Inu, to je pokrok, pokrok, pokrok…
…a už jsme zase o krok o krok dál. Také znáte tuto starou sprostonárodní písničku? Já si ji dost často v dětství pobrukovala, jelikož měla moc povedený text. O tom ale možná raději někdy jindy a někde jinde.
Dnes jsem se chtěla s vámi podělit o jeden pokrokový objev, který jsem nedávno učinila a měla jsem z něj radost stejného kalibru, jako když „momentálně“ retardovaný Rákosník objevil splachovací záchod.
Byla jsem na služební cestě a postihl mě jakýsi moribundus. I za běžného provozu bývám zmrzloň obecný, ale při nemoci u mě nastává přímo akutní námraza organismu, takže místo abych si vesele užívala noční život velkoměsta, trávila jsem večery v hotelovém pokoji pendlujíc mezi horkou vanou a studenou postelí. Nebylo mi nejlépe, protože mimo vyhřátou koupelnu mé tělo provázel třes a čelistní vibrace hrozící destrukcí dentálního 
vybavení.
V zoufalství jsem zalovila ve skříni, kde jsem měla pohotovostní placatku se slivovicí, a v tom jsem to našla – na horní polici byl ukrytý zelený balíček, který vypadal velmi lákavě. Vytáhla jsem ho na světlo boží a zjistila jsem, že to je deka, a dokonce poměrně velká. Zabalila jsem do ní své tělo a v tu chvíli jsem se zamilovala na celý život. On to totiž nebyl jen tak nějaký obyčejný vypelichaný socialistický plyš, nýbrž nový úžasný mikrovláknový zázrak, který mi během pár minut zachránil důstojnou existenci a naplnil mé večery hřejivým teplem.
Při odjezdu jsem zvažovala možnost narvat deku do kufru a zmizet po anglicku, ale soudě podle ceníku nápojů v hotelovém minibaru jsem odhadla, že by mi zpětně naúčtovali částku přibližně v hodnotě obnošeného norkového kožichu. Takže jsem raději hned po návratu na rodnou hroudu vyrazila do hobbymarketů a našla jsem si svého nového miláčka za slušnou cenu a v lepší barvě. Celé první odpoledne jsme se synátorem trávili v konejšivém objetí měkkoučkého mikrovlákna a vymýšleli mu jméno. Teď je to náš Žužmelín, zkráceně Žužmík (pan Pratchett snad promine).
A co vy? Také jste si něco koupili a jste z toho na větvi? Podělte se o to s námi! Já si velice ráda rozšířím obzory. Jak vidno, mám v oblasti moderních vychytávek velké mezery ve vzdělání…
27.5.2011 Rubrika: Vybavení domácnosti | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Inu, to je pokrok, pokrok, pokrok…
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
majucha: anebo.
PEGG: placka se ale nemusí vyvalovat moc dotenka, to je výhoda oproti klasice. Mám to za chvilku. A když je tvrdé těsto, je z toho strouhání
orinka: 
sakra! A mohly mi vyrůst malé polštářky! 
PEGG: v prvorepublikových rádcích se doporučují pecky z třešní (višní, švestek, meruněk...) jako výborné vysoušedlo obuvi. Tedy napřed v troubě nahřát ty pecky a nasypat dovnitř mokrých bot. Takže nápad dávat to do polštářků není nic nového, akorát by ty pecky dost tlačily pod hlavou, tak do náplně musí přijít něco jemnějšího. Ale na kolena by to vadit nemuselo, to je fakt...
.jpeg)
Kadla - 27.5.2011 8:42 - kráječ na nudle mám taky,ale musím nejdřív vyválet placku a to je to,co mě nebaví. Tohle vypadá, že se tam strká jen to těsto nebo ne?
majucha - 27.5.2011 8:51 - mám ho taky,je super
a myslím, že tam je nějaké obilí,mám dojem že ječmen,ale to už si fakt nepamatuji,bylo to napsané na etiketě. Takže by to šlo určitě nějakým zrním nahradit
majucha: škoda, žes to přepálila, mohla jsi tím osít zahradu!!
Kadla: přesně!! Taky mám starší model, modrý a dole se to utahuje takovou tyčinkou. Je jak dětská hračka, ale výkonný jako ďábel.
orinka: jestli to jsou jen slupky, tak by to snad vadit nemělo, já nevim. V tom mým jsou (byla) semínka jako taková. No, zas kdyby byl někdy velký hlad, má to všestranné použití 
.jpg)
orinka: Vypadá zhruba takhle (ale já mám starší model): 
nejlepsi vynalez, je automaticka prevodovka. Nemit auto s automatem, nidky bych nezacala znovu ridit.
majucha: aha, tak na to musím kolegyni upozornit. Hodlám totiž zakoupit pro kolegyni, která se v práci loučí, polštář plněný pohankovými slupkami, neb má bolavá kolena (krom jiného). Takže raději nahřívat nějak jinak, ona je přesně ten typ, co to vstrčí do trouby a jde si číst
TasemniceKvěta: kdyby jenom Drontal - oni vymyslili zákeřné spoty za krk do chlupů, i když.....buď v klidu. Ne všecky totiž na tasemnice zabírají
Kadla: jestli je to takový docela maličký, jednoduchý, pak je to On!
.jpg)
Nejak si nemuzu vzpomenout na nejaký super zázrak. Ale potesila me v poslední dobe elektrická pemza na nohy - jen tak si u televize jezdím po nohách a ona skrábe a skrábe a má i nádobku do které sbírá, takze nesviním kolem sebe.
