že tohle přece dělat nemůže, že je to těžké, nebezpečné nebo něco jiného. Když mu to ale nedovolím, při nejbližší příležitosti mi vynadá, že jsem mu zkazila náladu a proč by si to nemohl vyzkoušet, když chtěl.
Naše vztahy se ochladily skoro na bod mrazu. Bojím se udělat už skoro cokoliv, co souvisí s jejími dětmi, něco jim říct, dát, hrát si s nimi. Trvá to už od začátku prázdnin a teď jsem si uvědomila, že než vyjdu ven, zkoumám z okna, jestli nejsou také venku a jakmile je vidím nebo slyším, raději na zahradu vůbec nejdu a zůstanu zavřená doma. Letos je naštěstí počasí, že mě to nijak zvlášť nemrzí, ale nedokážu si představit, jak to může ještě dlouho trvat. Původně jsem chtěla mít s přítelem také děti, ale tohle léto zapůsobilo jako výborná antikoncepce a než být také taková, to radši budu bezdětná a nebudu na nikoho řvát. Nebo je chyba opravdu ve mě a vychovat děti bych nezvládla.
Nevíte, co bych měla udělat, aby se naše vztahy zlepšily? Zatím všechny pokusy o udobření i o omluvu skončily fiaskem. Možná bych měla sousedku vzít a povědět jí to tak jako tady vám, ale bojím se toho, že zase začne křičet a to už by byl asi opravdový konec. Anebo jsem vážně řekla něco tak hrozného, že si takové chování zasloužím?
26.8.2011 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 69 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Byla jsem zlá na sousedčino dítě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
propánajána
žít ve strachu z dětí od sousedů?! Když už to došlo tak daleko, zvolila bych metodu já pán-ty pán. Na svém pozemku si můžu dělat co chci a bavit se s kým chci, pokud ona nezajistí, aby tam její děti nechodily, nemá do toho co mluvit. Takovou sousedku bych tedy vážně chtěla
Jak může sousedka vyčítat,že když nepustíš synka k tvým aktivitám.To je snad tvoje věc a dobrá vůle. To pak zadělat díru , jak radí ostatní a na kafe zvát svoje kamarádky.
Kassy: to vůbec nepovažuji za nic zlého. Naopak povinností rodičů je hlídat své děti a ne je přehodit přes plot sousedce, aby ji obtěžovaly.
Zadelala bych diru v plote, a detem rekla, ze jejich maminka nechce aby ke mne chodily bez jejiho povoleni. Urcite bych ji nezvala na kafe asi by to skoncilo slusnym pozdravem a tot vse. Opravdu to vypada ze ma problemy ona a potrebuje se na nekom vyradit.
modroočka: Napsala, co řekla: "prostě jsem byla unavená, něco mi pořád nešlo a na jeho všetečné otázky jsem nakonec odpověděla jakýmsi sarkasmem, že na tom laně, které mi visí z půdy až dolů se nejspíš oběsím a budu mít klid." Tohle podle mě opravdu není nic, co by mělo dítě nějak doživotně poznamenat a z čeho by bylo nutno dělat takové drama 
Boze. Vyhodila bych haranty ze svoji zahrady a sousedku taky, hned jak by priletela delat sceny. Nejspis ma sama nejaky problem a ty se ji ted hodis jako hromosvod na jeji nalady. Nemyslim si, ze bys rekla neco tak hrozneho, a ze by ses ji mela omlouvat. To spis ona tobe by se mela omluvit. A co ona vubec dela? Ze posle klidne deti k sousedce a neni ji to hloupe, ze te tam obtezuji a jeste ma tu drzost te buzerovat. Tohle bych si teda nedovolila. No to jsou dneska lidi to snad neni mozny.
Těžko Ti poradit, protože jsi nenapsala, co jsi vlastně tomu chlapečkovi řekla.Ale ať to bylo cokoliv, omluvila ses, Tvoje snaha napravit chybu nevyšla, protože ji matka dítěte nepřijala, ale naopak přidává další komplikace.
Kdybych se dostala do podobné situace, úplně bych celou rodinu od sebe "odtlačila". Dětem bych řekla, nechť nechodí na moji zahrádku, že si to jejich matka nepřeje... a tím by se zlikvidovali budoucí potíže. Zdravit se, to není problém, ale jinak nic víc. Čas ukáže, zda-li i druhá strana pochopí, co a proč se stalo a co způsobila.
Nedorozumění mezi lidmi vznikají... a nařídit druhému, aby s Tebou souhlasil, to prostě nejde. A ticho je lepší než křik a hádky. 
počkej, jak se to usadí po prázdninách, až budou děti ve škole. Možná mamince už z nich taky trochu "hrabe" 
.
Nicméně jednu věc bych udělala teď hned - zacpala díru v plotě a děti k tobě můžou teprve po té, co se dovolí tebe a domluví s maminkou. Podobně když budou chtít něco dělat, tak ověřit s matkou, že je to OK. Ono tohle je těžko soudit - teoreticky nevím, proč by sedmileté dítě nemohlo natírat plot - prakticky, kdyby se jednalo o moje dítě, tak bych si o tom chtěla rozhodnout já - z důvodů výparů (jak moc barvy smrdí atd.), ale i třeba takových "maličkostí", jako že bych chtěla, aby dítě na natírání plotu mělo nějaké vhodné oblečení (kde mi nebude vadit, pokud to zničí) a chtěla bych na něj dohlídnout, aby ho nenapadla nějaká blbost (jako třeba malovat si schválně po těle / oblečení).
Dětem určitě neuškodí, když se naučí, že je třeba dodržovat nějaká pravidla (domluvit se, jestli můžou na návštěvu a jak dlouho bude ta návštěva trvat - do svačiny, než půjdeš na nákup atd., a za jakých podmínek "jestli mi vytrhneš ještě jednu kytku ze záhonu, tak jdeš domů") a sousedce bude příjemnější, pokud budete všichni (ty i děti) respektovat jí jako konečnou autoritu ohledně toho, co děti smí a nesmí dělat.
Plus pokud se dostaneš do situace, že tě děti unavují, tak je prostě pošli domů "nezlobte se, jsem unavená, běžte domů" - dřív než na ně vyjedeš s nějakou nevhodnou poznámkou. Opět - těžko říct, ale můj sedmiletý synek taky bere často vše co řekneme doslova a občas mu unikne, že něco bylo řečeno v nadsázce nebo ironii, takže si před dětmi dáváme pozor na pusu (neboť pak zopakují vše, pokud možno někde nevhodně - už jsem řešila se soucitnou školní sekretářkou, že fakt nejsme sociální případ poté, co jí synek brečel v kanceláři, že nemáme peníze )).
Určitě ten chlapec to nebere zdaleka tak vážně jako jeho matka, ty obavy, že by jsi mu tím zasadila tzv. brouka do hlavy, či založila nějaký životní komplex jsou zbytečné, to spíše jeho matce. Pokud si to nechce dát vysvětlit, či nepříjme omluvu a trvá si na svém, tak se nedá svítit, prostě se s tím smiř, že vaše vztahy budou už jen takové oficielní, nikoliv přátelské.
Proboha, já bych sousedku poslala k šípku. Nemáš se ani za co omlouvat, klukovi jsi nijak neublížila. Možná sarkasmus nepochopil, ale od toho má rodiče, aby se jich mohl zeptat a oni mu to přiměřeně vysvětlili. Jestli mu někdo zadělává na komplexy, tak jeho vlastní matka, která dělá z komára velblouda. Až ti příště bude za něco nadávat, tak jí prostě řekni, ať k tobě teda svoje děti nepouští, když jim tak strašně ubližuješ a neumíš s nimin jednat. Ty se přece kvůli cizím dětem nebudeš hlídat a omezovat na vlastním pozemku a už vůbec nebudeš měnit svůj způsob chování a mluvy. Neděláš jim nic zlého.
