Sestra si ze mě udělala vrbu a já už to nezvládám
Začínám mít dost své věčně si stěžující a ublížené sestry. Mám pocit, že mne stahuje ke dnu a vysává ze mě všechnu energii.
Sestra je o skoro deset let starší než já. Jako děti jsme k sobě tím pádem moc blízko neměly, věkově jsme byly každá jinde. Až když mi bylo nějakých sedmnáct osmnáct, začala mě brát trochu víc na vědomí, ale to už byla vdaná a měla dítě. S manželem a rodinou se brzy odstěhovali na druhý konec republiky, a to doslova. Její muž byl Slovák, takže se přesunuli do Košic. To bylo v roce 1982. Od té doby byly naše kontakty velice sporadické, v podstatě jsme se za ta léta viděly jen několikrát.
Před rokem však došlo v sestřině životě k velké změně. Její manžel si našel mladší ženu a podal žádost o rozvod. Syn už je dospělý a žije v Německu, a tak se sestra rozhodla vrátit „domů“. Jak řekla, už neměla důvod tam zůstávat.
Tady si našla práci, pronajala maličkou garsonku a zdálo by se, že má všechny předpoklady začít v klidu žít. Co mi vyprávěla, její manželství bylo spíše očistcem a zůstávala v něm hlavně kvůli synovi.
Byla jsem ráda, že je sestra poblíž, a těšila se, že spolu navážeme hezký sourozenecký vztah. Rodiče nám již zemřeli a zůstaly jsme jen my dvě. Věřila jsem, že pouto, které mezi námi nikdy nebylo moc velké, dokážeme spolu vytvořit. Jenže věci se odvíjejí poněkud jiným směrem, než bych si představovala.
Sestra je sama. Veškeré přátelské vazby z minula jsou přetrhány a s těmi, se kterými se setkala, to nedopadlo nijak valně. Prý si nemají co říct. A tak se upnula na mne a na mou rodinu. Já jsem vdaná a mám tři děti od jedenácti do osmnácti let. Nejstarší syn bude příští rok maturovat, prostřední dcera teď nastupuje na střední školu. Máme poměrně velký dům, který jsme pořídili na hypotéku, a musíme se hodně ohánět, abychom všechno zvládli.
Moje sestra v nás našla svou náhradní rodinu, čemuž jsem zpočátku byla ráda. Postupem času to však přerostlo únosnou mez a citelně to zasahuje do našeho života. Nemine den, aby mi nezavolala a na něco nebo někoho si nestěžovala, několikrát v týdnu k nám chodí na návštěvu, prosedí u nás vždycky několik hodin, které se nesou v duchu jejích nekonečných monologů na téma jejího věčného ublíženectví a životního neštěstí. V práci ji prý šikanují mladší kolegyně, manžel od ní odešel k mladší, syn žije někde v tramtárii a ani jí nezavolá… Pořád dokola vypráví jak je chudinka nešťastná, jak jí každý jen ubližuje a zneužije a nikdy nezapomene dodat, že já jsem jediná, kdo jí zůstal a koho má. Často pláče, neusměje se, nezajímá se o nic a nikoho, jen o své problémy (i ty dávno minulé), ve kterých se stále dokola utápí.
Je to vysilující, manžel už je na ni alergický a vadí mu její časté návštěvy u nás. Naléhá na mne, abych tomu nějak učinila přítrž, abych to utnula. Má pravdu, vím to, sama jsem vyčerpaná do mrtě, tím víc, že vím, že to má dopad už i na náš manželský život. Ale nevím, jak mám sestře říct, že musí své návštěvy omezit. Cítím se za ni nějakým způsobem odpovědná, když vím, že jsem jediný člověk, který jí zůstal. Kdybych ji od sebe odehnala, strašně bych si to vyčítala, že jsem jí ublížila. Jenže když něco neudělám, hrozí kolaps v mé rodině. Nemá někdo z vás nějakou radu, jak z tohoto začarovaného kruhu ven?
30.7.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Sestra si ze mě udělala vrbu a já už to nezvládám
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ruzenka: motivovat ano, i jsem o tom psala. Ale taky pochopeni potrebuje a nejakou dobu holt bude trvat nez se zvedne a zacne neco aktivne delat. Verim tomu, ze nekomu to proste muze trvat i dyl nez rok... 
Proste to chce cas.
ruzenka: uf uf, tak to abych manžela kopla do zadku co nejdřív, už takhle bychom se léčili přes tři roky a to už budu stará
Jinak mám taky ségru a moc si nerozumíme, zrovna teď poslouchám, jaký je chudák, protože má doma malý dítě, druhý na cestě a k tomu pracuje A NEMÁ HLÍDÁNÍ. Že vlastně já, která mám doma dvě malé děti a k tomu práci, se mám moc dobře, protože mi prostě manžel děti pohlídá (resp. postará se o ně, vždyť jsou i jeho) a tedy nechápe, proč nezvládám úklid a další věci, proč prostě ke mě nemůže přijít na návštěvu v době, kdy právě to hlídání mám a věnuju se práci, když to mám tak jednoduchý a ona se chudák dře po nocích (její manžel chodí domů ve tři, nechá si naložit oběd, pak čumí na televizi a večer jde do hospody). Na moje "jaký si to uděláš...", odpovídá, že u nich to prostě nejde (on by bez té televize a kamarádů nevydržel)
. Prostě u nich je pořád všechno špatně a my se máme. Takže já si ani nemůžu stžovat a nestěžuju
Viv :o): Jinak jsem nekde cetla, ze kdyz je clovek po rozchodu, rozvodu atd. tak ze trva priblizne tretina doby trvani vztahu nez se clovek z toho uplne dostatne, tzn. kdyz vztah trval 9 let trva cca 3 roky, nez clovek to bude mit uplne za sebou. Takze rok, to je kratka doba na to, aby byla uplne za tim... zatim jeste truchli, potrebuje se dostat do faze nastvanosti, aby mohla dal...
no neviem, podľa mňa je to individuálne, záleží od povahy...určite ak je vzaťh nejakých 20 rokov dlhý, je ťažké naučiť sa žiť bez toho partnera...ale treba človeka motivovať, aby si našiel nejaké záľuby, nových známych - to zaberá vždy a nezáleží na veku nešťastníka...
potom treba pozerať ešte na ostatné prejavy nešťastníka, či sa len notoricky šťažuje, alebo to naozaj tak prežíva a nemá chuť žiť...v oboch prípadoch je vhodná pomoc odborníka...alebo či si len v sťažovaní našiel zmysel života
a ešte niečo....pomôcť sa dá len tomu, kto chce aby sa mu pomohlo...
ak o to nemá záujem, nikto s tým nič nenarobí...
Já bych se podívala po nějakém psychologovi v okolí, ona za tím věčným stěžováním, může být také rozvíjející se deprese a pokud by to tak bylo, mohla by si to, že jí řekneš, ať omezí návštěvy atd., vyložit tak, že už i ty na ni kašleš. Raději opatrně. K psychologovi ji objednej a pokud možno ji tam i odveď, ať v tobě má stále tu oporu. Ale povídat si bude už s ním a ty s ní zkus nahodit lehčáí téma.. Zajděte si na kávu na nákupy...
Lujza: to nepomáha 
mám kamarátku, ktorá keď má problém, tak sa na mňa zavesí a mele dookola...najskôr som to brala tak, že veď viem aké je to keď sa človek potrebuje vyrozprávať...ale keď som mala problém s jedným pojednávaním a prišla som sa k nej vyrozprávať, tak pri prvej vete obrátila pozornosť na seba a už som nedostala príležitoť prehovoriť
Lujza: No ono jde o tio, jestli je to jen reakce na rozvod a potřebuje se z toho nějak dostat a nebo jestli už má takovou ublíženou povahu. V tom prvním případě asi není úplně dobré ji odpálkovat, ale zase by mělo být snadnější ji přimět, aby se krotila a nějak odreagovala.
Pokud je to ten druhý případ, tak se na ni musí asi tvrdě, jinak to nepůjde.
Lujza: taky dobrý 
Já bych to zkusila naopak, jakmile dojde, tak bych si taky začla stěžovat takovým způsobem, jakým si stěžuje ona , taky bych ji řekla, že je mi jasné, co mi zase sdělí a zopakovala bych jí tu její psíničku a nepustila bych ji ke slovu. Pak bych hovor ukončila tím,že mám moc práce a že na ni nemám čas, že je to pořád stejné. Takhle bych to ještě několikrát zopakovala, aby viděla , jak je to nepříjemné poslouchat to, co ona mele pořád dokola těm ostatním. Pokud to nepomůže, tak už zbývá jen nějaký trpělivý chlap, ale kde brát, to opravdu nevím.
iljanka: jestli nemáme společnou známou . Ta moje bydlí naštěstí daleko, takže osobní kontakt moc nehrozí ale denně jsem ráno přišla k počítači a ještě než mi naběhlo kompletní přihlášení, tak jsem od ní měla na skypu pozdrav a nějaký nářek na dnešní den. Přiměla mě k tomu, abych měla trvale stav "offline", i když jsem na síti a trvá to už rok a půl
No,u nás by nepřipadalo v úvahu,aby se na mě nějaký můj sourozenec věšel a otravoval....My se vidíme tak asi 1x za rok až 4 roky,a myslím,že se máme docela rádi-jen si každý žijeme svůj život a druhému pomůžeme,to ano,ale neprudíme se často.Vůbec by mě spíš naštvalo,kdyby u nás každý den někdo byl a zdržoval mě svými nekonečnými žalmy.Uznávám pravidlo,že si má každý poradit sám a neotravovat svými problémy druhé(a zvláště,jsou-li tyto prakticky neřešitelné....)!!!
iljanka: jo a jinak díky za typ s tou knihou Miluj svůj život. musim si taky něco takovýho přečíst. sem poslední dobou na přezdržku. nepříjemná, naštvaná, nespokojená. a ani nevim proč
Viv :o): tak to jo. když je tam při odesílání příspěvku chyba a ty normálně znova skočíš na diskuzi, tak by tu měl příspěvek být. odešle se
Meryl: to je v pohodě 
mě ta chyba ani nevadí, když pak dám refresh a nemusim to psát znova páč to tam je. teď mě to akorát furt odhlašuje. ale já to vydržim
.gif)
jelítko: na magazínu se teď pracuje, dělají se úpravy kvůli zrychlení, takže se bude nějakou dobu chovat podivně, ale je to jen dočasný, prosíme o trpělivost
