Inu, to je pokrok, pokrok, pokrok…
…a už jsme zase o krok o krok dál. Také znáte tuto starou sprostonárodní písničku? Já si ji dost často v dětství pobrukovala, jelikož měla moc povedený text. O tom ale možná raději někdy jindy a někde jinde.
Dnes jsem se chtěla s vámi podělit o jeden pokrokový objev, který jsem nedávno učinila a měla jsem z něj radost stejného kalibru, jako když „momentálně“ retardovaný Rákosník objevil splachovací záchod.
Byla jsem na služební cestě a postihl mě jakýsi moribundus. I za běžného provozu bývám zmrzloň obecný, ale při nemoci u mě nastává přímo akutní námraza organismu, takže místo abych si vesele užívala noční život velkoměsta, trávila jsem večery v hotelovém pokoji pendlujíc mezi horkou vanou a studenou postelí. Nebylo mi nejlépe, protože mimo vyhřátou koupelnu mé tělo provázel třes a čelistní vibrace hrozící destrukcí dentálního 
vybavení.
V zoufalství jsem zalovila ve skříni, kde jsem měla pohotovostní placatku se slivovicí, a v tom jsem to našla – na horní polici byl ukrytý zelený balíček, který vypadal velmi lákavě. Vytáhla jsem ho na světlo boží a zjistila jsem, že to je deka, a dokonce poměrně velká. Zabalila jsem do ní své tělo a v tu chvíli jsem se zamilovala na celý život. On to totiž nebyl jen tak nějaký obyčejný vypelichaný socialistický plyš, nýbrž nový úžasný mikrovláknový zázrak, který mi během pár minut zachránil důstojnou existenci a naplnil mé večery hřejivým teplem.
Při odjezdu jsem zvažovala možnost narvat deku do kufru a zmizet po anglicku, ale soudě podle ceníku nápojů v hotelovém minibaru jsem odhadla, že by mi zpětně naúčtovali částku přibližně v hodnotě obnošeného norkového kožichu. Takže jsem raději hned po návratu na rodnou hroudu vyrazila do hobbymarketů a našla jsem si svého nového miláčka za slušnou cenu a v lepší barvě. Celé první odpoledne jsme se synátorem trávili v konejšivém objetí měkkoučkého mikrovlákna a vymýšleli mu jméno. Teď je to náš Žužmelín, zkráceně Žužmík (pan Pratchett snad promine).
A co vy? Také jste si něco koupili a jste z toho na větvi? Podělte se o to s námi! Já si velice ráda rozšířím obzory. Jak vidno, mám v oblasti moderních vychytávek velké mezery ve vzdělání…
27.5.2011 Rubrika: Vybavení domácnosti | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Inu, to je pokrok, pokrok, pokrok…
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já žasnu,já se divím: vy jste zde pravé ženy!! Mě by ani ve snu nenapadlo dělat doma nudle!! když se dají koupit!! a ušetřím čas na např. čtení knihy...V autě s automatikou bych se teda nudila,miluju řazení,když si hraju na závodníka a z jedničky tam peru jednu za druhou až se řítím na pětku co nejrychleji...Užívám si jen jízd s důvodem,jezdit jen tak,bezcílně,to ne.Já bych potřebovala od května do září nějaké mrazicí pyžamo,je mi v posteli šílené vedro,spím pak už jen pod prostěradlem a dokonce i nahá,ale moc to nepomáhá...Klimatizaci do nájemního bytu pořizovat nebudu,tak nevím,jestli jednou ráno nebudu uvařená....
Vikina: Stanik: s automatem jsem jela jen jednou a byla jsem na prášky z toho, jak je to pomalý při rozjezdu a že nemůžu podřadit a prohrábnout kopyta (když to potřebuju). A že jsem ze zvyku pořád chmatala mezi sedačky a neměla se čeho držet pravou rukou 
. Ale proč ne, když to někomu vyhovuje 
Tak my tyhle deky zveme "deka ňufní". U televize mají obrovské mínus, z večeních programů vidím maximálně 15 minut
Loni jsem koupila manželovi (nesnáší kousavé svetry) na chalupu světle šedou bavlněnou mikinu na zip, která má uvnitř tenhle úžasný teplý a ňufní plyš. Dcera mu jí nepokrytě závidí a krade. Nejhorší zjištění pro mě bylo, že v ní šel i na jednání (je mu 63 a mikina je zvenku potištěná černým odrbaným nápisem a čísly).
Vikina: pro me halt ne.. klido jsem si jezdila verejnou dopravou.. ale co mame Tobise, je to slozitejsi., s jednim psem to jde zvladnout io s baglamka, se dvema je to narocny... takze.. muz nastesti spravne vycitil, ze nastal cas... a je treba zacit ridit. Ale za zabavu, obzvlaste v Praze to nepovazuju i kdyz mi coby blondynce s malym autickem a velkym kreslenym Zkem se zajicem na zaku Puntika leccos projde a jsou na me ostatni prazti blaznivi ridici hodni.
.jpg)
Stanik: pokud musím řídit, tak je to pro mě zábava, ale vozím se ráda - pokud je teda dobrej řidič a nejdou na mě za jízdy čtyři infarkty ze všech světových stran
Vikina: ja taky neberu rizeni jako zabavu, ale jako nutnost.
Radeji se vozim, nez ridim.
Stanik: mít automatickou převodovku, tak neřídím, páč by mě to nebavilo
orinka: našla jsem, že to nazpívalo taky
Šlapeto, ale znám tu písničku strášně dlouho....
Ježiš, vidle, ne videl! 
majucha: No to ani náhodou! Na mém Žužmíkovi žádné fleky teda nebudou!!! 
orinka: ehm... OK. Aspoň část.
Kdyby lidi nevynašli židle,
sedět museli by vestoje,
kdyby lidi nevynašli videl,
strkali by prsty do hnoje.
Inu to je pokrok, pokrok, pokrok,
už jsme zase o krok o krok dál.
Kdyby lidi nevynašli noční bar,
kam by mělo slušné děvče jít,
kdyby lidi nevynašli kaviár,
neuplácali by monolit.
Inu...
Kdyby lidi hajzlpapír neznali,
zpíval bych tu píseň ještě dál,
kdyby lidi hajzlpapír neznali,
nikomu bych ruku nepodal.
Sofffie: Ha, nový rozměr, říkáš? 
Má to něco společného se sexem?
Hele, a co je to za písničku, o které se v úvodě píše?? Já znám kde co, ale tohle ne.
orinka: no jasně, teď už to není úplně aktuální. Ale občas po Žužmíkovi sáhnu i teď, když je venku hnusně. Večery u televize získaly nový rozměr. 
Sofffie: tak se na to budu muset jít kouknout, když je to tak zázračné. Ovšem, teď to není aktuální, teď budu měnit zimní pokrývky za letní, abychom se v horku nepekli. A to starouš nemá návaly, jako já
orinka: je to veliká deka z materiálu podobnému veitnamským teplým ponožkám. Mají jich dost velký výběr u nás v OBI. 
