Inu, to je pokrok, pokrok, pokrok…
…a už jsme zase o krok o krok dál. Také znáte tuto starou sprostonárodní písničku? Já si ji dost často v dětství pobrukovala, jelikož měla moc povedený text. O tom ale možná raději někdy jindy a někde jinde.
Dnes jsem se chtěla s vámi podělit o jeden pokrokový objev, který jsem nedávno učinila a měla jsem z něj radost stejného kalibru, jako když „momentálně“ retardovaný Rákosník objevil splachovací záchod.
Byla jsem na služební cestě a postihl mě jakýsi moribundus. I za běžného provozu bývám zmrzloň obecný, ale při nemoci u mě nastává přímo akutní námraza organismu, takže místo abych si vesele užívala noční život velkoměsta, trávila jsem večery v hotelovém pokoji pendlujíc mezi horkou vanou a studenou postelí. Nebylo mi nejlépe, protože mimo vyhřátou koupelnu mé tělo provázel třes a čelistní vibrace hrozící destrukcí dentálního 
vybavení.
V zoufalství jsem zalovila ve skříni, kde jsem měla pohotovostní placatku se slivovicí, a v tom jsem to našla – na horní polici byl ukrytý zelený balíček, který vypadal velmi lákavě. Vytáhla jsem ho na světlo boží a zjistila jsem, že to je deka, a dokonce poměrně velká. Zabalila jsem do ní své tělo a v tu chvíli jsem se zamilovala na celý život. On to totiž nebyl jen tak nějaký obyčejný vypelichaný socialistický plyš, nýbrž nový úžasný mikrovláknový zázrak, který mi během pár minut zachránil důstojnou existenci a naplnil mé večery hřejivým teplem.
Při odjezdu jsem zvažovala možnost narvat deku do kufru a zmizet po anglicku, ale soudě podle ceníku nápojů v hotelovém minibaru jsem odhadla, že by mi zpětně naúčtovali částku přibližně v hodnotě obnošeného norkového kožichu. Takže jsem raději hned po návratu na rodnou hroudu vyrazila do hobbymarketů a našla jsem si svého nového miláčka za slušnou cenu a v lepší barvě. Celé první odpoledne jsme se synátorem trávili v konejšivém objetí měkkoučkého mikrovlákna a vymýšleli mu jméno. Teď je to náš Žužmelín, zkráceně Žužmík (pan Pratchett snad promine).
A co vy? Také jste si něco koupili a jste z toho na větvi? Podělte se o to s námi! Já si velice ráda rozšířím obzory. Jak vidno, mám v oblasti moderních vychytávek velké mezery ve vzdělání…
27.5.2011 Rubrika: Vybavení domácnosti | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Inu, to je pokrok, pokrok, pokrok…
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
To je samý pokrok, a pak vymyslí Drontal 
.
.gif)
A co teprve velka elektricka deka s nekolika stupni zahrivani 
Muj staly splecnik po celou zimu. 
Protože mi je v noci neustále zima, milovala jsem nahřívací polštářek se semínkama, který mi je zahříval. Než jsem ho teda jednou nechala v MT trochu dýl - a vyrobila jsem z něj něco jako popcorn. Smrdí dodneška a použít se už nedá
. Pak jsem dostala totéž, v podobě berušky, ale tu se bojím používat, aby taky nezpopkornovatěla
Kadla: žehličku na vlasy jsem vyzkoušela jednou. Dva dny jsem pak musela nosit cosi rovného, vysušeného, poletujícího, vypadajícího jako chemlon a totálně neupravitelného. Vypadala jsem jako vodník Česílko v průvanu 
.jpg)
orinka: Zřejmě mám tentýž kráječ na nudle (koupila jsem si ho v Maďarsku někdy v roce 1986) a je úúúúžasný.
doznávám, že nejužitečnější pomocník je sovětský kráječ na nudle z 80. let, který jsem loni koupila na Aukru. Žasla jsem, jak je snadné v minutě vyrobit krásné nudličky, se kterými jsem se předtím ručně lopotila a navíc jsem měla i spoustu odpadu.
Já zase blahořečím za žehličku na vlasy, co jsem si koupila asi před 2 měsíci. Vzhledem k mému typu nemohu nosit krátké vlasy, takže celoživotně nosím dlouhé. A ta úžasná věc dokáže vyrobit z mého přirozeného vlasového krepu, který je vhodný pro náctiletou dívku, ale ne pro zralou ženu, něco, co vypadá jako upravené hladké VLASY 
orinka:
O otvíráku na plastová víčka jsem taky uvažovala, prý se dostane koupit. Při mém šikovném špikování masa jsem si uřízla malíček na pravé ruce, sice mně ho přišili, ale sílu v něm nemám a neohnu ho.
Já jsem vytočená z růžového plyšového prasátka, které dám nahřát do mikrovlnky a v noci mně dlouho zahřívá nohy.
Tak k tomu se můžu přidatmám takovou nějakou podobnou doma
.jpg)
Takto jsem se zamilovala so prostěradel z jakéhosi zvláštního materiálu - nevím jak se jmenuje, takový jsem na vůbec viděla poprvé - měkoučký, hebký, hřejivý. I po x vypráních stále po něm jezdím nohama jak je hebký. Mít z tohoto materiálu ještě povlak na peřinu, nikdo na celým světě mě z toho pelíšku nedostane.
A jinak standardně blahořečím myčku na nádobí - moje obrovská kámoška k nezaplacení.
co je to za deku? To neznám, my jsme zamrzli u Larisy a docela by se nám něco nového hodilo. U nás moc pokrokoví nejsme, ale uvažuju o nějakém otevíráku na plastové uzávěry. Po operaci ruky už nejsem, co jsem bývala.
