Padesáté narozeniny a deprese. Jak to zvládnout?
Možná vám bude můj problém připadat směšný, ale i tak to risknu a svěřím se vám tady. Nějak na mě totiž vlezla depka z přibývajícího věku a nemůžu se jí zbavit.
Jde o to, že mi za měsíc bude padesát. Dosud jsem nikdy věk neřešila, brala jsem to tak, že roky prostě přibývají každému a nic s tím nenadělám. Ale teď, těsně před tou padesátkou je to nějaké jiné. Připadá mi, že mládí už je asi definitivně pryč a teď už budu jenom stárnout. A nemůžu se s tím nějak srovnat.
Vliv na toto mé rozpoložení má asi i fakt, že jsem sama, rozvedená a bojím se, že to tak zůstane už navždycky. Že si v tomhle věku už nikoho nenajdu, protože chlapi v mém věku chtějí spíš ty mladší. A nějakého výrazně staršího zase nechci já.
Jsem z toho všeho fakt nějaká špatná, rodina a známí už se ptali, kdy bude pořádná oslava a já vlastně ani žádnou dělat nechci. Nejradši bych ten den úplně přešla, jako bych vůbec žádné narozeniny neměla. Ale to jim asi udělat nemůžu, oslavy jsou v naší rodině tradicí a kulaté narozeniny se jen tak nepřecházejí.
Sama ze sebe jsem nemile překvapená, že mě to takhle dostalo. Vždycky jsem si myslela, že jsem v tomhle ohledu nad věcí. A teď mám najednou nějaký nevysvětlitelný a neopodstatněný strach z budoucnosti. Bojím se, co bude dál, mám obavy z důchodu, z nemocí, z toho, že už budu stará.
Prosím, vynadejte mi, nebo řekněte mi, že jsem cvok. Hlavně bych chtěla poprosit ty z vás, které už tu padesátku máte za sebou, jestli byste mi nenapsaly, jak se vám pak změnil život, jestli se teda vůbec změnil. Připadám si jako blázen, pořád mám sevřený žaludek, nic mě nebaví, nic se mi nechce. Všechno dělám jen tak automaticky, nějak ze mě vyprchala všechna radost ze života.
26.5.2014 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Padesáté narozeniny a deprese. Jak to zvládnout?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.sharon: Přesně tak, deprese, nespokojenost a nevydařený život vůbec nesouvisí se vzhledem, nechápu, jak někoho může taková konina vůbec napadnout Kromě toho někdo o sebe může pečovat hodiny denně a stejně je mu to houby platné, třeba s takovými vráskami a jejich tvorbou se většinou neudělá nic. Já mám to štěstí, že díky genům nevím, co vrásky jsou (a nemusím pro to dělat vůbec nic, v životě jsem se například nenamazala žádným krémem), ale mám kamarádku, která je o 10 let mladší, od pětadvaceti se maže krémy za tisíce a vypadá o 10 let starší než já. Když jsme někde spolu a lidi tipují, že já jsem ta mladší, rozbrečí se (což ale neznamená, že by byla v životě nešťastná a měla deprese, naopak, má hezký život, skvělého muže a pěkné děti). O kráse to teda fakt není.
Stanik: Mas pravdu, ona ta spriznena duse muze byt i nejaka kamoska co ma stejne zajmy. Kdyz to vidim kolem sebe, tak bych takoveho muzskeho jako mam ted asi nikdy nenasla, ten pes by byl daleko lepsi reseni
Stanik: i šmrncovní krasavice může mít deprese a život na ho....
no zalezi na tom, ajk pani vypada, ma nejlepsi kamaradka melqa padesatiny vloni ,ale vypada nejvys na 40.. pecuje o sebe.. a proste je to smrncovni baba.. podotykam, zadny botox ani plastiky a je krasna.
Chlapy bych neresila, nez spatny chlapl, to radeji zadny...jestli se nedky rozvedu, radsi si vezmu domu dalsiho psa, nez jineho chlapa.
Holka mne bylo padesat pred tremi lety, jeste ziju a nezmenilo se vubec nic. Deti mi udelali krasny dort s hrbitovem a vykopanym hrobeckem (jeste ze byl cokoladovy) Po pravde receno jsem na tom byla hur, kdyz mi bylo 28 a byla jsem v nemocnici s dost seredne pochroumanou nohou. Na tebe pusobi deprese asi spis z toho ze jsi sama a to cislo 50 to jeste zhorsuje. Najdi si nejakeho konicka at se dostanes mezi lidi, mozna ze i tak najdes nejakou spriznenou dusi. Spis nez necinnosti, chapu jak ti je, bylo mi tak pred mnoha lety taky, mela jsem pocit ze mi ujel vlak, nevedela jsem, jestli budu moct znova chodit a ackoliv jsem byla vdana a mela 2 male deti, v te dobe jsem mela pocit ze budu na obtiz vsem. 50 je stejne cislo jako kterekoliv jine. Hlavu vzhuru
A co se týče Marcely, soucítím s ní. Mě to teprve čeká. Autorce prvního příspěvku v diskuzi závidím její vzhled, opravdu kočka Jsem mladší a nevypadám ani z půlky tak dobře.
Miťulije: Proč si myslíš, že ten přítel, co tě opustil, byl tvá poslední naděje na rodinu a na to, abys nebyla sama? Ve čtyřiceti je ještě brzo takhle uvažovat. Práci najdeš určitě a i ten chlap se nějaký ukáže a co ty víš, třeba i to dítě se ještě podaří. Podívej se okolo, kolik ženských po čtyřicítce má děti, klidně i první. Ne že by to bylo úplně ideální, to samozřejmě není, ale když se holt nezadařilo dřív, tak co Ty jsi hodila flintu do žita, ale to děláš chybu. Kromě inzerátů na práci zkus taky seznamky, prostě to rozjeď na všech frontách No tak co, z blbého rande odejdeš, a když se rande podaří, tak ti to zvedne náladu a hned se ti bude i líp hledat ta příští práce. Znám plno žen, co si našly životního partnera až po 40, ono to fakt jde. Ostatně, sama mezi ně patřím Tak hodně štěstí a nepropadej panice
Marcelko. Tak za prvé. Svoje padesátiny jsme odmítla slavit....jakože hujajá, je mi padesát pojďte všichni sem jsem odmítla. Pak přišel zlom...rok 2007. Můžeš kouknout tady; http://youtu.be/L8srPN8Hqss
Od té doby se všechno změnilo. Žiji pro ten dnešní den, který stojí za to žít. Letos mi bude 59 a řekla bych, že si života užívám mnohem intenzivněji než kdykoliv před tím. Jasně, mám manžela, ale kdyby nebyl, taky bych si poradila. Vlastně to co mě uspokojuje jsou spíš aktivity, které se jeho až tak netýkají. A už se nemohu dočkat důchodu. Teď už to bude jeden velký flám. Skončí až mou smrtí a kdy, to je mi celkem u prdele. A že budeš jednou stará ? ...věř mi, tohle je to jediné na tomto světě....stárneme všichni. Hlavu vzhůru, na padesátiny, jestli je nechceš slavit tak se na to vykašli, nedělej nic, co by ti vadilo. A hlavně měj nějaké záliby, kamarádky a chlap jako kamarád je mnohem lepší, než když se ti nakýbluje domů.
illča: taky jsem se cítila blbě před a při třiceti. Teď mi to už nepřijde, cítím se furt stejně, tak doufám že v 50 to bude taky tak
kubikm - 26.5.2014 12:56
tak prave jsem odecetla, podle tebe jsem stara jako ma nejstarsi dcera, ale v zrcadle
jinak se snazim byt stastna
Miťulije - 26.5.2014 9:10
nevzdavej se, jeste prijde velky tresk
preji
monja: tak já už dva roky ten nejlepší věk přesluhuju a nemůžu si stěžovat pořád čekám že to "lepší" ještě přijde.....
A vůbec, jestli máte rodinné tradice jako oslavy, tak asi nebudete úplně malá rodina a vcelku držíte při sobě nebo se aspoň scházíte. Tak jaké sama?
kubikm: já odečítám už od čtyřícitky
Marcelo - já měla takový blbý pocit při oslavě třicetin. naštěstí to pár dnů po narozeninách přešlo. Čtyřicetiny jsem pak už vůbec neřešila.
Zkus to brát pozitivně - není přece fajn,že ses padesátky ve zdraví dožila?
proč se trápíš? Ty nevíš, že po 50 se každý další rok odečítá?