Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mě je 47 a pořád říkám, že je mi skoro padesát - a to vše v rámci tréninku aby až to nastane, nebyl pro mě takový šok .... ale je fakt, že já jsem věk nikdy neřešila, podstatný pro mě bylo, jak se cítím ... holky tady vědí, že od 40 mi bylo už jen líp ... a mezi 40 a 60 je prý nejlepší věk ... tak se těš !!!! určitě tě ještě moc hezkých věcí čeká nepoddávej se depresím, začni něco nového, cokoli,co tě bude bavit, jen nesed doma a nepočítej kolik ti je, to není důležité drž se

Hanča: Že jo. Když chci dát chlapečkovi pohlavek, musím si k němu přistavit židli. Tuhle jsem se po něm z legrace ohnala, kdy mě rozčiloval, on mě objal, znehybnil a s úsměvem se zeptal, co jsem mu to chtěla. A ty jeho shovívavé pohledy, když s ním jednám jako jsem byla zvyklá dřív. Hrozně rychle to roste, pakáž naše milovaná.

Vždyť je to jen datum. Kdyby se Země točila kolem slunce jinou rychlostí, bylo by ti 47. Věk není podstatný, důlkežitější jsou jiné věci. Hlavně zdraví. Někdo není schopný v 50 vyjít schody, někdo v 80 běhá po horách. Takže spíš je třeba se udržovat a dbát na zdraví, spoustu toho člověk může ovlivnit.
Proč hned chlapa. Co se tak dívám do generace mé maminky, tak spousta žen je sama, ale chodí do různých zájmových skupin a podnikají toho spoustu, navzájem si pomáhají, když je potřeba, to taky není špatné. Aby s nakonec nedopadla tak, že budeš kmitat kolem nějakého chlapa, místo aby ses věnovala sobě. ženy mívají pečovatelské sklony a chlapi to berou jako samozřejmost.

Miťulije: přišla jsem o práci v padesáti a ze dne na den - nesmíš se dát, i když se situace zdá beznadějná, většinou se řešení najde a to se netýká jen práce. Hlavně nic nevzdávat.

Jarča*: nooooooo jak jsi mlada

Život půjde dál, stejně jako před padesátkou, tak i po ní. Je jen na tobě, jak si ho budeš užívat. Je pravda, že léta strašně rychle utíkají. Za každou cenu se nesnaž najít nějakého chlapa, ale dej tomu příležitost. Dceřina sousedka ovdověla a začala chodit s nějakou turistickou skupinou na výlety a tam se seznámila s prima chlapem. Seznamovat se někde v restauraci nebo kavárně...to bych byla opatrná.
Přeji ti hodně štěstí.

Hanča: tak vidíš, chlapeček jeden... pohladit po vláskách a napíct buchty

máša h.: no spíš by tam on nacpal mně, ale ještě ovládám pár fíglů na který slyší a pro maminku něco udělá, někdy mám i pocit, že víc jak tatínek

Miťulije: uvidíš, do půl roku se něco zlepší

Miťulije: co blázníš holka , v nejlepším věku a máš tyhle myšlenky ,....přijdeš-li o práci tak se svět nezboří , vím je to na psychiku nápor ale vem si že máš nárok na podporu a vůbec se nestyď zažádat si i třeba o příspěvek na bydlení....
nevím sice kde žiješ ale práci se ti určitě podaří časem najít proto nezoufej jsou na tom lidi mnohem hůř jako třeba plné onkologie, plné psychiatrie a podobně , co je proti tomu nemít práci......i tobě přeju hodně štěstí...

Hanča: do baby boxu už chlapečka asi nenacpeš, co?

Křeček: Jarča*:
Miťulije: bereš to s černým humorem, aspoň že tak... já se taky po čytřítce "odrážela od dna" a po padesátce jsem skoro "happy"

PEGG: Pentlička: evropka: díky holky . Já se samozřejmě snažím, hledám, ale zatím nikde nic. Občas se dozvím, že by i někoho s mýma zkušenostma brali, ale že momentálně nemají volné místo, a potom plat dramaticky menší, a pracovní doba dramaticky delší (večery, víkendy - nejsem vybíravá, vím, že jsem sama, ale pořád to neznamená, že zabiju celej život jen prací). Flintu do žita neházím, i když teda ze začátku jsem tu chuť fakt měla. Ale že bych z té budoucnosti obavy neměla, to se říct nedá. Nejen kvůli těm financím. Třeba jsem měla na jaře chřipku, po dlouhé době mi bylo tak zle, že jsem nedokázala sama dojít ani do koupelny. Rada "vem si prášek " nebo "dojdi si k doktorovi" mi byla moc platná . Prostě ty síly odcházejí, zatím jen tak trošku, ale bude hůř, vidím to na rodičích. A z toho mám strach, jak to zvládnu potom...

u mě byla padesátka přímo děsivá , přišla jsem po x letech o práci kterou jsem měla ráda a bylo mi v ní dobře a jelikož následoval koloběh hledání jiné a běhání po úřadu práce tak na nějaké deprese nebyl čas , potom jsem pár míst vystřídala a jelikož to nikde nebylo to co by mě naplňovalo šla jsem raději do předčasného důchodu. Babičkou jsem se stala rovnou 2x v 45 letech a tak byly jiné starosti jako je hlídání apod. takže deprese ne ale štvalo mě a možná štve dodnes že skončila tak práce která mě naplňovala a že dopadla tak jak dopadla tedy sprostým vytunelováním.
Jinak roky přeci přibývají každému , nikdo nemládnem, příchází zdravotní problémy a podobně, každá se s tím musíme srovnat po svém ale je fakt že když má člověk muže a rodinu kolem sebe nese se vše lehčeji, není sám na starosti - u nás ať bylo co bylo tak jsem si vždycky řekli že spolu to zvládnem....I Tobě přeji najít spřízněnou duši abys nebyla na bolístky sama a na radosti jste byli dva - sdílená radost je radost dvojnásobná tak hodně štěstí a hlouposti neřeš a važ si toho že jsi zdravá, co by za to jiná dala......

tak tohle budu řešit až za dva roky, ale mně by vidina života "bez chlapa" docela těšila, v poslední době mám pocit, že je to tak akorát k rozčilování, další věc co mně děsí, je jak strašně rychle se můj hodný chlapeček(teď 16letý) mění v chlapa se všema špatnýma chlapskýma vlastnostma, na druhou stranu si ale můžu pořád připadat mladá, protože v té době bude mít moje nejmladší dítko teprve 12