Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

chytrájakrádio: Jj,taky jsem v podobném vztahu žila. Ale on mě tak deptal,že jsem si až přestávala věřit,už jsem nevěděla co je dobře a co ne. Když jsem se po čase začala scházet s jiným člověkem,který se choval úplně jinak, najednou byl na dně,sesypal se. Najednou mu prý stačí že může aspoň být v mé blízkosti. No,stejně to nemělo cenu,rozešli jsme se a já pak zjistila že nejsem tak hrozná a že o mě ještě někdo stojí.

Milá Ajko,zůstat či nezůstat v takovém vstahu? To záleží na tobě. Ale rozhodně při vhodné příležitosti ostře zdůrazni chování otce i syna k matce. Vždyť jejich inteligence má velmi značné trhliny.Rozumný inteligentní člověk se umí vhodně chovat i k oslovi aniž by ho urážel. Ale to určitě pro ty dva neplatí. A to bych jim klidně řekla před tou maminkou.(pokud by lehčí náznak nebyl účinný)

Esme: haha, vlastní pravidla! no, ono to zní krásně. a nedá se tomu nic vytknout, ALE. zrovna ted prožívám situaci, kdy zjišťuju, že ani tzv. schopnost umět se ozvat a nenechat si vše líbit nic nezmůže... můj současný přítel (jsme spolu něco přes rok) je docela, ehm, autoritativní povahy. Jsme akorát ve fází tý post-zamilovanosti, kdy ty růžový brýle začínají padat až teď a povahy (obou) se začínají naplno vyjevovat.... Dohadujeme se v podstatě neustále. Pořád mi něco vyčítá - málo se směju, jsem málomluvná (což je prý na ženskou divný), měla bych dělat víc tohle a míň tohle.... už mi z toho jde hlava kolem. Když se kousnu a řeknu mu, že jsem dospělej člověk a ať mě nechá bejt, že potřebuju taky nějakou volnost, tak se urazí, že prý nechci na našem vztahu pracovat a že prý je normální, když si lidé vycházejí vstříc.... Jenže v jeho podání "vstříc" znamená, že bude všechno podle něj. No myslím, že naše velká láska spěje ke zdárnému konci, už mi z toho začíná fakt hrabat. Pochopila jsem, že mám jen tři možnosti: buď se přizpůsobit k obrazu jeho, nebo se s ním neustále štěkat a nebo zkrátka rozchod Teď jsem se tedy možná otevřela víc, než jsem chtěla, ale je to anonymní internet, tak co Každopádně jsem chtěla říct zhruba toto: vymezovat si svoje pravidla atd. je samozřejmě v pořádku a nutný, ale může se stát, že ta druhá strana na to vůbec neslyší. Prostě jeho výrazným osobnostním rysem je poroučet a dělat si z holek cvičené husy. A s tím se nedá nadělat vůbec nic, bohužel...

bohužel, příšloví, že jak se chová ke svý matce, tak se bude jednou chovat k tobě, se mi zatím vždycky potvrdilo některý chlapi jsou fakt chudáci. utíkej!

On to může být spíš odhad pohledu manžela - jsi jen doma s dětma, nic neděláš, nic jiného nestihneš... to je docela časté, ne?

Esme: to mě opravdu přijde střelené .... například moje žena na mateřské určitě "zkulturněla".
1. od té doby co je doma chodíme víc do divadel a do kina
2. o hodně víc čte

Když jsme spolu žili bez dětí tak jí číst nebavilo a divadlo jí nudilo, byla trocho workholik takže trávila čas v skriptech, managerských příručkách a hlavně v práci....

Esme: "vo tom to je", jsi patrně ta silná osobnost, která si může tenhle luxus jako manžela dovolit, protože se mu postavíš a dáš jasně najevo, kde je hranice. Dovedu si docela dobře představit, že bys ho s klidem setřela i za to, jak se chová k vlastní matce.
Vzhledem k tomu, že tazatelka se tak sebevědomě sama nevidí, dá se předpokládat, že by to neustála. Na druhou stranu by tím trpěla a to není pro vztah dobré.
Jsou i ženy, kterým takový stav věci vyhovuje, ale to není tenhle případ.

Jo, ještě mne zarazila ta poznámka "až budu na mateřské a nebudu mu stačit". Proč tolik žen automaticky předpokládá že s těhotenstvím přijdou o mozek? Pak ať se nediví...

Maminka, zvláště pokud je jednodušší, může příteli prostě lézt na nervy. Moje maminka je Phdr., a přesto mne tu a tam dokáže vytočit, že ji mám taky sto chutí někam poslat, tu a tak se i štěknem. To ale neznamená že ji nemám ráda a nectím rodiče... spíš bych pátrala po náznacích zda přítel dokáže mamince pomoci v tom co potřebuje, nebo jaký má názor na péči o staré nemohoucí rodiče.
Taky samozřejmě záleží na tom, jestli autorce článku ten chlap za to stojí, aby se pokoušela něco se situací dělat. Jasně, může se s ním rozejít... a vzápětí narazit na někoho s ještě větším problémem. Ono totiž moc princů na bílém koni po našem reálném světě neběhá.
Pokud je natolik chytrá a sebevědomá, aby si ve SVÉM vztahu udělala SVÁ pravidla, může tím i pomoci přítelově mamince. Přinejmenším bude mít snachu na kterou se bude těšit.
Kdyby každá rodina měla svůj životní vzor, a ten by se nedal změnit, nejspíš bychom se už dávno po kolena brodili v nefunkčních rodinách. Myslím že to nebude tak černobílé, a všeobecně jsem pro snahy vztah kultivovat než pro zdrhání při prvním mráčku.

Chudák přítelova maminka, když se k ní chová tak špatně i její syn. Jste zřejmě citlivá, Váš přítel potřebuje opak. Utečte a ani se neohlížejte.

Ta dotyčná paní je především hloupá, že si to nechá líbit........

Grainne: máš pravdu, taky bych do toho nešla, život se někdy obrátí během sekundy a ze sebevědomé soběstačné ženy udělá uzlík nervů. Nikde není psáno, že zůstane silná celý život, den za dnem. To je moc vysoká laťka nemoct si dovolit jediné zaváhání, jedinou slabost a pokud ano tak pak muset tvrdě bojovat.
Navíc pokud Ajka je sama zaražená a zvažuje po jediném roce odchod tak to tak prostě bude. Alespoň mě se vždycky vyplatilo dát na svůj pocit.

Všechno už bylo řečeno. Už jen tím, že uvažuješ o rozchodu, protože se bojíš, že přítel bude hulvát i k tobě, sis odpověděla. Chceš odejít. Jdi a neohlížej se.

dadka: jak to, že to nepíše?
Stejně jako on se k ní chová i její manžel.

talenka:
Mezi námi - tyhle typy přesně vědí, na koho si to můžou dovolit a na koho ne. Která ženská to bude trpět a která s nimi vyběhne, že by se nestačili divit.
Tak tohle bych obzvlášť zdůraznila, protože tohle je v tomto případě jeden z nejdůležitějších aspektů.